Chvála starších kamarádů

26. 07. 2011 | 07:01
Přečteno 2940 krát
aneb

Vědět do čeho jdeme

Vždycky jsem měl radši starší kamarády. I když od doby, kdy mě zboxoval o hlavu větší propadlík Švejda a můj o dva roky starší kámoš Grygar mi nepřišel na pomoc, jsem k nim zase nějakou přehnanou důvěru neměl. Ale byla s nimi rozhodně větší zábava. Měli víc zkušeností a člověk se mohl těšit, co se od nich všechno dozví. Jen se to časem trochu měnilo.

Když mi bylo šestnáct, podíval se můj o dvacet let starší kumpán Ladislav na fotku dívky, do které jsem byl bezhlavě zamilován, a prohlásil, že mi brzy zahne. Bouřlivě jsem mu odporoval. Záhy se ukázalo, že měl pravdu...

Za dalších dvacet let jsme vystupovali na společných koncertech s Petrem Skoumalem. Jemu bylo tehdy padesát a zrovna skládal nádherné zamilované písně. Při té příležitosti mi například řekl: „Všimni si, jaký ty ženský používají finty, aby tě dostaly. Ty už ty finty znáš a ony vědí, že je znáš, a přesto jim na ně zase naletíš. Ba co víc: ony vědí, že ty víš, že ony vědí, že ty víš, že je používají, ale stejně jim na ně zase naletíš...“

Dneska už vím, že se od starších kamarádů mohu nadát úplně všeho: nedávno mi jeden z nich například prozradil, že jde na schůzku s dívkou, kterou neviděl skoro šedesát let. Tak se to nějak v životě semlelo. Bylo na něm vidět, jak se na tu schůzku těší, ale zároveň z ní měl viditelně trochu strach...

Se staršími přáteli se člověku rozšiřuje obzor a má zároveň občas chuť podlehnout iluzi, že je život o něco delší, než se zdá.
Paradoxně máme na starší kamarády většinou méně času než na ty mladé. Nevím, proč tomu tak bývá, a slibuji si, že brzy za všemi postupně znovu zajdu. Znáte to, odkládáte něco – a najednou je pozdě. Staří lidé mají jednu velkou nevýhodu, poměrně brzy umírají...

S Antonínem jsem se poprvé potkal, když už mi bylo skoro čtyřicet. Žil totiž v emigraci a cestovat se za ním nedalo. Jakmile se v říjnu 1989 pootevřely hranice, vydal jsem se za ním do Paříže a na oslavu našeho seznámení jsme si dali v Paříži hned několik večeří za sebou. Že mě o pár let později – to už mu bylo hodně přes sedmdesát – vyklepl v tenisu, jsem mu už odpustil. Kdysi prý se stejnou vehemencí porážel jako mladý kluk mého otce v ping-pongu, tak to vlastně zůstalo v tradici rodinných vztahů.

Před deseti lety jsme pak spolu vyrazili na několikadenní výlet do Španěl a měli jsme konečně čas si zase popovídat. Náležitě jsme toho využili a tenkrát mi mimo jiné řekl: „Až ti bude, Jeníku, někdo vyprávět, že stáří je bůhvíjak krásné, nevěř mu. Rozhodně to není pravda.“

Když mu dneska, kdy už mu bude pomalu devadesát, občas zavolám a zeptám se ho, jak se má, odpoví skoro vždycky stejně:
„Výborně! Dneska mě nebolí pravé obočí.“
A tak si myslím, že to stáří zase tak strašné být nemůže. Co říkáte? No, uvidíme. Zkusíme se zeptat ještě někde jinde. Člověk by měl vědět, do čeho jde.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

žena napsal(a):

Mám kamaráda, který mi stále má co říct, přestože je opravdu, ale opravdu o hodně starší. Lao-c´

Dalšími, jejichž společnost vyhledávám, jsou osamělí písničkáři. Tímto je zdravím a děkuju.
26. 07. 2011 | 08:05

vlado napsal(a):

Přesto,že víme nebo právě proto má pro překonání různých nesnází pomoci optimismus. Je třeba se vyvarovat sledovní současné politiky posledních dvacet let. Byl by člověk v pohodě a to co nás čeká by abstrahoval.
26. 07. 2011 | 08:37

olga napsal(a):

Nevím, kde je vlastně hranice, kde začíná stáří. Pokud už tam jsem, tak musím konstatovat, že stáří je opravdu krásné.
26. 07. 2011 | 09:26

olga napsal(a):

Jediný problém je v tom, že mi odchází kamarádi, kterým jsem nestačila říct že je mám ráda.
26. 07. 2011 | 09:29

Baba napsal(a):

Obdivujeme synchronizaci. Asi proto, že není pravidlem.
26. 07. 2011 | 09:30

Lobo napsal(a):

