Jmenování bývalého náčelníka generálního štábu Vlastimila Picka do funkce prvního náměstka ministra obrany bohužel ukazuje na personální bezradnost současného šéfa rezortu Alexandra Vondry, než aby dávalo naději na výraznější změnu poměrů v našich ozbrojených silách. V žádném případě se tímto nesnažím zpochybnit nesmírnou pracovitost a odbornost generála Picka, za které si ho velice vážím, avšak takovouto personální změnu nelze ve své podstatě hodnotit než jako ukvapenou a celkově ne zrovna šťastnou.

Pochopitelná námitka proti Pickově jmenování je nasnadě: v zaběhnutých demokraciích nebývá příliš zvykem, aby vrcholné posty v civilním vedení byly obsazovány vojáky. Generál Picek ještě ani nestihl složit uniformu a už má nastoupit na místo prvního náměstka. Jeho jmenování tak popírá základní princip demokratické kontroly nad ozbrojenými složkami, kterou mají vykonávat civilisté, a ne lidé úzce spojení s armádou.

Přestože se za současných poměrů dá jen těžko uvažovat o tom, že by tato demokratická pojistka byla nějak ohrožena, problém lze vidět někde jinde. Generál Picek ještě nedávno zastával nejvyšší post ve vojenských strukturách armády, kde reprezentoval především zájmy vojáků. Často tak musel komunikovat představy armády v jednáních s civilním ministrem, potažmo s celou vládou. Jeho nástupem na ministerstvo se však situace zásadně mění a Picek, bývalý voják, bude často v roli toho, kdo bude vojákům vysvětlovat to či ono politické rozhodnutí. Samozřejmě se dá chápat snaha ministra obrany Vondry získat na svou stranu někoho, kdo bude schopen armádu přesvědčit o správnosti jeho kroků. Současně se tak ale zadělává na spoustu možných nejasností v komunikaci mezi vojáky a jejich civilním vedením. Jak budou například probíhat jednání mezi současným náčelníkem generálem Pavlem a jeho předchůdcem, nyní v roli prvního náměstka ministra obrany?

Je proto zarážející, že ministr Vondra nebyl schopen najít kvalifikovaného odborníka a manažera na pozici uvolněnou odchodem „civilisty“ Jiřího Šedivého, který dlouhá léta působil v akademické sféře. Lze pochopit, že současná vládní koalice nebyla schopna takovouto osobnost vygenerovat, ale že by se pro výše zmíněné zadání nenašel nikdo bez stranické knížky, je jen těžko pochopitelné. Nelze se tedy ubránit spekulacím, zdali ministr Vondra tak trošku vedle snahy získat kvalifikovaného podřízeného neusiluje i o utišení případného kritika stávajících poměrů v armádě, jímž by se mohl bývalý náčelník generálního štábu dozajista stát.

Pickovo jmenování přichází navíc v kritické době, kdy se v armádě prošetřuje celá řada nevýhodných nákupů, včetně pořízení transportních letadel CASA. Bude proto zajímavé sledovat, jak se nový náměstek k těmto kauzám postaví, neboť on sám se ještě na jako náčelník generálního štábu hlasitě vystupoval proti rozhodnutí tehdejší ministryně Vlasty Parkanové pořídit tyto již legendární stroje. Generál Picek je z titulu své bývalé funkce důležitým svědkem, avšak nyní bude jako nový náměstek pevně ukotven v byrokratickém soukolí ministerstva obrany v čele s ministrem Vondrou. Přestože spekulace o možné snaze ovlivňovat generála Picka patří spíše do roviny spikleneckých teorií, logicky může dojít k zpochybňování důvěryhodnosti bývalého náčelníka generálního štábu v souvislosti s jeho novou funkcí na ministerstvu obrany.

Za současného stavu, kdy se armáda musí potýkat s dramatickým poklesem rozpočtu – a jedná se o vůbec nejstrmější pokles v rámci států NATO – a hrozí masivní odchod kvalifikovaných odborníků, čeká nového prvního náměstka ministra obrany nelehký úkol. Nezbývá než generálu Pickovi v jeho nové funkci popřát hodně štěstí a ministru obrany Vondrovi více uvážlivosti v jeho rozhodování.