Skutečně nevím, jestli je rostoucí nechuť číst noviny, sledovat televizní zprávy či „brouzovat“ po internetu přímo úměrná klesající úrovni politické kultury a vyprazdňujícímu se obsahu české politiky, nebo zda jde naopak o logický projev rozvinuté demokratické společnosti, kde vše funguje a politika nikoho nebere a neovlivňuje. V každém případě pozoruji tuto nechuť nejen u sebe a vlastní rodiny, ale i u mnoha známých, když na toto téma zabrousíme.
Před rokem či rokem a půl jsem ještě s jistou vervou projížděl blogy na aktuálně.cz, klikal na homepage dalších zpravodajských serverů a nechtěl ztratit větu z nedělních Otázek. Co se stalo za poslední rok a půl, že víc a víc ztrácím trpělivost a chuť číst prázdné a falešné a často i zcela nepravdivé výtoky politiků, kteří ani nedokáží projet monitoring médií, aby se nedostali v každé své druhé větě do rozporu s vlastními tvrzeními starými pár měsíců. Zde nedávno umístěný blog pana primátora na téma pražská kultura je toho stoprocentním dokladem.

Ještě horší je skutečnost, že ani mnoho novinářů nereaguje na zjevné nepravdy a kličky ve výrocích politiků všech úrovní a ze všech stran bez výjimky, že v televizním rozhovoru nechají bez komentáře jasnou lež a nechytají politiky za slovo – přitom je to se současnou technikou tak snadné.
Ovšem úplně nejhorší však je skutečnost, že tohle vše zřejmě nevadí nám čtenářům, občanům a voličům, kteří s otrlostí hráčů pokru přijímáme blafování, bez pozvednutí obočí či – lépe – hlasité reakce.
O to víc mne překvapila spontánní reakce nejen Pražanů na Petici za Prahu kulturní. Nejde přece o většinové téma, při vší úctě k nám, Čechům, jsme spíš než návštěvníky divadel milovníky showbusinessu a lehčích žánrů. Teď se ale za udržení umělecké tvůrčí svobody, dané jistou mírou svobody ekonomické, staví i ti, kteří netráví večery nad existenciálními dramaty či experimentálními performancemi. Ostatně magická nabídka komerčních televizí i dalších médií nás spíš uzemní do domácího ušáku než často méně pohodlné divadelní sedačky.

Že by ale naše lhostejnost měla své meze? Teď se nechci pouštět do tématu financování pražské kultury, můj názor je dost známý a vyjadřuji jej poslední léta dost jednoznačně. Považuji ale momentální vyhrocenou situaci v Praze za modelovou situaci pro možnou změnu. Když se mne ptají už i přátelé z ciziny, co že se to děje v Praze, když ex-president vyzývá voliče, když už i v monolitní ODS ti bystřejší vidí rostoucí riziko neúspěchu, tak se možná nějakého probuzení z letargie můžeme dočkat.
Že bychom zase začali číst noviny? Chtěl jsem už vyklouznout z blogu a vymluvit se na nedostatek času. Ale spíš než čas, je to nechuť a pocit marnosti, ztracené energie, které mne zastaví vždy, kdy mám chuť vykřiknout, že král je nahý, že to takhle přece není. Nebo se mýlím a psát má cenu?

Takže přece jenom pár poznámek k těm nejaktuálnějším tématům:
1) Svazovat schválení Lisabonské smlouvy a umístění Radaru v Brdech, jak prosazuje Jan Zahradil a někteří členové ODS, je protistátní spiknutí a zločin. Radar je jen technickým zařízením a také symbolem naší spolupráce a participace na obraně evropské a světové demokracie a svobody, zatímco ratifikace Lisabonské smlouvy je v našem bytostném – českém národním zájmu, dotýká se naší existence.
2) Odsouvání přijetí EURA je dalším hazardem s naší ekonomikou – výsledný účet in memoriam vystavte panu profesorovi VK a jeho věrným. Gratulace na Slovensko. Škoda, že ovoce češe Fico a ne Dzurindova parta.
3) Nápad žádat o letní olympiádu v roce 2016 v Praze byl od samého počátku nesmysl a hazard s dobrým jménem města a ČR. Hazard, na kterém se za desítky milionů přiživilo pár desítek „kamarádů“. Za současného stavu české politiky, soudnictví, veřejné správy a míry korupce je ale hazardem i stejná žádost i pro rok 2020.
4) Směšování showbusinessu a kultury je nejlepší cestou, jak zničit naši poslední komparativní výhodu pro svět po nízkých mzdách. Kulturní diverzita, podhoubí pro další oblasti života, dokonce přímý ekonomický přínos z podpory kultury jsou věci známé v konzervativní Británii i socialistické Francii, ale jeden šílený radní může zničit práci a dědictví celých generací. Zvláště, má-li prý v hrsti mocné kolem sebe, kteří jej nemohou odvolat.
5) Církevní restituce jsou správná věc, ale způsob řešení a výše finanční kompenzace si možná zasluhuje více pozornosti nejen od poslance Tlustého.
6) Každá milenka má dostat funkci ve sněmovně – ano, i K.J. si zaslouží místopředsednickou židli, i Zelení jsou přece jenom lidi a ne alternativa české politické scény.
7) Kaplického Národní blob se má postavit na Letné, peníze jsou na mnohem méně důležité akce, ale pan architekt by se neměl nechat kompromitovat politickými funkcemi poradců, stejně tak jako generální ředitel knihovny. Stačil přece jeden neúspěšný kandidát do senátu, který likviduje Národní galerii.
8) Havlovo Odcházení bylo fakt překvapivě výborné, a to také proto, že jej nastudovalo Divadlo Archa za soukromé finance sponzorů. A díky bohu za Zuzanu Stivínovou v roli Ireny.
9) Takzvaně reklamní spot na TV Fashion s dvěma kráskami jsou suverénně nejhůř investované miliony z pražského rozpočtu. Víc klišé a banality ani nešlo do 30 vteřin natěsnat. Zum wohl, pane radní!