Tanz der Vampiren. Režie: Roman Polanski


osoby a obsazení:

Milous: zeman, mstivý upír
Slouf: intrikán, přítel zemana
Slávek: Sloufův asistent, bláznivě zamilovaný do Saši
Saša: mladá krásná dívka, toužící po bohatství
Sekal: židovský hostinský, Sašin otec
Rebeka: žena hostinského Sekala
Jindřich: homosexuální tajemník zemana
Magda: služebná a Sekalova nedobrovolná milenka
Ovis: úlisný sluha zemana

1. jednání

Příběh se odehrává na konci 20. století, hluboko v lesích Vysočiny. Slouf a jeho mladý asistent Slávek sem přijíždějí, aby pátrali po upírech. Po strastiplné cestě se ubytovávají v hostinci, patřícímu židovskému hostinskému Sekalovi. Slouf si okamžitě všimne všudypřítomného česneku a přes protesty místních, kteří existenci čehokoli nadpřirozeného popírají, ví, že je na správném místě. Slávek se zamiluje do dcery hostinského Saši, která jeho náklonnost zprvu opětuje. Krása mladé dívky ale přilákala i místního upíra, zemana Milouse, který Sašu po mnoho let tajně sledoval, a nyní, když se blíží její osmnácté narozeniny, se rozhodl vzít si, co mu náleží.

V noci vstupuje zeman do koupelny, kde se Saša koupe. Ta, vyděšená a fascinovaná jeho přítomností, není schopná ze sebe vydat ani hlásku. Zeman jí slibuje moc a věčný život, který získá, až se stane upírem, zve ji na velký bál na svém hradě. Už se ji chystá kousnout, avšak Slávek, který v tu chvíli nahlédne do koupelny klíčovou dírkou, jeho plány překazí.

Téhož večera přichází k hostinci zemanův sluha Ovis a nechává pro Sašu přede dveřmi balíček: nádherné rudé šaty. Saša, která se rozhodla pozvání zemana na hrad přijmout, se před hostincem setkává se Slávkem, jež jí vyznává lásku. Ona však, nedočkavá setkání se zemanem, Slávka obelstí a uniká. Její otec, šílený strachem, se ji pokusí zadržet a druhý den ráno je nalezen mrtvý, s četnými kousanci po těle. Slouf chce již mrtvému Sekalovi probodnout srdce, manželka hostinského Rebeka mu v tom ale zabrání.

V noci k Sekalovi přichází služebná Magda a zvědavě si prohlíží jeho mrtvé tělo. V tu chvíli se Sekal probouzí jako upír. Magda se ho pokouší odehnat křížem, jelikož je Žid, ochrana na něj nepůsobí. Sekal Magdu kousne a zabije. Na scénu přichází Slouf se Slávkem, kteří se rozhodli svůj úkol dokončit a Sekala odhalí. Srdce mu však neprobodnou, neboť si uvědomí, že by je teď, jako upír, mohl dovést za Sašou. Nechají tedy Sekala jít a společně se vydají na hrad. Před branami se setkávají se samotným zemanem. Ten je zve, aby nějaký čas strávili pod jeho střechou.

2. jednání

Saša se zvědavě prochází po hradě a zeman ji přichází přivítat. V potemnělém Španělském sále si vyznávají city a zeman jen s přemáháním odolává nutkání ji kousnout. Slávkem mezitím v jedné z hradních ložnic zmítá noční můra: zdá se mu, že nedokáže zemana porazit, sám se stane upírem, načež zabije milovanou Sašu.

Druhý den ráno se probouzí s jedinou myšlenkou: najít Sašu a zmizet. Slouf, odhodlaný splnit úkol, kvůli němuž na Vysočinu přijel, se ale rozhodne napřed oba upíry najít a zničit. Cestou do hradní krypty se zraní, Slávek nedokáže upírům zasadit smrtící ránu a oba zklamaně odcházejí. Krátce poté Slávek zaslechne Sašin zpěv, nalézá ji v koupelně, Saša s ním odmítá odejít, zasněně mu vypráví o nadcházejícím plese, načež ho pošle pryč.

Slávek je ale odhodlaný o Sašu bojovat a do koupelny se po chvíli vrací. Místo ní ale nalézá zemanova tajemníka Jindřicha. Mladý upír mu vyznává lásku a pokouší se ho kousnout. Slávka v poslední chvíli zachrání Slouf. Spolu prchají za hradby, kde spatří, jak se z hradního hřbitova vyrojí desítky upírů.

Na hřbitov poté přichází zeman a pohled na hroby těch, jež zde leží, v něm probouzí vzpomínky na časy minulé. V melancholii vzpomíná na svou první oběť, na lidi, které zabil během staletí svého nemrtvého života, přestože to vlastně ani nechtěl, avšak jeho nekonečný hlad pro něj nikdy nebylo možné překonat. Zamýšlí se nad lidskými hodnotami, které pro někoho jako je on, někoho, kdo jen touží po tom, aby nemusel ubližovat všem, na kterých mu záleží, vůbec nic neznamenají, a předpovídá budoucnost, kdy lidé budou jako on, kdy jediné, co bude něco znamenat, bude lidská nenávist.

Nadchází čas plesu. Ve Španělském sále zeman promlouvá ke shromážděným upírům o nadcházející hostině, jejímž hlavních chodem se mají stát oni sami. Hovoří o tom, že výtěžek plesu půjde na projev soucitu s těmi, kdo se ještě nebo už nemohou bránit. Následně přichází Saša, oděná v překrásných rudých šatech, a konečně, po dlouhém čekání, ji zeman kousne, načež spolu zahájí ples. Omámená Saša se za zvuku písně nemrtvého Božského proplétá mezi tančícími páry, Slouf a Slávek se pokusí ji unést. Přestože je zeman odhalí, podaří se jim ho odehnat pomocí kříže sestaveného ze dvou svícnů, a všichni tři, vyprovázení zoufalým křikem zemana a pronásledováni jeho sluhou Ovisem, prchají.

V lánském lese Ovise roztrhají vlci a trojici se daří unikat. Když už Saša nemá sílu pokračovat, vezme ji Slávek šťastně do náruče, nevšimne si přitom, že její přeměna v upíra byla právě dokončena a stane se její první obětí. Poté, co mu Saša zabrání, aby se vrhl na Sloufa, oba mladí upíři šťastně odcházejí.

V závěrečně scéně se přesouváme do budoucnosti, kdy se upírům, kteří se od těch dob rozšířili do celého světa, velmi dobře daří a přestože vládnou ve stínu, jsou v podstatě pány celého světa.



Zdroje:

Citoví upíři, Bernstein A. J., Motto, 2008
Ples upírů, Polanski R., 1967
Ples prezidenta republiky, Pražský hrad, 2020