Když americký ministr obrany James Mattis vyzval evropské členy NATO, aby dávaly více na obranu, ihned to vyvolalo spekulace o tom, jak pevné budou americké bezpečnostní garance v  éře prezidenta Trumpa. Nejistá budoucnost transatlantických vztahů byla i předmětem čilé debaty během víkendové mnichovské bezpečnostní konference, které jsem se měl možnost účastnit. Spekulovat a debatovat můžeme, jedno je však jasné: evropské státy musí vydávat více na obranu a bezpečnost. Jen o penězích to ale není a nebude.

Chápu frustraci nové americké administrativy, když si porovná výdaje evropských spojenců a zjistí, že doporučená 2 % HDP na obranu vydává jen Británie, Estonsko, Polsko a Řecko. Evropa v každém případě potřebuje ukázat, že se o svoji bezpečnost dokáže skutečně postarat. Důvodem přitom není jen zachování transatlantické spolupráce, je to především v našem vlastním životním zájmu. Vždyť dnes Evropa často postrádá klíčové schopnosti, třeba i k zajištění klidu na vlastních hranicích. To se musí změnit. Bude to vyžadovat větší úsilí a odhodlání ze strany jednotlivých evropských států, včetně České republiky.

Ruku na srdce, ČR se v investicích do obrany neřadí mezi premianty. V letošním roce na ni vydáváme kolem1,1 % HDP. Premiér Sobotka se na počátku své vlády osobně angažoval, aby zastavil propad financování armády z předchozích let. V rámci koalice byla vyjednána dohoda o navyšování rozpočtu armády na 1,4 % HDP do roku 2020 a zároveň vytvoření podmínek pro jeho další navyšování v následujících letech.  

Není podle mě dobře, že se k tomuto závazku nepřipojila opozice, která dnes z bezpečí poslaneckých lavic vládu kritizuje za pomalé navyšování výdajů na obranu. Přitom to byla právě TOP 09 a ODS, za jejichž vlád došlo k drastickému propadu financování obrany. Navíc bylo to za jejich vlád, kdy docházelo k neúměrnému upřednostňování angažování v zahraničních misích na úkor celkového rozvoje našich ozbrojených sil. Výdaje na zajištění obrany nejsou vyhozenými penězi. Je to investice do jistoty klidné budoucnosti, a toho jsme si my v Sociální demokracii vědomi. Není proto bez zajímavosti, že vydávat na obranu 2 % HDP se dařilo naposledy za vlád vedených ČSSD. Konstruktivnější přístup opozice v tak zásadní otázce, jako je zajištění bezpečnosti naší země, by proto byl více než na místě.

Osobně mám rovněž problém s hodnocením zajištění obranyschopnosti pouze optikou toho, kolik procent HDP vydáváme na obranu. Daleko přesnější indikátor je konkrétní objem finančních prostředků, které jsme ochotni do armády investovat. Například za tehdejšího ministra obrany Vondry byly spočítáno, že na alespoň minimální rozvoj našich ozbrojených sil je potřeba vynakládat alespoň 50 miliard ročně. Za úřadování ministra Vondry se však rozpočet propadl nebezpečně blízko hranici 40 miliard, a teprve v letošním roce se poprvé přehoupl přes 50 miliard. Tato částka má v dalších letech růst zhruba o  4 až 5 miliard ročně.

Postupné navyšování výdajů na obranu musíme být ale schopni proměnit do modernizace schopností naší armády. A tady bohužel vidím promarněnou příležitost na straně současného vedení ministerstva obrany v čele s ministrem Stropnickým. Nezpochybňuji nutnost plnit naše finanční závazky, ale to, co nám opravdu zajistí naší bezpečnost a přesvědčí naše spojence, že to myslíme vážně, je schopnost vybavit naši armádu moderní technikou a vybavením. Vracení peněz do rozpočtu a neustálé prodlevy s modernizačními projekty, jak to dnes předvádí ministr Stropnický, považuji za zásadní chybu, kterou je nutné co nejdříve napravit.

Článek vyšel v dnešním vydání deníku Právo (21.2.2017)