S obratem můžeme začít jen my sami, teď a sami u sebe. Jestliže prolomíme individuální strach a začneme jednat, nemusí to být konec světa, nýbrž nový začátek.


„Konec světa 21. prosince 2012 předpovídá mayský kalendář. Ten je ale naprosto nepřesný a předpovědi z něj jsou naprosto zpochybnitelné,“ uvedl předseda České astronomické společnosti (ČAS) Vondrák. ČAS hodlá v roce 2012 ohledně katastrofických předpovědí organizovat mohutnou osvětu. Konci světa byl věnován i tříhodinový diskusní panel ČT 24 „Planeta země 2012: Apocalypsis - Odhalení“. Zasednul v něm důstojný a mravný kardinál vedle bezcharakterního lobbisty, mazaný advokát vedle ctihodné soudkyně, moudrý šaman vedle dravého ekonoma. Výběr účastníků a roztříštěnost jejich názorů dokonale ilustrovaly roztříštěnost celé společnosti. Více než sedmdesát procent účastníků divácké ankety si myslí, že současný systém není šetrný k životnímu prostředí, není spravedlivý a neumožňuje zdravý a dlouhodobý vývoj společnosti. Většina cítí naléhavou potřebu změny. Většina by se ale podle průzkumu v případných změnách neangažovala a zůstala by pasivní. To je apokalyptické odhalení. Existuje vůbec nějaké řešení? Víme vůbec, kam směřujeme?

Po pádu železné opony jsme se, naivní a nezkušení, nechali zlákat k účasti v expedici na horu konzumu, liberálně tržní Everest. Organizace se ujala cestovní kancelář „Neviditelná ruka trhu s.r.o.“. Její majitelé, mocné privátní korporace, svěřily vedení výpravy fanatikům posedlým poučkami Miltona Friedmana o nutnosti extenzivního ekonomického růstu, odstranění regulace, volných cenách, volném trhu a jeho všemocné neviditelné ruce. Jako uhranutí jsme se vydali vzhůru. Cestu lemuje poničené životní prostředí a těla těch, kteří nasazenému tempu nestačili. Tři milióny českých účastníků výpravy trpí úzkostmi a depresemi, další stonají tělesně. Vztahy ve skupině se rozpadly. Každý bojuje sám za sebe, o vlastní přežití. Jsme těsně pod vrcholem. Došly síly, došly zásoby, těžko se dýchá, v ostrém ledovém větru se téměř nedá jít. Tržní vůdci popohánějí k dalšímu postupu. Nemocní a slabí jen zdržují. Ty propustíme a opustíme. Formaci zreformujeme, provedeme pár škrtů a jdeme dál. Cesta je správná, jen to chce ještě víc volného trhu, víc konzumovat, abychom mohli ještě víc vyrábět. Opakují dál svoji mantru. Ta cesta ale není správná. Dál už je pásmo smrti. Fanatické vůdce dál nesmíme následovat. Slabé a vyčerpané nesmíme opustit. Je nejvyšší čas se zastavit, najít klidné místo a pozorně naslouchat radám moudrých náčelníků: peruánských indiánů Atapany, Toltéků Duška, katolíků Vlka a Halíka. Důkladně promyslet návrat, rozdělit zbylé zásoby, rozvrhnout síly, naplánovat zastávky na odpočinek, postarat se o staré, nemocné a vyčerpané. Při sestupu se držet za ruce, být si navzájem oporou, aby byly ztráty na životech co nejmenší. To je potřeba udělat hned.

Největší úkol nás čeká po návratu do základního tábora. „Globální ekosystém a další vývoj života na zemi je vážně ohrožen a vše může skončit ekologickou katastrofou. Přelidnění a průmyslové technologie přispěly k závažné degradaci životního prostředí, na němž je náš život závislý. Důsledkem je vážné ohrožení zdraví a blahobytu.“ píše Fritjof Capra v knize Bod obratu. Liberálně tržní model končí. Finanční injekce jen prodlužují jeho hlubokou agónii. Nepotřebujeme jeho reformu, nýbrž nový hodnotový systém, nové paradigma. Půjde o zásadní změnu myšlení, vnímání a způsobu života. Nahrazení extenzivního ekonomického růstu vnitřním kulturním a sociálním rozvojem. S obratem můžeme začít jen my sami, teď a sami u sebe. Jen my sami můžeme svým vzorem a energetickým polem působit na ostatní a změnit tak společenskou situaci. Jestliže prolomíme individuální strach a začneme jednat, nemusí to být konec světa, nýbrž nový začátek.