O polívce z kamení a doktorovi v novém tričku

16. 04. 2009 | 17:20
Přečteno 3060 krát
(Druhé dopisy z Tramtárie/ 3)

Vídal jsem ji každé ráno. Matka ji vláčela na invalidním vozíku do jídelny a načesaná hlava té malé poskakovala přes schůdky až ke stolu. Vždy krásný úsměv, vyzývavý výstřih nad dráždivými, možná sedmnáctiletými ňadry.


Snažil jsem se pochopit (promiňte, ale jiné slovo pro ten pocit z ní nenacházím) nasranost její mámy, která kolem viděla své šťastně se povalující a lelkující nastrojené vrstevnice, zatímco ona tlačila trakař. Proč právě její řeka teče proti proudu? Proč to její děťátko zůstalo po celá ta léta batoletem s narostlými kozičkami?

Celoživotní oběť děťátku, které se už nedá unést, které své mámě nikdy nepomůže s břemenem tlačícím k podlaze její život, co skoro ani nezačal a už se blíží k čáře obzoru…

Snažil jsem se na tu malou nedívat, a přesto jsem její šťastný smích slyšel, kudy jsem celý den chodil.

Přijížděla denně na snídani jako princezna, vesele se rozhlížela po ostatních nezatíženým pohledem, a své štěstí třímala v rukou. Hovořilo k ní a ona hovořila s ním. Desetkrát za snídani. Vždycky svobodná a dospělá a bez váhy a přitažlivosti zemské vznášející se mezi mobilními slůvky putujícími odkudsi z neznáma a dodaleka vlaštovkami.

A pak jsem ji viděl zase šťastnou s nešťastnými. Její rodiče se opékali u bazénu a ona ve stínu palmy s laptopem na kolenou. A zase ten zvonivý, klokotavý smích bez váhy a přitažlivosti zemské. Bez váhy nebo bezvlády? Vznášela se internetem a měla určitě spousty senzačních sexy kamarádů z celého světa a psala jim možná ty nejerotičtější smsky a maily.
A rodiče mezi sebou neviditelné útrpné pohledy.

Včera jsem na hlavní žebravé ulici keňské vesnice vytáhl z kapsy peníze pro mladou ženu na primitivním vozíku s miminem na klíně. Už i ono natahovalo ruce. Pak mi někdo z přejedených u večeře v hotelu říkal, že to je přece ten fígl, ona vůbec není chromá. Jen vyžebrá na vozíku víc!

Ona možná chromá nebyla. Jen neměla nohy!

Strašně neumím courat touhle Žebravou ulicí! Strašně neumím smlouvat, i když vím, že za tyhle pitomé korálky bych doma dal polovinu. Stydím se ostatním přejedeným spolustolovníkům přiznat, co jsem za koupené blbosti zaplatil. Někteří se vracejí do hotelu jako vítězové a trumfují se, na kolik vše usmlouvali. Já vím, že polovina z neodbytných, až přidrzlých prodejců jsou svým způsobem vexláci…

Když jsem prošel Žebravou ulicí, nakoupil, vlastně daroval své peníze za všechny možné drobnosti, oddechl jsem si. Teď už jen silnice k hotelu, můžu vytáhnout foťák a konečně si nafotit áleje kvetoucích džakarand. V tu chvíli se odkudsi ze stínu vynořil asi dvanáctiletý kluk. Ach bože, já vím, že mi budeš říkat, že už jsi dva dny nejedl…