Obvykle člověka témata, která se staršími kamarády neprobral, nebo nedoprobral napadnou, až je mu to už houbele platné. Mám to tak i s rodiči. Vždycky mi vytane nějaká otázka a nemám se koho zeptat, jak to bylo. Život je nejen krátký, taky neodpouští promarněné příležitosti.
26. 07. 2011 | 09:50

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, prosím pěkně a od kdy asi začíná to jejich tzv. stáří ?
Děkuji.
Veselé krizování, stárnutí jakbysmet...
http://kaifolog.ru/uploads/posts/2009-10/1254366342_023.jpg
26. 07. 2011 | 09:56

Grandmaster napsal(a):

Jedna lidska moudrost: Na nasich znamych a kamaradech vidime, jak sami starneme.
26. 07. 2011 | 10:08

Čvančara napsal(a):

Stáří stojí za h...o, ale dá se přežít, když se o něco zajímáte, hýbáte se, něco děláte a neválíte se u té h....ské televize. To je konec.
26. 07. 2011 | 12:19

im napsal(a):

@grandmaster

Říkáme: "Děti nám/mi stárnou".
26. 07. 2011 | 14:50

Lila napsal(a):

Ljuba Hermanová kdysi prohlásila, že i stáří má své přednosti. "Moc jich ale není", dodávala.
26. 07. 2011 | 15:42

Fred Kalousek napsal(a):

Mně se líbil výrok kardinála Špidlíka:
"Nejdůležitější je dožít se devadesátky. Po devadesátce podle statistiky umírá už velmi málo lidí."
26. 07. 2011 | 17:02

dennis napsal(a):

Pane Buriane,
zkuste se zeptat mladych, hodne mladych. Ti mivaji nazory presne formulovane. Se starsimi lidmi to mate mnohem slozitejsi se v tom vyznat. Nakonec, co vsechno se clovek za zivot dovi, aby si uvedomil, ze na svet prisel sam za sebe... Proto, kdyz je jeden mladicky a mlady, pak se kamaradi se starsimi az prastarlymi, aby je (dopusti-li buh) pozdeji doplnoval svymi vrstevniky a dale pkracoval mladsimi a mladsimi prateli. Vsiml jsem si, ze je prijemne setkat se a treba i najit pratele mezi mladymi, kteri jsou stejni romantici, snilci, nadseni, spravedlive rozhorceni a energicky odhodlani branit slabsi a zapomenute, prave tak, jak se nam to (pred desitkami let) jevilo jako nas ukol...
27. 07. 2011 | 00:10

Saltzman napsal(a):

Pane Burian raději nevědět do čeho jdeme. Já aspoň zastávám ten názor. Kdyby člověk věděl do jakého průšvihu se řítí, pak by jen zůstal sedět na zadku a čekal zubatou.

Pořídili jsme si s ženou a tchyní domek. Tchyně starobní důchodce, manželka čerstvě invalidní, syn také a já před šedesátkou. Holý nerozum na stará kolena se hýbat z paneláků, kde je teplo automaticky, sucho neb nezatéká. Za panelák ručí vždy nějaký ten kolektiv, či majitel.

Ovšem na baráku máte hnedle starost a práci, že vám nezbude čas ani na koníčky, takže se barák musí stát koníčkem zcela nutně. Jinak by z toho trefil šlak. Na baráku musíte mladistvě vyhlížet a ne plouhat se záhony se shrbeným tělem. Do večera je třeba udělat ještě tolik práce. A těch peněz! Ty se musí ještě stihnout vydělat, kdyby čert na koze lítal.

Nejde na stará kolena jít do rizika. Buď přesvědčíte kolena, že nejsou stará a nebo neriskujete. Kdyby si člověk stáří blížící se stáří připustil, pak by se nemohl do čehokoliv pustit ze strachu, že to nezvládne. Až to nezvládne, tak vyhrála zubatá. Ta mrcha nakonec vyhraje nad každým, tak je spravedlivá!

No a přátelé, kamarádi z mladých let? Ti všichni postupně zapomínají se navštěvovat, protože ten čas ve zralém věku ztřeštěně letí a volný čas jednoduše není, ten se musí udělat. Nejhorší je, když se pak člověk dozví, že mu kamarád odešel a už s ním nepokecáte.

Važme si času, který máme na sebe navzájem. On neexistuje, pokud si ho neuděláme. Taky nebrečet neustále mezi sebou nad penězi a lopotou, protože to pak kamarádi nějak nemají na člověka čas. Každý chce spíš zábavu a nářek zábavný rozhodně není. Naříkat se oplatí před lidmi, kteří vás nemají rádi. To pak mají radost z toho, že se vám cokoliv stalo politováníhodného, třeba nemoc v rodině, nebo ztráta práce, případně obojí. To je pak radosti!

Kamarádi co odešli vlastně zůstali. Jsou na fotkách vzpomínek a nahrávkách paměti. Nejvíc si člověk pamatuje ty srandy, které s nimi užil.
27. 07. 2011 | 06:13

Ládik!!! napsal(a):

64.
27. 07. 2011 | 12:37

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy