Když v létě roku 2018 vstupovala ČSSD do vlády, přál jsem si, aby měla výraznou sociálnědemokratickou stopu. Kdo sleduje českou politiku, vidí, jakými návrhy jsme pomohli zvýšit životní úroveň důchodců.

Nebylo to mnohdy jednoduché, v paměti máme všichni třeba zvyšování důchodů v loňském roce, kdy koaliční partner navrhoval zvýšení o 750 korun, my jsme trvali na 900 korunách. Prosadili jsme zrušení karenční doby či zvýšení minimální mzdy, Jana Maláčová zásadním způsobem pomohla a pomáhá v době krize, ať už programem Antivirus, ošetřovným či přípravou Kurzarbeitu. Stejně aktivní jsou všichni naši ministři.

Pro letošní rok jsme, stejně jako všichni občané, měli jiné plány. První vlna boje proti epidemii COVID-19 nám ukázala, že společnosti může pomoci jedině silný a funkční stát. Ekonomicky natolik stabilní, že dokáže být pomocníkem při zvládání krize, a natolik silný, že se o něj může opřít zdravotnický, sociální i bezpečnostní systém. Také druhá vlna nám ukazuje, proč musíme mít silné veřejné zdravotnictví. Tento rok definitivně pohřbil představy pravicových politiků spoléhajících se na stát s minimálními pravomocemi, na stát, který doufá, že volný trh vyřeší většinu našich problémů.

V programovém prohlášení máme napsáno, že vláda zruší superhrubou mzdu a zavede dvě pásma, a to ve výši 23 % a 19 %. Splnění tohoto závazku sociální demokracie vždy podporovala. Vstříc občanům jsme však vyšli ještě dále. Navrhuji zvýšení odpočtu na poplatníka, což znamená, že si by si stejným způsobem polepšili všichni. Jak s vyššími, tak nižšími příjmy. Považuji to za spravedlivé a nechci vytvářet ve společnosti větší příjmové nerovnosti. Jako sociální demokracie skutečně chceme, aby stát neopomíjel nízkopříjmové zaměstnance. Víme, že právě oni táhnou ekonomiku svou spotřebou, a věříme, že se ukáže, že naše rozhodnutí je skutečným impulsem pro její oživení.

Dnes potřebujeme peníze na školství, zdravotnictví, bezpečnost, sociální systém. Pokud bychom se zadlužili tak, že dáme více peněz především lidem s vyššími příjmy, oslabili bychom funkčnost státu. To si opravdu v této chvíli nemůžeme dovolit. Za mým rozhodnutím stojí odborná veřejnost, což je také důležitý argument.

Kromě zvládání druhé vlny se musíme soustředit i na běžný chod státu, v tomto směru především na státní rozpočet. Naše návrhy mu zásadním způsobem pomohou a v zásobě máme i další, jak získat dodatečné peníze do rozpočtu. V žádném případě nepůjdou na úkor nízkopříjmových skupin obyvatel, ale budou založeny na solidaritě, která je motorem každého sociálního státu.