Když jsem se tudy vracel jiný večer potmě, dva podobní na mně začali žebrat peníze. Namátkou jsem jim rozdělil kovovky z kapsy a ten jeden se na mě zle obořil a já si mimovolně přitáhl k tělu batoh i foťák. Řval na mě, že jsem mu dal míň než druhému a že jsem fuckin´ svině…
Tenhle dnešní kluk vedle mě jenom šel. Já pro jistotu zrychlil. On taky. Pak ukázal přes kopec, že žije vedle ve vesnici. Zval mě tam. Říkal, že je to u nich hezké. (Projížděl jsem tam autobusem. Příšerná hlavní ulice, plná prachu, dřevěných pokroucených stánků, smetišť s povlávajícími igelity a smradem z pálených petláhví.)
„Já vím, že je to u vás hezké. Už jsem tam byl…“
Pokýval hlavou a šel dál mlčky.
„Co chceš dělat, až budeš velký?“ zeptal jsem se ( v hlavě děsivý údaj z Průvdce, že 4 z pěti mladých lidí mezi 25 až 35 let tu umírají na AIDS).
„Budu doktorem,“ slyšel jsem tichou odpověď.
Poprvé jsem zpomalil a podíval se na něj.
„Nemáte nějaké staré tričko nebo boty, které už nepovezete domů?“
Zase jsem se zřítil do sebe. Okamžiky, kdy se hvězda zřítí do černé díry. Kdy se velikost setká s malostí. Kdy se sen praští o realitu.
Vytáhl jsem z peněženky pět euro a zase mě hanba fackovala.
„Kup si nové tričko, doktore,“ zkusil jsem říct bodře a neohlížet se.
Vůbec nevím, jak se zatvářil. Bál jsem se jeho výraz vidět.
Přidal jsem do kroku, abych už byl za bránou do ráje. Ten ráj z jeho pohledu, kde si já válím šunky, se jmenuje hotelový rezort. To peklo, co je za branou (z mého pohledu), se jmenuje Afrika. Pro někoho je i peklo nebem, ve kterém je sice pekelné vedro, ale na žhavém ohni se dá uvařit jídlo.
Slyšel jsem zpívat africkou ukolébavku. Slyšel jsem, že matka dá do kotlíku s vodou kamení, rozdělá oheň a zpívá dětem o tom, aby spinkaly, že až bude polívka hotová, nezapomene je vzbudit.
Pár lidí od stolu se v hotelu dohodlo s místním taxikářem, že je zaveze do vesnic, kde nemají to štěstí život provexlovat. Do vesnic v buši, kde chodí pět kilometrů pro vodu a kde se obdělávají políčka. Nakoupili pytel rýže, pytel cukru a pytel mouky a vyjeli. Chtěli čestně pomoct konkrétním lidem. Vrátili se mlčenliví.
Ten večer jsem neslyšel smát se ani puberťačku na čtyřech kolečkách. Možná si vybila mobil. Možná už ji udrncali k spánku…
Jestli se zítra z růžových džakarand vynoří hlava malýho doktora (vsadil bych se, že tam po škole stává denně a pochoduje se všemi přežranými sem a tam), vezmu si na něj adresu. Třeba mi napíše recept, jak se pomáhá. Třeba něco vymyslím. Třeba…

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Michal Macek napsal(a):

afrika je nase matka - a to jak se k chovame k vlastni matce je mazec

co se divky na voziku tyce at si uzije bezstarostnosti dokud muze - rodice tu vecne mit nebude

autor:

nestydte se kdyz pomahate,neni za co
16. 04. 2009 | 17:53

Kalimantan napsal(a):

Zřejmě za to můžou komunisti.
16. 04. 2009 | 17:57

Jiraak napsal(a):

Tleskám!
16. 04. 2009 | 20:02

Mejsule napsal(a):

Tak jsem se nějak zasekla.. nevím, co na to napsat.. mám před očima sedmnáctiletou dívku, která "chce" být zdravá, mám před očima kotlík s kameny.. kdysi jsem na vandru vařila polévku z trávy. Nemusela jsem, chtělo se mi a v tom je asi ten rozdíl. Oni musí pžežít a nám to připadá tak vzdálené.. přitom jsme měli jen štěstí s místem narození.
Honzo, co mi to děláš? Mám v hlavě mišmaš...
16. 04. 2009 | 20:10

Lex napsal(a):

