Klapky na očích, špunty do uší?

19. 04. 2009 | 21:46
Přečteno 4623 krát
Byl jsem svědkem následujícího dialogu otce a sedmiletého syna:
„Jaká je ta nová hra na počítači?“
„Vesmírná.“
„A dobrá?“
„Dobrá.“
„A co se tam dělá?“
„Střílejí se mimozemšťani.“
„A proč?“


„Protože jsou to nepřátelé.“
„A proč jsou to nepřátelé?“
„To nevím.“
„Tak proč po nich střílíš, když nevíš?“
„Protože to je takový zákon…“

Před léty jsme se v redakci časopisu pro malé děti chystali na generaci „dětí na knoflík“. Ale přitom jsme se stále dohadovali, zda můžeme tu nebo onu pohádku otisknout, když obsahuje prvky, jako byla v pohádce Pán a vodník následující věta: „…vodník si sedl a začal zlému mlynáři za trest zaťukávat kladívkem do chodidel hrách, zrnko po zrnku…“.

Ale copak se Vaše dítě alespoň občas nemihne kolem televize, když se vysílají zprávy? Copak neslyší, jak se doma bavíte o podvodech, krádežích, tunelování, násilí, válkách?

Jak moc opečovávat máme své děti? Budeme jim držet ruce na očích a cpát špunty do uší? A do kdy? Do páté třídy? Do dvanácti? Než začnou chodit na nepřístupné filmy? Nebo do nich máme prát pravdy života nahé, horké a drsné, aby byly připraveny na nejhorší a nic je nepřekvapilo?

Jeden pan učitel mi vypravoval příhodu z jejich osmé třídy. V hodině, kdy se probírala sexuální problematika, vyzvala paní učitelka děti, aby se jí ptaly na všechno, co je kolem sexu zajímá. Chvíli bylo ticho, pak se přihlásil jeden žák a zeptal se jí, jestli to má radši zepředu nebo zezadu…

Na jakých vahách vážíte reálie tohoto světa svým dětem? Kde je správná hranice a kdy je nejvhodnější chvíle proseknout, že svět není zase až tak idylické místo k životu?



Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

znalec napsal(a):

Když mi bylo osm, tak jsme si vyprávěli mezi klukama vtip. "Jaký je rozdíl mezi ženou a traktotem?" Na traktor se leze ze zadu. Smáli jsme se tomu, ale nikdo tomu nerozumněl. Pointu jsem pochopil o mnoho let později, ale už jsem se jí nesmál, spíše jsem se styděl. Myslím, že musí spolu s výchovou světa současně probíhat i morální výchova. Aby si jednou ti noví dospělí mohli vybrat správně a sami.
19. 04. 2009 | 22:42

Mejsule napsal(a):

Počítačová figurka nebo vyřezaný kašpárek?
A nebudou se ostatní děti tomu mému, co si hraje s loutkovým divadlem a nemá playstation, smát?
Moje maminka nikdy hračky neměla, já už si hrála s mrkací pannou, moje děti s plastem.. nechci domýšlet, co bude za pár let.. nebo bych(om) vlastně měla(i) začít přemýšlet?
19. 04. 2009 | 22:45

Lex napsal(a):

