Vystoupení na demonstraci Milion chvilek pro demokracii, Liberec, 28. 5. 2019


Čau lidi! Díky organizátorům za organizaci, díky účastníkům za účast. Pozvání od Milionu chvilek pro demokracii mne potěšilo i zaskočilo. K národu jsem z tribuny ještě nikdy nemluvil. Lámal jsem si hlavu o čem a jak dlouho mám hovořit. Nejprve jsem to chtěl pojmout jako Fidel Castro, tak na 5 – 7 hodin, pak jsem to zredukoval na 5 – 7 minut. Jsem mnichovohradišťský rodák. Český ráj, Ještěd a Jizerské hory mám moc rád. Také tady nedemonstruji poprvé. V únoru 2008 jsem se podílel na organizaci protestů proti svážení sněhu z Jizerek do místa konání světového poháru v běžeckém lyžování ve Vesci. Policii jsem tehdy podal trestní oznámení, liberecký soud jsem požádal, aby předběžným opatřením ničení Jizerek zastavil. Do médií jsem pustil výzvu, aby si lidé na tratích z nakradeného sněhu stavěli sněhuláky. Organizátor závodů to označil za útok ekologických teroristů a vyhlásil výjimečný stav. V lesích okolo Liberce parkovaly autobusy plné policistů, areál byl obehnaný plůtky, každý návštěvník prošel osobní prohlídkou, skupinku asi padesáti demonstrujících provázel podél trati kordon policistů. Sněhu jsme se neodvážili ani dotknout. Před měsícem jsem podepsal protestní petici občanů Mnichova Hradiště proti stavbě obrovského logistického centra na místě polí. Před týdnem jsem na Václavském náměstí volal Babiše do koše! Demisi! Dneska jsem tady s vámi.

Společným jmenovatele mých protestních aktivit je obava o životní prostředí. Zisky Babišova Agrofertu s jeho ničením přímo souvisí. Plynou z masivního používání chemie. Jde o to, dostat z půdy co nejvyšší výnosy. Za každou cenu. Po nás potopa. Andrej Babiš otravuje životní prostředí a mezilidské vztahy. Je to otravná osoba. Jako lékař varuji: Andrej Babiš škodí zdraví!

Kálet na hlavu je možné si nechat je po určitou dobu a do určité míry. Je neuvěřitelné, že téměř půl milionu oprávněných voličů si v tom libuje. My, kteří jsem se tady dnes sešli, toho máme dost! Projevy občanského vzdoru jsou nutné. Výzva předsedy spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře k televiznímu duelu, adresovaná Andreji Babišovi, je odvážná, sebevědomá, ale naivní. Apelovat na chlapáctví, čest a svědomí u člověka, který tyto lidské kvality nemá, je ztrátou času a energie. Mikuláš Minář má proti Andreji Babišovi zásadní hendikep: lidskou slušnost. Ta mu nedovolí, chovat se jako on. Je to jako hrát tenis o betonovou zeď. Na každý jasný argument se ozvěnou vrací: Kampaň! Účelovka! Antibabiš! Nejúčinnějším postojem je odmítnutí. Tak jako Litomyšl Babišovi sdělila, že na gastronomických slavnostech není žádoucí, firma Rohlík odmítla prodávat dotovaný toastový chléb z Penamu, lidé vytvářejí mobilní aplikace, jak se vyhnout výrobkům Agrofertu. Už mu to nesmíme žrát! Současně je nutné podporovat osobnosti a instituce právního státu. Nezávislé, odvážné a čestné policisty, státní zástupce, soudce, žurnalisty, politiky. Jedině silný právní stát může zastavit běsnění psychopatů. Jedině právní stát je může volat k zodpovědnosti.

V roce 89 napomohla síla občanských protestů k pádu tupého komunistického režimu. Zazvonili jsme klíči, rozešli se a mysleli si, že Václav Havel se o všechno postará. Nepostaral. Naložili jsme mu víc, než mohl unést. Jeho volání po občanské aktivitě jsme nevyslyšeli. Důsledkem naší lhostejnosti a pasivity byli Klaus, Jakl, Hájek. Ve snu by mne nenapadlo, že nás může potkat ještě něco horšího. Stalo se. Teď máme Babiše, Zemana, Okamuru, Ondráčka a další. Protesty organizované Milionem chvilek pro demokracii budou muset pokračovat a sílit. Mohou dosáhnout splnění požadavků, odvolání odvolávaných. Ti ale stejně, dřív nebo později odejdou. Některý do kriminálu, jiný do Bohnic, další do minulosti. To ale samo o sobě nestačí. Chybu, kterou jsme udělali po sametové revoluci nesmíme opakovat. Zbouráním stávajícího tupého režimu pro nás práce nekončí, ale začíná. Budování občanské společnosti je práce pro každého z nás, na každý den, na plný úvazek. Je to v zájmu našeho zdraví. Dokonce to potvrzují i ekonomové. Profesorka Louisa Corrado z ekonomické fakulty v Cambridge se svým týmem zjišťovala, ve kterých zemích EU jsou lidé nejspokojenější a nejzdravější. Oproti očekávání zjistili, že to nejsou lidé v zemích s nejrozvinutější ekonomikou, ale Dánsko, Finsko a Švédsko. Ukázalo se, že mnohem důležitější než růst HDP je důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Právě to u nás chybí. Právě o to musíme usilovat. A pokud se na tribuně objeví nějaký spasitel, který bude slibovat, že zatočí s korupcí, zajistí obědy a jízdné seniorům a dětem zadarmo, ochrání nás tvrdě a nekompromisně, postará se, že bude líp, od nás to nebude vyžadovat žádné úsilí, jen bude chtít, abychom mu odevzdali svůj hlas, svoji vůli a svobodu, mějme se na pozoru. Je to zase nebezpečný manipulátor a psychopat. Čau lidi, mám vás rád! Bděte!