Andrej Babiš Miloše Zemana potřebuje. A to moc. Potřebuje nějakého arbitra stojícího alespoň zdánlivě nad Sobotkou a ostatními kolegy z běžné vládně-parlamentní politiky, který jako autorita skoro nejvyšší národu sdělí, že v kauze Čapí hnízdo vlastně o nic moc nejde. Babiš takového arbitra teď opravdu potřebuje, protože jestli se totiž něčeho bojí, tak toho, že ho národ přestane milovat.

Zeman je ochoten Babišovi tuto službu poskytovat. Zatím. Je to dobrá sázka na budoucnost. Kdyby se Zeman rozhodl, že bude znovu kandidovat na prezidenta, bylo by velmi nepříjemné, kdyby si mocný a ukrutně bohatý Babiš koupil a do volby nasadil nějakého nepříjemného protivníka.

A je tu ještě jeden důvod. Pro Zeman možná důležitější. Silný Babiš, který je schopný ve volbách porazit Sobotkovu ČSSD, je pro Zemana dobrý Babiš. Moc užitečný Babiš.

Jde o oboustranně výhodnou spolupráci. Ale nebude na ní vždy zrovna hezký pohled. Zrovna teď nabírá podobu poněkud nevkusného a cynického divadýlka. Na duben se plánuje prezidentská návštěva přímo v Čapím hnízdě. Se Zemanem mají dorazit dokonce i děti z Klokánků. Člověk si snad ani nechce představovat, jak tenhle deal dojednával. I když, při znalosti Zemanova a Babišova okolí zase není tak překvapivé, že to někoho napadlo.

Účelem bude překřičet ty nepřejícníky, kteří upozorňují, že Čapí hnízdo je o luxusní centrum odpočinku, které je namísto dětem z Klokánků určeno spíš těm, kdo si našetřili čtyři a půl tisíce na noc a snídani nebo jsou manažery některé z firem Agrofertu a mají to štěstí, že sem pojedou za odměnu na školení. Ono se není za co stydět, ale když chce být někdo premiérem v tak rovnostářské zemi...

Když se vyšetřování dotace pro Čapí hnízdo potáhne dost dlouho nebo dokonce časem vyšumí, může tahle osa Lány - Čapí hnízdo fungovat dlouhé měsíce a roky. Ale co když OLAF nebo dokonce česká policie něco vyšetří? Co, když začnou v nějakém dokumentu s razítkem tvrdit, že Babiš podváděl? Že možná jde o kriminální čin?

Co je drží pohromadě?

Je jisté, že nejde o žádnou velkou lásku. Lze vsadit na to, že si Zeman zachová jistý odstup. Už jednou se totiž s Babišem spálil. A nezapomněl na to. Zeman na staré křivdy nezapomíná.

V prosinci roku 2001 přiklepla Zemanova vláda třiašedesát procent vlastnictví chemického holdingu Unipetrol firmě Agrofert. Bylo to překvapení. Zemanův kabinet zatím vždy nechával vyhrát toho, kdo nabídl nejvyšší cenu. A to Agrofert nebyl. Britská společnost Rotch Energy chtěla zaplatit v přepočtu asi 14,5, Babiš 11,7 miliardy korun.

Celé to bylo ještě o něco podivnější kvůli tomu, že mezi všemi zájemci to byl právě Agrofert, u kterého bylo nejméně jisté, že na obchod vůbec sežene peníze.

Svoji roli mohla při rozhodování o prodeji Unipetrolu sehrát špatná zkušenost s dřívější privatizací IPB. Zeman a někteří jeho ministři nedůvěřovali zahraničním společnostem. Báli se, že se takoví investoři budou snažit privatizovanou společnost jen dál přeprodat, že se někdejší “poklady národního hospodářství” promění ve vytunelované podniky a ostudu ponese ten, kdo je do soukromých rukou svěřil.

Naproti tomu Babiše tehdy Zeman považoval za “skutečného investora”. Vsadil na něj. Ale byla to chyba. Agrofert za Unipetrol nakonec nezaplatil a o rok později vyhlásila už vláda Vladimíra Špidly soutěž novou. Zeman později označil privatizaci Unipetrolu za jednu ze svých chyb (a když Zeman vůbec nějakou chybu připustí, tak to už je něco) a o Babišovi pak veřejně řekl, že je člověkem, kterému se nedá věřit. Řekl to na tiskové konferenci, která se konala po dlouhých deseti letech, tak moc v něm ta věc uvízla.

V době privatizace Unipetrolu nebyl Babiš zase tak moc známý. Agrofert už sice byl dost velkou firmou, ale ne tak velkou jako dnes. A Babiš do politiky teprve začal pronikat.

Dařilo se mu to. Za Zemanovy vlády Babiš moc neuměl, jak se v těchto kruzích říká, ministra financí Pavla Mertlíka. Ale zato skvěle “uměl” ministra průmyslu Miroslava Grégra, velkého miláčka Miloše Zemana a Stanislava Grosse. Toho “uměl” velmi dobře.

