aneb

Florida na Islandu

Lávovým polem kolem rybářského městečka Grindavík nedaleko islandského mezinárodního letiště se blížíme k chloubě místních turistických kanceláří, koupališti nazvanému Modrá laguna.
„Teď se budete koupat v odpadní vodě z továrny,“ říkáváme s kolegyní průvodkyní Soňou turistům. Už po několika hodinách pobytu na Islandu bývají připraveni na všechno. Je to zvláštní země...

Rozdáváme ručníky a čipy k elektronickým zámkům a pak se jdou turisté ponořit do teplé vody plné křemíku.

Voda se v okolí hlavního města získává vrty ze země, a to teplá i studená. Ta horká slouží v geotermálních elektrárnách nejprve k výrobě energie, pak ještě ohřívá čistou studenou. Mnohakilometrovým potrubím se posílá dál přes hory a doly. Drtivá většina domů na Islandu se vytápí horkou vodou, leckde ucítíte při sprchování jemný odér síry, která se do ní přidává, aby nekorodovalo potrubí. Zvyknete si snadno. Já už to ani necítím, ostatně jsem patnáctinový Islanďan, když tu průměrně trávím asi tak patnáctinu roku. Vědomí, že kvůli topení nevzniká žádný popílek, člověku pomůže.

Horkou vodou se také vytápějí skleníky. Pěstuje se v nich zelenina, ale viděl jsem i hrozny. Island, kde se všechno většinou k zesílení pocitu národní hrdosti přepočítává na jednoho obyvatele, jichž je tu o něco méně než například v Ostravě, byl jednu dobu největším pěstitelem banánů v Evropě na hlavu...

Když jsem se onehdy procházel po Reykjavíku, spatřil jsem při jakési rekonstrukci ulice pavučinu vodovodních trubiček pod dlažbou. Do potrubíčka napouštějí horkou vodu, aby v zimě nemuseli zametat chodníky; před domem, kde bydlí Soňa, vytápějí i schodiště.

A to ještě není všechno – Islanďané jsou, jak známo, geologicky i kulturně napůl Evropané a napůl Američané. Stejně jako Američané zbožňují hamburgery a plážový život, přičemž to druhé je na Islandu jaksi limitováno, protože se v moři kolem ostrova nedá koupat. A tak si pro potěšení do jedné zátoky v metropoli navezli světlý písek (většina islandských pláží je černá jako africká noc), vybudovali na něm hřiště na plážový volejbal a do moře tam vhánějí horkou vodu, aby mohli o těch několika teplejších víkendech v roce předstírat, že jsou na Floridě.

Evropštější Islanďané se samozřejmě raději máčejí ve vyhřívaných bazénech koupališť anebo ve svých „horkých hrncích“, v malých bazéncích, které najdete u každé chaty či jinde – kdekoli, kde to jen jde. Není nad silvestr strávený uprostřed islandské noci v horkém hrnci pozorováním polární záře...

Islandská voda ale dokáže nadělat i pěknou paseku – pod ledovci číhají aktivní sopky, jejich láva rozpouští led a sem tam vytvoří obrovské jezero, které se prodere na povrch. Voda pak smete všechno, co jí stojí v cestě.

Letos byla hlavní ostrovní silnice uzavřena pouhých šest minut předtím, než zblázněná voda z ledovce Mýrdalsjökull strhla důležitý most. Laviny, povodně, nebezpečné invaze mořských ker v zálivech, vodorovné deště – to všechno spolu s jinými přírodními katastrofami znepříjemňuje život potomkům norských sedláků, kteří se sem v devátém století začali stěhovat a vytvořili v těžko představitelných podmínkách tuto podivuhodnou civilizaci.

Turisté už se vracejí. Voda v Modré laguně má prý díky svému složení omlazující účinky, a tak se Soňou pokaždé předstíráme, že je nemůžeme poznat, a velmi vtipně se jich ptáme: „Přijdou také rodiče?“
Jedna zcestovalá Češka nás ovšem včera doběhla:
„To mi říkají v lázních pokaždé, naposledy v Indočíně.“
Tak vidíte, on ten Island zřejmě přece jen bude země jako každá jiná...