Obyvatele hlavního města trápí doprava, nemají kde parkovat, ceny bytů vylétly do absurdních výšin, ale hlavním tématem na pražských radnicích je maršál Koněv. Voják, který před 74 lety přivedl Rudou armádu do Prahy a vyhnal německá vojska.

Pražští politici uvažují o přejmenování Koněvovy ulice na Žižkově, primátor Zdeněk Hřib odmítá vrátit na Staroměstskou radnici pamětní desku a radnice Prahy 6 chce odstranit Koněvovu sochu. Argumentují tím, že maršál je nejen symbolem osvobození, ale i tím, že v roce 1956 velel vojskům krvavě potlačujícím povstání v Maďarsku a prsty prý měl i v okupaci Československa roku 1968.

​Opakuji: byl to voják, voják, VOJÁK! Koněv nebyl Stalin, nebyl zosobněním bolševického teroru, nemá smysl bořit jeho pomník. Za druhé světové války byl očitým svědkem nacistických hrůz, viděl, co Němci páchali v jeho zemi, osvobodil Osvětim. Jeho samého i jeho vojáky hnal vztek a touha skoncovat s nacistickým režimem, s tím přijeli do Prahy.

​Pražané je upřímně vítali a oddechli si, že je po válce. Socha, ulice, pamětní deska, to je výraz díků a připomínka května 1945. Je to památka především na kluky, kteří bojovali s nacisty, mnozí z nich padli nebo byli zranění, mnozí z těch, co přežili, skončili v gulagu. Věřím, že nikdo z pamětníků nemá problém s připomínkou toho, že Prahu definitivně osvobodila Rudá armáda.

​Je pravda, že pomníky v sobě mají více nebo méně stopu minulého režimu, ale to je přece dobrá příležitost k připomenutí hrůz obou totalitních režimů. Chápu, že pražští konšelé umístili ke Koněvově soše vysvětlující desku, která by zmírnila kontroverze spojené s tímto sovětským generálem. Nebo kdyby chtěli postavit pomník generálu Kutlvašrovi, veliteli Pražského povstání, později vězněnému komunisty.

​Média se často baví anketami mezi mladými lidmi, kteří si pletou, co se stalo v roce 1939, 1945, 1948 nebo 1968. Mám pocit, že podobná anketa mezi pražskými politiky by měla také pozoruhodné výsledky. Škoda, že energii místo do správy věcí veřejných vrhají do sporů o sochu generála z druhé světové války. Neměli by řešit spíš nové metro, městský okruh, regulaci turistů v centru nebo to, aby měli kde bydlet učitelé, sestry nebo hasiči? Nebo aby se ve školách, jež zřizují, dobře učil dějepis? Nejspíš nemají program, nemají vizi, co s hlavním městem, tak to zakrývají pseudoproblémy a přepisováním historie.

​Tato „hysterická historie“ má nejspíš uvést na pravou míru komunistický výklad dějin, ale nový pohled je podobně jednobarevný a zavádějící. A má opačný účinek. Na obranu památníku maršála Koněva okamžitě vystartovali nacionalisté, „vlastenci“ a komunisté, kteří to přivítali jako příležitost obhájit své vidění světa jako okopírované z dějepisu z minulého režimu. A končí to výhrůžkami starostovi Prahy 6. To snad nebylo cílem, vypustit na světlo běsy, které před desítkami let pustošily Evropu.

Komentář vyšel ve středečním vydání deníku Mladá fronta DNES (4.9.2019)

Pokud mě chcete kontaktovat anebo chcete vědět více o mých názorech, využijte můj Twitter @jhamacek, nebo Facebook, případně navštivte mé webové stránky hamacek.cz.