Jan Štern

04. 11.

Vítězství sil mafiánského kapitalismu při hlasování o zákonu o veřejných zakázkách

Jan Štern Přečteno 8198 krát

Při projednávání zákona o veřejných zakázkách se podařila jedna věc, která se v politice nestává často: během jednoho hlasování se vytvořila dělící linie mezi těmi politiky, kteří tu chtějí zachovat mafiánský kapitalismus založený na korupci a systému klientelistické demokracie zajišťující trvalou vládu politicko eknomických mafií, a mezi těmi politiky, kteří chtějí takový systém odstranit. Jde o hlasování o pozměňovacím návrhu číslo 10 k zákonu o veřejných zakázkách, který vytvořily Nadační fond proti korupci a Veřejnost proti korupci a který si osvojili poslanci sociální demokracie. Tento návrh, pokud by byl přijat, by umožnil zveřejnění konkrétních majitelů firem účastnících se veřejných zakázek včetně jejich subdodavatelů. Pak by nebylo možné, aby politici a úředníci dostávali provize formou nikdy nezjistitelné majetkové účasti na firmách, jimž by zajistili vítězství při získání veřejných zakázek. Navíc by zveřejnění vlastníků firem realizujících veřejné zakázky vedlo k odhalení osob – tzv. kmotrů řídících z pozadí politické rozhodování. To je ještě důležitější, protože konec konců politici a úředníci mohou své provize dostat i jinou cestou. Ale důkazy o tom, kdo vlastně inkasuje zisky z korupčních zakázek a kdo řídí z mafiánského zákulisí politiku, by okamžitě byly k dispozici.

Tento návrh byl zamítnut většinou poslanců. Mafiánský kapitalismus opět zvítězil. Místo toho byl přijat zákon, který transparentnost vlastnické struktury firem jenom předstírá, ale umožňuje i nadále vlastníky ukrýt, doufaje v to, že to neinformovaná veřejnost spolkne. Podle tohoto hlasování si mafiánský kapitalismus přejí až na výjimky všichni poslanci ODS, TOP09 a Věcí veřejných, a to navzdory hlasitým proklamacím oboji proti korupci. Navzdory tomu, že poradní sbor vlády NERV doporučil jednoznačně, aby účastníci veřejných zakázek museli odkrýt majetkovou strukturu do posledního majitele. Navzdory tomu, že část poslanců TOP09 v přípravném řízení spolupracovala na uvedeném pozměňovacím návrhu. Na poslední chvíli od něj ustoupila – prý protože nechtěla hlasovat jinak než zbytek koalice. Navzdory tomu, že tu vybuchuje jedna korupční aféra za druhou a vždy skončí na tom, že nejsme schopni dohledat u podezřelých firem její vlastníky. Navzdory tomu, že většinu veřejných zakázek vyhrávají firmy s akciemi na doručitele, u nichž nelze dohledat skutečné majitele. Naopak pro návrh a tedy proti mafiánskému kapitalismu hlasovali poslanci sociální demokracie, poslanci KSČM, Jiří Paroubek a Kristýna Kočí. Jaká ostuda pro tzv. pravicové strany, když na rozdíl od nich pro protikorupční opatření hlasují komunisté.

Nesnesitelné je rovněž, že média (včetně veřejnoprávních) informují o tomto zákonu jako o významném nástroji boje s korupcí. Média ignorují fakt, že se jedná o podvod a o vítězství korupčních sil v naší zemi. Avšak pozitivní na celé události je, že se jasně vytvořila dělící linie mezi těmi, kdo chtějí mafiánský kapitalismus a kdo ne. Dnes už si politici vládní koalice nemusí dál hrát na boj proti korupci. Tímto hlasování odkryli karty a jde jen o to, aby to voliči konečně pochopili.

04. 11.

