Opravdu je Ukrajina „po několik století“ spjatá s Ruskem?

20. 10. 2014 | 09:38
Přečteno 15555 krát
Ve svém článku o „poučení z ukrajinského vývoje“ (Právo, 9. 10.) Zdeněk Jičínský chválí prezidenta Zemana a premiéra Sobotku za jejich postoj v ukrajinské otázce a především za to, že odmítli možnost dodávek českých zbraní kyjevské vládě. Kladně hodnotí, že se na konflikt dívají „vyváženě“ a odmítají eskalaci násilí, ke které by dodávky zbraní jistě přispěly. Dále Jičínský říká, že při diplomatickém jednání o ukrajinském problému nelze jít jen k roku 1992 (tedy ke vzniku nezávislé Ukrajiny) nebo k roku 1954 (Chruščevovo rozhodnutí o postoupení Krymu Ukrajině). Neříká sice konkrétně, co všechno máme vzít v úvahu a co tedy má být časovým východiskem pro jednání, ale na jiném místě téhož článku píše, že v roce 1990 nikdo na Západě nepochyboval o sepjetí Ukrajiny s Ruskem „po několik století“. Dodává k tomu, že Ukrajina jako samostatný stát existuje teprve dvaadvacet let, a že národní stát to není. I když to Zdeněk Jičínský nenapsal, jeho závěr je jasný: Ukrajina byla v minulosti „mnoho století“ součástí Ruska, je to tedy vlastně ruské zájmové území a proto zde Rusko má nárok považovat ji za sféru svého vlivu. Anebo řečeno jinak: Ukrajina byla vlastně vždy ruská, takže se nic strašného nestane, jestliže ruskou také zůstane.

Především třeba říci, že vůbec není pravda, že Ukrajina a Ruska byly po století spjaty, anebo dokonce že Ukrajina patřila Rusku. Území dnešní Ukrajiny bylo ve středověku součástí Kyjevské Rusi, ale Kyjevská Rus není Rusko: původ Ruska leží v moskevském knížectví, které původně naopak tvořilo periferní oblast kyjevského státu. Po zániku Kyjevské Rusi se území dnešní Ukrajiny stalo součástí Litevského velkoknížectví a spolu s ním se v roce 1569 dostalo do Polsko-litevské „šlechtické republiky“ (Rzeczpospolita). Teprve v 17. století se některé východní oblasti Ukrajiny postupně dostávaly do rámce expandujícího ruského státu. Přelom způsobil mír v Andrušové z roku 1667, kdy byla Ukrajina rozdělena podle řeky Dněpru: levý břeh a město Kyjev s okolím připadl Rusku, pravý břeh zůstal součástí Polska. Pravobřežní Ukrajinu získalo Rusko teprve v rámci dělení opakovaného Polska v letech 1772-1795, avšak ani pak ji neovládla celou, neboť Halič a Bukovina připadly Rakousku a v jeho rámci zůstaly až do roku 1918.

Poté se Halič stala spolu s Volyní součástí obnoveného Polska a Bukovina připadla Rumunsku. Sovětský svaz, pravda, anektoval v září 1939 po porážce Polska Halič a Volyň, o rok později si vynutil od Rumunska postoupení Bukoviny a v roce 1944 připojil i Podkarpatskou Rus, která byla po staletí součástí Uher a v meziválečném období součástí Československa. Ale ani teď nebyla tato území připojena k Ruska, nýbrž k Sovětské Ukrajině, která po formální stránce byla republikou se stejným postavením jako Ruská federace a dokonce měla zvláštní zastoupení v OSN. Sečteno a podtrženo: Ukrajina jako celek k Rusku nikdy nepatřila, vždy jen její část. Obyvatelstvo východní Ukrajiny jistě vnímá svou sounáležitost s Ruskem, ale o obyvatelstvu západní Ukrajiny a především o Ukrajincích v Haliči, na Volyni a v Bukovině to neplatí – pro ně je Rusko zcela cizí stát, k němuž jsou ambivalentní anebo jej vnímají negativně. Tito lidé také logicky vidí svou budoucnost v orientaci Ukrajiny na západ, směrem k euroatlantickým strukturám, a ne na východ, k Rusku.

Sporné je i Jičínského tvrzení, že Ukrajina je samostatným státem až od roku 1992. V ukrajinské národní a státní tradici je za první ukrajinský stát považován v podstatě samostatný útvar v dnešním středu Ukrajiny vytvořený ukrajinskými kozáky v důsledku povstání Bohdana Chmelnického (1648-1651) a existující potom několik desítek let, resp. jako autonomní oblast Ruska až do sedmdesátých let 18. století. O charakteru tohoto útvaru z hlediska národního se vedou spory a jistě lze mít pochybnosti jeho skutečně ukrajinském charakteru. Pokud ale půjdeme do 20. století, pak nelze zpochybnit skutečnost, že Ukrajina vyhlásila svou samostatnost na Rusku už na jaře 1918, a že i Sovětské Rusko tehdy tuto samostatnost mezinárodně uznalo. Jistě, tato samostatná Ukrajina tehdy nepřežila ani dva roky, a to ještě během své existence byla opakovaně obsazována nejrůznějšími armádami bojujícími v ruské občanské válce. Ale dokonce ani poté, co se Ukrajiny opět zmocnili bolševici, nebyla ukrajinská samostatnost formálně zrušena, protože zde vedle sebe existovaly Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR) a Ukrajinská sovětská socialistická republika (USSR).

Obě republiky udržovaly až do vzniku SSSR v roce 1922 vlastní diplomatické vztahy se zahraničím i mezi sebou. Vznik SSSR také z formálního hlediska neznamenal pohlcení Ukrajiny Ruskem (byť ve skutečnosti tomu tak nepochybně bylo), ale spojení čtyř formálně nezávislých republik (ruské, ukrajinské, běloruské a zakavkazské) do státního svazu. Zánik SSSR na podzim 1991 ostatně vycházel ze stejného státoprávního podkladu, neboť zástupci Ruské, Ukrajinské a Běloruské republiky se na schůzce v Bělověžském lese dohodli na rozpuštění svazu. Tím se všechny tyto republiky staly zcela samostatnými a vzájemně se uznaly, avšak v žádném případě v toho nevyplývalo, že právě Ruská federace by měla mít v ostatních republikách nějaká zvláštní práva.

Těžko se dá souhlasit také s tvrzením, že Ukrajina není národním státem. Nikdo samozřejmě nepopírá, že zde žijí národnostní menšiny, nelze také nebrat v úvahu, že obyvatelstvo východní Ukrajiny má často ruskou identitu, nebo je národnostně nevyhraněné, většinu obyvatelstva však tvoří dnes národně uvědomělí Ukrajinci. Početné národnostní menšiny ale má na svém území většina někdejších sovětských republik a také mnoho východoevropských států – např. Slovensko, Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko či Bulharsko. Nikdo přitom u nich nepopírá, že jsou národními státy.

Právě skutečnost, že západní Evropa (Českou republiku nevyjímaje) vnímá Ukrajinu jako „historickou“ součást Ruska brání lidem i politikům vidět problém v pravém světle. Je třeba, aby si každý uvědomil, že Ukrajina je dnes suverénním a samostatným státem, její někdejší příslušnost k SSSR je irelevantní. Ukrajinská vláda – bez ohledu na výhrady, které k ní můžeme jistě mít - má nejen právo, ale i povinnost chránit integritu svého území a to všemi prostředky. Je jistě smutné, že se na jihovýchodě Ukrajiny stále bojuje a že trpí civilní obyvatelstvo. Při hledání zodpovědnosti za pokračující boje ale nelze klást rovnítko mezi ukrajinské vládní jednotky, představující legální státní moc, a proruské separatisty: byli to přece oni, kdo se postavil se zbraní v ruce proti ukrajinskému státu, a nemohou proto očekávat, že na to ukrajinská vláda nebude reagovat. Ozbrojená povstání s cílem odtrhnout část území netoleruje žádný stát a nikdo proto nemá právo žádat, aby je tolerovala Ukrajina. Rusko dodává evidentně zbraně vzbouřencům, což mezinárodní právo zakazuje. Proč by tedy ostatní státy neměly dodávat zbraně legální a mezinárodně uznané vládě v Kyjevě?

Každému je jasné, že za proruskými separatisty stojí Moskva, protože bez její podpory by se proruští separatisté nemohli udržet. Dosažení míru na Ukrajině tedy předpokládá dohodu mezi Kyjevem a Moskvou a potom nalezení nového modu vivendi mezi západní Evropou a USA a Ruskem. Takováto dohoda je jistě nanejvýš žádoucí, ale takováto dohoda nesmí znamenat, že budeme znovu vymezovat nějaké sféry vlivu pro Rusko na základě územního rozsahu někdejšího SSSR anebo dokonce na základě výsledků druhé světové války. Tady je třeba říci jednoznačně a rozhodně: SSSR už neexistuje a výsledky druhé světové války už neplatí. Ukrajina je stejně tak nástupnickým státem po SSSR jako Rusko a má proto také nezadatelné právo se rozhodnout, zda chce jít s Ruskem a vstoupit do jeho plánovaného euroasijského společenství, anebo zda se chce v budoucnu připojit k Evropské unii či vstoupit do NATO. Pravda, takováto možnost je dnes čistě teoretická a jistě není na pořadu dne. Je ale věcí členských států obou těchto organizací, nikoliv věcí Ruska, aby v budoucnu rozhodly, zda se Ukrajina členem stát může.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy