Voliči svojí volbou prezentovali velkou nevoli a snahu po konstruktivním stylu politiky. V roce 2006 vědomě podporovali dvě velké strany, s cílem zajistit jim náležitý silný mandát k akci. Jejich permanentní konfrontace je zklamala a unavila. Rozhodli se tedy pro druhý pokus. V těchto volbách naopak podrželi strany alternativní, s ambicí velké potrestat, zvolit jim mantinel a nové tváře do sněmovních lavic. A tak se ustálená stranická zem zatřásla. Pod několika stranami, pod několika předsedy, ale i pod několika politickými matadory v krajích (nehledě na stranické dresy).

Teď musí nováčci a staronové tváře v novém aranžmá prokázat vůli a schopnost, protože pokud se i tento pokus nepovede, tak reálně hrozí, že pokus číslo 3 už bude mít rozměr divokého populismu a lidového radikalismu bez hranic.

Jak ale ovlivní nová volební aritmetika jednotlivé stranické hráče? Zde je stručný a základní odhad, na odpovědnost autora:

ČSSD:
Výsledek sněmovních voleb je velkým zklamáním, zejména pro Jiřího Paroubka. Napnul veškerou energii a vedl 15měsíční kampaň, jen aby konečně odčinil „nevýhru“ z roku 2006. Nemluvě o obrovské finanční částce, která do těchto voleb naputovala. Přesto se očekávaný výsledek nedostavil. Nepodržela ho část voličů z roku 2006, kdy buď zůstali doma či podpořili Věci veřejné. Částečně za to mohla přepálená negativní kampaň, přílišná sebejistota a občasná agresivita Jiřího Paroubka, ale i to že někteří voliči nabyli přesvědčení, že převaha ČSSD je tak zjevná, že nebude zapotřebí jejich přítomnosti u volebních uren.

Zvítězil se svým týmem, za vysokou cenu a ve velmi nevýhodném postavení. Než aby čelil systematickému tlaku svých místopředsedů a očekávanému neúspěchu ve vyjednávání, tak odstoupil. Teď získává šanci odpoutat se od neúspěšných pokusů o vládní kabinet a přípravu na zásadní senátní a komunální volby. Ty padnou na kolektivní vládu místopředsedů, lze očekávat i přetahování o čelný vliv nad stranou mezi novými zástupci.

On mezitím si může stabilizovat pozici, usilovat o vlivný post ve Sněmovně, buď v jejím čele či ve výboru a usilovat o stabilizaci ve straně s ambicí se případně vrátit do čelných pozic ve straně. Prezidentská kandidatura se zkomplikovala, ale stále vyloučená není. Jíří Paroubek má stále čas změnit svůj styl či čekat na vládní škrty nové koalice a přizpůsobit tomu svůj slovník a šance před volbou využít.

ODS:
Petr Nečas napne síly a bude se pokoušet o vnitřní a personální změnu ODS. Tuto transformaci strany potřebuje nutně, proto aby stranu stabilizoval, pevněji ukotvil stávající podporovatele a znovu zaujal voliče-uprchlíky, odešlé k TOP 09 a částečně k VV.

Situace mu částečně nahrává, Ivan Langer a někteří krajští matadoři, se kterými se všeobecně počítalo, jsou nezvolením oslabení. Spojence má relativně početné, nové poslance, některé staronové, opětovně zvolené (u nichž se opětovné zvolení neočekávalo, navíc byli kritičtí k předchozímu vedení) zákonodárce, řadu komunálních politiků a senátorů, kteří budou obhajovat svůj mandát na podzim. Petr Nečas je solitér, teď je však v situaci kdo z koho, pokud on nevyužije situace, tak ji převezmou lokální vlivové klany.

Navíc ODS (zejména pražskou frakci) čeká ujasnění si odlišností vůči TOP 09. Ve vládě s ní bude stále konfrontována, to stejné přijde od médií a voličů. Půjde o výklad reforem, šetření a budoucích priorit.

Další strany a jejich výhled nabídnu vbrzku. Pokračování zanedlouho (pokud bude zájem).