Řecká krize, demokracie a odpovědnost

Jan Štern Přečteno 5146 krát

Na ČT24 vystoupil k řecké krizi publicista a politolog s řeckým jménem (bohužel si ho nepamatuji) zhruba s tezí, že Eurozóna nemůže Řecku oktrojovat, co má dělat. Mluvil k mému překvapení o záchranném plánu Eurozóny pro Řecko. Z celého jeho projevu jsem měl dojem, že EU v podobě záchranného plánu pro Řecko chystá nějakou velkou nespravedlnost a darebáctví. Dlouho jsem nechápal, proti čemu obyčejní Řekové v ulicích protestují a proč odmítají nezbytné (a stále nedostatečné) úsporné kroky, které vláda na základě záchranného plánu chystá. Ten plán má jednoduchou logiku:za poměrně velké benefity (odpuštění 50% dluhů a velmi výhodné půjčky na minimální úrok) Řecko sníží státní výdaje (propustí 100 tis. zaměstnanců, zbytku sníží platy o třetinu) tak, aby se dostalo do aspoň trochu rozumných čísel z hlediska příjmů a výdajů. Na plánu pracovaly významné finanční instituce a byl odsouhlasen řeckou vládou. Ale nyní mi to došlo. Logika obyčejných Řeků zřejmě funguje na jiných principech. Dluhy, které jejich vlády nasekaly za posledních deset let a z nichž platily nesmyslné platy státním zaměstnancům a další různé (u nás neznámé) sociální benefity, považují Řekové zřejmě za dluhy politiků, s nimiž nechtějí mít nic společného. Naopak požadují pokračování dosavadního životního standardu a nějak nechápou, že peníze došly.

Je třeba připomenout, že Řekové si žili v relativním blahobytu zaplaceném permanentním zadlužováním státu krytém podvodným vykazováním falešných dat vůči institucím EU, aby se na to nepřišlo. Čili žilo se nejen na dluh, ale podvodně na základě lživých statistik. Do dluhů je nedostal žádný tlak nadnárodních společností nebo globálního kapitalismu. K bankrotu došli svobodně a demokraticky na základě vlastní volby.

A v této situaci přijde Eurozóna se svým záchranným plánem, který by měl umožnit Řekům odvrátit hrozící bankrot. Jenže běžní Řekové (podobně jako zmíněný politolog) v něm vidí pouze arogantní gesto pánů z EU, kteří jim chtějí sebrat jejich vymoženosti. Jiří Pehe k otázce Řecka napsal správně, že demokracie přichází poněkud zkrátka, protože silným hráčům činí potíže fakt, že by se měli Řekové k záchrannému plánu vyjádřit referendem. Také se domnívám, že Řekové by neměli být kráceni na svých demokratických právech. K demokracii a svobodě patří nejenom práva, ale i odpovědnost. Je nesporným právem Řeků volit si vlády, které soustavně žijí na dluh a evropské orgány obelhávají falešnými statistikami, aby se na to nepřišlo. Zatímco v Evropském parlamentu o tom věděl, kdekdo, v samotném Řecku se proti tomu nikdo nebouřil. Nyní přišel účet, Řecko stojí před bankrotem, kterému může zabránit jen pomoc zvenčí. EU zachraňující Řecko mi přijde jako rodiče, kteří neustále tahají rozmazleného, problémového syna z nějakého průšvihu. Vděčnost u něj nezískají, on se stejně nikdy nepoučí, protože se vždy vyhne trestu, jelikož to za něj rodiče vždycky vyžehlí. A jenom se tím oddaluje nějaký daleko větší průšvih. Podobně i Řekové, kteří evidentně nechápou svojí stoprocentní odpovědnost za malér, do nějž se dostali, budou nenávidět EU za snížení své životní úrovně v důsledku nezbytných úspor, aniž by ocenili benefity, které jim za to EU dává. Řekové zjevně nechápou, že hrozící bankrot je daleko horší než to, co jim nabízí Eurozóna. EU vlastně za Řeky domýšlí, že bankrot by pro ně měl daleko horší následky, a snaží se tomu zabránit. Jestliže se tu mluvilo o demokracii, tak mně tohle demokratické nepřijde. Vždycky, když někdo silnější a rozumnější přinutí slabšího a hloupějšího k racionálnímu řešení, tak je to nedemokratické. Možná by bývalo lepší nechat Řecko zbankrotovat a řešit následný dopad na banky, které by bankrot Řecka eventuelně položil.

Archiv článků: listopad 2011

Vítězství sil mafiánského kapitalismu při hlasování o zákonu o veřejných zakázkách

Řecká krize, demokracie a odpovědnost

Blogeři abecedně