Se Zemanem se Babiš jistě znal, ale bližší vztah spolu tehdy nenavázali. V době Babišova byznysového rozletu už Zeman pomalu mířil do svého venkovského bytu na Vysočině. Jejich dráhy se na dlouho rozešly. Přitom by bylo zajímavé, kdyby se tak nestalo. Lze mezi nimi najít mnoho společného. Oba zrovna neprokazují úctu faktům a pravdě. Oba jsou značně sebestřední a solitérští. Oba jsou velmi ambiciozní. Možná se dokonce oba tak trochu obdivují nebo alespoň navzájem fascinují. Těžko říct, co by se v Česku dělo, kdyby síly Babiše a Zemana spojily už dřív.

Takhle k tomu došlo až na konci roku 2013. Tehdy se Sobotka chystal na Hrad se seznamem svých budoucích ministrů a u jednoho jména byl problém. Už se na to skoro zapomnělo, ale byl to Babiš, u koho nebylo kvůli lustračnímu zákonu a údajně vědomé spolupráci se slovenskou StB jisté, že vůbec může být ministrem. Zeman ale tehdy udělal něco velmi podobného tomu, co dělá dnes u Čapího hnízda - mávl rukou. Že prý o nic vážného nejde. “Ať ukáže, co umí. Dejme mu šanci,” řekl tehdy.

Bylo už tehdy jasné, že Babiše, který dokázal v neskutečně krátkém čase volby téměř vyhrát, bude možné použít pro pomstu Sobotkovi. Jde o nenávist pramenící z památné prezidentské volby v roce 2003. Část volitelů z řad ČSSD tehdy odmítla hlasovat pro Zemana, který prohrál a na deset let se stáhl z politiky. A Sobotka měl být lídry těchto “zrádců”, jak o nich Zeman hovoří.

Populární, protože populistický miliardář, to je přesně to, co na bezvýrazného předsedu sociální demokracie může platit. A taky strašák uprchlické krize, se kterým Zeman rovněž uzavřel partnerství, ale to je jiný příběh.

Předpověď: Jen u návštěvy Čapího hnízda s dětičkami z Klokánků nezůstane. Dokud neudeří OLAF nebo česká justice, a to může trvat velmi dlouho, se bude Zeman snažit Babiše používat jako svoji zbraň na Sobotku. Bude ho krýt a podporovat a udržovat co možná nejsilnějšího. Výhody to může přinést už na podzim při krajských volbách. A pokud by se to dařilo i do sněmovních voleb, Babiš by je nejspíš vyhrál, Sobotka by po prohře byl možná tlačen k rezignaci, a hlavně, v prezidentských volbách, které jsou o pouhý čtvrt rok později, by Zeman mohl mít klid a slabé soupeře.

A důležité je i načasování. Z celé hypotézy vyplývá, že tohle všechno bude fungovat jen do chvíle, kdy například případ Čapího hnízdo neukáže pro Babiše jako (politicky) likvidační. Rychlé vyšetřování může zrychlit i Babišovu nechuť spoluvládnout se Sobotkou až do voleb v říjnu 2017. O předčasných volbách už šéf ANO nesměle hovoří. Zatím je chtěl poněkud nepromyšleně jen o čtyři měsíce dřív. Co když se ale jeho ministerští úředníci z Bruselu dozví, že Evropský úřad pro boj proti podvodům, onen OLAF, už pomalu chystá závěrečnou zprávu, která nebude pro Babiše příznivá? A úředníci ministerstva financí se to dozvědět mohou, protože, jakkoli je to bizarní, právě oni za Česko s OLAFem komunikují o Babišově kauze. To by Sobotkova vláda mohla rozpadnout mnohem dřív.

Teoreticky by se Babiš mohl stát premiérem i bez předčasných voleb. Zeman už to řekl několikrát - když mu Babiš přinese po případném rozpadu současné vlády důkaz, že má ve sněmovně většinu, jmenuje ho premiérem.

Babiš by měl početní většinu třeba s TOP 09 a ODS. Tenhle plán těžko vyjde. Stejně jako se tu utvořila neformální koalice ANO a Hrad, seskupuje se tu jakési potenciální spojenectví ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a ODS. Názorově velmi rozdílné. Ale všechny spojuje velký strach z Babiše a jeho schopnosti ovládat masy. Úspěšný Babiš nijak nepomáhá malým pravicovým nebo středovým stranám. Naopak, mnohem lepší je pro něj ten starý dobrý svět, kde jsou oni rozpoznatelně napravo a ČSSD nalevo a lidovci dejme tomu uprostřed, ale hlavně aby se tu po všech směrech neroztahoval Babiš.

Jestli tedy není osud země opět tak trochu v rukou Bruselu.