Díky SPZ totiž poznáme hned, kdo je grázl.

Grázl prosím není sprosté slovo, ale počeštěná podoba jména proslulého slavonického loupežníka Johanna Georga Grassla z rodiny pohodného (rasa) čili kata zvířat. Avšak tato živnost byla jen zástěrkou skutečné aktivity jeho otce; otec Thomas si totiž přivydělával krádežemi do chvíle, kdy ho CK četníci a soudci šoupli do špilberské věznice (to se ovšem jeho českým pohrobkům obvykle nestává).

To matka na tom byla daleko hůř: po uvěznění svého manžela zůstala zcela bez prostředků a kvůli obživě své i obou svých dětí (Anna Marie a Johann Georg) chodila po žebrotě. Chlapec pochopitelně nezískal žádné vzdělání a zbylo mu tudíž jen vydat se cestou svých předků. Již v devátém roce věku oslavil své první zatčení kvůli krádeži a v šestnáctém roce již osnoval první organizovaný zločin.

Po propuštění se Thomas důsledně věnoval výchově svého syna a dohnal to, co před tím zanedbal: zapojil totiž mladého Johanna do svého gangu a naučil ho veškerým loupežnickým dovednostem. Ukázalo se, že Johann byl studentem pilným, takže záhy v krutosti překonal svého otce a otcovu funkci pak postupně zcela převzal. Vyznačoval se jedním morální pravidlem: nikdy nebrat bohatým! Bohaté šetřil, poněvadž ti se mohli bránit, kdežto s chudáky si prostě dělal to, co chtěl - sem tam některého umlátil, ubodal či jinak zabil.

Zapomenutý hrdina! Ačkoliv původem Němec, Čechové současnosti v něm našli svého duchovního předchůdce a vůdce. Rozdíl proti počátku devatenáctého věku tkví jen v tom, že tenkrát byl Johann Georg Grassl nakonec dopaden a popraven. Poučený člověk současnosti již má za ušima: zná se s kde kým, takže si buď koupí soudce (soudce stojí na úplatcích míň než advokát a výsledek je jistější), anebo se kamarádi jeho kamarádů znají s presidentem a president mu nakonec udělí humánní milost. Pak se nám ze svého Hummeru, Porche, Audi či BMW s hodně velikými koly směje.

Jenže my máme aspoň jednu zbraň: můžeme ho totiž poznat hned, poněvadž si své darebáctví na tu obrovskou náhražku svého mrňavého pinďoura nechá vytetovat v podobě SPZ. SPZ obsahující 'pěkná' čísla rázu '1A1 1010', '1AX 2222' či '1K9 0001' a podobně nám prozrazují téměř všechno: jejich majitelem je někdo, kdo dal úplatky i za takovou blbost (na náhodu se v této souvislost věřit nedá) čili úplatky dává beze všech skrupulí na všechny strany.

Asi jinde zase úplatky bere, poněvadž kde by jinak přišel k penězům (jednou z jeho pevných norem je, že nejhorší způsob vydělávání si na živobytí je práce). Jsou sice tací, kteří se pokládají za podnikatele, ovšem ve skutečnosti jen tyjí ze státních zakázek - vydat se na cestu skutečné konkurence nejsou s to a z toho důvodu spílají sjednocování Evropy s Bruselem v čele. V zatuchlé české kotlině, kde platí právo bohatšího a kde po způsobu Johanna Goerga Grassla jde o to okrádat chudé, je jim báječně.

Tudíž: když takový soudobý Johann Georg Grassl vyleze ze svého obrovského černého či nyní též bílého auta s SPZ sestavenou z pěkně vykroužených čísel, každý je bez námahy a hned v obraze - vylezl kromobyčejný darebák. To je naše obrovská výhoda. Doporučoval bych, aby byl současný způsob přidělování SPZ za úplatek zachován. Zachována tím zůstane mimořádná výhoda každého z nás: známe kdo je kdo. Važme si toho!