Miloš Zeman se v rozhovoru pro Blesk.cz vyslovil, že by uvítal, kdyby prezident republiky dostal právo navrhovat parlamentu zákony. Poznamenal, že zákonodárnou iniciativu čeští prezidenti ztratili v roce 1993, kdy ji “sebrali Václavu Havlovi.” "Kdyby bylo na mně, tak bych byl velmi rád, kdyby se zákonodárná aktivita vrátila do rukou prezidenta," pravil.

K tomu je třeba dodat pár slov. Zastat se Zemanovy dávné milenky Ústavy.

Především je to, jako od Miloše Zemana běžně, jen polovina informace a polovina pravdy. Zákonodárná iniciativa nebyla “sebrána” Václavu Havlovi, ale českým prezidentům vůbec, protože se tak stalo přijetím Ústavy České republiky v prosinci 1992. Václav Havel tou dobou nebyl prezidentem, ale soukromou osobou (na úřad prezidenta Československa abdikoval v červenci 1992, prezidentem České republiky byl zvolen v lednu 1993). Takže mu mezitím nemohlo být nic “sbíráno”, i když bylo pravděpodobné, že prezidentem bude zvolen zas. Ale prezidentem jiného státu!

To se ještě, mohl by někdo namítnout, pohybujeme na hraně slovíčkaření. Že prezident Československa zákonodárnou iniciativu měl, a prezident České republiky už ne, je fakt.

Stejně jako to, že s druhou, zrcadlovou prezidentskou pravomocí tomu je přesně naopak. Československý prezident neměl (od roku 1960) právo vracet zákony parlamentu. Český prezident ho má.

To si ale Miloš Zeman, zřejmě ho při zmíněném interview tlačil čas, nechal pro sebe. Řekl jen, že chce to, co měl už Václav Havel. Takže jako by nic nového. Kdo by nechtěl? A neřekl, že sám má něco, co Havel naopak neměl. Takže chce obojí.

Asi jako by se teď Hrad dožadoval Karlštejna s neotřesitelným argumentem, že ho přece měl už císař Karel. Který sice neměl například zámek v Lánech, ale na tom nesejde, že.

Jistěže Zeman může chtít, aby měl prezident zákonodárnou iniciativu. Ale pak by se měl alespoň slůvkem zmínit, že už má právo veta, nebo rovnou nadhodit, že se téhle pravomoci v tom případě klidně vzdá. V zimě do Alp, nebo k moři do Thajska - obě dvě dovolené, ani když na to máte, zároveň absolvovat nemůžete. Něco za něco.

Tvůrci české Ústavy tohle samozřejmě věděli, proto dali prezidentovi jen jednu, a ne obě pravomoci. Z dobrých důvodů zákonodárnou iniciativu škrtli a přidali veto; jestli by to bylo bývalo lepší naopak, nad tím si mohou zapolemizovat ústavní právníci, ovšem pro náš příběh je to vedlejší.

Kdyby měl mít prezident jak právo zákony navrhovat, tak právo vracet zákony Poslanecké sněmovně, porušilo by to křehkou rovnováhu Ústavy. Zákonodárný proces a právní literaturu by obohatil princip známý jako “vyhodili ho dveřmi, vrátil se oknem”. Prezident vetuje zákon - poslanci ho přehlasují - prezident ten samý zákon navrhne ve znění sobě libém - poslanci ho přehlasují - prezident ten samý zákon navrhne… A tak podobně.

Jestli vám to přijde jako moc velká fantazie, zkuste si Miloše Zemana ve dvojroli vetujícího a navrhujícího představit u zákona o ochraně přírody. Alias o Šumavě.

Publikováno na facebookové stránce Jan Lipold - Aktuálně.cz.