Jan Kubáček

11. 01.

Má Zeman šanci na politický comeback?

Jan Kubáček Přečteno 14462 krát

Události posledních dní naznačují, že by se po letech mohl do vrcholné politiky vrátit Miloš Zeman a jeho svébytný politický styl. Dokladem toho je Zemanova ochota osobně kandidovat ve sněmovních volbách, první průzkumy veřejného mínění a také první přeběhlý poslanec od ČSSD, Kostov.

Šance Zemana na úspěšný politický comeback jsou zatím otevřené. V rukou má několik silných karet. Jeho ambiciózní strategie však má i několik povážlivých trhlin, které mohou jeho cestu zpět velmi rychle zhatit. Tentokrát již nadobro.

Začněme však u jeho potenciálu. Miloš Zeman profituje z toho, že jeho návrhy řešení často vyčnívají a programově stojí mezi ČSSD, ODS, ale i KSČM. Občas ze slibů těchto subjektů těží, vždy však dostávají nátěr a zejména rétorickou zkratku ve stylu Zemanových úvah. Ve své nabídce priorit, toho mála, co dosud představil, navazuje na dobu svého premiérství. V minulosti i nyní kombinuje pragmatickou reálpolitiku, sociální akcent, podporu ekonomické politiky a podnikání, ale vypomáhá si i občasným protestním tónem ve stylu českých komunistů. V době vedení vlády to byla privatizace českých bank, „drobničky“ sociální politiky, ale politika ekonomického třesku. Nyní k tomu přidává boj s krizí a státním dluhem. Ve všem však využívá přístupy všech tří zmíněných politických konkurentů.

Jeho popularitu posiluje i schopnost odejít z aktivní politiky a také odmlka, díky níž si česká společnost odpočala od jeho slovníku, občasné tvrdošíjné politické praxe a plodů opoziční smlouvy. Velký zájem mu přinese i plánovaný duel na Ústecku, kdy se střetne se svým trvalým politickým soupeřem, Jiřím Paroubkem, se kterým vede politický boj již od dob obnovení ČSSD. To Zemanovi zcela jistě zajistí bohatou mediální pozornost, včetně zájmu veřejnosti, která má ráda střety výrazných osobností.

Slabinou jeho dosavadní taktiky vedené z Vysočiny je přehnané pohlcení logikou msty. Jeho kroky příliš často vykazují znaky touhy pokořit soupeře, než aby vlastní politice dodaly hlubší smysl a vizi. Je otázkou, kolik voličů bude chtít hrát roli statistů, kteří mají být jen beranidlem revanše, bez ohledu na jejich vlastní potřeby. Důvěru nedodává ani dosud velmi neurčitý program. Ten je nahrazován souborem prázdných floskulí, jež nabízejí od každého něco, avšak bez záruky. Zneklidňuje i personální zázemí lídra Strany práv občanů. Zeman nikdy příliš nevynikal personálním citem, ostatně sám na něj několikrát doplatil. I teď zatím víme jen o „politickém obchodníkovi“ Šloufovi a členech jeho bývalé vlády, které často spojuje spíše zasněné vzpomínání a obhajoba minulého, než koncepční politika současnosti a budoucna. Snad největší nástrahou na cestě do Sněmovny je Zemanovi jeho náchylnost k atakům a obhroublosti vůči svému okolí, zejména k novinářstvu. Tu už dnes využívá příliš mnoho stávajících politiků a Zemanovi může velmi rychle vzít étos politika, který má svoji úroveň, dokázal se poučit a nabídnout odlišnou vizi.

Zkrátka největším rizikem Zemana je opět on sám, ale i to, že jeho úspěch vyrůstá z originálního volebního guláše od každého něco. Silným spojencem mu je i vysoká míra neatraktivity panů Paroubka a Topolánka, doplněná únavou ze salónního protestu komunistů, kteří více žijí parlamentními funkcemi, než vlastními smysluplnými a realizovatelnými recepty. Nesmí však v dalších týdnech ukázat, že je stejný, a to pro něho nebude snadné.

Text publikován v deníku E15

04. 01.

