Mám dlouholetou slabost pro Valašsko. Nemyslím si sice, že Valaši jsou jedna rodina, ale přece jen bych předpokládal, že vnímaví a citliví lidé, kteří chtějí pro region to nejlepší, si rozumějí. Zastavil jsem se na oběd na Soláni nad Velkými Karlovicemi. Upoutala mě stavba nového informačního centra Zvonice.


Na kopečku nad hospodou trčí socha. Jakýsi rodič vedle vykládá dítěti, že to je ten Dlouhý z pohádky. Nebo že by Marťan? (Ve skutečnosti pravděpodobně nějaký nesmírně předimenzovaný Valach). Jdu od parkoviště k informačnímu centru. Nad ním leží velký kámen a v něm deska s informacemi. Abych je přečetl, musím si kleknout. Začínám chápat, že jde o součást nové naučné stezky.

Od zvonice vedou k dalším dřevěným sochám vydlážděné cestičky. Ale najednou jakoby došlo kamení a cestičky neznámo kam vedoucí, končí v trávě.

Vydávám se dál... Míjím několik stanovišť. Nově instalovaná lavička s výhledem na hradbu stromů. Postavit lavičku jen o kousek dál – měl by pocestný výhled (s odpuštěním) jako prase... Celé Javorníky jako na dlani... Kus odtud stojí stará boží muka. Usedneš do stínu pod kříž a zcela neomylně - nezapomenutelný výhled na hřbety Beskyd. Proč dřív věděli, kde oko rádo spočine, kde se poutník rád zastaví? A dnes to za 4 miliony (velká část z evropských fondů) někdo neví?

Autor poučených výpisků z kroniky na stanovištních kamenech stezky evidentně netušil, kam jeho výpisky přijdou. Nebo že by tušil, ale stanoviště se změnila? Na jednom ze stanovišť je popisek o „korytářích“ a prameni, ale ono koryto s pramenem je bez vysvětlení kdesi o sto metrů dál. U hotelu je socha a popisek vypráví o dvou maléřích. A toto je některý z nich?

Ze všeho čiší divný pocit... Na začátku mohl být dobrý úmysl. Řezbáři mohli chtít udělat nejkrásnější sochy, výpisky z kronik daly jistě práci... připomenout turistům historii kraje a rostliny, které tu obvykle u chalup a na loukách rostly, je chvályhodné. Ale copak tady nebyl někdo, kdo by v rámci supervize skloubil vše do logického a malebného celku?

Když jsem šel k autu, upoutala mě sedící socha jakéhosi dalšího Valacha. Civí na parkoviště... Kam se vypařil cit tvůrců stezky? Je mi smutno. Že by Potěmkinova vesnice? Nepromyšlenost, spěch, ledabylost... Rychlá nedomyšlená "proinvestovanost" za každou cenu?

Kdysi jsem trávil ve Vlčnově Jízdu králů v rodině malého krála. V den Jízdy přifrčeli „redaktoři z Prahy". Rodinu neomaleně terorizovali, drze se fotili sami na vyzdobeném koni, nafasovali výslužku, ani nepočkali na samotnou jízdu a odfrčeli podat své falešné svědectví.

Mám takový pocit, že se vrátili v jiných pozicích tentokrát na Soláň...