Na některých školách úspěšně probíhá výuka vybraných předmětů v cizím jazyce. Na základě osobní zkušenosti bych byl velmi rád, kdyby jich přibývalo. Mluvil jsem o tom například se studenty a pedagogy osmiletého gymnázia v Mladé Boleslavi, které jsem tento týden po nějaké době opět navštívil. Vážně tam o tom uvažují, a myslím, že zrovna na této škole by s tím problém neměl být. Naopak, byl jsem zdejší jazykovou úrovní studentů příjemně překvapený. Zmiňuji konkrétně tuto školu, protože je ve městě, ve kterém žiji, na této škole jsem sám studoval, a proto mohu sledovat její proměny. Jsem ale přesvědčený o tom, že by se výuka vybraných předmětů neměla omezovat jen na gymnázia.
V sobotu 25. března jsme si připomněli 60 let od podpisu Římských smluv, které spustily rozsáhlý proces evropské spolupráce. Jejím výsledkem je dnešní Evropská unie. Stejná EU, která nyní čelí ostré kritice snad ze všech myslitelných stran. Pro mnohé je EU příliš odtržená od lidí, omezuje je, neslouží jim, jen je zatěžuje byrokracií. Podle těchto kritiků se vše rozhoduje v mytickém Bruselu, aniž by se k tomu občané Unie mohli vyjádřit. Není to zrovna lichotivý obrázek, ale skutečnost je jiná. To, jak se zhostíme možnosti ovlivňovat dění v Evropě, je jen a jen na nás. Tedy stejné přesvědčení, se kterým se původních šest zakládajících států rozhodlo podepsat Římské smlouvy.
V těchto dnech si připomínáme 78. výročí osudných březnových dnů roku 1939. Zmrzačená Česko-Slovenská republika se rozpadla jako domeček z karet. Z mapy střední Evropy tak zmizel poslední stát, který si donedávna zakládal na své demokratické tradici.
Sociální demokracie vždy byla, je a bude stranou pro široké vrstvy levicových voličů. Touto větou je o našem směřování řečeno prakticky vše. Zásadním úkolem ale zůstává, jak tento trvalý smysl existence ČSSD interpretovat v dnešní době a jak ho přiblížit voličům.