Děti a Dušičky

01. 11. 2012 | 22:19
Přečteno 6638 krát
První listopadové dny jsou tradičně zasvěceny památce zemřelých. Jenže současná doba se od všeho, co vážně připomíná smrt, odvrací, a tak i návštěvy hrobů blízkých slábnou. Stále více těch, kteří na hřbitovy přece jen přicházejí, však s sebou nebere děti na základě přesvědčení, že by jim tím mohli způsobit duševní traumata. Byť je toto „chránění“ dětí před konfrontací s lidskou smrtelností myšleno dobře, ochuzuje děti o důležité zasvěcení do životní pravdy. A pokud nahlížíme na péči o hrob a návštěvu u něj jako na projev úcty, a to převážně úcty k našim předkům, neboť ti nás ve smrti především předcházejí, představuje neúčast dětí při tom jejich další ochuzení, které možná nezůstává bez následků.

Obavy, že by přítomnost dětí na lidském pohřebišti mohla u nich vyvolat traumata, nejsou namístě. Děti tak či tak o smrti přemýšlejí a přiměřeně své vyzrálosti si v průběhu dětství vytvářejí představy o tom, co smrt vlastně znamená. Jisté vypořádání se s vlastním strachem ze smrti patří k jednomu z úkolů jejich vývojové fáze. Pro děti není obtížné se o smrti bavit, neboť mají ještě svůj dětský odstup. Pravdu přijímají.

Tabuizovaní smrti v běžném životě, tolik příznačné pro dnešní dobu, neumožňuje člověku plně dozrát. Jestliže se tváříme, jako by se nás smrt netýkala, a vyhýbáme se všemu, co se s ní pojí, jestliže tedy takto nepřirozeně potlačujeme vědomí lidské smrtelnosti, jsme nuceni neustále utíkat od pravdy a obelhávat se. Tím si upíráme přirozené přehodnocování životních hodnot, jež nám nahlédnutí v tvář smrti vždy přináší, a místo rozvíjení moudrosti v sobě pěstujeme obavy a strachy s každou novou vráskou a šedinou.

Děti od nás dospělých chtějí slyšet pravdu o světě. Koneckonců to je hlavní smysl vzdělávání. A pravda týkající se konečnosti našeho pozemského života je pro ně velmi důležitá. Narazí-li při svých tázáních ohledně smrtelnosti na úzkosti dospělých, více se raději neptají, aby je netrápily. Co se pak odehrává v takové dětské duši? Oč jinak vypadá situace tam, kde dospělí s dětmi jejich otázky otevřeně řeší, samozřejmě přiměřeně věku dítěte, a případný dětský strach ze smrti, s nímž se dítě právě vypořádává, tlumí ujištěním, že jsou přece u něj.

Sbírání zkušeností je nejpřirozenějším a asi nejcennějším způsobem dětského učení. Přicházejí-li děti v doprovodu dospělých na hřbitov, ale také třeba na pohřeb či dokonce přímo k mrtvému, získávají významnou zkušenost, neboť život bez smrti je pouze torzem skutečnosti. Dříve se děti přiváděly k umírajícím, aby se mohli rozloučit. A děti si tento zážitek uložily v paměti a zasadily coby kamínek do své mozaiky obrazu světa.

Jak již zaznělo v úvodu, návštěva hřbitovů souvisí nejen s připomínkou lidské smrtelnosti, ale také s úctou k zemřelým, v prvé řadě k našim předkům. Místo, kde se nacházejí jejich tělesné pozůstatky, lze považovat v určitém pohledu za místo posvátné, neboť jsou to právě oni – naši předkové, bez nichž by náš život nebyl vůbec možný. Však také v židovské tradici se páté starozákonní přikázání ctít své rodiče řadí na první Mojžíšovu desku spolu s čtyřmi přikázáními řešícími vztah k bohu (zbylá pětice – upravující vztahy k druhým lidem – náleží na desku druhou). Římané například slavili v únoru několikadenní svátek dies parentales (dny rodičů) zasvěcený zemřelým předkům.

Při pohledu na současnou společnost vidíme, že se s tradiční úctou k rodičům i prarodičům něco přihodilo – upadá. Ve výchově se na ni totiž nedbá, jako by se jednalo o přežitek. Dětem se tak ale narušuje řád, který přirozeně cítí. Při diskuzích s mladými lidmi o úctě k rodičům se dokonce objevuje reakce: „Já jsem se je o to neprosil(a), aby mě přivedli na svět. Tak proč k nim mít úctu?“ Ať je důvodem takového postoje cokoliv, platí, že rodiče mají do jisté míry stále navrch, a to oba, neboť náš život, naše tělesnost, kterou současná kultura tolik velebí, pochází v základu od obou. Neúctou k rodičům a dalším předkům se vlastně stavíme proti sobě, podkopáváme svou identitu, vytrháváme se z kořenů, znevažujeme sebe sama.

Péčí o hroby svých rodičů, svých předků vyjadřujeme vedle úcty k nim taktéž úctu k životu, který jsme skrze ně získali. Je paradoxní, že dřívější generace – s naprostým nedostatkem volného času – stíhaly lépe pečovat o hroby. Možná i tím, že byly více obeznámeny se smrtí, vnímaly hodnotu lidského bytí a vážily si jej. Dnes, kdy ve společnosti bují orientace na požitek a nezávislost, které nemohou člověka plně nasytit a učinit jej šťastným, je nanejvýš důležité, aby se děti seznamovaly se závazky, a to včetně závazků souvisejících s projevem úcty k předkům. Jinak jim nejspíš připravujeme budoucnost nešťastníků tápajících po smyslu vlastního bytí.

(Vyšlo v časopise Rodina a škola)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

aga napsal(a):

Autore,

".. neboť náš život, naše tělesnost, kterou současná kultura tolik velebí.."

A čím ji "velebí", jestli smím prosit? Třeba výstavou The Human Body? Současná kultura je kulturou rozkladu, smrti a tělesnost pervertuje, ne velebí. Proto mají děti recht, když si nenechají vnuti povinnou úctu k předkům, ale svou úctu odvozují od skutečné podoby života a světa, do kterého je přvedli.
01. 11. 2012 | 22:51

mb napsal(a):

hezký blog, líbí, díky ...
01. 11. 2012 | 22:55

Da.Rock napsal(a):

Cože? Jaká smrt? Nevím jak vy, ale já jsem se už v raném věku rozhodl žít navěky.
Takže mě, prosím, s nějakou smrtí nestresujte.
01. 11. 2012 | 23:08

bilk napsal(a):

Díky pane Mlezivo za Váš článek. Je třeba to popsat, abychom si uvědomili v čem je jeden ze základů civilizací. Téměř všechny uctívaly mrtvé včetně pohřebních obřadů. A z toho vychází i úcta k bližním. Ono to desatero platí stále více
01. 11. 2012 | 23:08

Drzá zrzka napsal(a):

Da.Rock

Proč by připomínka smrti měla být stresující? Smrt přece patří mezi pár konstantních bodů každého života. Kdo se jednou narodí, jednou zemře.
02. 11. 2012 | 06:07

Petr Havelka napsal(a):

Pane Mlezivo,

já měl zkušenost se smrtí odmalička. Umřel mi malý bráška, k večeru jsem chodil zalévat hrobeček i s kamarády, přesně, jak to bylo v Obecné škole. Pohřby z kostela chodily kolem našich oken. Na hřbitově jsme si dokonce jako děcka hrávaly na schovku dokud nás dospělí neumravnili :)

Hřbitov není tak smutné místo jak se zdá.
02. 11. 2012 | 06:40

Saltzman napsal(a):

Pamatuji doby, kdy pohřební průvod zatarasil cestu a se smutnou muzikou vyprovázeli příbuzní a známí nebožtíka na hřbitov. Od kostela! No a v tom je dnešek odtrhnutý od minulosti!

Období socialistického jásavého budování zrušilo tradiční náboženskou víru a to už v raném věku, protože děti byly izolovány od náboženské výchovy jak jen to bylo možné. Postupně se pohřební obřady zkracovaly, nejprve o průvody, pak o církevní obřad, až i o ukládání do hrobů. V dnešku je stav pohřbů takový, že popel nebožtíka i bez jakéhokoliv obřadu je jen vsypán do dírky na vyhrazeném prostoru. Doma se pak zapálí při výročí svíčka a po několika málo letech ani to ne.

Jsou i tací, kteří se ani neobtěžují vyzvednout urnu s popelem. Žijí současností a pranic je netrápí ztráta kontinuity s minulými generacemi. Kořeny prostě nechtějí a žije se jim bez nich dobře. S postupujícím věkem se sice podivují, že děti o ně nejeví sebemenší zájem a konec v samotě straší. Smrt mít na jazyku a nemít u sebe něčí ruku - strašná představa! Vykořeněným to ale nic zatím neříká. Maximálně vzpomenou několikrát za život na své předky a jen se diví, jak mohli vlastně v takové hmotné chudobě žít, případně jak mohli neužívat si slastí a jen se starat o své caparty.

Caparti dnešní dorůstají a hřbitov je pro ně jakousi morbidní zábavou. Adrenalin se dá zvednout třeba nočním řáděním na hrobech. Jsou i tací caparti, kteří si hrají na sekty satanismu a vyžívají se duchařinou, v které není žádných duchů, protože odpad lidských těl už není nijak nebezpečný. Mrtvola je zákonem u nás uznávaná jako odpad a musí být s ní i tak nakládáno. Takže vlastně zákonně ani nelze zakopat svou matku na zahradě. Musíte jen popel, rozkládající se tělo ale už ne. Můžete libovolně hnojit popelem svých předků, kompostovat je ve zpopelněném stavu.

Taková je naše společnost s převahou ateistů, co chápou život i smrt materialisticky, vědecky podloženě a co není vědecky doloženo, to neexistuje a je blbost. Kdo chce být blbcem? Každý radši IN. Takže halloween a ne dušičky! Dělat ze svatodušních svátků povyražení dětem a nestresovat je nějakou úctou k babičce a dědovi, co byli kdysi před jejich zrodem. Caparti posléze rozjařile zatančí na hrobech svých předků, rozkopou piety a starým, nic nechápajícím lidem zbudou jen oči pro pláč, protože nebudou už mít na obnovu piety svých milovaných.

Pryč s vírou v Boha! Pryč s tradicemi! Pryč s úctou ke starým a předkům. Vždyť svět patří jen mamonu a hajzlům! Proč by se měl kdo zaobírat nějakým zákonně uznaným odpadem lidských těl? Vždyť proto se zpopelňují přece, aby nám tu nezůstaly smrdět!
:-(
02. 11. 2012 | 06:51

p.h. napsal(a):

Salzmane, umíte dobře žvanbit ve prospěch církve. Kolik vám zaplatili ???- patří to do medíální podpory vyplacení náhrad církvi, kteráí teď v arlamentu nějak usnula??? Za kolik byste napsal něco podobného třeba pro TOP 09 nebo stranu Lidem???
02. 11. 2012 | 07:37

Targus napsal(a):

To Jan-Michal Mleziva:

Nechci tvrdit, že nemáte pravdu, ovšem domnívat se, že vše zachráníme návštěvou hřbitova jednou za rok, je značně naivní.
Současná situace rozhodně není způsobena snížením počtu návštěv hřbitovů, či jejich absencí. Nezájem potomků o své rodiče a prarodiče pramení z nastavení měřítek této společnosti a projevuje se i v ostatních evropských státech, nejen v ČR.
Především se jedná o naprostou degradaci a rozval funkce tradiční rodiny. Pokud žena vychovává tři děti, které mají každé jiného otce, je značně problematické nějaké vztahy budovat a udržovat.
02. 11. 2012 | 07:39

Drzá zrzka napsal(a):

Saltzman

Nebyla to zrovínka církev, která se snažila u lidí vyvolávat strach ze smrti? Nikdo přece není tak naprosto tak dokonalý, aby za svůj život neporušil Desatero, ale jen někteří mohli své hříchy vykoupit...
02. 11. 2012 | 07:46

Marian Sokol napsal(a):

Pokud nectíme rodiče, není to naše selhání, ale jejich. A nesvádějme to na režimy.
02. 11. 2012 | 07:50

Baba napsal(a):

Dušičkové období patří od dětství k mým nejoblíbenějším. Na Dušičky babička vystavila na okenní parapet několik málo fotografií a nechala u nich svíčku zapálenou celý den. Samotnému svátku předcházely přípravy. S maminkou jsme v nových zimních, tenkrát tuleňkách, tlustých barevných ponožkách, zabalení do čepice, šály a v rukavicích na šňůrce zanesli na rozrůstající se geometricky správně rozvržený, tedy pěkný hřbitov, ze kterého se za tmy podzimního podvečera stalo svítící městečko, zanesly věnce na hroby pár nejbližších a svíčky asi tak na dalších deset příbuzných a známých, tenkrát jsme objížděli hřbitovy ještě jen dva.
Pro nás děti Dušičky znamenaly, že už brzy přijedou kolotoče a začnou hody, ne ty martinské, ty slaví jinde ještě o týden později. Našinec se dnes neraduje, že si může dovolit husu pečenou, protože si husu dovolit nemůže. Beaujolais pamatuje, ale nesvětí. Hody byly přesunuty na základě historických pramenů na období s výhodnějším počasím a ať dělá, co dělá, ke krojovanému průvodu postrádá alegorické vozy.
Byl naučen, že nemá chtít vidět všechno, při nejlepší vůli, není v silách jednoho člověka změnit všechno, o čem ještě neví, že bude vidět nerad, dovolit si něco nevidět, je ohleduplné akorát tak k sobě, ale umět se o sebe postarat, je prvním krokem k tomu, aby mohl člověk převzít odpovědnost za jiné.
02. 11. 2012 | 08:02

Anna napsal(a):

Targus

Naprosto souhlasím. Jen doplním, že každé druhé manželství u nás končí rozvodem.
02. 11. 2012 | 08:23

neo napsal(a):

Saltzman:

to přeci nemá s náboženstvím co dělat.

