Snem mnoha holčiček je stát se baletkou. Rodiče se jim pak často snaží již od útlého věku zajistit taneční průpravu využitím nabídek základních uměleckých škol, tanečních školiček či jiných zařízení pro děti. Samozřejmě jen málokterá z dívek se nakonec vydá cestou k profesionálnímu tanci. Jenže ani ona, ani její rodiče netuší, že odbornost těch, do jejichž rukou se budoucí tanečnice svěřují, zdaleka nedosahuje takové úrovně, jaká se obecně předpokládá. Je tedy na místě vyjádřit obavu z toho, zda se v tanečních pedagozích neskrývá z důvodu nedostatečné odborné přípravy potenciální ohrožení tělesného i duševního zdraví jejich žáků. Učitelé tanečních předmětů, kteří se svými žáky například na konzervatořích pracují mnohdy každý den, někdy po dobu osmi let, nejsou na rozdíl od učitelů tělesné výchovy, kteří se věnují svým žákům dvě hodiny týdně, náležitě vybaveni ani tělovědně, ani psychologicky.

Na tuto skutečnost se již pokusila upozornit Akreditační komisi i Hudební fakultu AMU v Praze, která studium taneční pedagogiky uskutečňuje, bývalá sólistka Pražského komorního baletu Pavla Šmoka Jana Szabová. Vycházela při tom z poznatků nabytých během své dlouholeté taneční praxe, ze zkušeností získaných při studiu taneční pedagogiky a též z postoje matky dvou pohybově nadaných dcer. Z Ministerstva školství, které vede agendu Akreditační komise, neobdržela žádnou reakci; dopis se údajně zatoulal neznámo kam. Taneční katedra Hudební fakulty AMU projevila namísto zájmu se problémem zabývat rozhořčení nad troufalostí poukázat na nedostatky v koncepci. Aniž by tedy byly vzaty závažné připomínky v potaz, byla studijnímu oboru pedagogika tance prodloužena akreditace

Učitel tance versus učitel tělesné výchovy

Jak již bylo výše naznačeno, učitelé tanečních předmětů a učitelé tělesné výchovy sdílejí společnou oblast svého pedagogického působení – lidské tělo. V případě tanečních pedagogů je práce s tělem rozšířena o uměleckou sféru, čímž se vlastně z tělovýchovné sféry vymyká. Při porovnání studijních plánů oboru pedagogika tance (Hudební fakulta AMU) a oboru tělesná výchova a sport (Fakulta tělesné výchovy a sportu UK) vychází najevo, že u budoucích tanečních pedagogů je rozvíjena složka tanečně umělecká, přičemž základní, tělovědná část studia je téměř opomíjena a ponechána „andělům strážným“. Vyjádřeno ve zcela srovnatelných jednotkách kreditního systému představují tělovědné disciplíny u oboru pedagogika tance 4 kredity a u oboru tělesná výchova a sport 60 kreditů.

Obor pedagogika tance vychovává taneční pedagogy pro všechny stupně tanečního školství, z nichž nejvýznamnější pozici zaujímají taneční konzervatoře. Uvědomíme-li si, že studium tance na konzervatořích začíná převážně v 11 letech věku dítěte a trvá do 19 let, pak zodpovědnost učitelů tanečních předmětů za zdravý tělesný vývoj žáků nelze hodnotit jinak než coby mimořádně vysokou. Co však absolvent oboru pedagogika tance ví o těle dítěte, o zákonitostech jeho vývoje, o jeho zdravém fungování, o péči o něj a jaké jsou obdobné vědomosti týkající se těla dospělého jedince? Vždyť vlastní tělo představuje nástroj profesního působení každého tanečníka. Čtyřkreditový předmět Kineziologie sice poskytuje studentům pedagogiky tance nejzákladnější vědomosti týkající se anatomie a fyziologie lidského těla se zaměřením na pohybový aparát, ale určitě ne v potřebné míře.


