Jdu vlastní cestou.

12. 05. 2014 | 20:02
Přečteno 22606 krát
Rozhovor pro časopis Glanc.


Kdy si na vás váš lékař udělal čas a zajímal se nejen o to, co vás bolí, ale i o to, jaké máte pocity, jak žijete? Právě tak funguje komplexní medicína, jejímž propagátorem je u nás doktor Jan Hnízdil.


Můžete mi prozradit, kdy jste byl naposledy sám nemocný?

Začátkem roku jsem měl pracovní problémy, byl ve velkém napětí, které jsem se pokoušel uvolnit sportem. Na běžkách v Krkonoších jsem si tak dlouho nakládal, až to nevydrželo koleno, praskl mi v něm vaz. Bylo to v pátek a v televizi večer dávali Show Jana Krause, kde byla hostem psychosomatička Jana Klímová. Jan Kraus se jí ptal, co s ním bude dělat, když k ní přijde s bolavým kolenem. A ona odvětila, že koleno, to je pokora – buď je jí nedostatek a nebo přebytek, a že si s ním začne povídat o jeho dětství o tom, jak jde život. Vzal jsem si to k srdci a druhý den jsem se pokorně nechal odvézt do nemocnice ve Vrchlabí, svěřil se do rukou ortopeda, který mi z kolene vytáhl výpotek a poradil, jak ho mám v nejbližších týdnech šetřit. Když se stane takový úraz, není to vhodná chvíle probírat dětství, ale na to, řešit akutní tělesný problém.

Musíme tedy odlišovat akutní problém a chronické potíže?

Mám ve velké úctě urgentní medicínu. Pokud někdo prodělá akutní infarkt, je důležité ho co nejrychleji dostat na jednotku intenzivní péče. Až když je stabilizovaný, můžeme se začít zajímat o to, co mu srdce zlomilo, co má změnit ve svém chování, ve fyzické zátěži, v mezilidských vztazích, aby chybu neopakoval.

Jste lékař, který opustil klasickou medicínu a rozhodl léčit pacienty jinak – komplexním psychosomatickým způsobem. Můžete mi vysvětlit, co je základem této medicíny?

Odmítám, že bych opustil klasickou medicínu. Tu považuji za základ, bez kterého bych si nedovolil nikoho léčit. Mám dvě atestace a nebyl jsem špatný student. Nevyhodili mne ani od jedné zkoušky. Komplexní medicína tu klasickou medicínu rozvíjí. Je to širší pohled na vznik a vývoj nemocí. Není to vlastně nic nového. Je to návrat ke zkušenostem rodinného lékaře, který znal rodiče, prarodiče i děti. Věděl, jak to u nich funguje a když měl někdo z rodiny nějaký problém, uměl ho zasadit do souvislostí a také ho podle nich léčit. Jedná se tedy o návrat k tradici zkušených praktiků, obohacený o špičkovou diagnostiku i léky.

Rozdíl je tedy v přístupu k pacientovi.

Ano. Školní medicína (biologická) vychází z přesvědčení, že každá nemoc má nějakou objektivní příčinu a že doktoři ji umějí objektivně,pomocí nejrůznějších vyšetření, jako je rentgen, CT, odběry atd., odhalit Věří, že tím zjistí, co mu je a pak zásahem z venku – pomocí léků, operace, ozařování, ho bude léčit, a tím ho dokáže uzdravit. A to je zásadní omyl. Skoro 40% procent pacientů totiž trpí zdravotními potížemi, ale nemají žádný objektivní nález. Jsou objektivně zdraví, ale subjektivně je jim zle. A doktor, naučený na biologickou medicínu, je posílá na další a další vyšetření, která z počátku nic neodhalí. Každý problém totiž obvykle začíná vratnými funkčními obtížemi, z nichž se teprve postupem času vyvinou nevratné změny orgánů. Z přechodně zvýšeného tlaku hypertenzní nemoc a infarkt, z překyselení žaludku vředy…

A co je tedy s takovým pacientem?

Není hypochondr, simulant ani blázen. On tzv. somatizuje. To je základem psychosomatické medicíny. Somatizace znamená ztělesňování neřešené složité životní situace. Člověk má životní starosti, trápí ho něco, s čím si neví rady. To, co neumí změnit vědomě, za něj postupem času začne dělat tělo na nevědomé úrovni. Začne za něj stonat. Nemoc je informace, o tom, že člověk dělá ve svém životě chybu nebo žije v podmínkách, které jeho zdraví škodí. Bolí ho třeba záda – lidové přísloví, ke kterým se snažím obracet i já, to vysvětluje tak, že si naložil víc, než unese. Taky se říká, „aby ses nepřetrhl“. Měl jsem na to pamatoval letos v lednu na běžkách. Možná bych se nestal pacientem…

A co se mnou uděláte, pokud za Vámi přijdu s tím, že mi hučí v uších?

To je dnes častý problém. Pacienti si stěžují na ušní šelest. Jdou na ušní, tam jim provedou audiometrii, pak na neurologii, na magnetickou rezonanci a na nic se nepřijde. Dají jim léky na prokrvení, betaserc, infúze a ty moc nezaberou. Ušní šelest je obranným mechanismem našeho těla. Pokud je náš mozek dlouhodobě vystavený přívalu informací, nejčastěji negativních, začne se tomu bránit a signalizovat, že je na čase se zastavit a hlavu si vyčistit. U naprosté většiny pacientů ušní šelest znamená právě tuto informaci. Pochopitelně to může souviset i s cévní výdutí nebo nádorem. Pokud mám sebemenší podezření,pošlu takového pacienta také na rezonanci. Ale až potom, co se seznámím s jeho životem a udělám si představu o tom, z čeho mu v hlavě hučí. Neznamená to, že bych jeho potíže smetl se stolu s tím, že jsou psychické. Je potřeba věnovat pozornost jak objektivnímu tělesnému nálezu, tak stavu psychiky, tak životní situaci člověka. V tom spočívá komplexní medicínský přístup.

Jsou psychosomatická medicína a komplexní medicína to samé?

Ne. Komplexní medicína se snaží propojit různé oblasti medicíny a dát je do životních souvislostí. Týká se nejenom těla a duše, (čemuž se věnuje psychosomatika), ale i vztahů, práce, životního prostředí a společnosti. Proto občas komentuji i politiku. Z ní lidé také stůňou.

Jak poznat dobrého lékaře?

Pan doktor Šavlík, který mě ke komplexní medicíně, přivedl, říká: „Dobrej doktor je zvědavej!“ Pokud přijdete k lékaři s tím, že vás bolí hlava a on se na vás ani nepodívá, rovnou vypíše žádanku na rentgen. kde se nic nezjistí, a pak předepíše prášky, tak to není dobrý doktor. Dobrý doktor vás uvítá, podá vám ruku, představí se, posadí si vás a začne se vás ptát. Nejen na to, co vás bolí, ale také, jak žijete a jaké máte starosti. A na základě těchto informací si udělá představu o tom, co vám je.

Můžete mi říct, kdo jsou vaši pacienti? Jsou třeba spíš z měst, kde se žije rychleji než na vesnici?

Jsou ze všech koutů republiky i z ciziny. Dokonce jsem měl Čechoameričanku z Aljašky nebo pacienta z Nového Zélandu. Mnohem přístupnější jsou lidé z venkova. Lidé s technickým vzděláním se úporně drží objektivistického myšlení. Brání se tomu, že psychika nebo životní situace mají vliv na jejich zdraví.

Pokud pacientovi doporučíte, aby zpomalil, změnil obor, nejspíš vám odpoví, že musí platit účty, živit děti a že ho jeho práce baví, přesto, že ho neúměrně stresuje…

Na to mám jedinou odpověď. Každý svého štěstí strůjcem. Náš společenský systém je založený na dravosti, bezohlednosti a neustálém zvyšování výkonnosti. To je nesmírně nebezpečné a zdraví škodlivé. Ten, kdo se na něj adaptuje, je sám o sobě. mentálně narušený. Když se podíváte na naši politickou scénu, tak jde o přehlídku psychicky narušených jedinců. Oni nejsou nemocní, nýbrž zmrzačení. Chybí jim funkční mozková centra, která zodpovídají za soucit, svědomí, zodpovědnost a stud. Díky tomu jsou pro současný systém dokonale vybavení. Dále ho rozvíjejí a generují negativní energii. Citliví lidé to vnímají, jsou na pokraji svých sil, trpí úzkostí nebo depresí. A politici, kteří ten systém vytvářejí, jim sdělují: „Jste nemocní, nezvládáte stres? Zajděte si k doktorovi, ten vám dá na prášky, musíte se léčit.“. Úzkost a deprese jsou informace o tom, že takhle už dál žít nemůže. Z takového systém je potřeba vystoupit a začít ho měnit. Od sebe. Změnou vlastního chování vytvářet nový systém.

<b>A vám se to celkem úspěšně daří.