Jsem nevěřící a na hřbitov chodím zapálit svíčku vždy když je příležitost (tedy když se nacházím poblíž) . A to i s dítětem. Halloween je pro děti zábava, dušičky jsou úplně jiný svátek a hlavně v jiný den, takže klidně můžete mít svátky oba.
02. 11. 2012 | 08:29

Radovan II. napsal(a):

Pan Heger pomalu chce ze starých občanů dělat "dušičky". Nejsou peníze za dúchody, tak, než dojede starý pacient do vzdálené nemocnice tak zemře. Ale za to Heger rozhazuje plnými hrstmi pro soukromé lékaře, zřejmě mu dávají úplatky.
Ministr Heger je posedlý snížit počet obyvatel rušením lůžek a tím zhoršit zdravotnickou péči na úroveń Afriky. Tunelář Horák z VZP zase stále uplácí soukromé lékaře vesmmírnými platy, Kapitační platba je za občana v evidenci za měsíc 50,-- za důchodce 75 ,-- Lékaři mívají až 3 tisíce pacientů. Lékař ráno vstoupí do ordinace má vyděláno za 1500 pacientů 75 tisíc a za důchodce 1500 pacientů 113 tisíc dohromady s úsměvem shrábne 188 tisíc za nic. Tohle není v žádném evropském státě a ani v USA aby se platily tisíce za nic. K tomu připočítejte poplatky 30,-- prohíídky á 300 - 400 Kč, a ještě body. Soukromí lékaři jsou placení víc jak nositelé Nobelovy ceny. Ostatní lékaři v nemocnicích jsou asi retardovaní, když si to nechají líbit.Tohle nemá v Německu žádný lékař, ani kapacita co u nás běžný obvoďák. VLádo, Hegře, poslanci a senátoři, je to normální v době kdy česká ekonomika je Titanic a 60% občanů živoří, někteři důchodci,když zaplatí byt nemají na jídlo a léky. Rádi by si vyměnili menší byty, jenže starostové byty nestaví, není to pro ně lukrativní. Tohle turecké hospodařství musí do Vánoc skončit. Pane Hegře děláte z občanů pitomce a to chcete ještě platit obyčejné plomby. Zubaří jsou také nejbohatší lékaři, používají zlatá WC a cpou se jen kaviárem a to mají jen jeden obor V Evropě se jim ani lékaři neříká. Chudí občané jim sponzorují jejich americké platy. Sorry. S takovým ministrem zdravotnictví a s ředitelem VZP jen do pekel. Možná, že by byly lepší tepláky !!!!
02. 11. 2012 | 08:35

Anastazie Králová napsal(a):

Ve smrti jsme si všichni rovni,ale rovni si už nejsme ani v takové věci,jako jsou památníky.Postavíme krásnou hrobku z leštěné žuly/my,co na to máme/ a jedenkrát za rok tam dáme nádherné věnce.Co okolí už nemusí vědět,že náš otec zemřel sám a sám v pečovatelském zařízení /ani na vánoce jsme si ho v posledních letech nebrali-vždyť chudáci děti,a kdo by mu vyměˇňoval
plínky.
A tak bych chtěla říci-mnohem více mám ráda hroby prosté,kde babička či dcera -obyčejně ženy -sází macešky či voskovky,a rodiny,které i v této době dokáží dochovat své blízké doma.

Někdy to ale opravdu nejde.
A tak bych chtěla připomenout rušení nemocnic-konečně jeden obor,kde jsme předehnali německý a rakouský kapitalismus /nebo se spíše blížíme barbarskému pojetí-podle Mádla a Issové-"
"Dědeček a babička
Ujídá nám chlebíčka"
Úroveň společnosti se nepozná podle věnce a svíce1x za rok položené na hrob-alepodle péče o staré,nemocné a zdravotně postižené.
02. 11. 2012 | 08:39

Záškodník napsal(a):

Já tak docela nesouhlasím, malé děti bych na funusy nebral.

Ve druhé třídě jsem měl hodně traumatický zážitek na pohřbu spolužačky,kdy se její zoufalá matka s křikem vrhla na zajíždějící rakev.Byl z toho hrozný chaos,děti začaly taky řvát ,ale děsem, a zmateně pobíhat po smuteční síni.Dost velký šok tehdy pro nás bylo už jen to,že i děti umírají,natož pak obřad.

Až do dospělosti jsem pak trpěl hrůzou z hřbitovů,čím jsem starší, tím se tam cítím paradoxně lépe...že by podvědomá příprava?

Po pohřbu mé babičky potomek rozhořčeně pravil-to bylo ale tak hnusný! Už mě v životě na žádný pohřeb nedostanete!
Tak to jsem se musel jen hořce pousmát.
02. 11. 2012 | 08:45

aga napsal(a):

A mimochodem, všeliké Dušičkám obdobné svátky nebyly jenom výrazem úcty k předkům, ale měly rovněž držet duchy zemřelých, kterých se pozůstalí báli, v uctivé vzdálenosti.

Úcta k živým rodičům je něco zcela jiného než respekt k předkům, a to se zase liší od bázně z duchů mrtvých. Autor to smíchal do ajntopfu, a tak vznikla nic neříkající bramboračka.
02. 11. 2012 | 09:07

aga napsal(a):

PS

K tomu strachu z mrtvých viz třeba Erbenova Svatební košile.
02. 11. 2012 | 09:08

Martin napsal(a):

Všechno špatně. Hřbitovy jsou starý pohanský rituál pohřbívání do země aby se zabránilo kanibalismu a s tím spojených přenosů nemocí. V dnešní době krematorií nemá význam, navštěvovat pravidelně hřbitovy nebo dokonce udržovat hroby je na úrovni duševní nemoci.
Navštěvovat hřbitovy je proto nesmysl a tento čas je vhodné spíše využít na návštěvy dosud žijících dědečků, babiček, tetiček a strýčků.
Děcka se se smrtí nesetkávají proto že jim ji neukazujeme, dřív bylo každé dítě alespoň svědkem smrti prasete, dneska pomalu neuvidí ani smrt kapra. Proto by měly alespoň vidět své blízké v pokročilém věku, i to jim stačí na pochopení že tady nebudou na věky.
02. 11. 2012 | 09:10

Záškodník napsal(a):

Martin

Nemůžete nechat hrob na pospas osudu,byla by to neúcta k mrtvým.
Chápu ovšem rodiny,které nedělají pohřby,protože na drahý obřad nemají peníze.Dneska jde cca o 27 tisíc(a to dáte za pohřeb průměrný+kremaci).Třicet tisíc mnoho rodin doma nevyškrábe, ani kdyby se na hlavu stavělo.

Ale já osobně jsem pro rozptyl-je to hezký zvyk a nemusí to být přímo na rozptylové loučce.Prostě někde,kde to měl mrtvý rád.
Finančně to taky nikoho nezruinuje.
02. 11. 2012 | 09:35

mb napsal(a):

sedíme tu společně
mačkáme se v hloučku
půjdeme se rozptýlit
na rozptylovou loučku ...
02. 11. 2012 | 09:40

šašek z Jihlavy napsal(a):

Záškodník
Moji rodiče si dávno před smrtí přáli rozptyl a totéž je i moje přání. Mepřeji si ani žádný obřad, absolvoval jsem dost pohřbů na to, abych zaujal negativní stanovisko k pohřebnímu byznysu. Jen církevní obřady si drží svoji důstojnost a tradice, tam problém nevidím. Ostatně věřící lidé si do toho stejně nenechají kecat.
Z proslovů profesionálních funebráků je mi šoufl, herci jsou to ovšem zdatní, být režisér populárních seriálů, sáhl bych do této branže. Diváci lační po nových tvářích.
02. 11. 2012 | 09:50

Viola napsal(a):

Připomenutí: návštěvou hrobu na svátek zesnulých získáte plnomocné odpustky za vaše hříchy. Děti moc hříšné nejsou, tak to ani tak nepotřebují.
Jako dítěti mi také bylo protivné v tom nejhorším nečasu navštěvovat hřbitov a okounět tam a chodit od jednoho hrobu ke druhému a zapalovat svíčky a ometat náhrobky. Nakonec se z toho stal takový pravidelný rituál, který byl i docela příjemný, když se na hřbitově sešlo větší příbuzenstvo a známí a společně jsme se sešli doma. to už moc vidět není. Ale u cikánů se tyto tradice docela pěkně drží, pohřeb velký, ať to stojí, co to stojí a péče a krásná úprava hrobu i potom. Včera jsem viděla tři cikánské děti, jak samy šly na hřbitov uctít památku zesnulých. Možná je na tom vidět, jak my degenerujem a zachrání nás cikáni.
02. 11. 2012 | 10:34

šašek z Jihlavy napsal(a):

Viola
Hezký příklad, doufám, že tam nešly v době školní povinnosti a místo svíček nepáliy cigarety.
02. 11. 2012 | 10:47

xyzy napsal(a):

Stačí se podívat do domovů důchodců a podobných zařízení, stačí se poptat osamělých nemohoucích tátů a matek, pro které je návštěva potomků státním svátkem, stačí se prostě o to zajímat. Jak potom chtít, aby potomci ctili památku mrtvých předků, když si neváží ani těch živých? není třeba stokrát týdně volat a sdělovat rodičům či prarodičům "miluji Tě", stačila by prostá lidská slušnost a empoatie, tak trochu ve stylu "jak nechceš, aby se jednou Tví potomkové chovali k Tobě, nechovej se ani Ty k vlasním předkům!"
02. 11. 2012 | 10:51

Viola napsal(a):

šašku z Jihlavy

napřed jsme se na ně dívali jaksi s podezřením, šly tam už za šera a cigarety nepálily, poctivě se snažily najít daný hrob, možná že zrovna toho cikánského krále Lipy, to jsme nezjistili. Doufám, že se neztratili, byli asi 9 až 10 letí.
02. 11. 2012 | 10:52

xyzy napsal(a):

to aga 01. 11. 2012 | 22:51

Autor zřejmě onou velebenou tělesností myslel preferování tělesné dokonalosti a krásy, na úkor rozvoje duševního. Což je jeden z dnešních trendů, to popřít nelze.
V tomto smyslu chápu jeho slova já.
02. 11. 2012 | 10:58

aga napsal(a):

xyzy

Myslíte "velebení tělesné dokonalosti a krásy" ve formě anorektických modelek? Tato společnost preferuje smrt a destrukci v jakékoli formě, a podřídila jí i samu definici dokonalosti a krásy. Že si to většina neuvědomuje a vytěsňuje to odpovídá psychologickým zákonitostem formovaným například Jungem.
02. 11. 2012 | 11:11

aga napsal(a):

