Rozhovor pro Parlamentní listy

Rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze zastavit trestní stíhání Andreje Babiše a jeho rodiny v kauze Čapí hnízdo způsobilo poprask. Právník Petr Kolman ale v komentáři pro Info.cz vysvětluje, že „osvobození“ ze strany státního zástupce má vyšší hodnotu, než kdyby Andreje Babiše označil za nevinného nezávislý soud. Pokud trestně stíhaného zprostí státní zástupce, tak opravdu proto, že seznal, že na něj nic nemá. Ale pokud ho „pustí“ až soudce, může to být proto, že nic nemá, ale taky proto, že nemá dost důkazů. Lze přesto souhlasit s tím, že na Babišovi ulpěla jakási pachuť či stopa podvodu, kterou už nesmyje? Překvapilo vás rozhodnutí žalobců?

Z ordinace jsem zvyklý na větší hrůzy. Jen tak něco mne nepřekvapí. Snažím se v každé situaci najít něco pozitivního. I v případě zastavení stíhání Andreje Babiše. Hrozilo mu až deset let vězení. Náklady na vězně činí ročně asi 350 tisíc korun, to je za deset let 3,5 milionu. Stíhaní byli i manželka Monika, její bratr, Babišův syn...To by daňové poplatníky přišlo pěkně draho. To je ale asi jediné, z čeho se můžeme radovat. Státní zastupitelství před pár dny zveřejnilo text rozhodnutí, ve kterém je spousta vět začerněná. To mluví za všechno. Po čtyřech letech průtahů je to celé ušmudlané, nevěrohodné, zapáchající. Andrej Babiš navíc tvrdí, že postup policie a státních zástupců nijak neovlivňoval. Lže, jako když noviny z jeho svěřenského fondu tisknou. I kdyby na úřadu vlády jen seděl, mlčel a koulel očima, tak šetření ovlivňoval. Jednoduše tím, že sedí v křesle premiéra. Ten den, kdy bylo trestní stíhání zahájeno, měl z funkce odejít. Pak by bylo rozhodnutí státního zástupce uvěřitelné. V jednom měl ale Andrej Babiš přece jen pravdu. Od začátku tvrdil, že kauza Čapí hnízdo je účelovka, kampaň. V nezačerněné části zprávy státního zastupitelství se píše, že ve snaze získat dotaci jednal účelově. Tak to účelovka opravdu byla.

Je rozhodnutí státních zástupců prohrou těch, kteří chtěli, aby Babiš za kauzu Čapí hnízdo odstoupil, tedy Milionu chvilek, opozice, některých médií, nebo jde jen o malý a přeceňovaný moment, přičemž premiér má dalších problémů dost?

Rozhodnutí státních zástupců je prohrou nás všech a kauza Čapí hnízdo není zdaleka jediným problémem Andreje Babiše. Na internetu koluje výstižný text: „Opakovaně lhal, nechal unést syna na Krym, celá rodina dočasně onemocněla, zápisy z valných hromad se ztratily, vyhrožoval úředníkům, vyměnil půlku státní správy, vrátil, co neoprávněně načerpal… a nakonec se ukázalo, že je nevinný“. Možná, že Andrej Babiš skutečně neporušil žádný zákon. Trestní právo je ale ta nejtvrdší právní norma, která přichází na řadu, když selžou normy mravní. Andrej Babiš je postižený. Má nefunkční mozková centra, která jsou zodpovědná za soucit, stud, zodpovědnost, svědomí a spolupráci. Podle toho se chová. My se divíme, jak se může tak chovat, že se nestydí. On se diví, čemu se divíme. Nechápe, že by se měl za něco stydět.

Lidí, co se nestydí, se najde určitě dost. Co z absence studu plyne?

Podle J. M. Lotmana, stoupence nauky o znacích, sémiotiky, je stud základem vytváření kulturních norem. Lotman říká, že se ve společnosti vyčleňují dvě skupiny lidí: skupina organizovaná studem a skupina organizovaná strachem. Tyto skupiny se kryjí s označením „my“ a „oni.“ Kulturní „my“ je skupina, ve které převládá snaha řídit se normami studu a cti, snaha co nejméně se uchylovat k zákonům, k policii nebo soudům. Řadě našich čelných politiků emoce studu v osobnostní výbavě chybí. Jsou charakteroví invalidé. Rádi hovoří o mravnosti a demokracii. Skutečný obsah těchto slov je jim ale cizí. Znají jen sami sebe, vliv, moc a peníze. Na straně jedné jsou charismatičtí, inteligentní, vzdělaní, pracovití, dokonale oblečení, jazykově vybavení. Na straně druhé arogantní, draví, bezohlední, bezcitní. Charakterové postižení je předurčuje k dosahování krátkodobých cílů, v dlouhodobém horizontu je ale jejich působení na rodinu, spolupracovníky i celou společnost ničivé. Studem se projevuje člověk, který dokáže posoudit sám sebe, a může tak být svobodný, aniž by tím ohrožoval ostatní. Člověk, kterému stud chybí, je nestydatý nebo nestoudný. Dělá ostudu. Podle Platóna je schopnost studu a spravedlnosti nezbytnou podmínkou života v obci. Andrej Babiš určitě šije u nejlepšího krejčího. Teď má z ostudy kabát. Naparuje se v něm. Státní zástupce mu ho pochválil. Spousta lidí k němu obdivně vzhlíží. Jen jeden malý chlapec si dovolil zavolat: „Premiér je nahý!“

Zmíněný spolek Milion chvilek pro demokracii měl svou existenci založenou na tom, že požadoval, aby Česko nevedl trestně stíhaný premiér. Když se to teď splnilo, jako by ztratil smysl. Na co by měl zaměřit své snažení, aby ta občanská energie, která byla patrná nejvíce od dubna do června při protestních akcích, nepřišla vniveč?

