Natáčeli jsme dokument o Evě a Vaškovi. Říká se o nich, že jsou "fenomén". Nevím, jestli jsou "fenomén" sami o sobě, ale určitě jejich příběh vyjadřuje něco obecného, na co člověk přijde, až když si dá věci do souvislostí. Pokusil jsem se o to v následujícím fejetonu:

Díra na trhu
Natáčeli jsme dokument o Evě a Vaškovi.Tihle dva zpěváci prodali v posledních letech stovky tisíc desek, i když jejich písničky nevysílají v rozhlase a žádný televizní dramaturg je nebere vážně. Lidé je znají především z teleshoppingu. Mají všední, nevýrazné tváře, Vašek vypadá jako voják z povolání a skutečně kdysi vychodil vojenskou školu,

Eva je o mnoho let mladší, ale jako by se snažila tak nevypadat. Původně studovala operní zpěv, pak ovšem začala objíždět s Vaškem restaurace, hotely a kulturní domy a vystupovat s ním na pódiích všude tam, kde si je objednají.

Velký sál v malém městě S. je beznadějně zaplněný. K zadním dveřím nacouval mikrobus značky Mercedes a s pomocí místních techniků z něj naši protagonisté vyložili věci, které dnes budou potřebovat. Nebylo jich mnoho, Vašek všechno vymyslel a zorganizoval tak, aby s sebou nevozili nic zbytečného a byli zcela nezávislí, všechno do sebe zapadá, i nožičky od klávesového nástroje jsou označeny různými barvami.

Na jevišti se objeví plátno, na které se bude promítat, aby diváci měli dojem, že jsou sice v divadle, ale také tak trochu sedí i doma u televize, jak jsou zvyklí. Zanedlouho může začít představení. V sále jsou většinou staří lidé, sem tam někdo ve středním věku.

Repertoár se skládá z písniček jejich mládí, při nichž se jim nejspíš vybavují vzpomínky na odborářské rekreace, a několik hitů Evy a Vaška, evokujících dovolené v bývalé Jugoslávii. K tomu pár věčně zelených melodií, které si člověk vždycky rád zazpívá. Hvězdy večera stojí za klávesami, většinou se moc nehýbají, za nimi na plátně je můžete vidět také, jen ve vydání asi o deset let mladším, jak zpívají stejné písničky neboli stejně otvírají ústa. Že se nezpívá na playback, si můžete být jisti, jen když Vašek sestoupí s harmonikou z jeviště a prochází mezi diváky. Je to celé na první pohled bizarní, ale účinné. V publiku vládne stoprocentní nadšení.
„Je to krásný večer,“ řekla mi jedna stařenka tak dojatě, že jsem tomu uvěřil.

O přestávce Eva s Vaškem osobně prodávali své desky. Šly na dračku. „Jejich publikum totiž neumí vypalovat cédéčka,“ později vtipně poznamenal hudební byznysmen Petr Novotný a dodal: „Vašek zkrátka objevil díru na trhu, o tenhle druh publika se u nás nikdo nestaral a on toho dokázal využít.“

Petr Novotný pořádá za několik měsíců pod Řípem gigantický koncert Evy a Vaška, na nějž autobusy svezou diváky z celé republiky. Má se jich tu za tři dny vystřídat více než sto třicet tisíc.

Když jsme druhý den stáli tak trochu symbolicky na úpatí této hory, zeptal jsem se Vaška:
„Jsem taky hudebník, tak co bych měl udělat, abych byl slavný a úspěšný jako vy?“
„Musíte o přestávce slézt z pódia, jít mezi lidi a poslouchat, co si prozpěvují. A pak jim to prostě zazpíváte.“

Po cestě z natáčení jsem myslel na svého oblíbeného zpěváka Oldřicha Janotu. Pokaždé, když to už už vypadalo, že by mohl být slavný, změnil repertoár, protože se mu zrovna zachtělo hrát něco jiného. To by Vašek zíral...

Doma se mi pak zdál divný sen o dírách na trhu. Jeho hlavní postavou byl vysoce postavený politik s harmonikou v ruce. Zpíval na úpatí Řípu jakousi dlouhou píseň o tom, že zruší poplatky za návštěvu u lékaře, rozhodně nebude zavádět školné, zvedne všem platy a také zvýší podporu v nezaměstnanosti. Znělo to sice strašně falešně, ale všichni v tom snu byli šťastni, protože udělal přesně to, co si přáli...