2010 - rok politických bitev a nevyzpytatelné společnosti

Jan Kubáček Přečteno 5508 krát

Předvánoční vydání českých novin obsadila bojovně naladěná volební inzerce dvou největších politických stran. Vzhledem ke svátečnímu načasování a období pověstného bilancování je až nepatřičně kritická. Zarputilou, avšak často bezobsažnou bojovnost potvrdilo i novoroční vystoupení obou předáků v diskusním duelu veřejnoprávního média. Jejich soustavné konfrontační naladění a politická podrážděnost náležitě vystihuje blížící se supervolební rok 2010.

Čekají nás čtvery volby a jednotlivé partaje mají hodně vsazeno. Bude se hrát o vedení Strakovy akademie, kontrolu nejbohatší radnice v zemi, volbu senátorů – budoucích volitelů nástupce prezidenta Klause a v neposlední řadě o kontrolu komunálních postů v zemi. Sečteno a podtrženo rok následující bude časem soupeření o mohutný přísun státní dotace za nově zvolené a o šanci získat nadějné tváře pro vrcholnou politiku do dalších let. Obojí je pro dnešní finančně i personálně zdecimované strany velmi vzácný artikl a bonus do budoucna.

Neméně důležitou výzvou je i taktický rozměr věci. Na obzoru se objevují noví soupeři vedení Radkem Johnem či Milošem Zemanem. Politika tábora Zelených naopak bojuje o přežití. Předáci dvou největších parlamentních týmů vsadili do voleb svou další politickou budoucnost. Komunisté zase bojují o přístup k veřejným financím a TOP 09 čeká dokazování, zda je stranou pro více voleb a na déle než pouze jedno volební období. U každého zmíněného subjektu jde o zásadní rozhodování.

Vzhledem k vysokému politickému vkladu, který je investován do nadcházející volební supersoutěže překvapuje, že zejména velké partaje promlouvají k veřejnosti zcela nepatřičným slovníkem. Voliči jsou nervózní, plní obav z budoucnosti, trápí je i odlišné potřeby, než jim nabízí dosavadní stranické parlamentní menu. Navíc od stran očekávají podporu úřednickému kabinetu Jana Fischera a zejména shodu na základních prvcích kompromisu pro republiku. Ostatně už proto, že každý nový premiér, nehledě na stranický dres, zdědí problematická ekonomická čísla, prošustrovanou státní kasu a nejistou budoucnost ztíženou nutností zásadních reforem.

Namísto toho v parlamentních stranách probíhají vnitřní politické boje a přetahovaná mezi frakcemi o potenciální budoucí vliv. Neřeší aktuální volební nabídku a s ní spojené tváře, nýbrž dělení budoucí kořisti. Vágnost a nepotřebnost většiny volebních témat se zastírá samoúčelným až vyčpělým politickým marketingem. Pro jeho účinnost zde však chybí étos a témata, která skutečně veřejnost zajímají. Řeší se staré vády a osobní antipatie. Kvůli tomu se míjí účinkem i začínající předvolební rétorika sněmovního klání. Veřejnost je netečná až otupěla, stává se nevyzpytatelnou. Předvolební preference se začínají ztrácet v mlhách protestu a touhy dát politikům za vyučenou. Negativní způsob volebního boje „stranických titánů“ na voličstvo přestává působit a naopak část nahání k alternativním politickým subjektům nebo k volební taktice „zůstat doma na gauči“.

Vrcholní politici sice žijí výhrami občasných pozičních bojů, otázkou však je, zda neprohrávají válku. Věc je o to vážnější, že je čeká řada důležitých a spíše nepopulárních rozhodnutí, k jejichž prosazení je potřeba silný volební mandát a sounáležitost společnosti. Pokud tomu stávající politici neuzpůsobí předvolební styl, čeká nás v příštím roce nevraživá politická scéna a nepředvídatelné cholerické voličstvo. To je třaskává kombinace, která rozhodně nepomáhá smysluplným konstruktivním řešením.

Text publikován v deníku E15

Archiv článků: leden 2010

Má Zeman šanci na politický comeback?

2010 - rok politických bitev a nevyzpytatelné společnosti

Blogeři abecedně