Pokud se spokojíme s tím, že premiér není usvědčený zloděj, ale jenom lhář, tak jsme na tom hodně špatně. Největší chybou by bylo, kdyby politické strany, které se prezentují jako demokratické, teď s „omytým“ Babišem začaly spolupracovat. Jeho lži a podvody by tím legitimizovaly. Postupem času by se staly, tak jako ČSSD, obětí jeho rozpínavosti a nenasytnosti. Úsilí Milionu chvilek pro demokracii bude ještě hodně potřeba. Jde o to, aby se aktivizovalo co nejvíc občanů. Nikoliv proti Babišovi a Zemanovi, ale na podporu právního státu, k ochraně životního prostředí, k zajištění zdrojů pitné vody, základních potravin, abychom se zapojili do celosvětového úsilí řešení klimatické i migrační krize. Abychom se nenechali psychopaty strhnout k zástupným problémům, jako je kanál Dunaj – Odra – Labe, Hedvábná stezka, úřednická čtvrt v Letňanech a podobné pitomosti. Abychom se nenechali opít sliby o bezplatném jízdném pro studenty a seniory, zrušení televizních poplatků pro penzisty, sliby o tom, že bude líp. Abychom byli aktivními tvůrci, nikoliv pasivní obětí. „Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na ně dívají, aniž by něco udělali,“ napsal Albert Einstein. Je nejvyšší čas, abychom si jeho slova připomenuli. Snad ještě není pozdě...

Existuje žena, která Andreje Babiše porazila. Jana Filipová se s ním soudila kvůli jeho výroku, že lidé na demonstracích proti premiérovi jsou za svou účast placeni. Žena spor vyhrála, ale stěžuje si, že jí lidé kvůli tomu vyhrožují a nadávají jí. Vítáte takové rozhodnutí soudu?

Jedinou možností, jak čelit psychopatům, je sdělit jim: „Vím, že lžeš, a nenechám si to líbit“. Paní Jana Filipová má můj obdiv. Stejně jako paní Terezie Kaslová, vnučka Ferdinanda Peroutky, která zažalovala Miloše Zemana za tvrzení o existenci neexistujícího článku „Hitler je gentleman“.
Stejně jako v případu paní Filipové o lži Andreje Babiše, že jsou účastníci demonstrací zaplacení, soud už jednou konstatoval lež Miloše Zemana o Ferdinandu Peroutkovi. Ani Babiš, ani Zeman se neomluví. Neodstoupí. Nikdy. Budou se odvolávat a soudit až do soudného dne. Pokud by se omluvili, přiznali chybu, popřeli by sami sebe.

S premiérem úzce spojujete hlavu státu. Bývalý brněnský radní Svatopluk Bartík napsal v roce 2017 na Facebook, že má prezident Zeman rakovinu a zbývá mu několik měsíců života. Prezidentská kancelář teď po něm žádá omluvu a pět miliónů korun. Vy jste se k prezidentovu zdraví v minulosti také vyjadřoval. Co si o této kauze myslíte?

Zdraví pana prezidenta mi dělalo velké starosti. Z lékařského hlediska považuji za vyloučené, že by člověk v takovém stavu zvládal výkon funkce, cesty po krajích, dlouhé lety do Číny a Ruska. Dlouho mi to vrtalo hlavou. Pak jsem si přečetl rozhovor s ekonomem Tomášem Sedláčkem a rozsvítilo se mi. Podle Tomáše Sedláčka biologická forma života, nebo smyslu toho, čemu Keynes říká „animal spirits“, v budoucnosti splyne s moderními technologiemi, s mobilem, s počítačem… Miloš Zeman byl vždycky o krok napřed. To, co teď sledujeme, už není animal spirits. Je to kyborg. Vznikl ve spolupráci Huaweie a Rosatomu. Jeden ovladač má Vladimír Putin, druhý čínský prezident Si Ťin-pching. Prototyp je ale šitý horkou jehlou. Design je z nejlevnějšího plastu. Pro lokomoci byla použitá přes padesát let stará mechanika Lunochodu. A je to znát. Chůze je toporná, kyborg neudrží stabilitu, každou chvíli padá. Počítačový překladač z čínštiny do češtiny tvoří zkomoleniny, třeba místo alkoholici říká abolici. Hapruje vizuální snímač, vidí článek Ferdinanda Peroutky tam, kde není. Když vypadne přenos signálu z Moskvy nebo Pekingu, kyborg je na několik minut úplně mimo. Základní obsluhu Mynář, Nejedlý a Ovčáček zvládají. Se složitějšími problémy softwaru ale musí za programátory do Huaweie, na dobití baterií do Rosatomu.

V Parlamentních listech vyšlo 24. 9. 2019, otázky Jiří Hroník