Sotva si dnes dokážeme představit krutost poměrů, jaké panovaly v antice. A vyrůstali mudrcové a vědci. Snad středověk, utínání rukou zlodějům, popravy stětím i upálením, narážení na kůl? Člověk neměl žádnou hodnotu. Netroufnu si ani myslet na tehdejší poměry v Asii, Číně, Japonsku a jinde. Muslimský svět? Afrika? Děti tu i tam vyrůstaly izolovaně a nevnímaly tu realitu?
A co novověk se svými novodobými krutostmi, válkami, pleněním, později koncentráky (i pro děti), IG Farben a Cyklon B, Leningrad, gulagy, genocida uvnitř států, napalm, Rudí Khmerové v Kambodži, kmenové vyhlazování v Somálsku a kamkoliv se podíváme?
A všude žijí děti.
Pohleďme do pohádek. Vypichování očí, pečení v peci a snědení, hřbitovy, klekánice, houfy havranů, zkamenělí princové, polykání princezen x-hlavými saněmi, topení vodníkem, sežrání vlkem, skleněné střepiny v očích etc. etc. To všechno pro ty děti. Pro starší děti indiánky se šípy, tomahavky, kulovnicemi a skalpy, vypleněnými a vypálenými indiánskými vesnicemi. Pro ještě starší westerny. A nakonec thrilery a horory.
Dalo by se předpokládat, že ty děti nemohly hrůzou ani dýchat, ne tak se ještě rozvíjet. A ono ejhle, rozvíjely se, vyspívaly, a každá nová generace popohnala rozvoj kupředu. Jak je to možné, že se nikdy z žádné té generace nevyvinuli otrlci, hromadní vrazi, zkáza lidstva, ale byly to vždy ty děti našich praprarodičů, děti našich rodičů a naše děti. Z absolutní většiny zcela normální tělesně i duševně. Ono totiž všem těm žánrům, podle mne, je společné jedno: dobro vítězí nad zlem. A většinou učí spolehnout se sám na sebe případně na přátele, o které se mohu opřít a na které se mohu spolehnout.
Myslím, že podobné je to i ohledně té hry, kterou jste, pane Krůto, uvedl na začátku. Imaginární dobro vítězí nad imaginárním zlem. Prostředky, které dnes představují standard nebo dokonce daleký vývoj, něco jako za nás Verne. Věřím, že tyto zkratky zase naprostou většinu těch mladých bytostí negativně nepoznamenají. Výjimky jistě budou zase potvrzovat pravidlo.
Naproti tomu se ptám: A nepoznamená v mnohem horším směru ty děti a dospívající mládež realita, kde ten princip dobra vítězícího nad zlem dostává tolik na frak, anebo ne-li přímo na frak, tak těžko, přetěžko láska a pravda vítězí nad lží a nenávistí? Pravda vítězí?
Pozdravuji! Lex
P.S:
A na závěr také jednu ze života: Jedna známá dělala asi před pěti lety přednášku a besedu s osmáky o škodlivosti drog. Velký úspěch. Pak přišlo na dotazy. Nikdo. Po nějaké chvíli se přihlásil chlapec a zeptal se: „A jakou drogu byste mi poradila, abych vydržel mít sex celou noc?“
19. 04. 2009 | 22:49

BL napsal(a):

RE: Lex
No a jakou teda poradila?:-)
19. 04. 2009 | 23:12

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, slova, slova, slova a skutek jako obvykle utek. Dá teda někdo nějakej pořádnej recept ..
19. 04. 2009 | 23:26

Jiraak napsal(a):

Každá otázka musí být vyslechnuta a pečlivě zodpovězena. Příklady, alegorie, trpělivost..
19. 04. 2009 | 23:49

Ládik napsal(a):

Vnějším podnětům se má ponechat volný průběh, samozřejmě s vysvětlováním. Ale výchova má směřovat k poctivosti a pracovitosti, vlastním příkladem.
20. 04. 2009 | 06:35

klarasamkova napsal(a):

Milý Jene, srdečně zdravím ze vzdálených krajů a omlouvám se za nezodpovězení sms, ale byla moc dlouhá :-)
Jssm s Vámi/Tebou v hlubokém soucitu a naprostém porozumění, protože ty děti, můj ty Bože, žvaní a žvaní a žvaní... pořád se na něc ptají, až člověka brní hlava.
Za což jest nutno být vděčen...
Osobně se otřásám hrůzou už při Karkulce, která je navíc lživá - po snězení se nelze z žaludku agresora v celistvém stavu dostat..
Osobně se domnívám, že dítěti je třebq říkat pravdu a holou pravdu a vysvětlovat ji, byť i stále dokola, v závislosti na jednom jediném faktoru: totiž podle toho, jak se ptá. Když se zeptá poprvé, nenechat otázku zapadnout a poctivě ji zodpovědět. Nabídnout alternativy, nabídnout kritické zkoumání reality. Určitě přijde otázka další... a další... a další... dítě si surovost světa a poznání této surovosti naservíruje samo. My jsme jen ti, co mají tu čest ty svqčinky připravit...
srdečně, Klára
20. 04. 2009 | 06:57

juvel napsal(a):

pro Lex: Pane, píšete: "krutost poměrů, které panovaly v antice, ve středověku....dalo by se předpokládat, že ty děti nemohly hrůzou ani dýchat, ne tak se ještě rozvíjet".
Ale oni si zvykly, rozvíjely se a proto další a další staletí krutosti pokračovaly a rozvíjely se.
Sám říkáte, že realita poznamenává děti a dospívající mnohem více. Je to tak a proto se stále obáváme válek, plenění, koncentráků, vyhlazování, novodobých krutostí. A na to si dnes děti a mládež zvykají z reality i z her, které se jim předkládají.
Před tím děti neuchráníme, ale můžeme jim podávat "protilátky" proti tomuto "duchu světa". Nejlépe vlastním příkladem. Lásku k pravdě, spravedlnosti, bližnímu.
20. 04. 2009 | 06:58

Lex napsal(a):

BL
Myslím, že žádnou. Mládí je tou drogou nejvzácnější. Jenže se časem člověk na ni stane rezistentní. Vy jste v 18 -20 potřeboval drogu?

juvel
Tu metodu pozitivního vývoje dětí naprosto sdílím. A při její aplikaci se ani nebojím, že by ony hry zanechaly "trvalé následky". Leč nežijí všechny děti v podmínkách, kde je tato metoda používána. Ani u nás ne, tím spíše v civilizacích, kde dítě má stále hodnotu spíše věci. Leč to zjevně neovlivníme. A proto se připojuji k Vám, vychovávejme své děti v lásce k pravdě, spravedlnosti k bližním i k sobě. A pak i ty záludnosti světa přijmou tak nějak bez psychických otřesů.
Přeji krásný slunečný den! Lex
20. 04. 2009 | 08:57

Endy napsal(a):

Tak zase nevím..Naše děti,když byly malé,koukaly v té době na televizi,četli knížky,chodily do kina.Pamatuji, že v té době, nám komunisti vařili hrůzy válek na všechny způsoby-včetně toho, co musely strávit děti v kultuře, jim určené.I v té době se našly docela dobré drasťáky.Výsledek?Nadšení, když byla v TV.Lasie,pohádky,dobrodružné filmy,cokoliv zvířátkách-pamatuji nádherný večerníček, kde hrála živá zvířátka-( už vzpomínám jen šibalskou kunu Resku),(klukovi bylo skoro patnáct a nenápadně,jakože mimochodem ,koukal skoro každý večer)(není retardovaný,má vysokošk.vzdělání)
U některých fňukali, někdy naplno, jindy tajně..Nevím čím to, ty tzv. drasťáky se neujaly,prošly a už se k nim nevracely.Bez následků.Děti o ně nestály.Vnuci to mají jinak.Kluk tyhle mordhry zbožňuje, vydrží u nich sedět také hodiny.Táta,máma na nervy..Na druhou stranu si zamiloval Vojína Rayena a filmy, kde je spousta krve, brutality ale jejich podstatou je lidská statečnost, čest, přátelství..Docela pyšně podotýkám, že ty oblíbené jsou hodně dobré..No dalo by se čekat,že v patnácti by se už na něm mohlo tohle vstřebané násilí podepsat.Na Vánoce mi poslal video, které stvořil na svých procházkách za městem.Žasla jsem-ne z opičí lásky,ale docela prostě, nad tím, co bych od kluka jeho věku nečekala.Poeticky a téměř profesionálně ozvučený, desetiminutový snímek zimy.Záběry obyčejných věcí,plných poesie, krásy, věci, kolem kterých projdete bez povšimnutí.Posílá mi často fotky,nad kterými si kladu právě tuhle otázku-tohle je výsledek toho denně pojídaného násilí?Jak píše pan Krůta-zprávy, hry, filmy,realita..Tak Vám fakt nevím,řešení Afriky nikde, a teď ještě tohle..No pane Krůta,kde berete tyhle náměty?Zbytky mého sebevědomí jsou "v čudu"..Zase nevím nic.Pěkný den všem.
20. 04. 2009 | 09:10

Michal Macek napsal(a):

ja myslim ze ukazovat nasili a sex detem nemuze byt na skodu - s patricnym vysvetlujicim komentarem.myslim ze vic skody nadela "zatajovani" reality.jako dite sem zacal cist brzy a kdyz sem se kolem 10 roku veku dostal k "dospele" literature - leckdy dost naturalisticke - byl sem nadseny
20. 04. 2009 | 10:35

Pocestny napsal(a):

Jémine,
vyrostl jsem na krvácích:
- Božena Němcová: Pohádky
- K:J:Erben: Kytice (u lavice dítě stálo....viďte, KVS)
- Alois Jirásek: Proti všem (zvláště traumatizující pro mne byla Vávrova scéna vrhání husitů do šachet kutnohorských.
- Velká Vlastenecká Válka aneb 22 krvavých podvečerů s rozborem své protiněmecké nenávisti ve čtenářském deníku.

Dvakrát ročně pochodové cvičení, nácvik jaderného ohrožení, běh v maskách, hod granátem, palba ze vzduchovky, později pitomosti jako partyzánský samopal, možnost militarizovat se v bolševickém Svazarmu, školní návštěva roty PS a exkurse k drátěným zátarasům spojená s pozorováním toho, jak vojáci nacvičují, jak vás zabijí, pokud se odsud pokusíte odejít...
- Jan Drda: Němá Barikáda
......
Moje generace vyrostla v letech, kdy se závodilo nejen v prožívání světové války, nejen v akcentu krvácet pro vlast a lid, ale hlavně v dobách, kdy dle atmosféry mezi lidmi byly rakety zahřány.