PS

A netýká se to jen definice tělesné dokonalosti. Platí to i v umění, architektuře, designu atd. Například za "dokonale krásnou" kuchyň je dnes považováno něco na způsob sterilní pitevny.
02. 11. 2012 | 11:15

Miláno z Děčína napsal(a):

Vážený autore článku,
mohu se jen krátce pousmát,že něco takového píšete.Je z toho jasno a vidět,jaká je to blogařská či jiná malichernost!Proč?
Jste-li aspoň trošku vzdělán a pamatujete si to,tak víte,že lidská bytost si uvědomuje pojem,jeho rozsah a dosah co je smrt,úmrtí,konec života apd. až tak kolem 15 let,kdy je bývá dokončen mozkový vývoj a to u zdravého jedince.Nemé ně je důležité,že bohužel u různých náboženství to je přeci úplně a úplně jinak a často naopak!Ne?
Co historie sahá,tak tak mladá generace na místa,kde kde jsou pochovaní lidé i zvířátka dozajista chodí.
Nikde ve vašem výčtu VÝCHOVY či nevýchovy jsem však neviděl a to ani náznak,že když takováto místa jakkoliv poškodí či znesvětí,budou velice a velice TVRDĚ dle zákonů postiženi.Zcela jste se vyhl kritice justice,či jste stranicky ušlápnut a takto se neúplě presentujete!Chyba,neboď zkušenosti máte,ale určitě jen kolektivní a ne sám,jako pisatel a presentace sebe sama!!!
02. 11. 2012 | 11:33

Jana Pechová napsal(a):

Myslím, že většina mrtvých by nám řekla, abychom při veškerém svém konání po celý život měli na mysli, že nejzásadnější bude to poslední ohlédnutí se zpět.
Dušičky jsou parádní příležitost to dětem dostat do hlavy dřív, než podlehnou kultu mládí a člověku přirozenému sobectví. Mohly by totiž i naší vinou prohospodařit čas, kterého je tak strašně málo.
02. 11. 2012 | 11:42

Mariana Holigová napsal(a):

Já se na to dívám z úplně jiné strany: To, co se děje v těchto dnes je obyčejný kult mrtvých, to nejprimitivněší a nejpověrčivější náboženství. Potvrzuje se tím pravdivost výroku, že kde není víra, bují pověra.
02. 11. 2012 | 12:11

Viola napsal(a):

Péče o hroby zemřelých má i jinou praktickou stránku. Co bychom dnes věděli o našich dávných předcích, kdyby nebylo pohřbívání? Dáváme tím zprávu o sobě příštím generacím.
02. 11. 2012 | 12:11

šašek z Jihlavy napsal(a):

Viola
Jestli tam šly za šera, byla vaše podezíravost na místě. Jak daleko je od toho hřbitova sběrna barevných kovů?
02. 11. 2012 | 12:19

Záškodník napsal(a):

Šašek

V naší rodině měli všichni církevní obřad(vyjma otce,který si to nepřál),ale žádné řečnění se ,vyjma čtení z Bible, nekonalo.
Souhlasím,že je to asi jediný možný důstojný způsob + ten rozptyl v úzkém rodinném kruhu, bez najatého řečníka.Smuteční projevy pokládám za cosi navýsost pokleslého a trapného.
Líbí se mi,jak to pojímají na moravských a slovenských vesnicích. Vyprávěli mi jak na jednom pohřbu v třeskutém mrazu byli všichni tak ožralí, že nebyli schopní donést na krchov ani rakev,ujela jim z kopce po ledu. Takže se ten pohřeb zvrhnul v hromadné veselí a určitě to potěšilo i nebožtíka(pokud to nebyl nějaký suchar).
Mariana

To myslíte opravdu vážně?
Kult mrtvých v zemi, kde nemá mládež respekt ani před mrtvými a pustoší bezohledně hřbitovy?
Kde si stovky příbuzných nevyzvednou ani urnu s popelem svých blízkých?
Kde je smrt tabu a existuje jen kult mládí a zdraví?
Kde lidé píší petice,protože odmítají mít ve své blízkosti hospic?

Mně přijde tenhle den jako hezký zvyk,který je mrtvým zasvěcený odnepaměti. Upevňuje rodinná pouta a možnost uvědomění si,kam člověk patří.
02. 11. 2012 | 12:34

Záškodník napsal(a):

Mariana

Netuším, o jaké pověře to mluvíte.
Je to prostě den věnovaný uctění památky mrtvých.
Lidi jako vy,kteří to odmávnou coby "pověru" a "zbytečnost", alespoň ušetří pár korun za věnec nebo alespoň svíčku.
Své příbuzné zahrabou bez obřadu,pokud si vůbec vyzvednou tělo nebo urnu.

Pokud takhle vychováváte svoje děti,vůbec se nedivím tomu,co se dnes na hřbitovech děje.
V minulosti se hanobení hrobů vyhnul i největší obecní vyvrhel,protože lidé věřili v boha a měli alespon minimální zábrany. Dnes se domnívají(mylně!), že jsou středobodem vesmíru.
02. 11. 2012 | 12:38

santawizard napsal(a):

Mrtvé a živé dušičky:
Smrt je přirozená a nepřirozená a nadpřirozená a každý ji dříve nebo později potká a se s ní utká a umírání je rychlejší nebo pomalejší .Smrt je taky jako spánek a nebo zima a nebo jako zimní spánek.Nekropole a metropole mají od dávnověku prolínající se katastry.
02. 11. 2012 | 12:39

Viola napsal(a):

šašku z Jihlavy

vy se trefně ptáte, sběrna je hned vedle, tedy jestli ji už nezrušili, ale byla. Ti hošíci jeli s náma i zpět a tak jak přijeli, tak i jeli s čistýma rukama.
02. 11. 2012 | 12:41

Viola napsal(a):

jeli však jen dva a v autobuse se vyptávali jakoby nevěděli, kam jedou. proto jsem měla obavu, zda se neztratili.
02. 11. 2012 | 12:43

Manolo napsal(a):

Cti otce svého i matku svou není páté, nýbrž čtvrté přikázání.
I s těmi deskami to autor popletl - na levé straně byla tři přikázání upravující vztah člověka k Bohu, na pravé pak ostatní přikázání, upravující vztahy lidí navzájem.
02. 11. 2012 | 12:43

Viola napsal(a):

pozdravuji santo,

my jsme se o tom pohřbívání už bavili předem, aniž bychom vzpomenuli svátek zesnulých. Zachování věčného života je možná právě zachování té vzpomínky ale i materiálního důkazu v podobě hrobu. Ale pyramidy to nebly původně prý hrobky, to jsou obrovské vzpomínky, které nutí pozůstalé přemýšlet o těch, co to zanechali. Jestlipak si to ti předci takhle nějak uvědomovali, že nám zanechávají po sobě stopu - památku, nějaký návod? Možná ani ne, možná jen dělali věci tak, aby přetrvaly věky a sloužily pro život věčný.
02. 11. 2012 | 12:50

jaroslav napsal(a):

Dám přednost být rozprášen po šumavských hvozdech, řekách a v povětří. Na co hrob a pomník! Pomníkem mi bude to, co jsem v životě udělal a že jsem neublížil. Hrob plný mokrá těžké hlíny a červi kolem - děkuji, nechci. Žijme tak, abychom mohli s klidným svědomím odejít . Tečka .
02. 11. 2012 | 12:52

John Knox napsal(a):

Pro Manola:
Autor se drží římskokatolického přístupu, nikoliv protestantského nebo židovského.
02. 11. 2012 | 12:55

John Knox napsal(a):

John Knox oprava: Pan Mleziva vychází z protestantského výkladu, Manola to vměstnává do římskokatolického.
02. 11. 2012 | 13:00

Petr napsal(a):

Já chodím na Dušičky i jindy na hřbitov s dětmi od mala - cca tak od tří let.
A nezdá se mi, že by je to nějak traumatizovalo, nebo z toho měly divoké sny. Hřbitov je klidné místo.
Jednak si děti udělaly plastičtější obrázek o svých předcích, které už nepamatují a slyšely o nich pouze vyprávět a viděly nějaké fotky, popřípadě dalších lidech (sousedi, prarodiče jejich kamarádů aj.) - něco jiného je to jenom slyšet a něco jiného je vidět to vytesáno do kamene. Předloni už jako větší absolvovaly pohřeb mého otce, taky bez nějakého otřesu. Prostě děda umřel, tak jsme ho pochovali.

Další výchovný efekt souvisí s tím, že na hřbitově leží moji kamarádi a spolužáci, kteří zemřeli na nějaký úraz, ať už nezaviněně, nebo následkem vlastní blbosti či neopatrnosti. Už je jich sedm. Zapálíme jim svíčku a já dětem každý rok krátce připomenu, jak došlo k tomu, že ten sympatický kluk místo toho aby žil už leží v hrobě a zbyla po něm fotka. Děti si z letopočtů spočítají, kolik mu bylo let. Slouží to jako výstraha v podvědomí, aby přemýšlely nad tím, co dělají, protože stačí málo a mohly by dopadnout nějak podobně.

Zapalování svíček děti milují, skoro každý má rád pohled na živý oheň v neškodném rozsahu. Atmosféra večerního hřbitova ozářeného stovkami svíček se líbila i mě, když jsem byl malý.
02. 11. 2012 | 13:01

Jana Pechová napsal(a):

Jaroslav
Ono nejde o hrob, ale právě o zachování vzpomínky, která by měla sloužit jako memento dalším generacím.
Naše společnost je přitom dosti hmotně zainteresovaná a potřebuje si i při vzpomínkách na něco sáhnout, na něco se podívat - jinak, jak se říká: sejde z očí, sejde z mysli.
Folklór kolem svátku zesnulých slouží hlavně živým. Pokud říkáte, že se toho nechcete účastnit, pak se vlastně vyčleňujete z možnosti udělat něco dobrého pro ty, co přijdou po nás.
Takhle to vnímám já.
(I mě ten byznys kolem štve. Ale o něj přece při upřímné vzpomínce nejde, ne? Vždyť kdo vás nutí dělat z hrobu komediantskou boudu? Je to to samé co Vánoce. Jestli v nich vidíte narození Krista anebo davové šílenství v obchodech, je jen na vás. )
02. 11. 2012 | 13:10

santawizard napsal(a):

Jasan Violo,Ježíš Kristus je král hrobníků.
02. 11. 2012 | 13:14

ld napsal(a):

Skvělý článek!
Moje poklona.
02. 11. 2012 | 13:45

Mariana Holigová napsal(a):

Pro záškodníka:
Chtěla jsem říct, že Češi jsou více primitivní animisté než věřící křesťané.
02. 11. 2012 | 13:47

ld napsal(a):

Mariana Holigová,

"Češi jsou více primitivní animisté než věřící křesťané".
Můžete to nějak doložit, nebo píšete něco o sobě?
02. 11. 2012 | 14:06

Záškodník napsal(a):

Mariana

Já tedy rozhodně animista nejsem.
Věřím v boha, i když se necítím být součástí žádné církve. A podobně to funguje, podle mých zkušeností, u většiny lidí,které znám.
Ta nedůvěra k církvi jako instituci se táhne už z pobělohorské doby.
02. 11. 2012 | 14:16

šašek z Jihlavy napsal(a):

Záškodník
Tak je to i se mnou. Když vidím tělnatého Duku s šibalským úsměvem na rtech, utvrzuje mě to, že mám recht.
Kardinál Beran, dej mu Pán Bůh věčnou slávu, byl mnohem věrohodnější představitel katolíků. Stejně jako stateční pravoslavní duchovní, umučení gestapem za poskytnutí úkrytu našim parašutistům. Takhle si představuji církevní autority, pak by možná byly plné kostely.
02. 11. 2012 | 15:40

Richard napsal(a):

Nečas,to je hřbitov pro ODS !ODS má sjezd a v médiích se dovídáme,že chtějí získat důvěru voličů! Jak chtějí tuto důvěru získat ,když chtějí zvolit zase Nečase !Jo jiná by byla kdyby funkci převzal úspěšný Pospíšil !To by pak mohli znovu získávat důvěru voličů !
02. 11. 2012 | 15:46

Jaroslav napsal(a):

Jano Pechová. Nechci zabírat místo a překážet živým. Nechci, aby měli ještě finanční závazek a museli platit. Stačími, když si řeknou, že jim scházím a že jim se mnou nebylo špatně. A pokusí se svých zatím dvou,ale plánovaných dvou a tří dětí udělat také tak trochu renezanční a univerzální (a tím pádem chudé, ale ne na duchu) lidi. Na to nepotřebuji kámen nad hlavou a bednu, nebo plechovku kolem sebe, bylo by to plýtvání .... krásné dny !!!
02. 11. 2012 | 16:19

honolulu napsal(a):

Sasku z Jihlavy, rozptyl zarucuje ze 70 % (podle slavnych OCCULTISTU), ze energie, ci AURA, ktera jde merit u kazdeho ziveho cloveka a za urcitych podminek i videt se nevrati z vesmiru po smrti, ale znovu se rodi na jine hvezde.

Pohrbenim na teto planete si vetsina dusi nedokaze zkratit bolest ziti, zuslechtovani a rustu (zvysovani, prohlubovani dusevni hodnoty), kterym vsichni zde musime projit.

Smrt je podle occultistu TRANSITION. Z nich nikdo nezna pohled na smrt takovy, jaky zname my. Oni ho vubec neuznavaji a slovo - smrt nikdy nereknou.
Citovat zde pohled katolicke cirkve na cokoliv tykajicise techto veci je velka chyba. Oni neznaji nic. Nevi nic. Kecaji DOGMA a jsou s hanbou jedna ruka.
(Jsem Katolik !)

Occultiste vetsinou ziji v "illegalite" a taji svoje schopnosti ze strachu z pronasledovani, vydirani a tyranizovani. Jsou to lide, kteri se narodili s uchylkou ve svych smyslech.
Jsou abnormalne precitliveli na vlny (Vortrex) a proudy energie z vesmiru.
Uz v utlem mladi se snazi precist znameni prirody a vidi a citi veci o kterych 99% lidi nema tuseni.

Occultistka Maria Ostrich, byla nejvetsi ve 20- stoleti. Amici ji dodnes hladaji.
Utekla s celou partou clenu (150 lidi) sve spolecnosti - cert vi kam..

Chodila rada do videnske kavarny - Schopenhauer Cafe - Bez po jejich stopach !
- Ty vzdy politicky korektni korouhvicko...
Nemohl by jsi me naucit hrat na foukaci harmoniku ? hmmm ?

Pani doktorko Babo, je dobre, ze nekdy pisete.
02. 11. 2012 | 16:41

honolulu napsal(a):

Ktery SUPER BLB rika v Cesku duchodcum, ze nekomu zavazi, ze ujidaji chleba a ze jsou zbytecni ?
Duchodci, mate obrovskou cenu v tom, co jste prozili a videli. Vase povinnost je predat vase zkusenosti mladym a psat vzpominky ! Politicke, ekonomicke a kulturni !
Jste casove konzervy a studnice vedomosti.
Dalsi vasi povinnosti je udrzovat zdravi alternativni medicinou a navstevou kraju, ktere uzdravuji a prodluzuji zivot.
Kalousku, zaplate pro ne letadlo na Floridu, misto cpani penez do Cikanu.
02. 11. 2012 | 16:52

šašek z Jihlavy napsal(a):

honolulu
Díky za poučné informace, je vidět, že se vyznáš, však pro tyto schopnosti jsi dosud naživu, jinak jsi už dávno skončil na rožni nějakých machometánů.
A přiznám se ti, že na foukací harmoniku nehraji, už jako kluk jsem se jí štítil, šla od huby k hubě jako nějaká děvka a dost mi smrděla. Zato sladké dřevo mě okouzlilo a nikdy jsem toho nelitoval. S kytartou a banjem jsem přežil dlouhou vojnu a ještě delší normalizaci sice s četnými šrámy, ale živ a zdráv. Teď se snažím přežít dřevní kapitalismus, ale kytara už mi nepomůže. Možná banjo, občas mám chuť ho někomu otřískat o hlavu, má odolnější korpus než moje koncertní kytárka.
02. 11. 2012 | 16:57

Záškodník napsal(a):

Mně je u rozptylu hlavně sympatické,že se naplní ono biblické-v "prach jsi a v prach se obrátíš" doslova. Prach se spojí se zemí, s kořeny rostlin a znovu se napojí na koloběh života a vesmírnou energii.
Být zavřený v rakvi a tlít tam je hrozná přestava.

Fuj.To je ale morbidní blog.
02. 11. 2012 | 17:29

šašek z Jihlavy napsal(a):

Záškodník
Ale kompost z "toho" může být kvalitní, popel nedoporučují, snad jen dřevěnej.
02. 11. 2012 | 18:53

santawizard napsal(a):

Tak jako ,že víra bez lásky nemá cenu ,tak i zákon bez rozumu nemá smysl.Nejenom nesmrtelná duše ,ale i vševědoucí mysl je nám k dispozici vyznáváním a poznáváním všudepřítomného Boha.Oči jsou okna duše ,která žije v srdci,kdežto uši jsou dveře mysle ,která žije v hlavě.Tanec duše a těla (artikulace ,gestikulace,tanec zpěv)křížem krážem s očima a ušima, kde Bůh vidí co cítíš a ďábel slyší co myslíš jako zkrytá kamera a odposlouchavací zařízení je taky k dispozici. Už je z toho bojovné umění.Ježíš je náš vnitřní a vnější přítel ale Satan je náš vnitřní a vnější nepřítel.Nejprve bojovný umělec zvítězí nad vnitřním nepřítelem a potom nad vnějším nepřítelem.Tímto způsobem už nemá žádného nepřítele a najde nirvánu jako království boží.
02. 11. 2012 | 22:45

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....na všech vyobrazeních, kdy Bůh dává Desatero přikázání na hoře Sinai, jsou na levé desce tři přikázání, napsané na třech řádcích pod sebou. Na pravé ostatních sedm tak, že čtvrté, další řádek páté a šesté, další řádek sedmé, další řádek osmé, další řádek deváté s desátým. Pravá deska má pět řádků. Stejné vyobrazení najdete i v Arše Úmluvy.

Nikdy jsem to jinak vyobrazené nikde neviděla.
Tužka.
02. 11. 2012 | 22:56

Jan-Michal Mleziva napsal(a):

Tužka:
Na židovských vyobrazeních uvidíte skutečně na obou deskách pět přikázání, a to buď vypsaných, anebo označených číslicí (pro páté přikázání ה).
03. 11. 2012 | 00:24

Perspektivní napsal(a):

Ještě nedávno jsem si přál, aby můj popel kamarádi nasypali do žlábků v hospodách U Jelínků, U Tygra, U Černého vola, atd a roze., pardon, rozčůrali. Jenomže, už nejsou v oněch hospodách žlábky, kamarádi už také nic moc, tak nevím. Ať si s tím pozůstalí poradí.
03. 11. 2012 | 00:48

Havran napsal(a):

Už ho tam vezou,
starýho Blahnu,
polib ho na hlavu,
já ti ho nahnu

Cá rá rá čuri muri fuk
03. 11. 2012 | 00:51

ld napsal(a):

Perspektivní,

:-)
03. 11. 2012 | 01:29

jih napsal(a):

Kdyz dnes clovek postupne zvoli nekolik TV kanalu vcetne verejnopravnich, snadno se mu stane ze na vetsine je nejaka ta "zabijacka" ci katastroficke tema. Jsme tak posedli pietou za nestastniky kteri zemreli nejakym obecne vzrusujicim zpusobem, nebo se proste bavime nestestim duhych? Myslim ze protikladem by mohla byt vecerni minuta ticha za vsechny zesnule nekde na verejnopravni TV. Ve smrti jsme si prece vsichni rovni.
03. 11. 2012 | 03:23

jíra napsal(a):

Autore, vřelé díky za vskutku aktuální blog. Nejen ku příležitosti uctění památky zesnulých, nejen ohledně úcty jako takové, ale i všeobecně, vzhledem k dnešku, stavějícím před člověka různé dost zásadní výzvy, jak dál jaksi vycídit mravy, aby společnost a země v propojenějším světě zářně a stabilně prospívala.

Nick aga píše, že jste spojil úctu k mrtvým a vzájemný respekt do "bramboračky". Díky mu za hezkou vzpomínku, právě "tu pravou českou, v níž musela stát lžíce", tedy samozřejmě "tu od maminky", mám moc a moc rád, taťka ji miloval taky. Oba tu již nejsou, a přesto jsou dále v mém srdci. Oba hodně rozdílných povah, ale měli se rádi a zústali spolu, jak se říká "na věčné časy", ve vzpomínkách symbolicky doplňující se i na zahradě na čerstvém vzdoušku, taťka svědomitý stavitel, mamka nenapodobitelná pěstitelka všeho milého s kořeny.

Ač pokřtěni, nebyli aktivními křesťany, byla jiná doba. Ale oba sportovně - však také ověnčeni sportovními cenami, mamka za plachtění, taťka za volejbal (oba talentovaní pro více sportů, typicky mamka spíš individuálních - koně, taťka spíš kolektivních - hokej, fotbal) díkybohu "dokázali nalézt sílu přijmout to, co nelze změnit" a přenést se přes rozdíly, i když s nezbytným kroucením hlavy nad tím druhým. Tedy vlastně plně v souladu s modlitbou sv. Františka z Assisi, jenž v ní pokračuje: "...a (Bože), dej mi odvahu změnit věci, které změnit mohu, a moudrost odlišit obojí od sebe." Salamounsky moudrý výrok dotažený i do praktické podoby.

Děti by měly být i u smutných stránek života. Pomáhá to vyrovnávat se lépe s obtížnými situacemi, svět není jen procházka růžovým sadem. A připravovat se přirozeně na to, až potomci sami budou těmi staršími a budou ideálně ještě více pociťovat svou odpovědnost za zdar rodu.

Dnes se hlavně ve městech stále častěji uplatňuje rozptyl popela na pietní loučce s uvedením jména na kamenné desce ve společné tabuli. Svíčky a květiny jsou tam jedny vedle druhých. Duše se tak symbolicky setkávají na společném místě. Podle čeho asi lidé dají svíčku tam či onam? Vnímají možný vztah mezi polohou a tím, kde by jejich příbuzní byli nejradši, jak berou sami sebe či jaký svůj vztah k nim? Dají ji do středu, po straně, či na okraj?

Zaslechl jsem v debatách na téma úcty názor "rodiče si musí úctu zasloužit". Jak kdy to lze považovat za sporný postoj. Děti se dnes snaží ještě víc zastávat aktivní roli v rodině. Brigádami pravidelně přispívají na domácnost. A také: Spíš má úctu rodič, když, ač třeba vnímaný jako nepraktický, má stále vyrovnaný vztah ke svým dětem. Méně rodič, když v krizi své některé děti nečekaně příliš brzy hodí do řeky života s tezí "odteď už plavte sami". Děti nezajímá vyhrocená situace, čekají od rodiče zázemí a soudnost. Sebestřednější rodič nebývá svými dětmi tak ctěn.

K té bramboračce bych přidal ještě nezbytný krajíc chleba našeho vezdejšího. Rodinné vztahy mohou být negativně hluboko ovlivněny velkými změnami režimů, kdy vzniká spousta nerovnováhy. A tedy kdy jsou navíc často nejvíc úspěšní různí přinejmenším polo-psychopaté, neboť se uplatní skrze svou chladnou vypočítavou povahu v nepřehledné situaci prakticky v každém režimu či v lidské skupině a dokáží negativní pociťování rovnováhy ve společnosti bohužel ještě umocnit. Někdy těžko stravitelný chléb.

Tím důležitější je úloha rodiny zvládat to co nejlépe odstínit a zachovat v rodině pokud možno normální prostředí k životu. Ať si o tom myslíme cokoli, z rúzných faktů vyplývá, že v tom zvládá nejlépe pomoci hodnotný duchovní přístup, tedy vycházející zejména z ověřených starodávných prvotních kořenů víry, oproštěný od různých nabalených dogmat, od přílišné ritualizace a schématičnosti. Přiznám se, že takto vzato je pro mě až překvapivé, jak jsou si z hlediska tohoto vyššího principu podobné i velmi odlišné víry z celého světa a jak skvěle se současně vzájemně svébytně doplňují.

