Šlapali jsme, šlapali, až jsme lehce zhebali... Psal jsem tady, že kolo pro mě znamená dojet pro něco. Přes kus vesnice, výjimečně se jednou, dvakrát za rok projet třeba blízkou kaštanovou álejí. Teď jsem se díky kamarádově nabídce připletl do skupiny lidí, kteří mají šlapání jako vášeň. Jsem s lidmi s nějakou vášní moc rád.
Včerejší odpolední výlet se vydařil. Had šedesáti bicyklujících Čechů se táhl po silnicích uprostřed hustého provozu kolem Saint-Tropéz . Slyším z hada: To jsem mohl jezdit po Jižní spojce a bylo by to totéž. Nebylo to totéž! Ani u těch oblečených v nejdražších dresech nebylo jisté, že vydrží šlapat. Mnohohlavý had se roztáhl a první paní sebou praštila na silnici. Rozražený loket, patnácticentimetrová rána na šití. Do obličeje se jí při jízdě trefila kobylka. Úlek, řach, ouvej!
Večer importovaná moravská meruňkovice na rány od života.
„Učitel má být v některém koutě své duše věčným chlapcem, solidárním s tím mládím, které je mu svěřeno.“ (Karel Čapek)
„Hlupáka se na nic nevyptávej. Všechno ti řekne sám.“ (Tatarské přísloví)
Můj nejstarší syn miluje Chelsea. Jeho malá dcera ze sebe sype sestavu mužstva jako když bičem mrská a jméno klubu nosí i jejich kočka. Beru to jako jistý druh rodinného folkoru.
Dočetl jsem se, že se po vzoru bankomatů chystá instalace nového přístroje jménem burčákomat. V ní se bude uchovávat nedokvašený mok v nízké teplotě a zákazník si ho nechá dokvasit doma, kdykoliv se mu zachce. Stačí vytáhnout láhev z lednice a nechat proces kvašení dokončit.
Mám dlouholetou slabost pro Valašsko. Nemyslím si sice, že Valaši jsou jedna rodina, ale přece jen bych předpokládal, že vnímaví a citliví lidé, kteří chtějí pro region to nejlepší, si rozumějí. Zastavil jsem se na oběd na Soláni nad Velkými Karlovicemi. Upoutala mě stavba nového informačního centra Zvonice.
Burcující píseň, s nabádáním, kterou nohou vykročit a kterým směrem se ubírat, slýchali starší občané celé své mládí. Tahle píseň už se dávno nehraje. Velké levárny se ale hrají o 106.