Zároveň - nebyli feťáci, nebyla prostituce, nebyl vexl, na všechno jsme byli "moc malí", odpověď "tomu ještě nerozumíš" je naprosto geniální, protože znamená : "neumim ti to přeložit, toto chovaní nedává smysl, pokud do něj nezestárneš, neustoupíš od všeho, co cpeš vlastním dětem jako zákon a nezačneš se chopat jako dospělé dětinské hovado".

Ano, naše děti nemlátí nikoho za stodolou při hře na partyzány a némce, ale když májí emoční potřebu, vybíjí svou agresi ničením příšer na playstation.

Víte, já bych nám všem dětem normalizace přál ten zážitek z toho, jak dnes může bejt ta puberta romantická, když ty děti dávno a rychleji pochopí, že to hezký na světě si musejí zažít sami se sebou.
Když tak pozoruju osobní život mých o deset let mladších zaměstnanců, pozoruju na nich jedno, jsou daleko šťastnější a přemýšlivější o sobě než my, naučení furt "myslet za nás všechny", že pane Krůta...

Pro vás zejména:
Udělejte něco pro své děti, pohlédněte na sebe a své skutky jejich očima....

Jo a to "tomu ještě nerozumíš" je přiznání dluhu, tak si to nepouštějte do hlavy a pokuste se nějak odpovědět na všechny otázky, protože pokud to neuděláte, seženou si odpověď jinde.
Jediné, co zůstane vám, je jejich paměť a pocit, že jim stejně nic neřeknete, už se vás nezeptají.

Abyste mohl dětem radit, musel byste jim zkusit porozumět, to vám v egoismu matadora nejde.

Proto to považuju za poněkud prázdnou litanii.

Nezakrývejte dětem oči, radši je nevystavujte pohledu tím, že je povedete správnou cestou.
Děti vidí vše, když si to připustíte, pochopíte, že na vás je jediné - postarat se, aby to viděly ze správného místa.
20. 04. 2009 | 12:02

Vico napsal(a):

Když jsem byl dítě, tak jsem litoval,že také nemohu střílet Němčoury. Ve filmech totiž pořád prohrávali. Pak jsem jednou viděl/ také jako dítě/ nedobře zakrytou oběť dopravní nehody, a pár týdnů jsem se budil ze sna.

Náš svět násilí je bohudík jen veskrze virtuální. Násilí jako hra. Kdysi si kluci hráli na vojáky a běhali kolem baráku s napodobeninami kalašnikovů, teď sedí u počítače.

V Africe běhají s opravdickými sapíky a vraždí. V Sao Paulu v jeho slumové části jsou vražděni a sami také vraždí.

Až jednou nějaký ten hošík ve Rwandě přijde ze školy, sedne k počítači a bude sundávat Marťany jednoho po druhém, bude to dobré. A "civilizované" starosti rodičů, aby se nám kluk nezvlčil, budou také dobré.

Já vím, že se tak nestane. Jedno, ale vím. Až to tu naostro propukne zase u nás, místo na triller, budou lidi chodit na provařené filmy s Burianem, kde neblafne rána ani ze špuntovky.
20. 04. 2009 | 14:09

JAHA napsal(a):

Pokial som dobre pochopil prvy prispevok p. Lexa, tak nemam ziadny problem sa s nim stotoznit.
Spominam si, ze sme sa hrali na kadeco, aj na vojakov a kopirovali sme to, co sme videli a poculi az do takych "nezmyselnosti", ze sme s drevenou puskou mierili jeden na druheho a kricali "ruceshuru", pritom sme nemali ani ponatia, co to znamena. Mysleli sme si, ze je to nejake zaklinadlo, ktore sa pouziva na to, aby sa "nepriatel" vzdal. Az neskor mi otec vysvetlil (ked som bol zvedavy a pytal sa ho na to), ze to nase "ruceshuru" znamena vlastne "ruky hore" a ze je to po cesky a pise sa to "ruce vzhuru". Chcem tym povedat, ze v rozpravkach (zvlast ludovych - dobro - zlo) proti ktorym sa dnes, tak v inom nekorektny, svet dospelych pustil (s odovodnenim, ze taky napr. mysiak tyra kocurika Toma),k teda v takych rozpravkach by som zlo nehladal. Zlo v nasej dnesnej dobe voci nasim "vesmirnym" detom 21. storocia je v tom, ze televiza, rozhlas, casopisy...a samozrejme ich redaktori...sa doslova vyzivaju v prezentacii zla vo svete, v kulture pomsty, smrti, blazeovanosti...
Malokedy vidiet, pocut, ci citat DOBRO, chut do zivota, prekonavanie prekazok, handicapov, pomoc bliznym, obetavost...
Pride niekedy doba, ked na 10 mrtvych, zlych, vypalenych, znicenych... uvidia nase deti aspon JEDNEHO dobreho, laskaveho, uctiveho, obetaveho?
Mozno pride ta doba. Ale len vtedy, ak prestaneme byt lahostajni MY DOSPELI.
20. 04. 2009 | 14:32

