Poslední kapkou byla neviditelná ruka trhu natažená přímo z Hradu.

O Andreji Babišovi jsem toho donedávna moc nevěděl. Podle novinových zpráv a žebříčku nejbohatších Čechů jsem ho řadil mezi neblahý výkvět kuponové privatizace: Krejčíř, Kožený, Pitr, Kellner, Bakala …O tom, jak přišel k astronomickému majetku, jsem si nedělal žádné iluze. Když mi před měsíce zavolal a požádal o schůzku, chvíli jsem nebyl schopen slova. Zvítězila zvědavost. Ještě než jsem se vydal do průhonické sokolovny, raději jsem znovu prolistoval oblíbeného Kmotra od Maria Puza. Cestou se mi v hlavě honilo Balzacovo motto románu: „V pozadí každého velkého majetku je zločin“.

Přivítání bylo z Kmotra jako vystřižené. Vstříc mi vyšel exgenerál špionáže Karel „007“ Randák. Miliardář Babiš čekal pohodlně rozvalený v křesle. Pevně mi stiskl ruku. Podíval se přímo do očí. Z ordinace mám vycvičenou intuici, všímám si řeči těla, neverbální komunikace. Hodně dám na první dojem. A ten byl silný. Andrej Babiš mluví jako gangster, chová se jako gangster, miluje luxusní obleky jako gangster. Je to gangster. Na rozdíl od těch, kteří nám vládnou, ale gangster, který ctí zásady a soudržnost rodiny. Jako zkušený zemědělec ví, že krávu, která ho živí, nemůže vydojit k smrti. Dlouze hovořil o svých podnikatelských začátcích. Netajil, že zbohatl díky divoké privatizaci a kontaktům v nejvyšší politice. Oproti ostatním oligarchům ale odvádí daně doma. Žádné Seychely, žádné Kajmany. Pak přešel ke korupci. Přesáhla meze, které je ochoten tolerovat. Poslední kapkou byla neviditelná ruka trhu natažená přímo z Hradu. Vyrazil s ní dveře a rozpoutal mediální válku. Proti všem. V mafiánském prostředí se dokonale orientuje. Nebere si servítky. Než někoho mediálně odstřelí, jakoby zazněla jedna z klíčových vět Puzova románu: „Osobně proti tobě nic nemám, je to čistě obchodní záležitost!“.
Pak se začal zajímat o moji práci. Viděl některá vystoupení v televizi, četl pár článků. Vyptával se na zdravotnictví a medicínu, na občanskou iniciativu NEO2011. Neustále si mne přitom zkoumavě prohlížel. Připadal jsem si jako na aukci koní. Jakoby vybíral hřebce do svojí nové stáje. Hodnotil, jak reaguji na pobídky, čistotu chodu, nesení hlavy a krku, odhadoval výkon pod sedlem a v zápřeži. Když se mu nějaká klisna nebo hřebec líbí, bez přemýšlení, s naprostou samozřejmostí a někdy i bez dovolení, je připíše do svého seznamu.

Asi po dvou hodinách jsme se rozloučili. Přímostí, otevřeností a tvrdostí si získal můj respekt. Proti bezcharakterním a bezzásadovým kmotrům v naší politice a byznysu se rozjel jako buldozer. Má na to, aby vyčistil prostor od největšího mravního bahna. „Na hrubý pytel, hrubá záplata“, řekla by moje babička. To ale samo o sobě nestačí. Nestačí ani předsunuté mediálně známé tváře. Bezprostředně za buldozerem musí následovat projekt postavený na občanských iniciativách, na osobnostech, které jsou veřejnosti známé svým charakterem, odborností a občanskými postoji. Don „Vito“ Babiš jim může prorazit cestu. Pokud dokáže potlačit osobní ambice a přistoupí na rovnocenné partnerství občanských iniciativ, získá širokou podporu veřejnosti, může se stát ctihodnou ústřední postavou mafiánského románu Čezké republiky. To, v jaké zemi budeme žít, je především „cosa nostra“.