Požadavky se zpřísňují – nikoli však pro taneční pedagogy

Právní předpisy v oblasti tělovýchovy se zpřísňují. Např. k provozování fitnes centra je již podle živnostenského zákona požadováno vysokoškolské vzdělání tělovýchovného zaměření. Při současné kvantitě návštěv posiloven se jedná o opatření asi oprávněné. Fundament vysokoškolského tělovýchovného vzdělání spočívá v tělovědných a zdravovědných předmětech. U studijního oboru tělesná výchova a sport představuje tento základ v přepočtu jeden plný rok studia. Vedle anatomicko-fyziologických disciplín, zvlášť zaměřených též na dětský organismus, se ve studijním plánu objevují také další předměty: např. Regenerace a masáž, Hygiena, Tělovýchovné lékařství, Farmakologie při pohybové zátěži aj. Kvalifikovaní taneční pedagogové si však musejí vystačit se svým jediným čtyřkreditovým kurzem tělovědného základu. Jim potom mohou být svěřováni do každodenní péče budoucí tanečníci – děti a dospívající jedinci. U kolika žákyň tanečních konzervatoří došlo k poškození zdraví nevhodnými dietními režimy vnucenými ze strany učitelů či v kolika případech byl u žáků poničen pohybový aparát z důvodu nedostatečných znalostí učitele, se bez důkladného šetření nedá určit. Ale existující nebezpečí lze každopádně konstatovat.

V souvislosti s tím se jeví paradoxně proporce ve studijním plánu oboru pedagogika tance. Podle něj jsou studenti povinni získat v průběhu tříletého bakalářského studia celkem 30 kreditů z dějin a teorie hudby a dějin tance a baletu. Při tom právě dějiny tance a baletu tvoří jednu z hlavních disciplín na bakalářském stupni studia, a z tohoto titulu se staly též státnicovým předmětem. Teoretickou státní zkoušku tvoří Metodika tance dle zvolené specializace a Dějiny tance a baletu. Jsou však skutečně pro praxi tanečního pedagoga důležitější životopisná data tanečních umělců minulosti než třeba údaje z fyziologie dospívání? U bakalářského studijního oboru tělesná výchova a sport obsahuje státní zkouška Biomedicíncké základy TVS, Společenskovědní základy TVS a Teorii a didaktiku TVS. Taktéž státní zkouška v navazujícím magisterském studiu nepostrádá biomedicínskou část, navíc je do ní začleněna ještě čtvrtá část Pedagogika a psychologie.


Zapomíná se na pedagogiku a psychologii

Jak „ale“ ve zprávě určené děkanovi Hudební fakulty AMU zdůrazňuje vedení taneční katedry, studijní obor pedagogika tance „není určen především pro budoucí pedagogy tanečních konzervatoří, ale má poskytnout vzdělání, které umožňuje pedagogickou činnost v široké škále institucí, od ZUŠ, soukromých tanečních studií, přes taneční soubory různého typu po konzervatoře a divadla.“ Jenže ani studijní obor tělesná výchova a sport není primárně zaměřen učitelsky, nýbrž obecně, obdobě jako tedy obor pedagogika tance. Vedení taneční katedry svou nedostatečnou pozornost aspektům dospívání v koncepci studia ospravedlňuje upozorněním na širší záběr studia. Avšak tímto způsobem nelze v žádném případě omluvit nedostatečnou tělovědnou a zdravovědnou průpravu studentů. Tato skutečnost pro mě coby rodiče znamená, že u jakéhokoliv učitele, a to počínaje ZUŠ a soukromým tanečním studiem konče, vykazujícího se diplomem z pedagogiky tance bych měl být nedůvěřivý.