Pane Krůto,
dneska si vypomohu úryvkem z blogu mého také oblíbeného autora Milana Kubra z 29.9.2008. Jmenoval se 155 letadlových lodí. "Sto padesát pět letadlových lodí třídy Nimitz! To je cena, kterou prý americká vláda hodlá zaplatit za záchranu bankovního sektoru. Ač jsem se poctivě snažil, nedovedl jsem si představit, čemu vlastně těch slibovaných 700 miliard dolarů odpovídá. Teď už to díky přednímu českému deníku umím a jsem tomu neskonale rád, jako jistě mnoho dalších čtenářů.
V médiích je třeba používat názorných a výstižných příměrů nejen pro správné informování veřejnosti, nýbrž i pro její výchovu. Neobratný novinář by třeba napsal, že za 700 miliard dolarů by se celá Afrika dala krmit padesát let, že taková částka odpovídá 70% ceny války v Iráku, nebo že to je pětkrát více, než svět věnuje ročně na rozvojovou pomoc nejchudším zemím.
Takové aktivisticko-humanistické a banální příměry by ovšem nikomu nic neřekly a celou záležitost by spíše zatemnily. Ale 155 letadlových lodí!"
Osobně si nedovedu představit sumu, kterou by bylo zapotřebí, aby Afrika nebyla hladovou zemí prožranou virem HIV. Ale díky panu Kubrovi si dovedu představit, že 155 letadlových lodí třídy Nimitz alias 700 miliard dolarů (což, jak dneska už víme, je jen zlomek toho, čím daňoví poplatnící USA a vlastně celého světa budou sanovat ty, co žrali a hlasitě u toho mlaskali, ale dělali to dokonce tak, že vyžrali nejen svá, ale i mnohá další koryta) by dokázalo krmit celou Afriku padesát let. A že válka v Iráku si vyžádala už o více jak 30 procent více.
Já se připojuji k Michalu Mackovi, netyďte se, když pomáháte, ti co tu Afriku pomyslně i fakticky vyžírají, se nestydí.
Chtěl bych přát hezký večer, ale jaksi mi to nejde "přes pysky".
Lex
16. 04. 2009 | 20:13

Michal Macek napsal(a):

mejsule:

musim potvrdit autenticnost "polevky z kameni" - vareni sutru nebo hliny dokud deti neusnou je obvykly trik africkych matek
16. 04. 2009 | 20:22

Týna napsal(a):

Tak z tohoto Vašeho psaníčka je mi tedy moc smutno. Moc. To mi až tečou slzy po tvářích. Z té bezmocnosti, z živé představivosti.
16. 04. 2009 | 20:35

Mejsule napsal(a):

Michale:

Jde z toho mrazení, smutek, pokora před tím, co vlastně mám.
16. 04. 2009 | 21:15

Michal Macek napsal(a):

mejsule:

minule se mi tu smali na jinem blogu ze nadavam ze osn posila do afriky jako potravinovou pomoc skoro jenom proso - pry to je pro afriku dobra potravina a ze se nekazi a je snadna priprava a ze co bych pry chtel aby tam posilali uherak?
no zkuste si jist jenom proso treba tyden - za 3 dny vam bude tyct usima - je to lepsi nez varene sutry ale stejne :(
16. 04. 2009 | 21:35

Endy napsal(a):