Nejde jen o úctu - vlastně vzájemnou, i děti ji potřebují do úplnosti k opravdu zdárnému vývoji - ale též o vzájemné odpouštění si. V této souvislosti mě již před delší dobou napadla jedna věc. Když si uvědomíme i vliv režimů na chod rodin, pak je dobré vnímat také jakési "rozpouštění" části karmy vztažené vůči ještě starším generacím, které v těžším životě neměly takový prostor k hlubšímu vnímání psychické stránky toho, jakkoli k tomu třeba lidé přistupovali podle svého vědomí a svědomí bohabojně a poctivě.

Hezký den
03. 11. 2012 | 03:34

jíra napsal(a):

Anna 02. 11. 2012 | 08:23
"Jen doplním, že každé druhé manželství u nás končí rozvodem."

Pokud to lidé vnímají jako selhání, nabízí se praktická rada: Žeňme se či vdávejme se pouze rovnou potřetí... :-) Není to úplný kec. Dvakrát měř, jednou řež... Ve vážnějším vztahu to někdy vyjde napoprvé, někdy až dotřetice... Vysvětlujte to ale těm, kdo vědí vše nejlíp, takže si poradit nedají...

Občas mi to spíš připomíná jakési módní "IN": "Náš vztah je už OUT, co říkáš, chce to změnu partnerů. - Tak jo." Pak to ale asi nepřináší takové problémy. Berlička alibi pro politiky, kteří povylezou v hierarchii tlupy výš, ač by se u nich naopak jaksi dalo očekávat, že právě oni půjdou v mravech příkladem...
03. 11. 2012 | 04:31

Baba Jaga napsal(a):

To: jíra
Nám bylo kdysi ve statistice sděleno, že šťastné je každé sedmé manželství (možná to obecně platí dodnes - nevím) - jen se trefit. Ubývá svateb, tak početně jistě i rozvodů. I veřejných pohřbů.
Na rodinné pohřby mě rodiče brávali od mala, scházela se při nich široká rodina - už tehdy více nežli při svatbách. Nezanechalo to ve mně žádné negativní stopy, jakož ani návštěvy hřbitova. I nyní si tam ráda zajdu "pokecat" s rodiči, utřu při té příležitosti na pomníčku prach a zaleju kytky. Kdysi jsem si přála být rozptýlena na loučce, nyní už dávám přednost rodinnému hrobečku bez všelikých umělých kytek. Čím to, že naše hřbitovy připomínají čím dále více pouťové střelnice?
03. 11. 2012 | 08:47

Le Chien Rouge napsal(a):

Pokud jde o ty děti, doufám, že autor tím myslí věkovou kategorii do třiceti let, mnohdy ještě o pár let výše. Indoktrinace se zde režimu docela povedla, mají za to, že masti proti vráskám, pravidelný výplach střev, "kvalitní" zubní pasty a fitko jim zajistí věčné mládí. Postojem k dnešní generaci starých lidí /snad proboha i jejich rodičů, z kterých se stává kasta ponížených/ si ovšem zajištují decivilizaci a dehumanisaci ještě horší, až přijde jejich čas.
03. 11. 2012 | 09:11

Baba napsal(a):

Madam, vaše cíle se se zaměřením vaší osobnosti vždy neshodují, ale to, co děláte, je s vašimi cíli v souladu. Jiným lidem je větší míra napětí přirozená, ale jste-li vy rozený pohodář, nuže jím zůstaňte.
03. 11. 2012 | 09:14

Viola napsal(a):

jih

"Ve smrti jsme si prece vsichni rovni."

Já bych to poopravila, rovni jsme si v tom, že každý tam musí. Ale pak nastávají velmi různorodé situace, které nemusím vypisovat. Ten jeden okamžik je pro všechny stejný - vypustí duši, ale co potom? Záleží na tom, jak je která tělesná schránka pohřbena? Já nějak od dětství cítím, že je to koloběh, kdy z těla uloženého do země vyroste strom, vykvete kytka, částečky poslouží všelikému zmyzu a žouželi zemské a ti, kteří se nechají spálit, tak se možná o něco ochuzují a ne jak napsal honolulu, že je to lepší.

Honolulu napsal, že " rozptyl zarucuje ze 70 % , ze energie, ci AURA, ktera jde merit u kazdeho ziveho cloveka a za urcitych podminek i videt se nevrati z vesmiru po smrti, ale znovu se rodi na jine hvezde." Ale je to dobře, i kdyby to tak bylo? Proč se lidé nejraději ke stáru, kdy cítí smrt na jazyku vracejí do svého rodiště, aby je tam pochovali? Vždyť co je dole, je i nahoře, tedy proč by duše měla toužit po jiné planetě, když se vtělila doma na Zemi?
03. 11. 2012 | 10:32

Baba napsal(a):

Pane Rybko, měl byste vědět, že vaše stanoviska mohou být minci obrácenou lící nebo rubem, ale zpravidla se každá vašich mincí dlouhodobě vystavuje tak či onak.
03. 11. 2012 | 10:36

Viola napsal(a):

honolulu

co víte o tom, jaké je to na jiných planetách. Dnes je poměrně dobrá technika zjišťování podmínek na nejbližších vesmírných tělesech a ty jsou zatím podle toho dost nepohodlné. Zrovna včera na TV 2 byl pořad o Saturnu a jeho dvou měsících a Venuši.
03. 11. 2012 | 10:40

Anastazie Králová napsal(a):

´Učast dětí při pohřbu:
Každá společnost má své zvyklosti ,které je dobré dodržovat.Když jsem byla malá/tomu je už bohužel drahně let /,obdivovala jsem prosklený černý kočár tažený koňmi,ověnčený věnci a vůni svíc,smrkoví a kadidla.Pak ten kočár k mé lítosti vystřídalo fádní černé vozidlo.Pro děti 4-6 let není chápání smrti konečné "babička se na Tebe dívá z nebe"
Stresující zážitek jednoho z diskutujících bych připsala reakci matky /děti ve věku 8 let nemají rádi křik a hádky,ať už se to týká čehokoliv/kdyby se vaši rodiče rvali,otec matku bil a ona hlasitě naříkala,měl byste trauma z toho/.

Člověk by neměl podcenˇovat moudrost věků-někdy pověry,ale daleko častěji společenské rituály pomáhající se například dorůstajícím dětem ve společnosti široké rodiny rozloučit se s milovaným dědečkem či babičkou/především nejsou na svůj zármutek samy-pláčí v náručí plačící matky a rodinu to stmelí-vědí,že nejsou se svým smutkem samy.
Pohřby v naší rodině jsou převážně katolické-z kostela na hřbitov/-a když v mých třinácti letech tragicky zemřel děda,až zostřeně jsem vnímala slova každého jedince /stejně i po náhlé smrti otce krátce na to,to potom v sobě máte barometr a cítíte skutečný soucit a frázi .

Po léta jsem též dávala přednost rozptylu.Až když zemřela má matka,cítím vždy úlevu,mohu-li ji dát na hrob květiny.
Je to malý hřbitov na Vysočině a já se tam občas rozhlížím,které hroby se uvolňují /protože už jsou příliš staré /
Máme tam chalupu a i kdyby jedenkrát v roce přišli děti /a nemusí to být na dušičky /,budu ležet blízko svých předků.
PS.Jako obvykle/nebo pa´rkrát/vyjadřuji svůj souhlas s Jírou a Babou /i Babou Jagou.
03. 11. 2012 | 10:59

Baba napsal(a):

Myslím, že si nerozumíme. Míníte-li uvádět značku, na těchto stránkách chápanou jako můj nick, produkujte kladně nebo neutrálně.
03. 11. 2012 | 11:52

Anastazie Králová napsal(a):

Ad Baba
Pokud píšete,v čem si nerozumíme,specifikte prosím.
Jinak se omlouvám za nedorozumění-asi jsem si Vás spletla s Babou Jagou.
Mužete mi prosím vysvětlit .ale OPRAvdu vysvětIT "/P.S. CHTĚLA JSEM VŠECHNO NAPSAT VELKÝMI PÍSMENY ,ALE NEVYŠLO MI TO-ASI NEJSEM VZHLEDEM K SVÉMU VĚKU TAK ZRUČNÁ S POČÍTAČEM/.

opravdu není za vaším nickem úmysl,aby si vás pletili s babou jagou?
Nedostal jste to náhodou jako stranický úkol?/víte o tom,že i ODS zadává stranické úkoly /.
03. 11. 2012 | 12:01

Červenáček napsal(a):

Kačko, nepruď.
03. 11. 2012 | 12:05

Anastazie Králová napsal(a):

Ještě ad Viola /a Olga /
Toto vůbec nesouvisí se současným blogem.
Kdysi dávno mi Olga nepsala ?"Proč nás nenávidíte?"
Nic není větším omylem.Já vám,upřímně věřícím,hluboce závidím.Závidím Vám Vaši víru se všemi jejími atributy.
A tak jsem tam,kde asi spousta našich spoluobča nů-věřím v Boha,i Pannu Marii,nemohu však věřit v neomylnost papeže.
Ale ve smyslu předkřestaňslé i křestˇanské tradice věřím v úctu předkům.
03. 11. 2012 | 12:11

santawizard napsal(a):

Violo,nejsi teďka náhodou jako Gagarin který řekl ,že když byl na oběžné dráze v nebesích ,tak tam žádného Boha neviděl?
Přírodu jsme zkrotili a ochočili až moc,kdežto počasí jsme ještě neuměli zkrotit a ochočit skoro vůbec.V jiných solárních systémech a jejich planetách museli mít a nebo teprve budou mít jejich obyvatelé stejné překážky.V případě ,že už jsou duchovně a technologicky daleko před náma ,tak podobně to platí i o evoluci jejich přírody nejenom o historii jejich civilizace .Až pes a kočka budou ,jak se říká,na evolučním žebříčku jako lidi ,tak lidi budou nadlidi.Skoro si to nedovedeme vůbec představit a to ještě nemluvím o stavech a dimencích jazykem kosmologie ,která vede ke království božím.
Vesmírný internet existuje.Všechny informace však můžeme dostat jenom se spožděním od 3 let až se spožděním o 3 miliardy let či cosi.Nemůžeme si s nima psát e-maily.Informace můžeme jenom dostávat. To nastane až budeme mít okolo zeměkoule družice,které budou fungovat i jako přijímače radiových vln přicházející na zem z mimozemských civilizací!!!!
03. 11. 2012 | 12:39

santawizard napsal(a):

Bylo by mnohem lepší,kdyby se věřilo v magické a náboženské zkušenosti tady a teď v tomto životě než potom a tam v posmrtném životě. V pozadí mumifikace může být i pavědecký názor primitivní vědy o recyklaci mrtvol ,aby žili věčně jako roboti pro obecní blaho.
03. 11. 2012 | 13:03

santawizard napsal(a):

Zdravím Honolulu,tak kdy se vy přijedete už konečně podívat do rodné vlasti?Jestli se USA dá přirovnat k německu,tak pořád se dá ještě koupit za jednu německou hospodu až 2 české hospody nebo dokonce teďka až 3 maďarské hospody nebo body gardy.Rovněž dostávat americký nebo německý důchod do česka je až 3x větší než české důchody..
Naopak u vás na Froridě je teďka ten nejlepší čas investovat do nemovitosti v luxusních čtvrtí.Levnější už tam to patrně nikdy nebude a jistě jsou na tom v podobné situaci i některé akcie na burze.
Tento váš návrat do vlasti může ovlivnit i váš duchovní život.Pořád cestujete Florida a Aljaška ,sever jih,tak teď to můžete dokončit i jako východ a západ.Nakonec vy jste borec ve svobodě náboženské politické a podnikatelské 3 v jednom jako málo kdo.Uvidíte, že se z čaroděje stane i prorok.Je známé ,že pravičáci věří jak v Boha,tak v ďábla ,kdežto levičáci nevěří ani v Boha ani v ďábla.Jak se na počátku historii primitivní věda spikla s okultní vědou tak teďka se zase moderní náboženství spiklo s vědeckým atheismem.Připomíná to historii heterosexuality a homosexuality.Ze začátku církev zakazovala i heterosexuální sex před svatbou ,kdežto teďka na konci historie chcou míti k vůli tomu svatbu i homosexuálové.
03. 11. 2012 | 13:47

Viola napsal(a):

Santo, kdybychom připustili, že duše odletí mimo naši Zemi, tak určitě ne na jinou planetu, ale někde do centra tedy k věčnému světlu - Bohu, anebo bude pohlcena temnou hmotou - peklem? O pekle je známo, že tam je oheň, pravděpodobně tam není úplná tma, když někdo do pekla mohl nahlédnout.