Endy napsal(a):

Hodně pravdy,všechny komentáře jsou z jiného úhlu pohledu...Bezvadné.
Ad.Michal-k"dospělé"literatuře jsem se dostala asi v době jako vy,zásluhou svých poučenějších kamarádek.No na rozdíl od Vás,nedostavilo se nadšení, ale šok..Materiál naturalistický,nicméně ne pornografický.Neumím si představit, jak bych v té naší době temna, přijala materály dostupné dětem dnešním.(dnes by zmíněný materiál neobstál snad ani v dnešním pojetí Ferdy Mravence :-))A opět,světe div se,oni vše přijímají naprosto v klidu,jakože normál,maximálně s potlačovaným pochichtáváním.A zase na příkladu svých vnuků,mohu potvrdit to, co říká Pocestný.Oni se fakt už neptají.Co neví, zjistí si sami.Nevím nakolik lze důvěřovat, že informace budou vhodné jejich věku,to zajistit asi nelze,ale vše přijímají jinak,nebortí se jim svět když spatří to, před čím si některé babky dodnes s výkřikem odporu,pohoršení a hrůzy zakrývají oči.A co víc,většinu těchto choulostivých informací, berou z humorem.Ale proč se mezi nimi občas vyskytnou ti zmetci,kteří jsou stejně staří, žijí ve stejném světě a už představují nebezpečí z hlediska násilí!? Na to tu nikdo nenarazil.Doufám, že se toho někdo ujme, docela by mě to zajímalo.Kde se rodí tedy to násilí, které nás obklopuje?Jak vidím, děsíme se ho podle naší diskuse víc my,než dnešní děti.Ale není to na základě našich mizerných zkušeností?Dnešní děti jsou připraveny technicky,ale realita bývá bohužel někdy hodně krutá a skutečné seznámení se sexem a násilím ,nemusí být vůbec selanka s objevitelským nadšením.Tak co pánové, dáte ještě malou odpověď?Těším se...
20. 04. 2009 | 15:37

Vico napsal(a):

Endy : Rostoucí násilí ve společnosti...taky mám subjektivní pocit, že tomu tak je. Otázkou je, zda-li ten pocit odpovídá tak zcela realitě.

Televizní noviny zpravidla začínají záběry z nějaké tragické dopravní nehody. Krev teče po vozovce. O to víc překvapí skromný statistický údaj /kterým televizní noviny nezačínají/, že loni bylo nejméně mrtvých při dopravních nehodách za posledních patnáct let. Jak to??

Nebo kriminalistická statistika. Počet vražd za rok je vpodstatě léta konstantní. Kriminalita mládeže po nárůstu v devadesátých létech spíše stagnuje.

Problém násilí tu samozřejmě je. Před čtyřiceti lety školní fotky osmáků, byly fotky dětí. Dnešní osmáci o hlavu převyšují svého učitele a jde z nich skoro strach. Akcelerace dospívání přináší posun i ve formách násilí, sexu do nižších věkových kategorií. To pak klame.

Závěr: Je to tu děs a hrůza, ale popravdě řečeno, žijeme si tu na ostrůvku relativního klidu a bezpečí a rachot výstřelů a gejzíry ohně známe většinou jen o půlnoci na Silvestra.
20. 04. 2009 | 16:15

Endy napsal(a):

