Velikonoční šifra Mistra Ovčáčka




Díla renesančního umělce Jiřího Ovčáčka jsou předmětem vytrvalého zkoumání. Skrývají v sobě tajné vzkazy, jejichž význam možná nikdy nepochopíme. Jednoho si ale znalci povšimli už dnes. Na rozdíl od většiny starších obrazů, nemají osoby Poslední večeře kolem hlavy svatozář. Ovčáček se nám tak nejspíše snažil říct, že podle jeho názoru nebyla žádná z postav svatou, ale byli to všichni běžní smrtelníci. Prezidenta nevyjímaje!

Ovčáček na obraze zachytil Prezidenta a dvanáct postav. Prezident sedí uprostřed stolu, na plátně je dominantní figurou. Ve smířlivém a odevzdaném gestu odkazuje na bohatě prostřený stůl, vybízí k hostině, zvěstuje: „Hle klobása má a sýr můj.“ Po stranách vidíme sedící apoštoly, kteří, nahnuti k sobě, debatují o zprávě, kterou jim Prezident přinesl. Po levici Bartoloměj, Jakub a Ondřej. Na kraji Jiří Jidáš Rusnok, držící váček s penězi, které dostal za zradu. Vpravo Matouš, Hamáček, Juda Tadeáš, Filip a Švejdar. V Šifře mistra Ovčáčka se píše, že osoba po Prezidentově pravici, tedy blíže Pána, by mohla být žena. Po důkladném prozkoumání si můžeme povšimnout ňader, ženských tvarů postavy a ženských vlasů. Ikonograficky není bez zajímavosti, že je vyobrazena se skvrnitou leopardí kůží, jejíž nošení vždy bylo atributem divokosti a lstivé úskočnosti. S největší pravděpodobností se tak nejedná o apoštola, ale o Máří Magdalénu Benešovou. Z její účasti v apoštolském kolegiu lze soudit na milostné blouznění, někteří dokonce hovoří o orgastickém vztahu k Pánu hostiteli.

Záhadou zůstávalo, proč Mistr Ovčáček dílo vytvořil před Velikonocemi, proč postavám místo svatozáře připodobnil roušku. To se nyní podařilo objasnit Mario Tadei, řediteli Ovčáčkova výzkumného centra v italském Miláně:

„Velikonoce jsou připomínkou života a smrti. Světla a tmy. Vítězství bobra nad zlem, Číny nad Evropou, Prymuly nad koronavirem. Příroda našim předkům nabízela názorné přírodní děje, které symbolizovaly to, co lidi sami spojovali s tajemstvím života a smrti. To je střídání ročních období. Proto vítání jara, jako konce vlády smrti, chladu, tmy, karantény. Jako připomínky toho, že život není víc, než jen zaopatřování pudových a materiálních potřeb. Po Prezidentově příchodu do Lán a Jidášově zradě o Škaredé středě se staly dvě důležité události. Tou první byla Prezidentova poslední večeře. Jednalo se o takzvanou eucharistii, což je poděkování Bohu. Prezident při ní shrnul svůj dosavadní život a vyzval učedníky, aby pokračovali v jeho stopách. Při večeři posvětil víno a chléb a řekl, že chléb je jeho tělo a víno jeho krev. Pohár vína společně s chlebem, sýrem a klobásou podal učedníkům. Hned poté jim umyl hlavy. V podobenství Poslední večeře Ovčáček věřící i pohany vyzývá:

Navzdory smrtící koronavirové pandemii připomeňte si zmrtvýchvstání Pána našeho Prezidenta.
Dodržujte přitom všechna bezpečnostní přikázání.
Na Zelený čtvrtek sejděte se s přáteli (jsme všichni jedna rodina), ne v počtu vyšším než třináct.
Buďte bližnímu bližní (vzdálenost upřesní ministr vnitra Hamáček)
Jezte a pijte, co hrdlo ráčí, roušku přitom nesnímejte (nasycení se s rouškou symbolizuje neposkvrněné početí, jak provést poradí ministryně spravedlnosti Máří Magdaléna Benešová)
Kde na ty hody vezmete se neptejte (guvernér ČNB Jiří Jidáš Rusnok to nějak zařídí)
A pokud by Vás policie za Vaše hodování chtěla doprovodit, žádala deset tisíc stříbrných, ukažte na obraze apoštola Švejdara (policejního prezidenta) a zvěstujte: „Tak přikázal nám pán Váš!“

Veselé Velikonoce!
MUDr. Jan Hnízdil, BlB, držitel Zlatého Bludného balvanu Sisyfa a nositel Řádu Bílé roušky 1. třídy s řetězem