V posmrtném životě je jen jakési čekání a strnulost a není tam místo pro různé víry, je tam asi jen vědomí, že když mě povolají, půjdu a stanu se zas energií pro nějakou osobu.
03. 11. 2012 | 13:52

Viola napsal(a):

Anastázie

Olgu tu nevidím. Závist a nenávist není pěkná, to víte, že. Je dobré se od ní oprostit. Já také nemám víru přesně podle představ katolických duchovních a zas na oplátku nepovažuji víru některých duchovních za pravou katolickou.
03. 11. 2012 | 14:00

aga napsal(a):

jíra

Citoval jste mě nepřesně. Podle mne spojil autor do bramboračky úctu k živým, respekt k předkům a strach z mrtvých.

Autor se při své propagaci návštěv hrobů odvolává na Bibli, konkrétně na Starý Zákon, ale podle mne tak trochu oslím můstkem - přes přikázání úcty k ŽIVÝM rodičům. Jinak jsou mrtví podle mne bráni jak v judaismu, tak v křesťanství spíše jako duchové, před kterými je lepší se mít na pozoru, a Ježíš dokonce říká: "ať mrtví pohřbí své mrtvé" (ve smyslu nestarejte se o jejich mrtvá materiální těla). Já osobně v Bibli nenacházím žádný podklad pro uctívání hrobů, ale možná mně pan autor poučí.

Jinak samozřejmě nemám nic proti tomu, když má někdo spojenu pamýtku svých drahých s místem jejich posledního odpočinku, to je věc osobního vkusu nebo zvyku.
03. 11. 2012 | 14:08

aga napsal(a):

Jíra

Ještě k tomu spornému "rodiče si musí úctu zasloužit". Já osobně jsem to takto neformuloval - spíš bych řekl, že úcta není a nemá být něco nárokového, ale přirozeně vyplyne z úctyhodných činů a z úctyhodného života. Někteří rodiče se na svých dětech podepisují tak, že s jejich úctou skutečně počítat nemohou.

Něco jiného je láska, ta dokáže odpustit i neúctyhodný život, ale ani ta nemůže být vymáhána přikázáním.
03. 11. 2012 | 14:17

santawizard napsal(a):

Violo:
I když všechna náboženství jsou založena na víře v posmrtný život,žádné tyto spekulace o posmrtném životě nelze dokázat.Jenom ,že geny máme po rodičích ,ale duši jsme zdědili od Boha,to ví každý.Proto by se měla teologie zaměřit na otázku co dělá naše duše ještě tady a teď v našem těle.Nejvíce se o to zajímá bible a joga a v neposlední řadě věda zvaná psychologie.V moderním náboženství je však tato kombinace pro církev příliš esoterická. Podobně je na tom bible a marijuána např.
Čajové ceremonie,kávové rituály,opiový farář,tabákový mági,hospodský kaplan a marijuána guru..všechno to se vice méně klasifikuje jako primitivní náboženství na drogách a obcování se Satanem.Jinak řečeno,nechali jste zničit svoje děcka drogama jako obecní byty cigánama.Válka mezi legálníma a ilegálníma drogama křížem krážem mezi křesťanama a muslimama už existuje v plném proudu.Bůh války je Satan ,ale Bůh míru Ježíš ho brzy zažene do pekla.Kdy to ale bude ví jenom Bůh.
03. 11. 2012 | 15:13

santawizard napsal(a):

Violo,píšeš:
V posmrtném životě je jen jakési čekání a strnulost a není tam místo pro různé víry, je tam asi jen vědomí, že když mě povolají, půjdu a stanu se zas energií pro nějakou osobu.
Violo,toto ale pochází z hinduismu, kde se duše převtěluje v nekonečném koloběhu života a smrti(samsáry),hříchu a trestu.Ježíš Kristus nás ,ale už vykoupil z karmického hříchu samsáry.Protop katolíci nevěří v převtělování ..Buď se potom jde do nebe nebo do očistky a nebo do pekla.Nic jiného po smrti neexistuje.
03. 11. 2012 | 16:25

honolulu napsal(a):

Nekdy se clovek dozvi neco, co ani nechce vedet a poradne mu to zamota hlavu.

Kdyz jsem byl mlady, tak jsem pracoval pro vladu Jizni Afriky, ktera me casto posilala do odlehlych casti kontinentu resit problemy s vodou, ci hladat mineraly.
(NE, pouze na uzemi JAR.)

Jednou jsem sedel v malem letadle (Cessna - Skymaster) a videl pod sebou kruhy v pustine, plne zouzele (zvirat), ktere jsem si neumel vysvetlit. Muj sef take nevedel co to je a kde se to tam vzalo. Tyto kruhy byly videt pouze z vyssky. Dalo mi hodne prace je najit terennim vozem s partou kamaradu a ma snaha byla zbytecna. Nevedel jsem co to je, ani kdyz jsem na nich stal. Jevilo se to jako zbytky polni cesty.
Braamfontejnska universita v Johannesburgu mi take nepomohla.

Nedavno, zde v USA, po mnoha letech casoveho odstupu, prednasela vestkyne zvana (Beretta - podle uspechu na strelnici) o stare udalosti z historie Afriky, (kde nikdy nebyla).

Ona nam tvrdila, ze nejsme "ztvoreni Bohem", ci z "opice", ale vyrobeni ve zkumakach na jine planete a nasazeni na tuto planetu za ucelem prace na mineralnich polich Afriky. - To byl zacatek nekterych z nas. Jini, byli pristani v Lumerii a dalsi v Atlantis.

Vubec bych jeji theorie nebral vazne, kdyby nezacala jako dukaz uvadet kruhy v Africe stare milliony let, na kterych jsem kdysi stal. Tyto kruhy byly zakladny. Byly propojeny primou cestou, jedna s druhou.

Jeji prednaska na me silne zapusobila. - Predkladam proto na pobaveni.

Kdy me nezmlatite az prijedu na knedliky, tak vam reknu o jinych prednaskach nasich spiritualisu.
(Koncim pro dnesek.)
03. 11. 2012 | 17:00

grrrrrrrrr napsal(a):

autore ..Ty seš ale VUUUl děti na hřbitov..
03. 11. 2012 | 23:08

Jan-Michal Mleziva napsal(a):

aga:
Musím Vás trochu poopravit – v textu se neodvolávám na Bibli. Jen jsem poukázal na židovskou zvyklost týkající se pátého přikázání (počítáno podle židovské tradice). O tom, že v judaismu je přítomna platnost tohoto přikázání i vůči zemřelým rodičům (návštěva hrobu v den výročí úmrtí a zapalování tzv. ner nešama), jsem sice nepsal, ale správně jste pochopil, že vztahuji přikázání ctít rodiče i po jejich smrti.
Stejně jako Vy si nejsem vědom toho, že by se dalo v Bibli dočíst o uctívání hrobů, ale o jisté úctě k hrobům už v Bibli zmínka je, a to např. již v Genesis v souvislosti s úmrtím Abrahamovy ženy Sáry anebo Jákoba.
Ježíšova slova „Nech ať mrtví pochovávají mrtvé své, ty jda, zvěstuj království Boží“ (L 9,60), která pronesl jako odpověď jednomu ze svých učedníků rozhodnutých ho následovat, jenž chtěl nejprve pochovat svého otce, na mne nepůsobí jako podnět k tomu, aby se lidé přestali starat o těla zemřelých.
03. 11. 2012 | 23:23

aga napsal(a):

pan Mleziva

Úctu k rodičům (za živa i po smrti) považuji za něco odlišného od uctívání jejich hrobů, dokonce bych řekl, že pouhá návštěva jejich hrobu jednou za rok nemusí mít s pravou úctou k nim nic společného. Stejně jako položení věnce k hrobu mrtvého vojína může být pouhým formálním či hůře pokryteckým aktem bez obsahu a podstaty.

O těla zemřelých je jistě potřeba se postarat, už z hygienických důvodů, ale odkaz předků a jejich dědictví, ke kterému bychom měli úctu, neleží na hřbitově.

John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, jeho DUCH však kráčí dál :)

Citovaná Ježíšova slova, jako ostatně celý Nový Zákon (v kontrastu k SZ), jsou poukazem na rozdíl mezi stvořeným a věčným, (mrtvou) hmotou a živým duchem. Smrt si zaslouží respekt, ale není třeba ji uctívat.

Stejně tak klade Starý Zákon důraz na (slepou) poslušnost přikázáním a na bázeň, zatímco Ježíš napsal na ty staré desky nové zákony - bázeň a poslušnost má být nahrazena soucitem a láskou. A to jsou vlastnosti založené na dobrovolném a vědomém rozhodnutí, ne na slepé víře a rituálu.
04. 11. 2012 | 00:34

aga napsal(a):

PS

A s těmi odkazy na Starý Zákon je třeba zacházet opatrně, abychom nedopadli jako dr. Laura Schlessingerová:

Laura Schlesingerová se ve své talk show vyjádřila, že jako křesťanka zavrhuje homosexualitu.
Dr. Laura Schlesingerová je rozhlasovou moderátorkou v USA a posluchačům, kteří ji zatelefonují do jejího pořadu, uděluje rady. Před nedávnem prohlásila, že se jako dbalá křesťanka nemůže za žádných okolností příznivě stavět k homosexualitě. Podle Třetí knihy Mojžíšovy (Leviticus 18,22) je homosexualita ohavností. Toto je odpověď občana USA:

Drahá paní doktorko!
ze srdce Vám děkuji, že vynakládáte tolik obětavého úsilí, abyste lidem přiblížila Boží zákony. Lecčemus jsem se díky Vašemu vysílání naučil a o toto poznání se snažím sdílet s co největším počtem lidí. Například, když se někdo pokouší obhajovat své homosexuální chování, připomenu mu prostě Třetí knihu Mojžíšovu (Leviticus 18,22), kde jasně stojí, že jde o ohavnost. A basta fidli.
Jenže od Vás ještě potřebuji poradit ohledně několika speciálních zákonů a způsobů, jak je dodržovat.
Za prvé: Když u oltáře obětuji býka jako zápalnou oběť, vím, že je to libá vůně pro Hospodina (Leviticus 1,9).
Problémem jsou ale moji sousedé. Ti tvrdí, že je to nelibá vůně pro ně. Mám je jako své přátele zavrhnout?
Za druhé: Rád bych prodal svou dceru do otroctví, jak to dovoluje Druhá kniha Mojžíšova (Exodus 21,7).
Jakou přiměřenou cenu bych dnes podle Vašeho názoru měl za ni chtít?
Za třetí: Vím, že se nesmím dotknout žádné ženy, je-li ve stavu menstruační nečistoty (Leviticus 15,19-24).
Problém je v tom, jak se to o ní dovědět. Zkoušel jsem se ptát, ale většina žen reaguje na můj dotaz agresivně.
Za čtvrté: Leviticus 24,44 ustanovuje, že mohu vlastnit otroky, muže i ženy, získám-li si je ze sousedních národů.
Jeden přítel má za to, že se to vztahuje na Mexičany, ale nikoli na Kanaďany. Proč by se to nemělo týkat i Kanaďanů?
Za páté: Mám souseda, který je pracovitý a o sobotách většinou pracuje.
Exodus 35,2 stanoví, že musí zemřít. Znamená to pro mě morální závazek, abych ho usmrtil?
Za šesté: Jeden můj přítel si myslí, že i když pojídání všeho, co nemá ploutve a šupiny, jako mušlí a humrů (Leviticus 11,10) je prezentováno jako hodné opovržení, je tato ohavnost menší než homosexualita?
Za sedmé: Leviticus 21,20 praví, že se nesmím přiblížit k Hospodinovu oltáři, jsou-li mé oči stiženy nějakou nemocí. Trpím oční chorobou zvanou krátkozrakost a na čtení nosím brýle. Je mých 4,5 dioptrií a astigmatismus překážkou návštěvy chrámu Páně?
Za osmé: Většina mých mužských přátel si dává stříhat vlasy i přistřihovat vousy, přestože to Leviticus 19,27 jednoznačně zakazuje. Jakou smrtí mají sejít?
Za deváté: Podle Leviticu 11,6-8 vím, že dotknu-li se kůže mrtvého vepře, budu nečistý. Vztahuje se to i na můj luxusní kufřík a synův kopací míč (je brankářem)?

