Policejní orgán v Praze 6 má už týden na stole závažnou zakázku: starosta Ondřej Kolář mu přinesl trestní oznámení na neznámého pachatele, který způsobil obecné ohrožení. Ten příběh s bakteriemi zamořenou vodou asi znáte.

Předpokládám, že policejní orgán koná. Bude konat. Zahájí opatřování nezbytných podkladů a vysvětlení, bude pátrat po stopách trestného činu. Pokud dojde k závěru, že trestný čin spáchán nebyl, věc odloží nebo předá jiným orgánům (například k projednání jako přestupek). Pokud usoudí, že okolnosti nasvědčují, že trestný čin spáchán byl, zahájí vyšetřovatel trestní stíhání příslušné podezřelé osoby. Nebo osob.

Už stručný popis policejně-administrativní mašinerie naznačuje, jak je záležitost absurdní. Policejní orgán si stejně jako kdokoli jiný může asi tak za třicet vteřin vygooglovat, že havárii podle Pražských vodovodů a kanalizací způsobila odpadní voda, která pronikla z poškozené kanalizace do slepého ramene vodovodního řadu. To pochází z roku 1925, v 60. letech minulého století se předělávalo, a nebylo zakreslené do map.

Pokud se vyšetřovatel ponoří do pražských katakomb a chytí za rukáv konkrétního pachatele, aby mu doručil usnesení o zahájení trestního stíhání, tak klobouk dolů. Cena Právní pes roku zná vítěze. Žalobce pak usoudí, že kauza je promlčena, čímž bude spravedlnosti učiněno zadost.

Na Místní oddělení Policie ČR Malá Strana mezitím míří trestní oznámení na generála Königsmarcka za vyloupení rudolfinských sbírek a poškození Karlova mostu dělostřelbou (odborné stanovisko památkářů v příloze), kopie na zastupitelský úřad Švédského království. Sejdeme se v Haagu, volá Praha 1!

Inflace trestních oznámení, často očividně odsouzených k bezvýslednosti, je známý problém. Trestní oznámení podává kdekdo na kdekoho, je to prostředek vyřizování účtů a obstarávání publicity, ale ze všeho nejlépe se podávají na neznámého pachatele – a teď to, policie, prověř! Stovky, možná tisíce případů ročně, které, zdravým rozumem posouzeno, nedávají od začátku žádný justiční smysl.

Ale policie - nebo státní zastupitelství - se jimi musí zabývat. Už jen naklepat do stroje usnesení, že se věc odkládá, nějakou myšlenkovou práci, námahu a čas stojí. Tím nenaznačuji, že bez platonických trestních oznámení by se policie perfektně věnovala jen tomu podstatnému – ale proč jí navrch komplikovat život?

Ještě hůř, když to dělají i politici (teatrálních trestních oznámení na politickou konkurenci už padla slušná řádka) nebo instituce (viz příklad z Prahy 6).

Kdo by se chtěl pocvičit v podávání trestních oznámení, má k dispozici nevysychající pramen internetu a speciálně Facebooku. Občané si tu, a to zřejmě i pod skutečnými identitami, vyměňují například aktuální názory na to, jestli by příchozí imigranty bylo lepší postřílet rovnou, nebo poslat do plynových komor.

Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. To jsou paragrafy z českého trestního zákonu, které se při důkladnějším pohledu na web jeví jako pustá formalita. Bohužel.

Bylo by naivní si myslet, že extrémní projevy nenávisti vyřeší v kyberprostoru nějaké trestní stíhání nebo soud. „Soukromá“ regulace, například v prostředí uživatelů Facebooku, dává rozhodně větší smysl, než „státní“ represe. Ale proč si na rasistické výlevy mám zvykat, proč akceptovat, že „tam prostě jsou“?

Tohle je přesně případ, kdy má podávat trestní oznámení veřejná moc (představitel úřadu nebo instituce, člen politické elity). A to i tehdy, kdyby se ukázalo, že podání má spíš symbolický význam – i ten je v tak vážné věci důležitý a spočívá také v tom, kdo je pod trestním oznámením podepsán. Netvářit se, že nevidíme problém.