V dobách, kdy děti žili ještě s námi,mi říkali doma - matka katastrofik!Zůstalo mi to dodnes,jen malá změna-z matky se stala bába :-)Představa,že mé děti skončí po nějaké tragedii, či nemoci bezmocné,své dětství neprožijí tak šťastně jako jiné, mě strašila od jejich narození.Jedním jsem si však byla jistá.Věděla jsem, že všechnu svou lásku a čas,bych dala za to, aby i jejich svět byl krásný.Ve Vašem příběhu měla ta malá slečna vlastně štěstí-vystačila si na to sama,jen na rodiče měla asi smůlu.Jasně, je to řehole,ale jiná, než opatrovat třeba již nemohoucí tchyni,která Vám po léta sladila svou zlobou život. Jak říkám, za vším je láska..Dovolím si přispět do "klubu"svou historkou.V době, kdy se stavělo Paladium,byl příchod k sousedícímu kostelíku sv.Tadeáška upraven z dřevěných prken.Byl letní den, poledne, slunce valilo do ulic a na náměstí. Když v sobě cítím neklid,potřebuji si všechno probrat se sebou. Kostel byl k tomu to nejlepší místo.Mašírovala jsem si to po tom dřevěném obložení a na jeho konci, vidím sedět postavu muže.Díval se na mne, jeho pohled neuhnul. Oči měl modřejší než řecká obloha a v nich se třpytilo krajkoví mořských vln a pěn..Seděl hrdě, vzpřímeně,hlavu opřenou o dřevěné zábradlí.Měl pouze jednu nohu, nebyla to žádná kamufláž,bylo léto a měl oblečené krátké kalhoty.Mohl být ve věku necelých čtyřiceti let.Jeho hlava a tvář by byla ideálním modelem výtvarným umělcům.Před sebou měl kelímek na mince.Nevím, co se to tenkrát stalo,vešla jsem do kostela a už se nemohla absolutně soustředit na sebe a své problémy.Před sebou jsem měla jen ty uhrančivé oči,promítala se mi zpět jeho tvář,posetá tmavými skvrnami.Kde jsem je jen už viděla? Blik!Pfiladelfia-Tom Hanks-Aids!Vyhrabala jsem peněženku,nachystala všechny drobné..Opakovalo se to co před tím.Muž se neznatelně usmíval a jeho oči se vpíjeli do mých.Ani já jsem pohledem neuhnula.Míjejíc ho, sehnula jsem se,vsypala drobné do kelímku u jeho nohou.Muž sametovým, příjemným hlasem řekl jen dík a pěkný den.Otočila jsem se,ani se do kalíšku nepodíval, jen ty jeho oči mne stále provázely.No a pointa?Ten den bych přísahala, že jsem potkala Krista naší doby,:-))!Blbá příhoda,že,ale já na ni ráda vzpomínám.. Omlouvám se.
16. 04. 2009 | 21:48

Michal Macek napsal(a):

endy:

hezky napsane
16. 04. 2009 | 21:56

Zbyněk Matyáš napsal(a):

Už víme. Co teď?!
16. 04. 2009 | 22:43

Endy napsal(a):

Ad.Michal-no jo, ale to jsem si až teď uvědomila, že to vyznívá, jakobych byla magor, který rád vzpomíná na utrpení jiných. Ale já jsem se tenkrát potom šíleně styděla,v peněžence papírové...Teď to zas vypadá,že mě mrzelo,že jsem si to u toho Krista dopředu neuplatila..Ale uvědomila jsem si dodatečně zoufalost toho krásného chlapa, který měl smrt už ve tváři.A já mu dávám drobné...Jeho oči už nikdy nezapomenu-byl v nich klid,mír a smíření. Takže opravuji-Vzpomínám na "Kristovy"oči, nic neočekávaly a já jsem jeho osud nemohla žádnou bankovkou změnit.Od té doby neuhnu pohledem žádnému žebrákovi.Dávala jsem jim vždycky něco, i když to není nic moc, nezajímá mě, jestli to propijí,nebo dávají do slamníku.V jejich očích hledám i toho muže a tajně doufám, že ještě žije.Ale možná o to ani tehdy už vůbec nestál.Dobrou noc.
16. 04. 2009 | 22:47

Železnohorský napsal(a):

Pár kroků od kostela, o kterém píše Endy, žebrává jakýsi cizinec, trochu snědý, trochu asijský (zřejmě z nějaké bývalé sovětské republiky, možná Albánec), leží v hlubokém předklonu, tváří k dlažbě, téměř nehnutě. Vždy v určitých časových intervalech se k němu nenápadně přitočí dva jeho krajani, napojí ho, otřou mu čelo, vezmou peníze a zase se jako by nic vzdálí, je to pár sekund, minutka, jsou sehraní. No... A když jde kolem člověk, který je "nažraný", jak píše pan Krůta, a vidí toho ubožáka na zemi, má mít výčitky svědomí? Anebo mávnout rukou? Byznys je byznys...