Za desáté: Strýc má statek. Proviňuje se proti Leviticu 19,19, protože osívá totéž pole dvojím druhem semene. Jeho žena navíc nosí šaty utkané z dvojího druhu vláken (bavlna 70% + polyester 30%). Strýc nadto často zlořečí a rouhá se. Je opravdu zapotřebí té námahy se svoláním celé vesnice, abychom je mohli ukamenovat (viz Leviticus 24,10-16)?
Nestačí, když je formou drobného rodinného obřadu upálíme, jako se to dělá s těmi, kdo se vyspí s tchyní (Leviticus 20,14)?

Vím, že jste se všemi těmito věcmi podrobně zabývala a jsem pln důvěry, že nám budete moci poradit.
A ještě jednou mockrát děkujeme za to, jak nám připomínáte neměnné a věčné Boží slovo.
S obdivem Váš Jake

:-))
04. 11. 2012 | 01:09

jíra napsal(a):

aga
Souhlas stran té úcty, ale o ní psal autor v blogu, k tomu jsem přidal to své.
I tak je vždy prostor k vzájemnému odpouštění.

Mě zaujalo vaše slovo "bramboračka", to přece není návštěva hrobu, ale typická česká polévka :-) To mě zaujalo více než vás přesně interpretovat - pokud máte pocit, že to nebylo přesně tak, jak jste chtěl sdělit, omlouvám se. A při návštěvě těchto míst jsem pokaždé poněkud v jiném rozpoložení. Vyvíjí se to. A teď už to vnímám radostněji než dříve. Už jen proto to smysl má, pro ty posuny. I pro ty děti, aby se připravily nenásilně přes své prarodiče na to jimi projít podobně hřejivě, až pochovají i ony své rodiče, zpočátku je to velmi velmi smutné. A někdy prarodiče vlastně zástupně zastávají hodně z role rodičů.

Výzvu Ježíše vnímám asi podobně jako autor. Ježíš se nejspíš snažil komkrétně motivovat jednoho apoštola, že on má aktuálně důležitou úlohu pro lidskou společnost, nejen pouze úctu k otci, vlastně i tím otce uctí jako jeho skvělý syn. Ti dosud nechápající význam jeho evangelia jsou vlastně tak nějak ještě zaživa "mrtví". Někdy může být docela hádanka interpretovat Jeho slova přesně, možná nám dělá potíže být dost hluboce vnímaví.

Jen doplním, že jsem tam chtěl jít 1.11., jenže jsem mohl až později, cca k 18h a nikde na webu jsem se nedozvěděl, jak mají v těchto dušičkových dnech otevřeno. Jenže měli prodlouženo celý týden do 20h díky pověření bezpečnostní služby starat se o vstup. Loni prý byla naopak na webu informace, že mají do 20h, ale prý ve skutečnosti měli dobu neprodlužovanou a lidi tam šli později už zbytečně. Nepamatuji se, jen předávám, jak jsem nakoupil. Ale pokud je to pravda, přizvisko o webu, že je to "jen virtuální svět" může někdy znamenat, že je to svět ještě jen virtuálnější, než si můžeme myslet...
04. 11. 2012 | 05:45

jíra napsal(a):

Baba Jaga
Já jsem tam byl večer, po setmění a ty občas svítící urny ve stěnách kolem poněkud dál a do značné výšky mi připadaly skoro jako okna činžovních domů v jakémsi městě. Nejdřív jsem měl díky perifernímu vnímání tento pocit dost silný, teprve pak mi to došlo.

Co mě letos překvapilo, byla obrovská nabídka svíček bez krytu na úkor těch s krytem, ty volné se na otevřené místo moc nehodí, snadno zhasnou a zůstalo jich dost neprodaných. Však jsem si také všiml v nejbližším okolí několika jiných zhasnutých ještě plných svíček bez krytu a znovu jsem je nechal rozhořet, potvůrky.

Nemám nic proti různým formám, každý se rozhoduje podle svého. Spíš mi připadá divné si případné urny vůbec nevyzvednout. Nebo se ani o pohřeb nepostarat. A nebývá to jen výjimka.

Pamatuji se na někdejší občasné návštěvy hrobů dokonce společně i s babičkou u ní. Snažila se hrob průběžně udržovat, například manžel jí předčasně odešel o 30 let dříve.
04. 11. 2012 | 06:16

jíra napsal(a):

aga

Ohledně vašeho určitého sporu s autorem: Máte pocit, že připomínat návštěvu hrobů v dušičkovém období je v příkrém rozporu s úctou k rodičům ať zaživa či po jejich skonu? Pokud ne, asi nebylo třeba vše tolik pitvat.

Všeobecně vzato, nic není dokonalé, ani texty. Něco je v textu vždy méně důležité a něco více, něco stojí za větší pozornost, něco méně. Může se také lišit důležitost některých věcí podle aktuálního kontextu dané doby či při nějaké zvláštní příležitosti. Lze to tedy napsat různým způsobem a přesto vyjádřit totéž podstatné. Ale možná jde spíš o to, zda někdo má tendenci všeobecně nějaký text spíš vnímat buď jako předmět pro polemiku, nebo jako inspiraci k vlastním vzpomínkám a nápadům. Pokud nejde o věci, s nimiž se opravdu asi sluší nesouhlasit, já upřednostňuji to druhé.

Ale máte pravdu, že s odkazy na prameny je třeba zacházet opatrně.
(Mimochodem, to jste vlastně myslel i jako sebekritiku, že jste uvedl i vy sám Ježíšův výrok pouze v jednom jistém kontextu, ač jsou možné různé výklady a možné lepší než ten váš? ;-)

Nahrazovat svůj nesouhlas s homosexualitou jen zástupně přes svaté knihy nebude moc dobrá strategie. V dnešních více sekularizových společenstvích, i tam, kde je většina lidí aktivních věřících, by měl autor mít i případné praktičtější důvody, aby to mělo nějakou váhu. Když je někdo opravdu jiný, tedy nikoli jen domněle, asi to těžko změní a podle všeobecného výroku sv. Františka z Assisi mu asi víc pomůže, když to, co nemůže změnit, přijme jako fakt. Ovšem chovat se takto okázale před lidmi, kteří nejsou jiní, vyvolává často kontroverzi a ti lidé za to nemohou. Asi by se nemělo nic přehánět. Ani přílišná okázalost, ani vehementní odpor. Poklidný průvod je možná spíš forma, jak překonat vlastní ostych z jinakosti než okázalost.

Ovšem v demokracii je nutné také přijmout, že někdo bude chtít z pranýřování toho vytřískat politický kapitál a že najde své příznivce. Tím hůř, když je něco opravdu provokativní, neboť to ten kapitál posílí. A viděl jsem i homosexuály, kteří obtěžují nemístným "zájmem" úplně cizí lidi přímo na ulici, na zábavě, na toaletě atd. - a víme všichni, jak dopadla Sodoma a Gomora se stejných chováním tamních lidí právě proto, že tak činili.

Perlička: Někde kdesi ve světě je zákony zakázáno i líbat se na ulici heterosexuálně a nikdo ty zákony desítky let nezařídil změnit, takže jim asi nevadí.

Jinak některé ty příklady z vámi citovaného dopisu mi připadají dost přitažené za vlasy a nemají s radami té paní nic společného. Nejspíš to ani tak vážně nemínil. Pokud ano, poznamenal bych k tomu, že méně bývá více... Stačila by polovina lépe odpovídajících citací, aby lidem samo nenásilně došlo, že již kdysi dávno Ježíš předával poselství nenechat své životy svázat tolika rituály a vnímat to více srdcem, rozumem a mravností. V Novém Zákoně takové rituály nejsou.

Starý zákon je do Bible vložen (navíc neúplně) spíš jako kořeny, které osvětlují, z čeho Nový zákon vychází a v čem je nový. Nese s sebou samozřejmě také památné časy biblické historie od počátků lidstva. A rovněž náznaky, jak co vzniklo předtím, můžeme to rovněž brát i symbolicky a pak to dokonce dává ještě hlubší smysl. Úplné počátky jsou nejspíš alespoň částečně Židy převzaté ještě ze starších kořenů i jiných kultur. Jednak byli v tomto pilní a svědomití, jednak se ty starší silné příběhy dost podobají, jednak v mnohem dávnějších dobách tu mohly být i různé ještě další kultury, z nichž již na počátku předávání pramenů novou kulturou zůstaly pouze legendy. A jejich hinduistické verze mají mnohé další podrobné detaily včetně úžasných dopravních prostředků tehdejších bohů. Ostatně i prorok Ezechiel se o něčem takovém zmiňuje a a to jen cca 500-600 let před Kristem. Toto mi připadá mnohem zajímavější...

Hezký den
04. 11. 2012 | 08:37

aga napsal(a):

jíra

Myslím, že autorovi nešlo o pouhou připomínku návštěvy hrobů, už sám název o tom svědčí. Vyvozoval z toho, že návštěvy hrobů slábnou, a někteří rodiče tam neberou děti, takové závěry, se kterými jsem si dovolil polemizovat. Aniž bych v průběhu této polemiky jakkoli naznačoval to, co mi způsobem sobě vlastním podsouváte v prvním odstavci.

Navíc jsem trochu alergický na připomínky Bible, zejména SZ. Jednak proto, že - jak sám uvádíte - každý si jejich obsah interpretujeme podle stupně svého vlastního duchovního vývoje, čili často rozdílně až opačně, a za druhé proto, že Starý Zákon považuji v materiální rovině za soubor opatření, týkajících se jisté doby a jistého kmene, který sám sebe považoval za výjimečný, a tudíž jejich přenášení do dnešního kontextu může být zavádějící. Univerzální je až poselství Nového Zákona, a to zrovna - podle mého chápání - přílišné zaobírání se hroby nepodporuje.

Jinak ale samozřejmě souhlasím s mnohým, co autor uvádí, jen bych asi ke zdůraznění hodnot a principů, kterých se zastává, zvolil jinou formu než on.
04. 11. 2012 | 09:09

Le Chien Rouge napsal(a):

Svatá Anežka Česká, bez pochyby zbožná, ale hlavně pozoruhodná žena, si zapsal do deníku i to, že si není jistá, zda "existuje něco potom". Ti, kteří se domnívají, že duše umírá s tělem, by si měli položit vice versa otázku.
04. 11. 2012 | 11:13

Viola napsal(a):

aga

"Já osobně v Bibli nenacházím žádný podklad pro uctívání hrobů, ale možná mně pan autor poučí."

řekla bych, že nový zákon jaksi nabádá kontrolovat hroby, dokonce kontrolovat, zda jsou stále neporušené. :-) No a církevní zvyklosti byly takové, že se podle zachovalosti těla po smrti dalo určit, zda šlo o světce a je třeba to vyhlásit, tak by mě zajímalo, zda už zkontrolovali Jana Pavla II, anebo je ještě byrzy.
04. 11. 2012 | 12:11

santawizard napsal(a):

Uctívat zesnulé rodiče je v přímém rozporu vaše křesťanské tradice ,která i na hřbitově nadvyšuje bohaté a slavné funkcionáře k větší a posvátnější pozornosti než ke svým zesnulým rodičům!!!!
04. 11. 2012 | 13:49

Princ Drsoň napsal(a):

Měli bychom přemýšlet co udělat před smrtí. Např. stát se sebevražedným atentátníkem.
04. 11. 2012 | 20:13

Hrobník napsal(a):

Na hřbitovech jsou sice pomníky padlým vojákům ,ale hroby ,kde leží oběti vrahů či sebevrahů tam označeny nejsou.
05. 11. 2012 | 00:46

jíra napsal(a):

aga

Máte pravdu, snažím se způsobem sobě vlastním upozorňovat na to podstatné a zásadní. O to ae určitě snažil i autor a jestli to mohl napsat jinak, leda snad v podružných detailech. Má otázka na vás byla přesně v tomto duchu, včetně těch dětí, včetně připomínky poklesu návštěv aj., vyplývá to z kontextu dost jasně.

