Když naše vláda v červenci nastupovala, slíbili jsme lidem bezpečí. K němu ale potřebujeme nejen stabilní hranice a bezpečné ulice, ale také fungující stát. Nemůžeme si dovolit, aby ti, co mají v popisu práce udržovat v chodu úřady a veřejné služby, a už vůbec ne ti, od nichž čekáme potírání kriminality nebo zvládání mimořádných situací, svá místa opouštěli pouze proto, že o ně v soukromém sektoru bude postaráno lépe.

Lepší zaživa cent než sto dolarů po smrti, říkají Američané. Když Česko zažívá období růstu a prosperity, měli by to ve svých peněženkách poznat i státní zaměstnanci. Teď, dnes! Na co čekat?

V roce 2016 skončil státní rozpočet s vysokým přebytkem a v roce 2017 hospodařil stát se schodkem o 54 miliard nižším, než byl plánovaný. Kdy zvyšovat platy, když ne nyní?

Jsem rád, že na tom v koalici panuje rámcová shoda. Dosud jsme ale neskončili debatu, jakou formou a kolik na platech přidat. Sociální demokraté pokládají plán ANO – zvýšit platy o šest procent, přičemž v tarifech pouze o dvě procenta – za nedostatečný. Raději bychom se blížili představě Českomoravské konfederace odborových svazů, která navrhuje plošný desetiprocentní nárůst.

Zvednout tarify jen o dvě procenta v době, kdy inflace přesahuje hranici dvou procent, v reálu znamená jejich snížení. A spoléhat se, že zaměstnancům doputují peníze ve formě odměn, nehodláme. Existuje z dřívějška řada případů, kdy ti, co si skutečně lepší ocenění zasloužili, ostrouhali.

Je-li naopak státní zaměstnanec špatný, neplní své úkoly, je nezodpovědný a ke klientům neochotný, zaslouží si místo jakéhokoliv platu jen potřesení rukou na rozloučenou. Nebojme se redukce byrokracie o ty, co státu dělají jenom ostudu. Tady šetřit určitě lze.
Nehazardujme však s potenciálem, který máme v kvalitních pracovnících. V první řadě je nutné stabilizovat a doplnit učitelský sbor. Nikdo nezpochybňuje, že tam by růst platů měl být patnáctiprocentní. V konečném důsledku jde o naše děti a jejich vzdělání.

Nechci však ani schopné ministerské úředníky potkávat v supermarketu za kasou či špičkové policisty v rolích soukromých oček. Chci je zaplatit přinejmenším tak dobře jako soukromý sektor.
Vyspělost a úroveň každého státu se nejlépe pozná na ochotě kvalifikovaných mužů a žen pro něj pracovat. K tomu je nezbytným předpokladem férové ohodnocení.

Měl jsem v uplynulých týdnech několik příležitostí zblízka vidět, jak náročná je práce policistů. Musejí si udržovat fyzickou zdatnost a být psychicky odolní. Zároveň ale musejí zvládat administrativu. Být vždy připraven pomoci vyžaduje, aby tuto práci odváděli jedinci spokojení, vyrovnaní, nestresovaní podvyživeným rodinným rozpočtem.

Jsme sedmou nejbezpečnější zemí světa. Ozbrojené složky dělají první poslední, abychom si tento výborný výsledek udrželi. Jak ale má stát účinně a plnohodnotně zajistit bezpečnost občanů, když nastupující policista v povolání, kde mu jde o kůži, pobírá hrubý služební příjem 21 900 korun v době, kdy některé obchodní řetězce slibují prodavačkám hrubou nástupní mzdu 29 tisíc korun? Přitom bychom neměli zapomínat i na rizikové příplatky policistů.

Bez slušné mzdy to nejde

A dokážeme se podívat zpříma do očí hasičům? Nejsme jejich dlužníky? Kdo jiný nasazuje své životy za záchranu druhých jako oni? V loňském roce zachránili českým občanům a firmám majetek v hodnotě 9 674 378 000 korun. Při své práci jsou vystaveni rizikům, která si jen těžko dovedeme představit. Každoročně se při zásazích zraní několik stovek hasičů, v loňském roce došlo ke dvěma úmrtím. Ne, to není profese jako každá jiná.
Proto jsem připraven v příštích týdnech politickým partnerům při hledání kompromisu vysvětlovat, že na lidech se šetřit nesmí. Je to zásada, kterou sociální demokracie razí už sto čtyřicet let. K důstojnému životu patří dobrá práce a slušná mzda. Jenže investice do státních zaměstnanců je též investicí do veřejné infrastruktury.

Pro stát dobře i rádi

Aby se v Česku dobře žilo, musí být spolehnutí na policisty a hasiče, že přijedou, když je budeme potřebovat. Napříč zemí musí fungovat školy, úřady, pošty. Potřebujeme též ty, co dokážou peníze pro stát získávat, rozumně je vydávat i jimi šetřit. Ne nadarmo je jedním z našich úkolů pracovat s evropskými fondy efektivněji než dosud.

Stát musí být pro každého občana oporou. Jak bude pevná, záleží v neposlední řadě na lidech, které zaměstnává. Nedívejme se na ně jako na „lidské zdroje“. Jde o ženy a muže z masa a kostí, kteří mají svoje radosti i starosti. Chceme moderní zemi a špičkové veřejné služby? Tak se nebojme pracovníky ve veřejné sféře zaplatit tak, aby v ní dělali nejen dobře, ale také rádi.

Komentář vyšel v dnešním vydání deníku MfDnes (18.82018)

Pokud mě chcete kontaktovat anebo chcete vědět více o mých názorech, využijte můj Twitter @jhamacek, nebo Facebook, případně navštivte mé webové stránky hamacek.cz.