Nedávné teroristické útoky v Berlíně naplno odhalily slabiny v našem přístupu jak k vlastní bezpečnosti, tak i k migrační problematice obecně. Věci je potřeba nejen nazývat pravým jménem, ale musíme se soustředit na prosazování praktických opatření, které umožní okamžitě deportovat migranty, kteří se v Evropské unii proviní proti zákonu a na posilování akceschopnosti bezpečnostních složek.

Asi každý z nás se při zamyšlení nad útoky v Berlíně musí pohoršovat nad tím, jak je možné, že tuniský útočník pobýval v Evropě již od roku 2011 a byl opakovaně vězněn za různé násilné činy. Italská policie ho dokonce zařadila do databáze radikálů. Další kontrole se vyhnul přesunem do Německa, kde se ho tamní úřady snažily deportovat, nicméně domovské Tunisko s jeho přijetím váhalo. Čekání na dokumenty pak bylo přerušeno vražděním na vánočních trzích v Berlíně.
Tato situace je nepřijatelná. Pokud někdo žádá v Evropě o azyl, ale přitom páchá trestnou činnost či inklinuje k radikalismu, měl by být okamžitě vyhoštěn. Musíme upravit i legislativní rámec jak na národní, tak i na celoevropské úrovni. Zároveň musíme tlačit na uzavření dohod se zeměmi severní Afriky a Blízkého východu, aby vyhoštěné přijímaly. A je nanejvýš přirozené tyto požadavky spojovat s naší materiální a vojenskou pomocí.

Klíčem k úspěšnosti je ovšem celoevropská úroveň, spolupráce mezi členskými státy unie a jejími institucemi. EU patří mezi nejštědřejší dárce zahraniční a rozvojové pomoci. Rozhodně je dobré pomáhat, ale zároveň je třeba stanovit podmínky pro naši pomoc. Česká republika společně s podobně smýšlejícími členskými státy musí v Bruselu tuto pozici razantně prosazovat.

Vláda premiéra Sobotky správně a dlouhodobě odmítá kvóty na přerozdělování imigrantů. Namísto investic do přerozdělování uprchlíků pomáhejme v zemích, odkud tito lidé proudí a vydávejme více na zajištění naší bezpečnosti.
Česká republika není v tuto chvíli primárním terčem teroristů, ale musíme být připraveni i na tuto eventualitu. Posilování bezpečnostních sborů musí být proto prioritou. Vláda navyšuje rozpočty policie a tajných služeb. Jsem ovšem přesvědčený, že rozmanité hrozby, kterým dnes čelíme, si vyžadují i určité zapojení armády.
Není nezbytné, abychom v tuto chvíli posílali do ulic vojáky, ale naše armáda musí být připravena, a hlavně vybavena i na tuto eventualitu, tedy na pomoc policii. Razantně navyšujeme výdaje na obranu, a ty musí směřovat i na zvyšování schopností armády k ostraze vnější schengenské a národní hranice.

Byť se v loňském roce neopakovala situace z roku 2015, přesto migrace ať už způsobená válkami, nestabilitou, či jinými důvody, představuje pro Evropu jednu z nejzásadnějších výzev pro příští léta. Nesmíme se nechat paralyzovat strachem, ale zároveň musíme přijímat opatření, abychom chránili naše občany a hodnoty. Pro Českou republiku je nejvýhodnější toho dosahovat evropskou spoluprací, ale pokud se ukáže, že evropské řešení není možné, pak musíme být připraveni i na řešení národní.

Článek vyšel v dnešním vydání deníku Právo (5.1.2017)