Asi před devíti lety jsem byl pracovně v jižním Španělsku. Nemusel jsem se o nic starat, z letiště přímo do hotelu u moře, tam půjčené auto, všechno zajištěno... Takže první vlastní peníze, které jsem utratil, byly starému napůl chromému žebrákovi. Potkal jsem ho v ulicích nedalekého městečka, kam jsem si v podvečer vyjel, abych se jen tak poohlédl po okolí. On vlastně nežebral, on se jen tak díval... A pak mi řekl zaměstnanec hotelu: "Tady není dobré chodit moc daleko od moře, pane."
16. 04. 2009 | 23:04

Alice napsal(a):

Hezký povídání od zabezpečených lidí, k nám do ulice před lety přišly rumunské cikánky, na papírku měly špatnou češtinou napsáno,at jim dáme nějaké peníze, že potřebují pro děti na mléko, ve druhé ruce štos stočených vetších bankovek (na mléko bohatě dost), nedala jsem jim nic.Pak jsem četla v noivnách článek, doprovázený fotografiemi, že jakémusi rumunskému hlavnímu cikánovi se na palác s mramorem složil celý svět.Tak jen tak pro Vás k zamyšlení.
17. 04. 2009 | 07:53

Zralé zrno napsal(a):

Nedivím se, že je po přečtení článku mnohým lidem do breku. Je to hrozné tím, že žádné východisko se nenabízí. Bohaté země a hlavně občané bohatých zemí jsou přes všechny sliby a plány úplně někde jinde. Existuje jen obrovské pokrytectví Západu, až se z toho obrací žaludek naruby. Ale paní Alice má také pravdu. Podobné případy také znám. Viz některá místa v severních Čechách, kde si jezdí občané pro sociální podporu v limuzinách. Strašně záleží na morálce, ta je na huntě.
17. 04. 2009 | 08:52

Endy napsal(a):

Pěkný den této krásné společnosti..Alice-mimochodem pod Vaším jménem se mi vybavila Alice Rob.Fulghuma ze Třech přání-zamýšlím se-první části rozumím,ale souvislost s tou druhou?Někdy bývám natvrdlá..
Ad.Železnohorský-věděla jsem, že to nějak podobně funguje,ale tohle je už natvrdo.Jenže kdy mávnout rukou?Jak rozeznám nástroj pouličních byzmysmenů a opravdového chudáka.Nedat nikomu?Nebo jen podle vlastního posouzení?Nástroje tohoto byznysu jsou někdy lehce rozeznatelné-pes u nohou,černé brýle,oblečení chytré horákyně atd.Někoho to pobuřuje, jiný je lhostejný a další na to skočí.Je to na každém z nás.Ale víte co? Mě jaksi ,a čím dál víc ,pobuřuje novodobé, a zdá se mi nefér,agresivní žebrání.Na metro u Anděla neprojdete žádný den, aby vás nezastavovala spousta mladých, s nataženou pokladničkou,letáčky, kytičkama, beruškama atd.Chápu je, holky a kluci mají zábavu a ještě si něco málo za tu činnost vydělají.Ale tyhle ,jak po dešti rostoucí organizace,společnosti,pod pláštíkem dobročinnosti-to jsou ti praví byzmysmeni.Trocha reklamy,trochu přitisknout ke zdi...a tyhle akce jsou celonárodní..Výsledek sbírek je spravedlivě rozdělen!!Kolik přijde těm slepým, dětem,postiženým..Občas se nechám taky ukecat,ale nemám vůbec dobrý pocit,mám dojem, že mi někdo otevřel peněženku a vzal si, co chtěl.Odsuzujem loupežné gangy v Africe, které rozkrádají pomoc světa,ale jaký je v tomhle rozdíl?Snad jen v množství narýžovaného...A ještě ke Španělsku-zažila jsem něco podobného,po revoluci. Pracovala u nás staveb.fi.,která zaměstnávala ukrajince.Kluci makali od nevidím do nevidím,neměli pití, neměli jídlo.V poledne si rozdělali balíčky s uvařenýma bramborama,napili se jakési kalné vody z plastu.Pokouřili a jelo se dál.Do tmy.Já z toho byla, po moravsky, na kašu..Vletěla jsem vždycky za nimi na plac, nachystala podnos, kafe a co dům dal.Nesměli postávat, ale za pár minut bylo vybíleno.Pak jsem napakovala všechno oblečení, co už bylo pase-měli radost.Jenže - přišel majitel a přesně jak vy píšete-"Není to dobré,tohle nedělejte,snažte se to nevidět.."Důvody jsme neprobírali,jak říkám, někdy mám delší vedení,ale tohle mi docvaklo hned. Mějte se pěkně,slunce je za mraky a tak musíme dnes víc rozsvítit to v nás.
17. 04. 2009 | 09:26

