Na fenomén domácího horka logicky navazuje fenomén domácího zouvání. České domácnosti bývají notoricky přetopené: průzkum dokonce ukázal, že pětina lidí žije i v zimě v teplotách 24 stupňů a vyšších. Absurdní vedro. Více zde.

Tím pádem je jasné, že když do takového bytového klimatu dorazí návštěva, tak zouvání není jen výsledkem společenských konvencí a konsensu s vlastníkem obydlí. Chystáte se zouvat, pokud možno ještě než překročíte práh, ve jménu elementární osobní hygieny. Ve jménu přežití. Je jasné, která bije: ponožkám, papučím nebo kroksům, ve kterých vás vítají hostitelé, se nepřizpůsobujete jen ze zdvořilosti, ale ve 24 stupních i ve vlastním zájmu. Spořádaně ťapete v o dvě čísla menších pantoflích - ha ha, sluší -, i kdybyste si v soukromí takový model nenatáhli ani za zlaté prase. Pořád lepší volba, než riskovat konflikt s hostiteli, nálepku podivínského nezouvače nebo zapaření dolních končetin. Někdo si dokonce ohleduplně nosívá přezůvky sebou, jako ve škole.

Domácí zouvání je nicméně potřeba zasadit do geopolitického, respektive globálního kontextu. Výtečnou práci při tom odvedl facebookový profil nazvaný s prominutím I Fucking Love Maps, který na základě různorodých informací zpracoval podrobnou zouvací mapu světa. Zelenou barvou vyznačil státy, kde převládá zvyk domácího zouvání, modře vybarvil země, kde se obyvatelé spíš nezouvají. Více zde. Samozřejmě, že Česko patří mezi zelené, to sedí.

Koeficient zouvání zároveň zpřesňuje hranice mezi Východem a Západem, mezi dříve kapitalistickými státy a socialistickým táborem. Jasně, přístup k zouvání se uvnitř každé země liší podle sociodemografické příslušnosti obyvatel: město-venkov, pravice-levice, lyže-snowboard, perlivá-neperlivá atd. Ale rozhoduje celek - a je snad náhoda, že celý americký kontinent kromě Kanady, dále třeba Austrálie, většina západní Evropy mimo Německa a Rakouska nechá své návštěvy v pohodě obuté, kdežto exvýchodní blok, jako jsme my, Poláci, Balkán a pochopitelně Rusko a Čína se podrobuje zouvací diktatuře? Nemyslím si.

Do nezouvacího souručenství trochu překvapivě přestoupily také komunistická Kuba a Mongolsko. Naopak, nejperspektivnějším odbytištěm na trhu s domácí obuví je Indie, miliardová zouvací velmoc. Nová strategická spojenectví hledá naše zamini v jihovýchodní Asii.

Zouvání přitom ani zdaleka nekopíruje zeměpisnou šířku a podnebí. Jde očividně spíš o kulturní, než geografický úkaz. Zout můžete návštěvu v Murmansku stejně jako na Arabském poloostrově, kdežto v Mexiku nebo Grónsku panuje opačný botnon.

Dobře, mohli jsme na tom být i hůř. Nejsme v zas tak špatné společnosti. Třeba ve Skandinávii se podle IFLM taky zouvají, jako my. Ale stejně - neměli bychom si znovu společně ujasnit naše niterně sdílené hodnoty, definovat, kým chceme být, kam jako stát bytostně patříme? Most mezi zouváním a nezouváním, to přece není malá ambice!