Nebylo a není to jednoduché. Byl jsem dva roky bez práce. Vím, co je deprese, co je nezaměstnanost, co je stres. Proto svým pacientům rozumím. Všechno je otázka volby. Buď se nechám válcovat a manipulovat systémem, nebo se rozhodnu být svobodný, nezávislý a převezmu zodpovědnost do vlastních rukou. Po absolutoriu jsem nastoupil na kliniku a léčil pacienty klasickým způsobem. Časem jsem si ale všiml, že hodně léčím, ale málo uzdravuji. Byl jsem z toho zklamaný. Pak jsem potkal doktora Šavlíka a ten mi vysvětlil, že nemoc je informace těla a že je potřeba, vedle tělesných nálezů, poznat také člověka. Začal jsem tímhle způsobem pracovat a za půl roku mě vyhodili. Jednak jsem pacientům věnoval hodně času, hlavně se ale začali uzdravovat. Sami. Tím že jsem jim vysvětlil, jakou informaci jim nemoc přináší a oni ji vyslyšeli. To se samozřejmě nemocnici nelíbilo, protože ta potřebuje peníze od pojišťoven.Tak jako já se snažím vystoupit ze starého medicínsko-farmaceutického systému, může se o to pokusit každý ve svém oboru. Tvrzení, že já musím žít tak a onak, protože to systém vyžaduje, je alibizmus. Doporučuji skvělou knížku „Konec výmluvám“ od Wayna W. Dyera.

A jak tedy sezení u vás probíhá?

Postup je jednoduchý. Nejdřív se seznámím se vznikem a vývojem zdravotních potíží: Kdy začaly, jaká má pacient za sebou vyšetření, s jakým výsledkem. Jak se léčil. Sestavím běžný chorobopis. Pak si ho vyšetřím. Hned poté se ale zajímám o jeho významné životní události – svatby, rozvody, propuštění z práce, problémy s dětmi… Když pak vedle sebe položíte chorobopis a životopis, zjistíte, že do sebe dokonale zapadají. Jako puzzle. Na každého si vyčleňuji hodinu. Někdy to jde ale tak rychle, až pacienti nechtějí věřit, že vysvětlení jejich nemoci je tak jednoduché. Největší ocenění pro mě je, když pacient po sezení řekne: „Pane doktore, to jsem k vám ani nemusel chodit, já jsem to vlastně věděl, jen jsem nevěděl, že to vím.“

Máte i dětské pacienty?

Mám jich spoustu, ale protože nejsem pediatr, beru je od věku, kdy si s nimi můžu popovídat. Teď odešla desetiletá holčička, s oslabenou imunitou, která má problémy se štítnou žlázou a chronický kašel. Objektivní vyšetření příčinu neprokázala.Ukázalo se, že holčička je citlivá po mamince a oba rodiče hluboce miluje. Ti se ale před dvěma lety rozvedli. Tatínek našel jinou ženu. Sice se jí oba snaží věnovat, ale už nic není jako dřív. Maminka je z toho zoufalá, trápí se, také má potíže se štítnou žlázou, která je naším emočním štítem. Její problémy se přenášejí i na dceru. Nakonec, jsme se domluvili, že pacientkou se stane maminka. Nabídl jsem jí pomoc psychologa, na zklidnění byliny, doporučil kontroly štítné žlázy. S dcerou už nebude běhat po doktorech, ale o to víc, se jí bude věnovat. Pomůže jí překonat smutek z rozchodu rodičů. Stejně jako mohou děti se svých rodičů stonat, mohou je také uzdravovat. Mám čtrnáctiletou dceru Johanku, která je nesmírně laskává, pozitivní a dominantní. Byl jsem teď v pracovním stresu, kvůli novému projektu, který se hodně zkomplikoval. Když jsem přišel domů, Johanka mě objala a pohladila a řekla: „Táto, to bude dobrý!“ Přenesla na mě pozitivní emoce a já se uklidnil. Americký psycholog Howard Friedmann dokázal, že emoce jsou nakažlivé.

A jakým způsobem se dá stresovým situacím předcházet? Kde čerpat energii?

Na to jsem se kdysi ptal herce Jaroslava Duška, který je generátorem pozitivní energie. A on mi odpověděl, že se stýká jen s lidmi, které má rád, kteří ho něčím obohacují.. Teď jsem měl besedu v Ostravě, na které bylo pět set lidí. Panovala tam úžasná atmosféra. A když se mě ptali, kde čerpám energii, řekl jsem, že z nich. Pět set lidí, spojených pozitivní energií, to je obrovská síla. Pokud se budete dívat na zprávy a politické debaty, naslouchat psychopatickým politikům, poškozujete si zdraví. Negativní emoce se totiž přenášejí i na dálku.

Máte s Jaroslavem Duškem podobný názor na život, jak jste se vůbec seznámili.

Jdu vlastní cestou, nikomu svoje názory na medicínu nevnucuji. Jarda Dušek jde také vlastní cestou. A lidé, jako jsme my dva, se dřív nebo později, na svých cestách potkají.Stejně tak jsem se potkal s dalšími skvělými lidmi: s novinářem Josefem Klímou, s režisérem Viliamem Poltikovičem, s Igorem Chaunem, spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem, nebo nedávno se zpěvákem Tomášem Klusem. Tenhle kluk je bezprostřední, hravý, laskavý a na svůj věk nečekaně moudrý. Pozitivní energii šíří prostřednictvím hudby a texty svých písní. Vede lidi k nim samým. Podobně jako se o to snažím já v ordinaci.

Máte nějaký profesní sen?

Líbí se mi model medicíny, který fungoval ve staré Číně, kde panovník svého doktora platil jen když byl zdravý. Ve chvíli, kdy onemocněl, tak ho platit přestal. Doktor se musel snažit ho zase rychle uzdravit. U nás to funguje opačně. Doktor je placený za to, že pacienta léčí, tím že vykazuje výkony, posílá ho na vyšetření a předepisuje mu léky. Mým snem je systém, ve kterém bude lékař vzdělaný a motivovaný k tomu, aby pacientovi poradil, co má udělat pro to, aby byl zdravý. A lidé mu za to rádi zaplatí. V malém se to začíná docela dařit.

MUDr. Jan Hnízdil (56)
Je podruhé ženatý, má syna Jana (25), dcery Alžbětu (21) a Johanku (14). Vystudoval medicínu na Karlově univerzitě. Má atestace z interního a rehabilitačního lékařství. Řadu let pracoval na rehabilitační klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Je specialistou v oboru komplexní medicíny a kritikem systému zdravotnictví. Napsal řadu knih: Bolesti zad, mýty a realita, Artróza v komplexním přístupu, Jak léčit nemoc šílené medicíny, Doping aneb zákulisí vrcholového sportu nebo Mým marodům. S kolegy pracuje na projektu léčebně -vzdělávacího zařízení komplexní medicíny - Hnízda zdraví.(www.hnizdo-zdravi.eu).


Rozhovor pro Glanc vedla redaktorka Tereza Provazníková


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

e.m. napsal(a):

*Kdy si na vás váš lékař udělal čas a zajímal se nejen o to, co vás bolí, ale i o to, jaké máte pocity, jak žijete? * -- pane doktore, toto já od svého lékaře neočekávám - neočekávám, že mi bude nahrazovat přátele, partnera, jiné příbuzné atd., ani že mi život "zorganizuje".
samozřejmě pokud by můj život byl nějakým způsobem výrazně "mimo širší normu" a mělo to vliv na mé fyzické zdraví, budu očekávat, že si můj lékař bude souvislosti vědom, nicméně nečekám a nepřeji si, aby byl nadměrně vlezlej.......;-) nicméně má chudák také omezené možnosti; tak například těch chemikálií, co jest kolem nás, a můj lékař s tím prd nadělá.................................;-) well, být Majklem Džeksnem, to by měl můj lékař onačejší pozici....!
12. 05. 2014 | 20:16

Ládik!!! napsal(a):

Dobrý doktor je ten, ke kterému jdu jenom jednou - a vyléčí mě. Ovšem za nemoc si můžu sám, to mám na paměti. I za úraz.
12. 05. 2014 | 20:17

mickey fledermaus napsal(a):

Glanc.
Konečně časopis pro pojídače psů s vyleštěnou lebkou.
12. 05. 2014 | 20:17

e.m napsal(a):

p.s. no, vlastní cestou jde taky vlastně každej, že. ;-) z definice; já není někdo jiný, ne
12. 05. 2014 | 20:17

bosonohy napsal(a):

Už jste někdy četli, že nejvíc holohlavých je v Česku?
V deníku metro najdete úplně všechno (co jste měli předevčírem k večeři).
12. 05. 2014 | 20:20

gaia napsal(a):

škoda, že nejste Američan. Už byste byl dolarovým milionářem, jako Lui Hay za knihu Miluj svůj život uzdrav si své tělo. A to se ani nemusela trápit studiem medicíny.
12. 05. 2014 | 20:43

Petr z Tábora napsal(a):

Autor dnes jinými slovy sděluje to jsme my jeho příznivci jako lékaře už četli či slyšeli vícekráte. Ale je to jednak dobré, také milé, opakování je matka moudrosti a neškodí se občas zamyslet sám nad sebou.
Oceňuji, že se nepustil do praktické politiky - to bývá pro mne oním zmiňovaným šiřitelem negativních emocí.
12. 05. 2014 | 21:09