ad.Vico-Souhlas,zvlášt závěr je pravdivý.Ale co naplat,stejně každá blbá zpráva vyděsí(naposled zápal. láhev)(A ještě víc reakce lidí, žijících vedle nás-prý tak na ně !!A byl by klid.).OK,všechno je pravda co jste napsal,ale jaksi si myslím, že by mohlo být líp...Víte, moje srdeční záležitost je Řecko.Nejsem pitomec, abych nevěděla, že násilí je úplně všude.Ale čím to, že když odtud odjíždím, tečou mi slzy proudem a kdesi hodně hluboko mě bolí.Cítím dlouho stesk.Krásná země, ale ještě krásnější lidé..Proč nemám pocit strachu v zemi, kterou neznám, proč potkávám všude jen úsměv,pozdravení, přímé pohledy do očí,Něco je špatně ve státě Českém..Nedávno měl u nás premieru film Gomora.Tak to tedy jo!Chtěla jsem ho moc vidět,byla to síla.Nelitovala jsem.Hned jsem koupila jeho předlohu(stejný titul),jak čas dovolí, čtu.Pomalu,hodně se vracím,je tam hodně konkrétních a faktických informací,málo balastu.Třeba i pár sloupců zpět.Syrová realita, která je pár kilometrů od nás.Jak tu kdosi už dřív napsal-a také měl pravdu-"Štěstí,že jsem se narodil tady, mohlo být hůř".Moc dík za optimistické a fajn vysvětlení.Mějte se pěkně.
20. 04. 2009 | 16:53

Hajný napsal(a):

Pane Krůto,
doporučuji,abyste si přečetl, myslím, dvě poslední kapitoly Saturnina.Hlavně úvodní věty,jak Saturnin s dědou uvádějí příběhy na pravou míru.
V každé společnosti bylo,je a bude určité procento psychopatů,násilníků a duševně vyšinutých lidí.A ti budou řádit i kdyby jsme jim dávali číst jen samé pohádky o krtečkovi.
Důležité ovšem je,aby jim takovéto chování neprocházelo a nebylo bez trestů.A tvrdých.A aby ti bohatí násilníci se nesmáli obětem do obličeje,jen proto,že mají na nejlepší advokáty.
A co je nejdůležitější,aby se takovéto chování stalo společensky neúnosné.A všeobecně odsuzované.
20. 04. 2009 | 17:25

Endy napsal(a):

Zdravím pana Hajného-pěkný podvečer.Modříny jsou nádherně střapaté,jemňoučké jehličky lístečků jsou jako kožíšek štěňátka-hladila jsem je o vikendu..paráda!Pane Hajný, to není jen o bohatých, i ty nemajetní jsou beztrestně propuštěni, buď z důvodu krátkého trestu, nebo šlendriánu soudců či policie.Málo platné, když my "blbí"odsuzujem.!.V některých amerických státech se trest načítá,že by musely za odsouzeného zbytek trestu odsedět celé rody.U nás je trestní řád měkký, jak v říši dobrých lesních skřítků a co bývá uplatněn v případě jejich lesního pytlačení.Pěkný večer.
20. 04. 2009 | 17:47

Hajný napsal(a):

to Endy:
I já Vám přeji hezký podvečer.
Napsal jsem tvrdé tresty.Pro všechny.Ty bohaté jsem tam přidal jen proto,že jsem byl před časem jako svědek (ne oběť) u soudu v podobné záležitosti.A tatínek onoho výtečníka byl a je velmi bohatý člověk.Co jsem si prožil přečd soudem,během líčení a do odvolacího stání nikomu nepřeji.A to jsem člověk,který se nebojí.
Jsou země,kde dopustí-li se někdo násilného trestného činu, tak je doživotně společensky odepsaný.Toto jsem měl na mysli.
20. 04. 2009 | 18:04

Ben napsal(a):

Ne klapky na oči, ne špunty do uší...
ale více času pro své děti, více pohlazení a pochval pro své děti, více zájmu o aktivitách svých dětí...
dokud je čas, dokud jsou sedmi, deseti, patnáctiletí...
pak už je pozdě, někdy až moc pozdě...
Co je v životě rodiče nejdůležitější? Čemu dávají ve svém životě přednost?
Jak slyším své známé, své kolegy, bohužel, děti to nejsou..., i když si to myslí.
20. 04. 2009 | 23:04

Týna napsal(a):

Téma, které je mi moc blízké. Nejen proto, že jsem máma, babička, ale i kantorka, nebo pedagožka, má-li to někdo raději, ale hlavně proto, že se snažím přesto přes to všechno zůstat soudným člověkem. Snažím se. Své syny jsem vychovala sama, ne v nouzi, učitě ale ani ne v přepychu. Své studenty se snažím chápat. Každý z nich přichází odjinud a jinak do života vybaven. Snažím se jim naslouchat, snažím se s nimi rozmlouvat, naslouchám jejich argumentům pro a proti. - Co vlastně ty "naše" děti potřebují? Pořebují naše peníze? - Asi ano. Nechtějí být "na chvostu" toho, co mají druzí. A dokážou se vůbec bez toho obejít? - Skoro si myslím, že ano. Dokážou. Ale bez čeho se neumějí obejít, je naše láska, která se projevuje tím, že jsme schopni tu pro ně být, že jsme schopni jim naslouchat, že jsme schopni odložit své pohodlí a odložit svá pouštěná moudra do šuplíku a opravdu jim naslouchat. Aby mohli pocítit, že o ně, že o ně jde až v první řadě.
20. 04. 2009 | 23:40

Endy napsal(a):

ad.Hajný-A pak běžte svědčit,že?Ono to začíná asi už tady.Ale jak je vidět, tak Vás zbohatlík nezlomil a to je dobře.Jinak máte pravdu.Krásný den.
ad.Ben a Týna-moc pěkně jste to napsali.Také to tak vidím-za vším je láska!Krásný den.
21. 04. 2009 | 09:51

Slávka napsal(a):

to Endy
díky za minulou reakci. Po delší době je líp :-)
Připojuji se k Ben a Týna. Nikdy jsem neměla klapky na očích a špunty v uších, přesto nastalo období (krušné), kdy dítko blblo a blblo, vzdorovalo a pod. Ale zřejmě se karta obrací a uvědomilo si, kam patří a jak v životě "žít". Hodně záleží na nás rodičích.
Všem krásný den .@m/
21. 04. 2009 | 10:29

Jan Vaculík napsal(a):

Ano, virtuálního násilí jsme si s rozkoší (nebo aspoň s jistým vzrušením) užívali všichni. Že je dneska bezbřehé? např. když PC hry poskytujou nekonečně mnoho životů? To je věc relativní; kdoví, nakolik důležitá.

Chuť pokročit od virtuálního násilé ke skutečnému jsme si asi (?) taky zakusili všichni. Půlili jsme žížalu a zděšeně sledovali, která část se víc kroutí; anebo rafinovaně předkládali žížalu k sezobnutí slepici. I horší věci se děly, při kterých člověka zaplavovala hrůza. Co to je: touha ohmatat tajemství hranice mezi životem a smrtí? Ale starali jsme se, aby se to nikdo nedozvěděl, a sami před sebou se styděli. Člověk si zkusil bestii v sobě, ale věděl, že jako bestie by nemohl mezi druhými existovat. Že potřebuje lásku, a tu by si nezasloužil.

Jak rozumět tomu, že jedno dítě dávkou ze samopalu zkosí spolužáky jak jetel? Jako nejpravděpodobnější odpověď mi připadá, že za tím stojí pocit, že všeho, co potřebuje, se mu má dostat jaksi "institucionalizovaně"; že nic si nemusí (či nedokáže?) zasloužit; že jeho štěstí na druhých nezávisí.
22. 04. 2009 | 02:06

Endy napsal(a):

ad.Slávka-mám radost..Myslím,že stojí za tu trpělivost a časté trápení,to co se pak odehrává v nás.To třepetání a tetelení pocitu bezbřehého štěstí, že jsme to dokázali a že je zase dobře.Ale je to běh na dlouhou trať a tak až zase budete Slávko v úzkých,stačí věřit.Mám radost za Vás i za toho Vašeho "malého rebela"Pěkný den.
ad.Jan V.-oživil jste vzpomínky-usmívám se při vašem čtení,jo,jo, nafukování žab, uvazování chroustů atd.Ale nelžu,já to nikdy(až na ty létající chrousty do kolečka :-)) nedělala!Z hrůzou,ale přiznám i zvědavostí, jsme pozorovali Vás-kluky..!!A k těm dětem se samopaly?Použiji znovu své kredo-za vším je láska...Když chybí,klíčí pocit osamění, nepochopení, zbytečnosti.Podle mého jsou to zoufalé činy, zoufalých dětí..A že pochází z dobrých rodin?Co je to dobrá rodina? Když takový příběh opanuje titulní stránky novin, je mi smutno.Nad těmi"pokosenými",nevinnými,ale i nad tím,kdo tenhle čin provedl.Myslím,že použití motivu her, je až na místě druhém.Když jste jako dítě,pocítil křivdu, nespravedlnost,nechtělo se Vám hodně zakřičet?Řvát až chybí hlas?Aby jste ze sebe vykřičel třeba zradu, třeba bolest?A co když v těch osamělých a lámaných duších už křik nestačí?Nikdo je slyšet nechce.Když je nenávist vůči světu tak velká,daň za ni je často smrt nevinných.Ale to je ostatně příčina každé vraždy-a z hrami na PC to nesouvisí..Mějte se pěkně.
22. 04. 2009 | 10:02

Endy napsal(a):

Chybičky se často vloudí-ale tahle hodně křičí-opravuji- s hrami..
22. 04. 2009 | 10:05

jankruta napsal(a):

