O studu, svědomí a toleranci.




Už je to déle než rok, kdy mi slovutní akademici udělili Zlatý bludný balvan Sisyfa. Když jsem tehdy ve Strouhalově posluchárně matfyzu poslouchal laudatio, měl jsem chuť odejít. Řečnice citovala moje údajné výroky, které jsem ale nikdy nepronesl. Učebnicová ukázka manipulace: člověku s odlišným názorem se do úst vloží do věty, které neřekl, ty se pak podrobí tvrdé kritice, oponent je protažen médii, lidsky i odborně zdiskreditován. Z posluchárny jsem neodešel, balvan převzal. Pomohlo mi toltécké „nic neber osobně, nehřeš slovem, dělej vše, jak nejlíp dovedeš“. Říkal jsem si, že s humorem a nadhledem se dá zvládnout jakákoliv situace. Vzal jsem to jako test vlastní tolerance. Snad jsem v něm obstál. Džin z láhve byl ale vypuštěn. Lživé informace se začaly šířit po internetu. Když je převzal respektovaný Zdravotnický deník, pohár mojí trpělivosti se naplnil. Šéfredaktorovi mgr. Cikrtovi, následně i předsedovi Sisyfa, jsem zaslal mail:

„Vážený pane šéfredaktore, vážená paní zástupkyně šéfredaktora, vážená redakce,
zveřejnění nepravdivých výroků, které se hluboce dotýkají mých osobnostních práv, dobrého jména a pověsti, zveřejněných Zdravotnickým deníkem, jsem konzultoval s právníkem. S ohledem na dlouholeté korektní vztahy s panem mgr. Cikrtem preferuji smírné řešení před soudním sporem. Navrhuji proto, aby Zdravotnický deník nejpozději do konce měsíce března 2017 zveřejnil na svém serveru omluvu v následujícím znění:

Omluva MUDr. Janu Hnízdilovi:
V textu „Psychosomatická medicína je v Česku popelkou, škodí jí šarlatáni“, publikovaném ve Zdravotnickém deníku 26. 2. 2017, signovaném paní L. Hamplovou, byly panu MUDr. Janu Hnízdilovi formou uvozovek přisouzeny následující výroky a jednání: „Co musí zažívat onkologičtí pacienti, či rodiče vážně nemocných dětí, když se dozví, že si za nemoci svoje či svých dětí, mohou sami. Myšlenky jako: „Nenávidíš se, a proto umřeš – to seš borec, co? Takhle si sám zavařit,“ nebo: „Koukej se okamžitě začít milovat! Tvoje dítě umírá a je to jenom a jenom tvoje vina!“.
Pan MUDr. Hnízdil tyto výroky nikdy nevyslovil, ani nepublikoval, odporují jeho názorům a medicínské praxi. Redakce Zdravotnického deníku výroky převzala z webu Sisyfa, aniž by si ověřila jejich pravdivost. Dr. Hnízdilovi se tímto omlouváme. redakce Zdravotnického deníku.“.

Zatímco pan mgr. Cikrt jakoukoliv formu omluvy ostře odmítl, odpověď předsedy Sisyfa, pana Kyši, mne naplnila nadějí:

„Vážený pane doktore,
včera jsme s Čeňkem Zlatníkem celý případ probírali a zjistili jsme, že při přípravě laudatia Bludného balvanu došlo k zásadnímu nedorozumění. Autorka v rámci tradičního satirického přístupu parafrázovala některé Vaše výroky. Tato parafráze ovšem je zpracována natolik sugestivně, že to vypadá jako skutečné citace, což zmátlo i autory ze Zdravotnického deníku, za což se jim omlouvám a prosím je o opravu článku. Je to vysoce profesionální médium a díky nám bylo uvedeno v omyl. Vám se ale musím omluvit předně - laudatio mohlo evidentně skutečně někoho uvést v omyl, že jde o přímé citace. To je naprosto nepřijatelné. V tuto chvíli jsme s Čeňkem Zlatníkem zadali autorce jasnou instrukci - k laudatiu bude na webu připojeno jasné vysvětlení, co je přímá citace a co parafráze autorky laudatia. Tedy, každý, kdo si najde text laudatia na našem webu, najde k němu i důsledné vysvětlení, co je parafráze, co přímá citace, co Vaší práci vyčítáme a proč. Polemika musí být naprosto korektní a věcná a i když (což sám jako bývalý významný člen Sisyfa víte) jsou laudatia nadnesená, satirická a hravá, je nepřijatelné, aby svou formou mohla někoho uvést v omyl... Samozřejmě se neshodneme na míře toho, co jsou psychosomatické projevy a kdy se ještě dá mluvit o vědecké medicíně, což jistě bude do budoucna i nadále sporem mezi Vámi a námi. Přesto se budu snažit, aby naše potýkání bylo korektní a uctivé… Doufám, že se nám to povede a budu se o to do budoucna maximálně snažit.
Vždy v dokonalé úctě. Leoš Kyša, 21. 3. 17.".

„Slušnost existuje, jen je potřeba být trpělivý a hledat“, říkal jsem si. Plynuly týdny, občas jsem zabrousil na web Sisyfa i Zdravotnického deníku, slíbená omluva pořád nikde. Až po měsíci jsem na webu Sisyfa náhodně narazil na text Jaromíra Šrámka "Možnosti a limity psychosomatické medicíny". Autor se v něm vymezuje proti metodě, psychiatrovi Radkinu Honzákovi, známému německému psychosomatikovi Rudigerovi Dahlke i vůči mě. Jako „poslanecký přílepek“ přičinil poznámku:

„Výroky uvedené v laudatiu Hnízdil samozřejmě nikdy nepronesl přímo, ale jsou produktem do důsledku dotažené psychologizace nemocí a symbolického přístupu. Byli jsme přesvědčeni, že je zřejmé, že nejde o přímou citaci, ale pouze o parafrázi, dotažení jeho tvrzení do důsledků. Do absurdních důsledků. Přesto zřejmě k takovému omylu došlo. Obáváme se tedy, že o to snazší může být takové (ne)pochopení Hnízdilových textů nemocnými, i když tak daleko Hnízdil sám ve svých vyjádření nezachází.“.

Čtenáři rozuměj: „Hnízdilovy výroky jsme samozřejmě přizpůsobili našim potřebám. Bojujeme za ušlechtilý cíl, což naše metody samozřejmě ospravedlňuje. Jestli to takhle přímo neřekl, tak si to určitě myslí. My jsem ho prokoukli. Pacienty musíme varovat. Hnízdil ve svých vyjádřeních tak daleko jako my sice nezachází, ale stejně je nějakej divnej. Tak jakápak veřejná omluva!“.