Boltzmannův protivný mozek napsal(a):

definice lékaře v postsocialistickém čechistánském pašalíku.
Jedinec, který nutně potřebuje Váš regulační poplatek, musí nutně podojit pojišťovnu a nakonec Vám předepíše medikament, na kterém se dohodl s farmaceutickou firmou.
Samozřejme za malou provizi.
Váš zdravotní stav jej samozřejmě vůbec, ale opravdu vůbec nezajímá....
12. 05. 2014 | 23:18

david napsal(a):

To : Ládík

Ano Ládíku , za nemoc si může každý sám, k lékaři jděte jen jednou a nejlépe k Hnízdilovi, vy jste filosof od přirození a vaše zdejší texty jsou následkem urinoterapie.
12. 05. 2014 | 23:38

Maximus napsal(a):

Většina nemocí lidí je zaviněna zhruba několika aspekty, či jejich vzájemnou kombinací (vyjmeme z toho těžké vrozené gen. vady apod. u některých jedinců):

0/ Špatným genetickým vybavením po předcích! Základní podmínka, ale důležitá. Jsou lidé, kteří zdědili po předcích např. alergické potíže nebo mají
např. přetočený jistý chromozom a tak je může např. konzumace alkoholu rychle naprosto zničit a jsou tu další a další nemoci......

1/ Mikrobiálním světem, který nestačí organismus zvládnout. Jsou to viry, bakterie, paraziti, kvasinky, plísně...... Rozhodující je četnost infekcí, ale i může to být i osudové fatální setkání s nákazou, kterou neumí imun. systém zvládnout. Některé nákazy (paraziti) jsou v těle i řadu let a pak ve stáří udeří při oslabení organismu jinou infekcí, ale už bývá pozdě.

2/ Špatnou životosprávou, kde se jedná o špatnou stravu, pití a nedostatek
vhodného pohybu. Nevhodné složení stravy, kde není dostatek stopových prvků a vitamínů potřebných pro normální funkci organismu. Tělo potom musí improvizovat a je to na úkor kvality.... Jinak pohyb je život a kdo se nehýbe, pomalu strádá, jsou to dávné geny po zvířecích předcích..... Darwin by to uměl vysvětlit.

3/ Dtto co bod 2/, ale zde se jedná o nevhodnou a nepřiměřenou chemickou zátěž obsaženou ve stravě a pití. Všechny ty Éčka, pesticidy, herbicidy ve stravě, bisfenoly atd. atd. - je toho skutečně dnes příliš! Do toho samozřejmě patří přílišná konzumentace alkoholu a obvzláště toho tvrdého a dále značné kouření cigaret...... Mírná konzumace alkoholu či kávy ale nevadí! To je ale na celý článek. Drogy ovšem jsou fujfuj!

4/ Nepřiměřená psychická zátěž kdy takový člověk v životě neúspěšné zvládá problémy v životě, kdy cíle nebyly přiměřené jeho schopnostem či zasáhly nevhodné okolnosti! Pak dochází k pomalé destrukci psychické rovnováhy a takový člověk si přestává věřit, klesá sebedůvěra a osobnost člověka se propadá. Úspěšní lidé mají produkci různých tělních (hormony, feromony, endorfiny aj.) produktů, které stimulují správnou funkci homeostázy organismu takového člověka. Tady to je zřejmě prostor a sféra činnosti pana Dr. Hnízdila. Zejména mladý člověk se může změnit k lepšímu např. vhodnou psychoterapií či dokonce i vhodnou autosugescí.....
Do této oblasti resp. bodu patří i úspěšnost člověka v partnerských vztazích
tj. Sigmunda Freuda.
...................

Procentuálně vystihnout zastoupení výše uvedených jednotlivých bodů je velmi obtížné vyjádřit a snad ani to nejde, je to dost individuální, ale např. bod 1/ podmiňuje zvládnutí dalších bodů atd. a naopak.

Takže je třeba to mít srovnané v hlavě a výhoda je mít už v mládí chytré osvícené rodiče, jinak v dospělosti se už některých návyků člověk prostě nezbaví a finito......

