Ekonomická lobby v českém základním školství troubí do útoku. Hlavně nic neměnit !!!

Pedagog a bývalý vysoký úředník ministerstva školství v úterním Úhlu pohledu kritizoval pokusy o změny v českém vzdělávání směřující k integraci dětí do hlavního vzdělávacího proudu. Podstata jeho obžaloby ministerstva, neziskových organizací a rodičů dětí má podobný základ jako obžaloba Sókrata. Ten byl vinen tím, že kazí mládež a že nevěří v bohy, v něž věří obec, nýbrž v jiné nové síly daimonské. Ještě je zde jedna podobnost, o rozsudku nad Sokratem se také debatovalo veřejně, celkem se k hlasování o něm sešlo 501 voličů. Stejně tak Pilař bubny svolává speciální pedagogy a jiné zaměstnance zvláštního školství k obraně.

Co se děje tak dramatického?
Vášně vzbuzuje pouhý plán na vyhotovení plánu, Národní akční plán inkluzivního vzdělávání. Situace v terénu je ovšem jiná, než ji autor vykresluje. Podstata sporů je o efektivitě celého systému a ekonomických motivech jeho aktérů, o speciální pedagogy a psychology v něm vůbec nejde, ti budou v případě reformy potřeba v rámci běžných základních škol. Systém je nemocný a neziskové organizace, které pracují v terénu, to vědí. Proto jsou také přirozeně na straně změn. Občas o tom napíší nějakou zprávu nebo se sdruží do koalice za změnu. Ale v terénu pracují a pedagogy i rodiny podporují. Volá-li Pilař po sociální práci, je třeba naslouchat i těmto profesionálům a ne stavět hráze na domněnce, že vzdělávání nikdo kromě speciálních pedagogů není schopen porozumět. V reálu učí hloupější či méně připravené děti v menší skupině méně látky. V případě rodin se sociálním problémem to mohou dělat i na základní škole, kde pak děti díky jejich péči a umu dostanou šance, které školský zákon předpokládá, stejně tak i někteří rodiče dětí se zdravotním postižením si přejí integraci do běžné školy. Pakliže někdo tvrdí, že je za hodinové setkání s dítětem ve školském poradenském zařízení schopen diagnostikovat mentální retardaci a indikovat vzdělávací potřeby, tak lže. Nemusím být vzděláním pedagog, abych posoudil naši sdílenou „neziskovou zkušenost“:

V Ústeckém kraji chodí plných pět procent všech dětí do školy, ve které se vzdělávají podle plánu pro mentálně retardované. Statistický výskyt mentální retardace v populaci je okolo dvou procent. Původní integrační program asistentů učitele je zneužíván pro rekrutování dětí rovnou do prvních tříd těchto škol bez toho, že by měli šanci neuspět na běžné základní škole. Platí jednoduchý ekonomický vztah mezi počtem dětí a financemi, čím více dětí, tím více peněz, v tomto se management škol chová nutně tržně. Pilař a ředitelé zvláštních škol zkrátka zakládají asociaci na obranu svých obchodních zájmů a burcují učitele, aby kritiky systému umlátili dojemnými příběhy dětí, kterým je ve zvláštní škole „lépe“ a kterým se mohou „více“ věnovat. Denně si na internetovém fóru sociálních pracovníků vyměňujeme zkušenosti ze všech částí republiky související se školskými posudky, na základě kterých jsou rodiny našich klientů tlačeny k "nákupu" vzdělávacích služeb ve zvláštní škole. Pilař se domnívá, že je ministerstvo ve vleku daimonských neziskovek, které nevěří v psychologické a speciálně pedogogické bohy.

Není to tak.

Nad plán je třeba co nejdříve diagnostiku mentální retardace přesunout tam, kam patří, tedy do klinické psychologie, tím se zamezí obchodu s dětmi. Zřizovatelé škol musí utlumit nadkapacity zvláštních škol.
Jde-li Pilařovi o děti jak říká, neměl by s tím mít problém.

Statistiky "mentální retardace" podle školských poradenských zařízení v analýze: Role diagnóz LMP a VPCh v systému speciálního školství na webu www.demografie.info

Psáno pro LN