Paradoxně na kontext s Biblí jste poprvé navázal vy sám. Já vím, že jste to nemyslel zle. Mě také mrzí případná spíš závislost části lidí na přílišné ritualizaci a paradoxně mnohavýkladové doslovnosti. Sice to ještě není mnohem horší posedlost tím vším, ale není to nejspíš ani smysluplný přístup k víře.

Ve světě je sice také mnoho špatností, kontroverzností a hlouposti, ale proč vás úryvky textu autora inspirují k tomu, abyste je jako když vyčítal právě jemu? Ani jemu se to určitě nelíbí. A svým článkem chtěl využít určitý potenciál těchto chvil úcty k předkům a předchůdcům ke zklidnění duše, k pomoci dětem naučit se tento potenciál také využívat. A pak se vlastně tím posíleni moci třeba lépe vypořádat s těmi špatnostmi.

Takže polemiky při této příležitosti mi nepřipadají zrovna na místě, je to opačná tendence. Podle mého podporují spíš roztříštěnost než společného ducha. A roztříštěnosti je tu až velký nadbytek, viz jen tolik těch údajně nejpovolanějších a nejspravedlivějších straniček v politice, které mohou změnit k lepšímu leda polévku prdlačku, když už jsme u těch polévek :-).

Jak už Buddha krásně připomenul v jedné své krásné radě, každému v rodině někdo skonal, to máme všichni společné, tento fakt může lidi¨pietně spojovat. A lépe se s tím vyrovnávat. A vyrovnanější lidé se lépe dokáží špatnostem postavit čelem, nemyslíte?
05. 11. 2012 | 01:00

Anastazie Králová napsal(a):

Ad Viola

Velmi vám děkuji za odpověď.
Musím bohužel konstatovat,že jsem kdysi měla slušné humanitní vzdělání,ale léta práce v přírodovědném oboru,kde platí chemické vzorcea rtg či nově CT nálezy,mne poněkud omezily.
Dovolím si opravit své vyjádření "upřímně závidím".Dalo by se napsat složitěji,že těmto lidem jejich klid,který jim přináší víra,též upřímně přeji ,i když vím,že já ho těžko dosáhnu.
V mládí je člověk hrdý na to,že se bouří-jak slábnou síly /tělesné i duševní-Hemingway kdysi napsal:"Nestárneme k moudrosti,stárneme k opatrnosti",což jsem pozměnila na "Nestárneme k moudrosti,stárneme k opotřebovanosti".

Sleduji Vaše příspěvky a vyjadřuji vám své sympatie.
05. 11. 2012 | 07:29

Jana napsal(a):

Mně ani tak nevadí návštěva hřbitova, jako spíš ten typ "hrobní kultury", který se tam projevuje. Je to vrchol nevkusu, všechny ty příšerné a umělohmotné kytky a věnce, plastové svíčky s křížky apod. Než to, to radši nechci nic. Je to paradox - zaživa člověku skoro nikdo kytku nedonese, kromě narozenin a svátku, a zamrtva ho tam zasypávají takovou hrůzou! To už se mi víc líbí třeba kamínky se vzkazy, jak to mají Židé - návštěva židovského hřbitova je super zážitek, doporučuju! Ohledně způsobu uložení těla - já myslím, že je to jedno, ono si to Pán Bůh při vzkříšení stejně dá dohromady (jenže s tím už dnes nikdo reálně nepočítá). Mně se nejvíc to, co píše v jedné knize americký křesťanský autor Philip Yancey - kniha se jmenuje Ježíš, jak jsem ho neznal. V doslovu, po kapitole o vzkříšení píše (není to přesný citát): Znám jednu ženu, jejíž babička leží pohřbena pod staletými duby v (...). Na jejím náhrobním kameni je vyryto jediné slovo: Čekám! To bych chtěla i já. A žádný kytky!
05. 11. 2012 | 10:41

Jan-Michal Mleziva napsal(a):

aga:
Mezi "uctivat" a "mit v ucte" vnimam rozdil, coz je asi hlavni pricina naseho sporu. Jinak asi vice uz nemusim dodavat, proze vse podstatne bylo receno v kometarich pod nickem jira.
06. 11. 2012 | 06:51

Viola napsal(a):

Anastázie děkuji, tak zas příště na čtennou u nějakého člnáku s duchovní, nebo oduševnělou tématikou. :-)
06. 11. 2012 | 12:21

santawizard napsal(a):

Kromě obyčejných bohatých a chudých smrtelníků,tak na hřbitově jsou mučedníci uprostřed okolo kaple ,ale pomníky bojovníku jsou na okraji.Vrazi a sebevrazi byli pohřbívání až za zdí.(vojenský kaplan je jenom pro mučedníky a válečníky,ne pro vrahy a sebevrahy) Mučedník a válečník je jako strom života a strom vědomosti,kdežto adam a eva byli vyhnání za hradby,jako ti vrazi a sebevrazi.Do té doby než je Kristus vykoupil.(Smrt=Hřích)
Zesnulí a pozůstalí tvoří komunity hřbitovní.
07. 11. 2012 | 22:41

Barozl napsal(a):

こうきゅうかジャムですね。(笑) 明けていし垣りょこうき4日ま。と言っても、この日はおひる過ぎの便でかえすだけです。なので、あさはゆっくりと起きてホテルであさしょく。うち容はまえ日とほとんど変わらなかったのでしゃしんかはありません。よていどおりはとくにむいので、9とき過ぎにチェックアウトして早めにからみなとにむかいことにします。まず向かったのは離しまターミナルまえのバスターミナル。とちゅうのバス停はばところが良くわかりませんので、ここから乗ればかくじつにするです。とうちゃくときに乗った準急便ではなく、こちらの鈍ぎょうじゃ便にのせるつもりだったのですが、係りのひとに「からみなとまでですか?からみなとならあとでろのバスのかたが早いですよ」と言われ、チラッとだけ写っていいるきいろいかたのバスに乗くるま。バスのじこくおもてには載っていなかったのですが、どうやらりんじのノンストップ便だったようです。バスターミナルをだされるとほん当に新いし垣からみなとまでノンストップでところかなめじかんは30ぶほどでした。とうちゃくあとではまずつちさんぶつなどの買い物を済まし、ちょっとおひるには早いのですがさいごにに八重やまそばを八重やまそばは出しるがびあじしいですね。このまえの来たときから結構嵌っています。(^^;そのあとでは展望デッキにうえがってしょうしょうフェンスプレイを。JTAのB737-400ANAのB737-700RACのDHC-8-100やっぱりRACはシーサーが似合いますね。ぜったい鶴のマークにはしないでほしいと思います。りりく機もいちだん落したところで、そろそろ搭乗待合室へ入ることに。せいげんくいきはセキュリティぬけるたちゅう央にANAとJTAのばいてんがなみんでいます。1FにはANA FESTAもコーラルウェイもなかったとおもわせるので、新いし垣からみなとではせいげんくいきうちだけにあるみたいです。あたらしくするからみなとだけに待合室も明るくきれいごとで、ベンチのかずもよゆうがないがあります。あるじに滑走路に向かってみぎサイドをJTA、ひだりをANAが使っているようでした。ただね、JTAのゲートに気なる局部が。 <a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ 評価</a>
けいしゃするちのくさ刈りやざつ木のしまつするは大変です。 「さきやからチにとどけ物があるので あしたぎょうじゃってくるから  すこしずつ走って来るから」
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>SEX and the CITY 格安</a> 持ち込んだタンクバッグは アシスタントをいのちじられました。
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ 価格</a>
6つき16日てん童しみんけんプラザ1F開かいしき郵便物用パニエ。 えいぎょうじかん 13とき~18とき半 (日、みず 定きゅうじつ) <a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ DVD</a>
暑ちゅうおん見まう申しうえげます!あいかわらず海で遊んでおります!_いま日は海の日!_海みずよくじょうも此処最近_ 改善されているようです!いまとしはマリンスポーツなどはじめてられては如なんでもでしょうか? バーレー あしたはそう
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ 映画</a> 7つき26日24:58~日テレ「ミュージックドラゴン」 それでアメリカではきょうせいするれんこうが有ったようなはなすになってるだけ、
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ 購入</a>
26. 02. 2014 | 07:59

Barcys napsal(a):

2ヶつきぶりの更新です。 なつかぜよこしまぽくもある。それとも単なるなつバテ? <a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>SEX and the CITY 中古</a>
入江がらみのなんでもほんかだけじゃないかな。 それもほとんど伊はしいじりメインみたいな。
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>SEX and the CITY 格安</a> おおばんふられるまうしてるけど このてつほね番おさはね、あのおおやけにする園で1歳くらいのほん当にちいさく子がのせる、
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>SEX and the CITY 評価</a>
そしていま日の「習こころざすのきらっとスプリント」。ラブミーチャンの逃げも圧巻。これもポンとスタートを切ったラブミーチャンがさきあたまをはしらせるかと思いきや、スパロービート、スターボードがかかんにじょ盤から襲いかかり、スパロービートにさきあたまはゆずらない。とはいえそれも3コーナーに入るまえ。快速熟おんなは「もうまんあしでしょ?」と言わんばかりにスパロービートをかわすと、あとはもう完整どくだんじょう。スターボードはじょ盤頑張ったぶ、さいごには脚を失った。着ねらうのけいばをすれば2、3着はあったかもしれませんが、しょうぶごとにぎょうじゃったところは他地域うまに三連覇させるかというおん神ほんの意ち。しかしあいてが悪すぎた。 --ROHでは初のあにおとうとたい決となった「HONOR INVADES BOSTON」(’02.8.24)のジェイ vs マークのダイジェスト。 <a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ DVD Box</a>
にっぽんハムの大たにが、はじめ、投てとだしゃをおなじでないしあいでつとめました。  7/5にOPENしたにっぽんぜんこくてきのいっぴんを集めた CHABARA(ちゃばら) があります
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ DVD</a> グルヴェイグさん、コメントありがとうございます。 大阪おう将、つぶすの早かったな…てかなおじはみせつくるすぎじゃね?儲かってるのかもしれないけどさ。from TweetList!<i class="smReply"></i>返信 <i class="smRt"></i>リツイート <i class="smFav"></i>おきにいり<hr /> ケンモツユウ @you178k 14:16うちについた。ねむい…もう若くないわぁ…from TweetList!<i class="smReply"></i>返信 <i class="smRt"></i>リツイート <i class="smFav"></i>おきにいり<hr />Follow @you178k
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ 映画</a>
26. 02. 2014 | 09:27

Barehn napsal(a):

督促させるとうざがられるのでは?なんてこころある配はむ用ですよん。 腹ごしらえもけんねてますしね、「しょく」も逃さずおとどけします <a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>SEX and the CITY 動画</a>
なぜって? ●かんなぎ 8.5
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ</a> そうだ、慶良あいだ(ケラマ)にぎょうじゃこう!  チングルマ
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>SEX and the CITY</a>
さっそくでむく。 ……しかし、えいがかんでも観にぎょうじゃかないと、韓くに語きょうしつでスピーチさせるネタがありません。 <a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ 評価</a>
  (NPOのりひとおさのスポーツコミュニティクラブひがしきた) “ちょうじょうに小たかくなるおかがあるたるまえやまのかぜ景”
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>SEX and the CITY</a> 大雨に大かみなり、 うえ新井ソフトボールたいかい、けっかろんは3くらいでした。^o^; fb.me/1z7ayVICpfrom Facebook<i class="smReply"></i>返信 <i class="smRt"></i>リツイート <i class="smFav"></i>おきにいり<hr />Follow @it_arai
<a href=http://blog.goo.ne.jp/satcdvd>セックス アンド ザ シティ 動画</a>
27. 02. 2014 | 03:54

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy