Praha, 6. ledna 2011. Iniciativa ZA NOVOU PRAHU, tvořená zástupci odborné veřejnosti, předkládá primátorovi hlavního města Prahy Bohuslavu Svobodovi a všem pražským zastupitelům otevřený dopis upozorňující na nutnost systémových změn při řešení rozvoje Prahy.

ZA NOVOU PRAHU

Dosavadní rozvoj Prahy je navzdory všem proklamacím veden převážně krátkodobými a individuálními zájmy části politické reprezentace města. Nejasnosti týkající se přípravy nového územního plánu, vypisování developerských i architektonických soutěží a především rozhodování o změnách využití velkých rozvojových území v nedávné minulosti jsou toho dostatečným důkazem.
Mnohá rozhodnutí se nikdo ani nepokusil obhájit natož srozumitelně vysvětlit. Absence jasně a srozumitelně stanovených pravidel vytváří u Pražanů pocit, že je možné vše a zároveň nic. Tušený či skutečný klientelismus a možné korupční jednání pak vede k letargii a nedůvěře či dokonce principielnímu odporu občanů vůči záměrům rozvoje města. Výsledkem je namísto moderního a pulsujícího města nezdravý organismus, město nepříliš přátelské pro své obyvatele.

Jsme přesvědčeni, že tuto atmosféru je nutné co nejdříve změnit. Chceme věřit, že počátek nového volebního období je vždy i příležitostí změnit zavedené pořádky a proto navrhujeme pražským zastupitelům zaměřit se na následující kroky, které by podle našeho názoru mohly ke zlepšení situace vést:

1) V širší diskusi se zástupci odborné i laické veřejnosti (urbanisté, architekti, památkáři, developeři, zástupci občanských iniciativ, aktivní občané) zhodnotit dosavadní rozvoj Prahy mezi roky 1990-2010 s cílem identifikovat nejvíce problematická rozhodnutí. Trvale pěstovat a rozvíjet dialog s širokou veřejností o „jejich“ Praze.

2) Uspořádat mezinárodní workshopy a diskuse o strategii rozvoje města za účasti reprezentantů úspěšně se rozvíjejících evropských (většinou i partnerských) měst (Hamburg, Vídeň, Berlín, Kodaň…) s cílem aplikovat maximum použitelných postupů pro budoucí rozvoj Prahy.

3) Ustanovit nezávislý poradní sbor ze zástupců odborné veřejnosti s jasně danou kompetencí a funkčním obdobím, který by posuzoval všechny zásadní urbanisticko-architektonické záměry a odborně oponoval koncepční dokumenty.

4) Připravit systémové změny v městských organizacích odpovědných za plánování jeho rozvoje tak, aby v jejich čele stáli namísto politicky prověřených manažerů respektovaní odborníci.

5) Pro kontinuitu a udržitelnost dlouhodobého rozvoje města i pro každodenní rozhodování jeho orgánů:
- ujasnit roli Prahy a její dlouhodobé cíle v evropském i středoevropském kontextu, její pozici a podmínky pro naplnění těchto cílů, nevyklízet zbytečně prostor dynamicky se rozvíjejícím středoevropským městům a využít kulturní a intelektuální potenciál Prahy pro posílení její pozice,
- zpřesnit a dodržovat základní principy rozvoje města v jednotlivých oblastech – velká rozvojová území, dopravní a technická infrastruktura, památková ochrana, limity zastavitelnosti na okraji města apod.,
- stanovit závazné postupy při naplňování těchto záměrů (jako je například vypisování architektonických ideových soutěží na významná území sloužící ke stanovení regulativů a teprve následně území parcelovat pro jednotlivé developery atd.),
- cílevědomě podporovat a rozvíjet kvalitní veřejná prostranství a napomáhat vzniku kvalitní soudobé architektury.

Domníváme se, že jenom srozumitelně definované cíle, jasně stanovená pravidla a kontrola jejich plnění mohou vést k dlouhodobě zdravému rozvoji města. Pouze citlivým přístupem s požadavky nejvyšší kvality a odpovědnosti můžeme propojit staré s novým. Praha patří k nejbohatším regionům Evropy; dokažme tento potenciál využít k tomu, aby Praha byla příkladně se rozvíjejícím moderním evropským městem - podpořme naději na možnou změnu, která by mohla vyvést Prahu ze stávající, dlouhodobě neudržitelné situace.

Richard Biegel – historik umění, jednatel Klubu Za starou Prahu, vysokoškolský pedagog
Jakub Fišer – architekt, člen Dozorčí rady Nadace české architektury
Adam Gebrian – architekt, vysokoškolský pedagog
Pavel Hnilička - architekt
Jan Jehlík - architekt, vysokoškolský pedagog
Eva Jiřičná - architektka
Jan Kasl – architekt, primátor Prahy 1998-2002
Radek Kolařík – architekt, vysokoškolský pedagog, člen SR Nadace české architektury
Petr Kratochvíl – teoretik a historik architektury, vysokoškolský pedagog
Petr Lešek – architekt, Projektil Architekti
Zdeněk Lukeš – architekt, historik architektury
Miroslav Masák - architekt, vysokoškolský pedagog
Dan Merta – historik umění, ředitel Galerie Jaroslava Fragnera
Irena Murray–Žantovská – historička architektury, ředitelka sbírek RIBA, Londýn
Jiří Musil – sociolog, vysokoškolský pedagog
Martin Peterka - architekt, místopředseda České komory architektů
Alberto di Stefano – developer, architekt, majitel galerie Futura
Čestmír Suška - sochař
Alena Šrámková - architektka, vysokoškolská pedagožka
Yvette Vašourková – architektka, Centrum pro středoevropskou architekturu
Maxim Velčovský – designér
Josef Vomáčka – publicista, galerista
Zdeněk Zavřel - architekt, děkan fakulty architektury ČVUT
Antonín Žižkovský - dopravní inženýr
a
Hana Hegerová - zpěvačka

Reakce na polemiku Radky Sedlákové na webu Stavební forum 20.1.2011
Radka Sedláková se na webu Stavebního fóra pustila do iniciativy ZA NOVOU PRAHU (představené v Galerii J. Frágnera v Praze dne 6. ledna 2011). Pominu snahu „přátelsky shodit“ tuto iniciativu srovnáním s Klubem za novou Prahu z roku 1924, na který se název iniciativy sice záměrně odvolává, ale s jehož „modernistickým“ programem jdoucím proti tehdy sílícím aktivitám Klubu za starou Prahu nemá nic společného. (Naopak jeden z představitelů Klubu za starou Prahu Richard Biegl je mezi signatáři.) Chtěl bych spíš odstranit nejasnosti a nepochopení. R. Sedláková vyčítá iniciativě autoritativnost a upovídanost (na jednom formátu A4?) a neadresnost – nechápe, proč není oslovena konkrétní instituce či osoba, komu je tato „proklamace“ určena. Je tedy nutné uvést pár upřesňujících poznámek k textu výzvy.
Iniciativa vznikala v době komunálních voleb, a to poměrně spontánně v užším kroužku kolem ředitele Galerie Jaroslava Frágnera, Dana Merty, který v průběhu několika let v GJF organizoval výstavy a nebo se účastnil exkurzí a seminářů o rozvoji měst jako je Hamburk, Vídeň, Kodaň, Rotterdam či Berlín a nemohl pochopit, proč se Praha tak brání otevřené diskusi o svém rozvoji, proč nikdo z vedoucích představitelů radnice, ať politiků nebo úředníků, nemá o tyto zkušenosti faktický zájem a nedokáže použít osvědčené postupy, dokonce z většinou partnerských měst Prahy, při plánování revitalizace například Žižkovského či Smíchovského nádraží, Rohanského ostrova či Holešovic – Buben… Přestože každý z nás spoluautorů textu (Jakub Fišer, Petr Kratochvíl, Jan Kasl, Dan Merta, Josef Vomáčka) má jinou zkušenost s fungováním městské byrokracie i je vzdělán v jiném oboru, spojila nás při formulaci této výzvy snaha a dobrá vůle nabídnout novému vedení města spolupráci při změně způsobu plánování rozvoje Prahy. Velká koalice nakonec ovládla radnici a všeobecná míra očekávání změn významně poklesla. Přesto jsme se rozhodli nečekat na další komunální volby za 4 roky, ale otestovat vůli radnice ke spolupráci s veřejností i chuť změnit zavedený systém u nově zvolených 63 zastupitelů, kterým byla výzva adresována a také doručena.
Text je jistě kompromisem mezi srozumitelnou popisností a stručností svádějící ke zjednodušování problémů, logicky se musí vyrovnat s nestejně významnými úrovněmi problémů, ale pro všech 25 osobností, které se k 6.1. pod výzvu zastupitelům podepsaly, představoval přijatelný způsob nabídky radnici, vytvořené sice proti většinovým hlasům Pražanů volajících po zásadnější proměně, ale lišící se alespoň některými obličeji od té minulé.
Výzva nabízí několik témat k řešení jak v oblasti procesní (poradní sbor rady, systémové změny v organizacích odpovědných za plánování města, zapojení úspěšných zahraničních expertů z Hamburku, Kodaně, Berlína či Vídně), tak v obsahové (analýza problematických rozhodnutí v rozvoji Prahy za uplynulých 20 let, redefinice vize budoucnosti města v mezinárodním kontextu, podpora ideových soutěží k nalezení regulativů rozvojových území, větší pozornost degradovanému veřejnému prostoru atd.).
Iniciativa volá po silné a maximálně nezávislé plánovací autoritě – ať se jmenuje jakkoli (ÚRM je dnes v pozici administrátora záměrů nikoli garanta koncepce), a nabízí spolupráci při uplatnění zkušeností z nejúspěšnějších a neobyvatelnějších měst Evropy jako je Hamburk, Vídeň, Kodaň… převážně jde o partnerská města a jejich plánovači nabízí osvědčené postupy a procedury, jak rozvíjet a rehabilitovat území v souladu s zájmy obyvatel a přitom se zapojením soukromého kapitálu investorů a developerů, kteří i v Praze rádi přijmou pravidla hry, budou-li jasná, fungující a trvalá. Současný stav nedůvěry, nepřátelství a podezřívavosti k prakticky každému záměru města, ať oprávněný či ne, vede k letargii až odmítání každé iniciativy, stavby, zásahu do městského organismu.
Dovolím si tvrdit, že obecně neplatí tvrzení Radky Sedlákové, že se architekti brání diskusi s politiky, v posledních letech tomu bylo zcela naopak. Iniciativě také nejde o architektonické soutěže na každý dům, ale především o ideové soutěže na využití přestavbových a rozvojových území pro následnou regulaci těchto území; dnes probíhají v režii developera/investora, nikoli města. Ostatně na veřejné stavby by architektonické soutěže měly být pravidlem, i když i já souhlasím s názorem, že nejsou samospasitelné a že se někdy vyplatí na výjimečné stavby vyzvat výjimečné osobnosti. Nemělo by to být pravidlem, ostatně i v zahraničí se to tak řeší.
Hlavním mottem naší výzvy je ale snaha vyvolat dialog a otevřít širší diskusi zvolených politiků a úřadu s veřejností, nejen odbornou, ale aspoň trochu poučenou. Co se bude dít kolem nás v nejbližších letech, zajímá oprávněně víc a víc občanů; je na politicích, aby dokázali využít nabízený odborný potenciál nejen architektů k prospěchu celé komunity. Iniciativa si neklade vyšší cíle, než tomuto procesu pomoct.