Will napsal(a):

Dívka na invalidním vozíku se považuje za veliké neštěstí - proč? Zkuste vychovávat zdravého, ale vnitřně zcela nepoužitelného cikána, a potom si odpočiňte u invalidy, který je i chytrý, i (trochu) hodný.
Druhá část - Afrika - promiňte, ale vyberte si. Chcete pomáhat? Jděte do toho! Nechcete? Nechte být. K fungování pomoci je třeba dlouhodobý cíl, vize, systém, organizace...
17. 04. 2009 | 12:23

Vysedlina pathologická napsal(a):

Je dobré to vědět. I to, že jsme na jedné lodi a skončí brzy právo volit (volit si místo bude zbytečné).
17. 04. 2009 | 13:08

Endy napsal(a):

Tak jo-vypráskám zbytek nábojů,neboť blog pana Krůty se vzdaluje přímou úměrou počtu zoufalců s perem.(Pro vtipálky předem upozornění-e je bez čárky,krátké..)
Will-druhá část-souhlas.Asi takhle-když vidím, nebo čtu,jak se naše(některé) celebrity nenápadně zmiňují o svých adoptovaných dětech,cudně,jakoby mimochodem, ukazují dětské obrázky a dopisy, určené pro ně-adoptivní táty a mámy z bílého světa,nemohu tady ani říct, co si o tom a o nich, myslím.Nebudu to rozebírat,a pak, je to jejich věc.Zmíním se ještě o jiných,nepochopitelných zvrhlostech.O novém trendu-o péči domácích, zvířecích mazlíčků.Psí salony,oblečky,relaxační masáže..No to mi po..r nohu,kam jsme se to dostali?Pak si jdem zafňukat na Milionáře s chatrče...(mimochodem,kdyby měl stovku Oskarů,netoužím ho vidět).Doprčic,ten problém je už v nás!Naprostá většina, a já k nim patřím taky, nemáme tolik odvahy,změnit svůj pohodlný svět,vzít kufr,své znalosti, nebo to co umíme a jít.Směr Afrika,nebo Čečna, nebo Kambodža, možností je nespočet.Tak,a jsme u toho,kolik z nás to dokáže,svou malou troškou přispět do mlýna?A vlastně proč?Je pár promile,nebo procent těch, kteří šli, nebo jdou.Nesmírně si jich vážím(reportérka Procházková,atd).(snažím se zkrátka :-)!Ví, že tam mohou ztratit zdraví,možná i život.Všichni na Aftriku nemůžem,ale pro ty, co tak cudně adoptují černoušky za 6.000 kč ročně-co si tak vzít afričánka domů?A když ne afričánka,tak co třeba dítě z dětského domova,když máte averzi k cikáňatům, kterých je tam nejvíc.Jistě se najde i dítě pro Vás přijatelného původu.Je hodně takových, kteří to udělali, bez humbuku, bez okecávání, vzali si na sebe větší zodpovědnost, než je za vlastní.Vážím si jich,pár jich znám.Svět se nezadržitelně prolíná-etnika,kultury..Myslím, že až se stane opravdu tím Babylonem, je naděje.Jak tu zaznělo posledně(tuším pan Stejskal)příklad amerických černochů je to, co mám na mysli.Ve své podstatě existují dva světy, z nichž ten silnější,je jak píše Lex,odmítá svůj nahomouňený majetek opustit ve jménu čehokoliv,natož nějakých chudáků.Nechoďme daleko, názory padly i zde-ať si pomohou sami,nechce se jim makat atd.Mám pochybnosti, že by se stal zázrak a ti nacpaní a vycpaní,by si vůbec uvědomili, že mají nějaké ego.A tak je to pořád dokola-proč, pro koho, k čemu..Dlouhodobý cíl,vize?Systém, organizace?Všechno je na prd,když zbytek světa bude čumět na film, utírat si slzy a pak zdvihne zadek a jde si dát večeři za těch šest táců, za které si letos koupil černého kluka či holku.I já jsem zbabělá, i já bych mohla lecos udělat, možná málo,omluva se vždycky najde-rodina, věk..no a zase pějme píeň dokola-zase jsem se ztratila..lalala-Hajný, kde jste?Potřebuju výpomoc-krátkou a dokonalou..promiňte všichni, horší je, že jsem ty náboje ještě všechny nevypráskala..
17. 04. 2009 | 14:23

Slávka napsal(a):

to Endy

Díky. Dostala jste mě(bulim tu na klávesnici jako želva). Jsem jedna z těch, o kterých tu tak krásně píšete a s obdivem. Ale už delší dobu řešíme s dítětem velké problémy. A najednou nevím, udělali jsme dobře? Neudělali? Kde jsme chybovali? Apod. Nic k obdivu. Fakt. Ale přesto dík.

pane Krůto, blog moc pěkný.
17. 04. 2009 | 16:05

Endy napsal(a):

ad.Slávka-Slávko,tuhle otázku si kladou všichni rodiče,chyby děláme úplně všichni(jéje,co jich mám za sebou)ale o tom život je,nic není neměnné, neřešitelné.Uvidíte,že bude líp a moc, moc Vám to přeji.A obdiv zasloužíte,už jen proto, že máte odvahu hledat chyby i v sobě.Zítra bude líp, uvidíte,mějte se moc pěkně,moc...
17. 04. 2009 | 16:43

Týna napsal(a):

Máte pravdu, pane Krůto, člověku pomalu přestane chutnat jíst. Ale ať jak je to jak je to ... mohu za to já? Mám mít výčitky svědomi, že jsem se narodila na lepším místě? Jsem já odpovědná za to, že jsou lidé v Africe na tom tak špatně? A co pro to mohu udělat, aby tomu tak nebylo? - Máte návrh na řešení?- Přes všechny moje otázky je mi moc krušno. Moje milovaná Keňa strádá. A co já pro ni mohu udělat?
18. 04. 2009 | 23:10

air jordan shoes napsal(a):

Honzo, co mi to děláš? Mám v hlavě mišmaš...
25. 05. 2009 | 11:10

basketball shoes napsal(a):

A co já pro ni mohu udělat?
25. 05. 2009 | 11:11

jordan shoes napsal(a):

Máte návrh na řešení?- Přes všechny moje otázky je mi moc krušno. Moje milovaná Keňa strádá
25. 05. 2009 | 11:11

Bisnis Online napsal(a):

this is very interesting. thanks for that. we need more sites like this.
11. 06. 2009 | 04:56

omega watches napsal(a):

as far as know 007 years omega watches in the period of beijing olympics,the noble exhibition room of omega opened. the news let like omega watches's people excited a long time!http://www.omegawatchessale...
30. 06. 2009 | 07:54

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy