"Považuji studium ne na základní, ani na střední škole, ale studium na vysoké škole zadarmo za parazitování studentů na zbytku naší společnosti." Zdá se, že náš proslulý a geniální guru ekonomie, ekologie a mnoha jiných oborů opět nezklamal: prokázal opět známky jiskrného myšlení. Svými tvrzením o "parazitech" se jistě zapsal do českého jazykového thesauru a asi i do českých moderních dějin.

Jen bych čekal od profesora přes finance a toho, kdo udílí knížecí rady o liberální povaze trhu po celé zeměkouli, obeznámenost se základním liberálním pravidlem, totiž se zákonem nabídky a poptávky. Překvapilo mě, že na toto dogma zapomněl a zapomněl se tudíž i ve svém posledním hodnocení.

S trochou ironie jsem ještě za komunismu čili v době, kdy nám tvrdili, že v kapitalismu vykořisťuje člověk člověka (koloval jeden vtip: a v socialismus je tomu přesně naopak), namítal: východisko je prosté. Stačí, když se někdo něco naučí tak, že to umí jen on sám; pak se ti zlí kapitalisté potud, pokud půjde o cennou dovednost, začnou předhánět v nabídkách práce a hlavně odměn za tu práci pro něj a on se bude bavit tím, že se před ním pokořují. Výsledkem bude, že místo toho, aby kapitalisté vykořisťoval jeho, on bude vykořisťovat je.

Cosi podobného ovšem již známe: když se například Jaromír Jágr uchází v NHL o místo, několik klubů mu dává královské nabídky a on si mezi nimi vybírá. Ovšemže toto najdeme skoro ve všech oblastech.

Ukazuje se, že k tomuto vývoji došlo nyní i v oblasti školství či bádání. Dávno již tomu není tak, že by bylo několik vynikajících universit a spousta lidí, kteří by na nich chtěl získat vzdělání. Bezesporu několik takových je, avšak již i tam pochopili to, oč jde: když se totiž vyskytne někdo, kdo má mimořádné nadání, dostane stipendium a zbývající studium má zdarma (zatracený parazit jeden!). Takových špičkových univerzit přibývá a přibývá i těch, které takové univerzity chtějí podporovat.

Ovšem instituce musí z něčeho takto zdarma poskytované vzdělání s tím, že vzdělání je stále nákladnější, uhradit. Nabízejí se zhruba tři cesty.

Jedna je v duchu dosavadní tradice a spočívá v tom, že se vybírá stále vyšší školné od těch, kteří tak nadaní nejsou. Avšak toto bych pokládal za víceméně korupční chování: když je vzdělání opravdu mimořádné jen pro mimořádně nadané jedince, pak si ho přece nelze koupit. Získat něco jinak (díky penězům či známostem či lsti) než díky vymezeným schopnostem a dovednostem, splňuje poměrně přesně vymezení korupčního chování a je třeba počítat s tím, že důsledky budou zničující (dojde předně jistě k tomu, že ti méně nadaní budou brzdit ty více nadané).

Případně je ještě možné najít sponzory ochotné na vzdělání či bádání z různých důvodů přispívat. Obávám se, že pohnutku obecného prospěchu (dobrovolnictví všech podob) a smysluplnosti vlastní aktivity, mecenášství či charity nejsou ekonomové vůbec s to pochopit: pokládají takového člověka víceméně za blázna. Toto řešení by bylo skvělé, avšak takových lidí bohužel stále není dost.

Pak již zbývá pouze poslední východisko. Prostředky na vzdělání a bádání se najdou ve státním rozpočtu. Bezesporu se tam vždycky najdou, ovšem v demokratické společnosti musí být takové výdaje přijatelné předně pro politiky a pak i pro většinu voličů. Když ne? Pak se taková společnost odsuzuje k pádu do bezvýznamnosti a propadliště dějin. Vždycky šlo o soutěž různých společností mezi sebou; klíčovým zdrojem v tomto boji pak již nyní zdaleka není jen průmysl, zemědělství či těžba surovin, nýbrž jsou a budou stále důrazněji rozmanité i efektivní schopnosti či dovednosti jejich členů.

Leckde to již pochopili a chovají se podle toho. Zde bych si dovolil uvést drobný příklad. Domnívám se, že jde o argument velmi pádný. Jeden z mých synů studuje na velmi prestižním IST (Institute of Science and Technology Austria) u Vídně PhD program a nejen to, že za to nemusí platit nic; ještě ke všemu pobírá stipendium 1500 € měsíčně. K tomu by se Václav Klaus vyjádřil asi tak, že jde o mega-parazita či že Rakouská vláda, která ústav platí (tato obdoba MIT v Bostonu se bude významně rozšiřovat dál), je zcela na hlavu padlá (mají smůlu, že nemají presidenta našeho kalibru či že si od něj nenechají alespoň radit). Jenže takto "hloupí" nejsou zdaleka jen v Rakousku; rakouská vlády i vlády jiných vyspělých zemí pochopili to, že je třeba soutěžit o relativně stále vzácnější nadané mozky (v IST studují stovky takových studentů z 32 států a jen skrovná hrstka mezi nimi má rakouské občanství). Pro celou společnost je totiž mimořádně výhodné nadané lidi k sobe lákat.

Našim politikům v čele s Václavem Klausem tyto souvislosti bohužel ještě nedošly. Nedošlo jim, že jde o docela prostou aplikaci zákona nabídky a poptávky. Poptávka schopných lidí na vzdělání byla kdysi při skrovnějším počtu univerzit a hlavně potřebám společnosti malá, takže univerzity měly možnost školné vybírat. Došlo k proměně a nyní je tomu tak, že nadaných lidí je sice zhruba stejně (s tím neurologie neumí udělat alespoň zatím nic), avšak potřeba vynikajících odborníků ve vyspělých společnostech je velká a stále roste. Nic než zákon nabídky a poptávky vedoucí k tomu, že se karta obrací! Očekávat zde, že Václav Klaus a naši politici někdy pochopí to, oč v současnosti jde, asi již nelze (ačkoliv jimi požadovanou pravou suverenitu bychom mohli získat pouze touto cestou). Jediným řešením tudíž je vyměnit je všechny.

S těmi novými pak můžeme začít diskutovat o tom, že vysoké školy je třeba rozdělit alespoň do dvou kategorií: kategorii těch vynikajících placených plně z veřejných prostředků a podílejících se kromě vzdělání též na základním výzkumu (případně někdo z jejich členů dostane Nobelovu cenu) čili cosi podobného Ivy League v USA a kategorii těch ostatních, poskytujících vzdělání coby výhodu v praktickém životě těm, kteří své vzdělání získají na nich a kteří si to také budou zčásti či zcela platit. Samotná Universita Karlova bude muset udělat rozhodnutí stran toho, zda bude chtít být součástí takové elitní skupiny dotované ze státních prostředků (ovšem pak se asi bude muset s některými fakultami potud, pokud se nevzpamatují, rozloučit), případně zda bude chtít poskytovat praktické dovednosti širokému obyvatelstvu a vybírat za to.

PS: Je smutné, že u nás o reformě vysokých škol rozhoduje nyní někdo, kdo podle všeho vysokou školu legitimně ani nedokončil (údajně jeho diplomová práce nesplňuje běžné požadavky na hodnocení) a hádá se s těmi, kteří vysoké školy znají do všech detailů.