Taneční pedagogové pracující s dětmi a mládeží (avšak nejen s nimi) potřebují být určitě vybaveni též pedagogicky a psychologicky. Koneckonců vzdělávání v oborech pedagogiky a psychologie je nezbytnou součástí učitelských studijních programů na vysokých školách a bývá zakončováno státní zkouškou. Obor pedagogika tance realizovaný na Hudební fakultě AMU vykazuje v součtu za bakalářské i navazující magisterské studium pouze jednokreditový Úvod do pedagogiky a jednokreditovou Pedagogickou psychologii. Obsah pedagogiky se alespoň částečně promítá do metodiky tanečních předmětů, zato psychologie je zastoupena zcela nedostatečně. Obzvláště s ohledem na možnou roli učitele osmiletých konzervatoří, kteří provázejí studenty mnohdy celým studiem, a mají proto na ně mimořádný vliv , považuji absenci psychologických znalostí za další pochybení jak vedení taneční katedry, tak akreditační komise.


Kdo může za mentální anorexii tanečnic?

V souvislosti s probíhající transformací našeho školství stoupá i nutnost prohloubení psychologického studia budoucích pedagogů, kteří by se měli coby učitelé zaměřovat na rozvoj osobnosti. Pro budoucí taneční pedagogy by psychologické vzdělání mělo být ještě hlubší, neboť jejich pravděpodobným úkolem vzhledem k jejich kvalifikaci může být výchova a vzdělávání profesionálních tanečníků, tj. umělců podávajících mimořádný tělesný výkon, jejichž profesní kariéra je časově velmi omezená. Nejedná se tedy pouze o taneční průpravu, ale o další aspekty výchovy, k nimž nejsou taneční pedagogové vůbec připravováni. Napadá mě otázka hodna výzkumu: Souvisí častý výskyt mentální anorexie a bulimie u tanečnic s psychologickou průpravou jejich tanečních pedagogů? Zde je třeba upozornit, že studijní plán oboru tělesná výchova a sport je i v tomto ohledu napřed. Mezi povinné předměty v něm byla zařazena mimo jiné také Psychologie odolnosti, která vychází z teorie náročných životních situací a jejich významu při formování osobnosti člověka v průběhu životní cesty. (Předmět shrnuje problematiku stresu, zvláště psychického, s přihlédnutím k pohybovým aktivitám a uvádí techniky vyrovnávání se zátěžemi.)

Upozorněním na nedostatky v koncepci studijního oboru taneční pedagogika nechci v žádném případě znevažovat pedagogickou práci absolventů tohoto oboru. Kvalita učitele se zajisté zákonitě neodvíjí od kvality studijního plánu absolvovaného studia. Každopádně však vyvstává otázka, jaký smysl má takto koncipované studium. Nejedná se pak jen o pouhou cestu k vysokoškolskému titulu, a to z formálních nebo prestižních důvodů? Zákon o pedagogických pracovnících totiž umožňuje u učitelů uměleckých předmětů, tj. i tanečních, prominout splnění vysokoškolské kvalifikace, pokud jsou nebo byli výkonnými umělci. Současně je třeba se zeptat, jakým uchazečům je studium pedagogiky tance – nabízené pouze v denní, prezenční formě – vlastně určeno, když absolventi konzervatoří se po ukončení studia věnují taneční kariéře a plně využívají omezené doby ke svému profesnímu působení, tedy alespoň nejnadanější z nich. Nevytváří se takto paradoxní situace, kdy v oboru taneční umění získávají akademické vzdělání spíše umělci druhé kategorie? Vždyť špičkoví umělci jsou nejprve vytíženi výkonem tanečního umění, následně po ukončení aktivní umělecké činnosti jim při pedagogickém působení může být vysokoškolské studium prominuto a na závěr to nejdůležitější: studium taneční pedagogiky by je díky nedostatečné koncepci nijak výrazně neobohatilo. Jak je možné zaslechnout přímo od nich, taneční konzervatoře svou uměleckou úrovní studia předčí vysokoškolské studium na HAMU. Možná by stálo za to obrátit se s dotazy na Akreditační komisi. Jenže ta má asi honosnější úkoly, než řešit zdravotní prevenci hrstky lidí, mezi něž patří převážně někdejší holčičky snící o své velké taneční budoucnosti.

Vyšlo v časopise Rodina a škola