Hezký večer.
12. 05. 2014 | 23:52

Gru napsal(a):

Milý pane Hnízdile,
váš obor bych - v tom bych vás korigoval- nenazval "psychosomatická medicína", nýbrž bulvární medicína. Obor, který je staronový, jen zažívá renezanci. Vzpomínám si např. na váš spor s MUDr. Mosterem, který měl pravdu, zato vy ani trochu.
V dnešním článku píšete, že lékaři chybují, protože vyšetří "objektivně,pomocí nejrůznějších vyšetření, jako je rentgen, CT, odběry atd.", ale to základní, jímž je fyzikální klinické vyšetření, nezmíníte. Už v tom líčíte věc nepravdivě. Dále dovozujete jako chybné, že pacienta chtějí léčit "zásahem zvenku". Vy si myslíte, že rozhovory, které s nemocnými vedete, nejsou vnějšími zásahy? Ale daleko lepší příklad je ten s hučením v uších. Zde uvádíte, že "jim provedou audiometrii, pak na neurologii, na magnetickou rezonanci a na nic se nepřijde" . Tak buďto jste naprosto neznalý, pak byste se k věci neměl vyjadřovat, nebo šíříte úmyslné nepravdy. Zobrazovacími metodami vyloučí závažné možné příčiny¨a audiometrií objektivizují typ postižení sluchu a typ ušního šelestu. Medikamentosní léčba je poměrně účinná. Zato klid nepomáhá - není to z přemíry informací , sám na to trpím, tak vím i podle sebe, že šelest se nejvíce projevuje v údobívch klidu, např. dovolená, nebo odchod do důchodu s odpadnutím stresu a převldánutím klidnějšího životného režimu s odfiltrováním informačního smogu.
Takže, abych to zkrátil, vaše výklady se podobají teoriím přikladačů rukou a zaříkávačů.
13. 05. 2014 | 00:14

Gudka napsal(a):

Mám známou, už několik desítek let. Asi 25 let ji bolela hlava, intenzivně, každý den, praktik ji asi po roce poslal k neurologovi, který ji proklepal a poslal na obyčejný rtg hlavy, kde se nic vážného nenašlo (například prasklina lebky nebo kostižer, co tak jiného byste tou metodou chtěli najít). Nakonec skončila u léčitele - psychosomatika, který ji léčil pevným objetím, vysvětloval ji, že si nemoc způsobuje sama, chodila na psychoanalysu, kde seděla s jinými postoženými v kruhu na zemi se zkříženýma nohama a sborově tři čtvrti hodiny deklamovali "Bolím, si hlavu, já sám (sama) si bolím hlavu". A pak, po všech těch letech, zjistila, že neslyší na jedno ucho a jeden zlý lékař ji poslal na to odporné CT, a tam se ukázalo, že má mozková nádor, už hrozně veliký, takže si hlavu nebolela ona, ale ten nádor. Nedopadlo to úplně nejlépe, vinou toho, že nádor rostl tak dlouho a byl příliš velký. Ale žije - a už ji nebolí hlava.
13. 05. 2014 | 00:29

olga napsal(a):

Jdu vlastní cestou. To musíme všichni. Naši cestu za nás nikdo jiný jít nemůže. Tu si musíme projít každý sám. Všichni kolem nám mohou pomáhat. Poučovat. Radit. Ale jít musíme my.
Moje babička říkala: Lékař léčí, ale Pán Bůh uzdravuje.
Ježíš říkal: Víra tvá tě uzdravila.
Bůh nás stvořil s možností samouzdravování. Výsledek závisí pouze na nás samotných.
13. 05. 2014 | 06:20

Renata napsal(a):

Děkuji za podnětný blog, pane Hnízdile, a přeji šťastnou cestu.
Hezký den
13. 05. 2014 | 06:23

Ládik!!! napsal(a):

davide,
opět Vám posílám otýpku sena.
13. 05. 2014 | 06:32

Bestia triumphans napsal(a):

Ládik!!!
:-)
13. 05. 2014 | 08:12

dennis napsal(a):

Neni snadne oddelit pohled na svet jako na realitu, kterou nemuzu z gruntu zmenit a ktera je z mnoha hledisek nepratelska jedinci, a zaroven se spolecensky angazovat. Panove Hnizdil, Dusek, Chaun, Vaculik, Klus a jiste i dalsi to dovedou.

Mam rad takovou tu bohorovnou vyrovnanost nazoru, ktere rikaji, ze clovek se nejdrive musi vyrovnat sam se sebou, aby pak dokazal prijimat sve blizni. Kazdy energicky, zasadni, konkretni, neoddiskutovatelny a principialni odpor k nazorum jinych svedci nejen otemperamentu, ale i o mire rigidity - neochoty pripustit, ze prichazi tema, nad kterym jsem ochoten aspin chvilku premyslet.

Pane Maxime, nevyrustal jste v ucitelske rodine?
13. 05. 2014 | 08:19

Divák napsal(a):

Dr.Hnízdil má pravdu. Rozhodující je když má lékař lidský přístup. Když jsem byl na vojně tak tam doktoroval jeden čerstvě vyučený zubař. Své neúplné znalosti, nulovou praxi a neexistenci přístrojů nahrazoval lidským přístupem.
Při každé návštěvě mi nalil lékařský špiritus s meruňkovou příchutí a případně mi předepsal lehkou obuv. Díky tomu mě udržel při plném zdraví.
Lékaři, kteří mě dostávali do péče později v civilu už měli všechno. Ale tak úspěšní nebyli.
13. 05. 2014 | 08:26

a je to napsal(a):

Pane doktore,náš národ je neskonale šťastný že tato vláda naslibovala zrušení všech poplatků ve zdravotnictví,něco už dokonce zrušili(teď ty peníze sice chybí,musí se nahradit jinými penězi, ale to nevadí hlavně že je zrušeno)a tak se otevírá prostor k předepisování léků ve velkém na všechno.Lékař předepíše LÉK,ten zabere na určitou dobu,potom tedy předepíše další k tomu prvnímu se slovy "užívejte oba",za rok nebo dva Vám napíše dalšÍ,potom ještě jeden,pak se začnou dostavovat potíže z braní těch LÉKŮ a napíše nový LÉK eliminující nežádoucí účinky LÉKŮ užívaných na nemoc.Potom vám dobrotivý doktor může na požádání předepsat lék aby vám tolik nesmrděla stolice a je dokonáno.Pacienti se plouží od vyšetření k vyšetření,čím je vyšetření dražší tím lépe,peněz ve zdravotnictví chybí čím dál víc a když se pokusí nějaký odvážlivec bezuzdné žraní LÉKŮ alespoň trochu zregulovat je obviněn opozičními politiky, že chce nechat národ vychcípat.Zloděj Rath šel tak daleko že tvrdil jak pacienti umírají v nemocnici před automatem na 30kčpoplatek, protože nemají tu třicetikorunu.Ještě že se situace po posledních volbách otočila,národ posilněný koblihou a sliby lépe odolá strastem života.
13. 05. 2014 | 08:29

Ládik!!! napsal(a):

davide,
licho nebo sudo? Víc už mě nezajímá.
13. 05. 2014 | 08:34

skeptický napsal(a):

Těch třicet korun sice zrušili,ale je to s platností od r.2015. Pokud se to nezmění.Taky to mohou zrušit a nahradit novým za sto.

Jinak autor je jako já.Je to osmělá cesta hrdin ,kráčejících neochvějně cestou pravdy.Možná i lásky.
I kolem mne jednou kráčela láska.Řekla : uhni vole.
13. 05. 2014 | 09:08

skeptický napsal(a):

Ohledně uší bylo zjištěno,že to hučení je emitováno i ven.Bohužel málo vědců se tím zabývá.

Až archeologové za 3000 let budou vykopávat cedule s nápisy NO PARKING,budou tvrdit,že je to z období vlády krále NOPARA.
13. 05. 2014 | 09:17

david napsal(a):

To : Ládík

Ládíku, zkuste k té urinoterapii ještě Hnízdila.

Ta kouzelná kombinace vás třeba dostane do stavu, ve kterém už jste nebyl několik let a konečně se vám povede první logická věta ne této diskuzi.

Celý Havířov ( a Bestia triumphans ) vám věří a moc vám fandí, Ládíku
13. 05. 2014 | 09:28

A JE TO napsal(a):

Je to samé jako včera blog soudružky Marxové Leninové o sociálním bydlení.Co bych se staral o svoje potomky když se může postarat sociální stát a proč se budu starat o své zdraví (každý má jenom jedno a druhé už nebude)když můžu žrát LÉKY.Lidi chtějí aby se o jejich věci staral druhý a pak se diví a hledají kdo za to může.
13. 05. 2014 | 09:39

Václav napsal(a):

Tak já jsem u doktora Hnízdila, na rozdíl od mnohých, byl před šesti lety se zády. S těmi si nikdo dlouhá léta nevěděl rady a byl jsem poslán na operaci, aby se konečně zjistilo, co mi je. Místo operace jsem šel k Hnízdilovi. Hnízdil mi řekl, že to je od stresu, vysvětlil mi to tak, že jsem to i jako konstruktér pochopil, ale nevěřil. Po čase jsem musel přiznat, že na tom něco je a o nemocech (samozřejmě ne o zlomené noze, kterou jako příklad někteří imbecilové uvádějí) přemýšlím v těchto souvislostech a mám klid od bolestí žaludku, nespavosti, zažívacích problémů a podobných záležitostí. Doktorovi Hnízdilovi děkuju a každému, kdo to se sebou myslí vážně, doporučuji.
13. 05. 2014 | 12:56