Mohu Vám říkat: Moje soukromá Rada moudrých? Díky! Víte jak obdivně říkají mlaďoši tomu, co se jim hodně líbilo? "To byl masakr!" :-)
24. 04. 2009 | 09:26

jankruta napsal(a):

Sorry, oprava: Víte,jak...
24. 04. 2009 | 09:27

Týna napsal(a):

Pane Krůto, díky za tento Váš blog. "Předhodila" jsem jej svým studentům v hodině občanské nauky a to byl vskutku "masakr"! - S tou naší mládeží to není až tak špatné, byla to velmi zajímavá rozprava.
24. 04. 2009 | 10:41

Občan napsal(a):

Pane Krůto, Vaše zamyšlení mám moc rád. Žasnu, kolik se v diskuzi vyrojilo slušných lidí a až na výjimky, zřejmě už ztracené existence, nevidí ve všem hlavní problém u komunistů. Ti pitomci, kteří kroutí tu svoji hloupost jen okolo zločinů komoušů (zřejmě těch, kteří byli u komunistů) pravděponě ještě s žádným skutečným komunistou nemluvili. Podotýkám, že nejsem komunista.
28. 04. 2009 | 15:05

Eva Kindlová napsal(a):

Pane Krůto, svět nebylo nikdy idylické místo k životu, možná jen místně a občas. Otázkou je, co je to vlastně idylka. Kdysi jsem cosi podobného, když byly moje tři děti malé, řešila dost zásadně, a to jsem byla mladá a ještě mě poháněla taková ta mladická euforie.

Někdy, až budu mít čas, sednu si a zapíšu si desítky pozitiv dnešní doby, které ještě před nedávnem nebyly a takové ty malé denodenní zázraky, které vidím.

Ta školní příhoda, kterou popisujete, je klasický příklad toho, že určitá pravidla bude asi zase potřeba časem nastolit, protože prostě naprostá svoboda neexistuje a pakliže ano, těžko by se slučovala s právy každého z nás.

Jsem hodně v kontaktu s mladými lidmi a nebýt toho, asi by mi dávno hráblo. Toho brblání a věčné nespokojenosti je už nějak moc.

Působím to možná ve smyslu, že "optimisté by se měli někdy popravovat", ale věřte mi, že jsem to taky, jako většina z nás, neměla a nemám vůbec lehké, ale myslím si, že si mohu vybrat. Z kterého úhlu se budu na život dívat a co pro mě bude podstatné. A ne že bych někdy nepropadala skepsi až depresi.

Přeji Vám krásný první máj :-).
29. 04. 2009 | 19:35

MartiN napsal(a):

Morálka, etika, otevřenost společnosti, vztah k sexu - to všechno jsou relativní pojmy, které každý vnímá jinak. Paradoxně se až tak nemění s dobou, ale s každým z nás. Většina lidí vnímá stejné věci jinak když je jim 15, 30 nebo 50. Další deformující prvek je náš pohled na tyto pojmy v minulosti. Například téma sexu procházelo skrz staletí prakticky beze změny. Od antiky, přes středověk až do současnosti. Většinou se o tom veřejně nemluvilo, takže se dalším generacím zachovala jen překroucená skutečnost z filosofických nebo náboženských děl.
Jen se podívejmě na díla, která považujeme za klenoty literatury. Eposy ze staré Mezopotámie, Indie, Antiky - to všechno je postavené na sexu. Kdyby něco podobného napsal současný autor, nazveme to brakem. Nebo si můžeme vzít klenoty české literatury - Máchův Máj, Erbenova kytice. V jejich době to bylo skoro porno.
Nějaký řád nebo systém je potřeba, ale jen proto, aby svět fungoval. Etika a morálka sama pro sebe prostě nefunguje.
01. 05. 2009 | 16:32

air jordan shoes napsal(a):

Počítačová figurka nebo vyřezaný kašpárek?
25. 05. 2009 | 11:09

basketball shoes napsal(a):

Nějaký řád nebo systém je potřeba, ale jen proto, aby svět fungoval. Etika a morálka sama pro sebe prostě nefunguje.
25. 05. 2009 | 11:10

jordan shoes napsal(a):

- S tou naší mládeží to není až tak špatné, byla to velmi zajímavá rozprava.
25. 05. 2009 | 11:10

Bisnis Online napsal(a):

I find this information very interesting, thanks!
11. 06. 2009 | 05:03

omega watches napsal(a):

Many lassie get married, they will choose omega watches as their own wedding ring.omega watches can great interpretation of the mysterious sea. it is Very romantic.http://www.omegawatchessale...
30. 06. 2009 | 07:54

TUTORIAL TIPS AND TRICKS napsal(a):

Danke f information
01. 09. 2009 | 00:31

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy