Sehnat levné bydlení bývá pro mladé rodiny nerozlousknutelným oříškem. Na trhu je sice spousta bytů, ale jejich ceny za poslední roky neúměrně rostly a ne každý si může dovolit uvázat na krk splácení hypotéky.

Určitě je také pravda, že jsme v porovnání s našimi babičkami a prababičkami mnohem rozmazlenější. Co dříve býval luxus, nyní je už nechtěný nižší standard. Na to se ale nelze vymlouvat, jediným řešením je umožnit nejen mladým, aby bydleli moderně, důstojně a přitom to nebylo spojeno s neúnosným finančním zatížením. Jak na to?

Stát sám od sebe bydlení nezaopatří. Co od něj ale čekáme, je podpora všech forem, jak je to obvyklé v moderním světě. Tedy nejen byty do vlastnictví nebo tržního pronájmu, ale levnější, dostupné byty takzvaného neziskového sektoru, obvykle to bývají bytová družstva či neziskové korporace.

Stát nám mnohé dluží. Levnější byty na trhu nejsou, o důstojném ubytování pro lidi na okraji společnosti, tzv. sociálním bydlení nemluvě. Dvacet pět let nikdo s ničím novým nepřišel. A právě toto chceme změnit. Musíme obnovit neziskový sektor, který na našem území fungoval od roku 1873 (!) do roku 1948, a dnes prakticky neexistuje. Přitom v zahraničí činí asi 25 procent všech bytů. Máme dost modelů, které lze využít.

Nemůžeme přihlížet, jak naše dospělé děti chodí do práce ze svých dětských pokojů, od rodičů. Jak mladí lidé zoufale hledají dostupné bydlení, aby mohli založit rodinu a nevydat přitom 80 procent svých příjmů za splátky hypotéky, a doslova se tak stát rukojmím svých zaměstnavatelů, bez nichž jim vedle ztráty práce hrozí i ztráta bydlení.

Nechceme přihlížet, jak senioři počítají každou korunu, aby uhradili vysoké nájemné. Jak se společnost občanů se středními příjmy zadlužuje místo toho, aby vydělané peníze mohla využívat pro svůj osobní rozvoj a volný čas.

Současná koaliční vláda si jako jeden z úkolů dala přípravu zákona o sociálním bydlení, já jsem dokonce zastáncem toho, že by mělo jít o širší koncepci – tedy zákon o dostupném bydlení. Paradoxně tímto úkolem bylo pověřeno ministerstvo práce a sociálních věcí řízené ČSSD, nikoliv místní rozvoj, spadající pod hnutí ANO. Ukázalo se to jako prozíravé rozhodnutí.

I přes několikaletou blokaci ze strany ministerstva pro místní rozvoj byl návrh zákona před několika dny dotvořen a předložen vládě. Navíc je čím dál víc zřejmé, že pro ANO existuje prakticky jediná politika v oblasti bydlení, a to osobní vlastnictví. Podpora družstev prakticky neexistuje, podpora obecní výstavby je žalostně nízká.

Na hraně diletantismu je tvrzení ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové, která ve své bytové koncepci uvádí, že není třeba na zdejší bytové politice nic měnit. A jedním dechem dodává, že až 35 procent obyvatel je ohroženo ztrátou bydlení.

Máme program, který toto změní. Ucelený systém umožňující pronájem družstevního či jiného bytu za nákladové nájemné, které mnohdy nedosahuje ani poloviny nájemného tržního. Bydlení nesmí být noční můra, ale šťastný domov pro všechny. Zejména pro poctivě pracující lidi bez ohledu na výši jejich aktuálního příjmu.

Článek vyšel v dnešním vydání deníku Právo (6.2.2017)