Ládik!!! napsal(a):

david -
myslel jsem lichořeřišnici a sudoku.
13. 05. 2014 | 13:43

Antonín Malík napsal(a):

Václav

To jste měl zrovna tak jako já. Akorát já jsem nebyl ani u Hnízdila, ani nikde jinde, protože mi už dávno dřív namluvili, že tyhle věci za čas samy od sebe přejdou. A taky že ano. Takže mě to za nějaký čas taky přešlo a dokonce ani Hnízdilovi nemusím děkovat.
Je otázka, jestli je imbecilní uvádět něco o zlomené noze, kde je to aspoň evidentní, nebo spíš o zádech, kde to je navýsost sporné.
13. 05. 2014 | 21:32

oskar napsal(a):

No, do Dobřichovic na kliniku musí chodit dva základní typy klientů - 1. ti,kteří tam vyjedou autem; 2. ti, kteří mají dobrou fyzičku a vyběhnou do kopce od vlakového nádraží jako nic - a ti jsou vlastně tedy docela zdraví, ne?
14. 05. 2014 | 10:34

Focke und Wulf napsal(a):

No, hlavně abyste někam došel. Zatí se tak trochu obávám, že se Vám nedostává tolik potřená péče odborníků z jistého populárního zdravotnického zařízení se sídlem v Praze 8
14. 05. 2014 | 14:20

santawizard napsal(a):

Pane doktore:
Co to vůbec je psychosomatická nemoc a psychosomatické bolesti??Je to jako ,když vám zubař navrtá zub,který vás bolí ,ale vůbec žádnou nákazu tam nenajde.?Nepodobá se to náhodou "čarodějům.",kteří prý umí přivolat bolesti na místech ,kde nic nemocného není a nebo právě naopak odstranit bolesti na místech ,kde už nemnoc vypukla?
Tělo je nemocné ,ale nervový systém nereaguje,nebo tělo je zdravé ,ale nervový systém reaguje jako při nemoci.Co zapříčiňuje bolestivé nebo bezbolestné uzdravování a nebo bolestivé či bezbolestné umírání?
Nedalo by se s tím pokračovat i do psychologie a psychitarie?Je duševní nemoc ,nemoc nervového systému a nebo duše?Je mysl a duše člověka nezávislá na těle.?Bůh vidí co cítíš a slyší co myslíš jako zkrytá kamera a odposlouchávací zařízení?
14. 05. 2014 | 14:38

Latecoere napsal(a):

Tak mně taky bolela záda. Došel jsem si k ortopedovi a ten mi vysvětlil, tak že jse to i jako konstruktér pochopil, čím že to podle něho je. Pak mne čistě fyzikálním postupem vyléčil a doporučil, co dělat, aby se to neopakovalo. A anžto jsem ho poslechl, neopakuje se to. Takže děkuji panu doktorovi.
No a pak tu byla moje matka, diabetička. Najednou jí bylo šoufl, nechutnalo jí, nemohla kloudně chodit. I byla poslána do blázince, že prý je to psychosomatického původu. Naštěstí v blázinci nebyli blázni a zjistili, že problém je ta cukrovka. Poslali ji s tímto sdělením šupem zpátky do nemocnice a tam ji dali za pár dnů dohromady. Akorát si musí píchat jiné dávky inzulínu.
16. 05. 2014 | 10:14

dana napsal(a):

Pane doktore sdílím s vámi přístup k pacientům a postup,který volíte.Někteří z nás jak to tady čtu potřebují si hrábnout hodně na dno svého zdraví,aby pochopili,kdo nepochopí tak ho bohužel čeká jen a jen trpět co si na svých tělíčkách naskládali.
28. 05. 2014 | 00:22

Petr Hájek napsal(a):

Mně se osvědčilo to, stýkat se s lidmi, se kterými je mi dobře.
28. 05. 2014 | 05:42

Jana napsal(a):

Dobrý den,
souhlasím s každým slovem co je tu napsané, díký moc za tento rozhovor. O to vím mě dostávají ty komentáře. Pořád mě překvapuje, že tolik lidí má potřebu se takhle negativně vyjadřovat o věcech, které nechápou nebo jim nerozumí, prostě kdo má jiné názory než oni, je idiot. Tolik zášti a negativních emocí, to se není čemu divit, že naše zdravotnictví vzkvétá, že :) Naštěstí čím dál víc lidí si začíná uvědomovat, že za své zdraví jsou odpovědni na prvním místě oni sami, že je třeba poslouchat své tělo a cpát do sebe pilulky opravdu není řešení. Tak ať se Vám daří šířit tuto osvětu dál, díky!
29. 05. 2014 | 09:20

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy