Odchod Jiřího Paroubka v přímém přenosu postavil před ČSSD otázku, co dál a zejména s kým. Do té doby vrcholní straníci uvažovali hypoteticky a ještě v negaci vůči solitérnímu předákovi. Teď jsou nuceni vymezit se pozitivně a vizionářsky, bez odvolání na Paroubkův monologický styl.

Doposud měl patent na politickou taktiku a budoucnost oranžového týmu Jiří Paroubek a jeho nejbližší marketingový tým. V zádech sice měl brblavé a mocné místopředsedy, ti si však v klidu a v závětří budovali své frakce. V ČSSD se mezitím utvořil první skutečně silný ročník viditelných komunálních politiků, starostů a primátorů, které navíc posílila velmi vlivná liga hejtmanů. Mnozí z nich už často viděli partajní cestu odlišně, čekali však až na pověstné „potom“. Vidina lídrovství nyní mnohé z nich svádí, jenže na post předsedy jich je příliš mnoho, navíc s podobnou zkušeností.

Sociální demokracie trpí přetlakem obdobně silných osobností s potenciálem růstu. Jde o místopředsedy ČSSD, několik hejtmanů, ale i pár politiků z komunálu. Nejvážnějšími kandidáty na uprázdněný post jsou Bohuslav Sobotka a Michal Hašek.

Zvláštnost obou se ukazuje na jejich zaměnitelnosti. Oba reprezentují jižní Moravu, pojí je i podobný věk, rovněž shodná cesta partají od mládežnických podporovatelů přes nadějné poslance-benjamínky s raketovou kariérou až po exekutivní zkušenost. První jmenovaný ji nabíral ve vládě, druhý v čele významného hejtmanství a ve vedení Asociace krajů. I pohled na roli ČSSD v české politice mají velmi podobný. Dělí je snad jedině délka pobytu ve sněmovních lavicích. V té vede místopředseda Sobotka, což ale nemusí být výhoda.

Právě jejich abnormální shoda a stejný regionální původ nahrává vývoji „dva se perou, třetí se směje“. A těch třetích je hned několik. Pokud bude Hašek nebo Sobotka usilovat o převahu, nemine je přemlouvání Lubomíra Zaorálka, Zdeňka Škromacha a předáků vlivných českých frakcí ve straně: Milana Urbana a zástupců ústeckých a pražských buněk. Jako první zveřejnění adepti na funkci předsedy budou muset významně agitovat u hejtmanů a komunálních politiků, protože právě oni možná o novém předsedovi rozhodnou.

ČSSD jde stejným směrem jako její největší konkurent – ODS, cestou regionalizace a vytváření řady frakcí. Oba kandidáti dosud často využívali faktu, že Jiří Paroubek neměl svoji věrnou platformu a byl závislý na vůli vlivných straníků. Nyní je dost možná čeká obdobné. Vítěz zaplatí poslušností vůči regionům a vlivným straníkům. Kuriózně jej tak zřejmě čeká život v kůži Jiřího Paroubka, osamělé rozhodování a povinnost stále vítězit. První zkouška bude už na podzim, v komunálních a senátních volbách.

Psáno pro deník E15