Zesměšnění doby jejími vlastními prostředky?

Milion kandidátů vstalo,
by oklamán byl dobrý lid,
by voličstvo jim hlasy dalo,
jež ochotně prý chtějí vzít.

Nechť prudký pokrok chtějí jiní,
násilím zvracet světa řád,
nám mírný pokrok září nyní,
pan Hašek je náš kandidát.

(Jos. Mach – Hymna Strany mírného pokroku v mezích zákona)

"Ve vinohradském hostinci U Zvěřinů se po dlouhé době a snad poprvé ozývají slova pravdy. Ojedinělý okamžik v dějinách české politiky má závažnou příčinu...
V předvečer parlamentních voleb, kdy se voliči vracejí ze schůzí plni zásad a piva to není špatný nápad. „Když si žádná politická strana U Zvěřinů nezřídila svůj tábor, nuže, zřiďme si sami stranu, která by tak učinila. Založme stranu, která by pila Zvěřinovo pivo. Mnohá politická strana byla založena z důvodů mnohem nepatrnějších.“

Program strany vyjadřuje už její název: Strana mírného pokroku v mezích zákona – kromě mírného pokroku žádá její hlavní představitel a kandidát, spisovatel Jaroslav Hašek i větší přísnost na chudý lid a zestátnění domovníků – to proto, že terorizují nájemníky a od lidí, kteří se v noci navracejí choří či ožralí domů, vyžadují za otevření peníze.

Haškova pověst láká posluchače, u volebních uren však obyvatelé Vinohrad neprojevují dostatečné uvědomění, myslí, že je to jen legrace. Skutečně? Volby vyhrávají v českých zemích zase agrárníci...

Strana mírného pokroku se stala i senzací Prahy; vedle všudypřítomného reportéra E. E. Kische a žurnalisty Arna Laurina zavítal prý již před tím do Kravína v doprovodu Maxe Broda i tehdy zcela neznámý mladík noblesního zevnějšku - Franz Kafka.

Haškovy řečnické výkony charakterizuje Frant. Langer: "V neděli večer byl hostinec plný. Sešlo se množství našich známých, kumštýřů, novinářů, bohémů, ale také slušných občanů z přilehlých ulic, které zlákalo známé jméno Haškovo nebo jméno neznámé politické strany. Hašek se dostavil čistě umytý a střízlivý a hodinu před začátkem, jako celý ústřední výbor. Úderem osmé byla výborem zapěna slavnostní hymna Milión kandidátů vstalo a po ní dr. Grünberger zahájil schůzi podle všech formalit, které jediný z nás znal, a obřadně představil voličům osobu kandidátovu.

Potom spustil Hašek. Vylíčil se sám v nejpříznivějších barvách jako nejvhodnější kandidát na poslanecké křeslo a na poslanecké diety za okres Královské Vinohrady, vykládal svůj program se spoustou slibů a reforem, tupil jiné strany, podezříval protikandidáty, všechno jak se patří na řádného uchazeče o takovou důstojnost. Dr. Grünberger, který schůzi řídil, ji občas přerušoval na pět, deset minut, aby si řečník mohl jít ulehčit a číšník roznést nové pivo. S těmito pauzami a s odpověďmi na dotazy a na námitky Hašek mluvil dobře tři hodiny...
Plakáty vylepené v oknech před každou schůzí hlásaly, jak naše strana číselně vzrůstá po tisícovkách a o čem že bude Hašek večer mluvit. Ten se ovšem podle toho neřídil a mluvil, co ho napadlo. Někdy se dost obstojně držel nějakého tématu, jindy skákal z jednoho na druhé, někdy to bylo zbrusu nové, jindy opakoval, s čím měl už dříve úspěch nebo nač už narazil v nějaké své povídce.
Celkem jsme vyslechli řeči o různých světcích, o boji proti alkoholismu, o pravosti Královédvorského rukopisu, o užitečnosti misionářů a o jiných jevech současné společnosti. Pranýřoval státem podporované nebo trpěné zlořády, jako je dvacetihaléř domovníkům za otvírání domu v noci nebo jako je vstupné do veřejných záchodků a pokutování o své zdraví pečujících chudých občanů, kteří na toto vstupné nemají a použijí jiného místa, ještě veřejnějšího. Vymýšlel si velkolepé sliby, kterými lákal voliče nejrůznějších zaměstnání i protichůdných zájmů, a tajemnými narážkami pro příští večer sliboval různá odhalení o protikandidátech až do zločinů a do vražd babiček."
V projevech Hašek citoval zcela autentické fráze, obraty a klišé, jichž užívali táboroví řečníci, žurnalisté a volební kortešové. Těžil z toho, čemu se říká "komika nechtěného". Zvetšelý rétorický patos let sedmdesátých a osmdesátých, žargon úvodníků a provolání, hantýrku schůzí, obraty žurnalistických polemik octly se v zrcadle ironie a parodie. Dobová blbost se tu octla na pranýři...“

Haškovy Dějiny strany mírného pokroku vyšly až více než půl století po svém vzniku a došly velkého, evropského ohlasu. Zůstalo proto utajeno, že Hašek už před první světovou válkou došel k nejúčinnější formě zesměšnění: k odhalení doby jejími vlastními prostředky.“

Dne 10. 2. 1911 přineslo České slovo zprávu: " Na dnešek v noci chtěl se vrhonut ze zábradlí Karlova mostu do Vltavy 30letý Jaroslav H. Divadelní vlásenkář pan Eduard Brauer jej strhl zpět. Policejní lékař shledal silnou nervózu. Dotyčný byl dopraven do ústavu pro choromyslné. Z psychiatrické léčebny je propuštěn dne 27.2. Václav Menger líčí tuto historku obdobně, jako Hašek ve své povídce Psychiatrická záhada. Radko Pytlík vychází z faktických policejních a lékařských protokolů. Na základě jeho bádání lze předpokládat, že se nejednalo pouze o recesistickou provokaci, ale o hlubokou psychickou krizi, kterou Hašek později maskuje svým osobitým mystifikačním humorem...
(Konec citací)

Myslím, že by pražský magistrát měl začít připevňovat na Karlův most už nyní podobné zábrany jako na most Nuselský. Podle cirkusu už nyní rozpoutaného půl roku před volbou prezidenta, bude mnoho důvodů vrhati se do divého proudu matičky Vltavy i v roce 2012...

Já osobně jsem si postel v pavilonu MUDr. Jana Cimického už rezervoval.

(Zdroj: Český svět 1911, Radko Pytlík, portál Osudy dobrého člověka Jaroslava Haška)