Vrcholový sportovec je mentalitou malé dítě, oblečené do dospělého svalnatého těla.



Na hokejovém šampionátu v Minsku se našim dvakrát nedařilo. Ze základní skupiny prolezli s odřenýma ušima, v posledních dvou zápasech nedali ani gól. Jaromír Jágr to hodně těžce nesl. Po vyloučení v zápase s Finy řádil jako zuřící býk. Na trestné lavici praštil nejprve o mantinel hokejkou, po ní následoval ručník, pak láhev s pitím. „Nemám zapotřebí, aby si mé jméno někdo bral do huby, když neví nic o tom, jaká je úcta. Štvou mě lidi, kteří dělají nějaký názor a neví ani hov.. Já ze sebe nedělám génia, ale hokej hraju 25 let a musel jsem se nějakým způsobem přizpůsobit. Když někdo něco vypustí, tak si musí být jistý, že to má smysl, protože to ovlivní názory dalších lidí.“, opřel se Jágr do žurnalistů a kritiků po skončení šampionátu. „Když jsem to poprvé někde zahlédl, tak mě napadlo, jestli se Jarda nezbláznil…Co řekl, je neomluvitelné. Postavil se do pozice, že on znamená něco víc než jeho kritici, když jim tohle vzkázal. Já jsem někdo a vy nemáte právo mne kritizovat. A to je špatně, s tím nikdy nemůžu souhlasit.“, reagoval v deníku Sport Dominik Hašek. Brankářská legenda, vítěz olympiády a Stanley Cupu přitom není zrovna Mirek Dušín.V roce 1995 ho v Buffalu chytili při rychlé jízdě pod vlivem alkoholu. V roce 1997 napadl v Buffalu novináře, urážel ho a natrhl mu límec kvůli kritice, kterou o něm napsal po zápase s Ottawou. V roce 1998 zboural při rychlé jízdě svoje luxusní ferrari. V květnu 2003 mu ruply nervy při zápase extraligy in-line hokeje. Při jenom ze soubojů napadl protihráče a surově ho zbil. Zuřivý Jarda a zuřivý Dominik. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Jak je možné, že se tak mohou chovat dospělí chlapi?

K dětství patří hra. Každý malý kluk prohání puk na zamrzlém rybníce, hraje si na Jágra a Haška, pere se se soupeři. S dospíváním začne mít i jiné zájmy. Učí se navazovat vztahy s děvčaty, studuje, buduje profesní kariéru, zakládá rodinu. Sport zůstane důležitou součástí jeho života. Ne ale jeho jedinou náplní a smyslem. Aby byl vrcholový hokejista úspěšný, musí si uchovat dětskou hravost. Jakoby se zastavit v mentálním vývoji. To, co je pro jeho vrstevníky občasným rozptýlením, stává se pro něj profesí. Hru musí brát vážně. Vážnost mu dodává pozornost médií, obdiv veřejnosti a vysoce nadstandardní plat. To má i stinné stránky. Vrcholový sportovec je mentalitou malé dítě, oblečené do dospělého svalnatého těla. Jako dítě se chová nejen na ledě, ale i v ostatních oblastech života. Nezná skutečnou hodnotu peněz a lehkomyslně je utrácí na hracích automatech. Neumí navázat zodpovědný citový vztah. Partnerky si vybírá mezi sobě podobnými: modelkami, herečkami, zpěvačkami. Jako panenky si je rychle bere a když ho hra omrzí, rychle je odkládá. Hraje si s autíčky. Každý rok musí mít novější a rychlejší model. S nimi se jako závodník prohání po běžných silnicích. Při zahraničním angažmá ho často provázejí rodiče. Vaří mu, uklízejí, aby se cítil jako doma. Když se chlapci nedaří, vzteká se a zahazuje hračky. Ukončení kariéry odkládá, zařazení do běžného života mu dělá potíže, opakovaně se vrací. Když už to dál nejde domáhá se vděčnosti a úcty. Je přesvědčený, že o něj, jako náhradní matka, má pečovat stát.

Ani na Jardu ani na Dominika nedáme dopustit. Výstřelky jim rádi promineme. Nebudeme se na ně zlobit, ani když se chytnou mezi sebou. Jsou to naši zlatí naganští kluci. Díky ním se sami vracíme do dětství. Díky nim se alespoň na chvíli odpoutáme od problémů každodenního života. Teď jen aby se co nejdřív našli noví Haškové a Jágrové a my si mohli zakřičet a zaskákat. Kdo neskáče není Čech!

vyšlo v MFDnes 30. 5. 2014