Archiv článků: říjen 2017

24. 10.

Zákon o obecném referendu je konec systému liberální demokracie u nás

Jan Štern Přečteno 4806 krát

Ústavní zákon o obecném referendu, podle něhož by se mohlo hlasovat o vystoupení z EU a z NATO, by v nové sněmovně mohl snadno projít. Podle severu Novinky.cz by pro tento zákon mohlo hlasovat až 152 poslanců, přičemž potřeba je 120 hlasů. Server Novinky.cz k tomu dále uvádí: „Pro by mohlo být 22 okamurovců, 22 pirátů, 15 soc. dem., 15 komunistů a zřejmě i 78 babišovců. V ODS referendum propaguje nově zvolený Václav Klaus mladší, neboť je zastáncem odchodu z EU. U lidovců není názor zcela jednotný, obecné referendum spíš odmítá pravice i STAN.“

Stále je tu ještě senát, který by jako ústavní pojistka měl tento zákon přijatý sněmovnou odmítnout. Ale tady je přání otcem myšlenky, nevíme, co učiní senátoři v zjitřené společenské atmosféře, protože populistický zákon o referendu bude mít ve veřejnosti velkou podporu.

Je nutné si říci, co přijetí takového zákona pro náš demokratický systém znamená. Zákon o obecném referendu je konec systému liberální demokracie u nás. Není to jenom způsob, jak naší zemi dostat z EU a NATO, je to cesta rozvratu demokratických institucí a ústavního pořádku. Od jeho přijetí bude možné formou referenda obcházet nejen poslaneckou sněmovnu a senát, ale i ústavní soud. Celá konstrukce ústavního pořádku, který definuje systém liberální demokracie založený na tom, že většina nemůže bez zábran likvidovat menšinu, že určité pravomoci a politiky jsou v rukou kompetentních institucí a nikoli politiků, kteří mají momentálně většinu, že existuje systém brzd a protiváh, tak celý tento sytém liberální demokracie bude zničen. Výsledkem bude nikoli systém, ale chaos vlády momentální většiny a momentální společenské nálady. Výsledkem bude de facto konec demokracie.

Svým způsobem největším nebezpečím výsledku voleb není populistické ANO, ale Piráti a SPD, kteří mají obecné referendum jako svůj základní politický koncept. Naopak je třeba se spolehnout na to, že ANO a další politické strany nepodlehnou populistickému tlaku na prosazení zákona o obecném referendu. Nejde o nic méně než o osud demokracie u nás.

23. 10.

Tradiční demokratické strany prohrály díky své programové impotenci

Jan Štern Přečteno 6587 krát

Volby skončily debaklem tzv. demokratických a tradičních stran, s výjimkou ODS, jejíž výsledek nelze ale považovat za výhru. Co nemohlo i nepozornému pozorovateli ujít, je fakt, že tři strany přelezly do parlamentu o pověstný fous. Stačilo málo a tyto strany skončily v propadlišti politického nebytí. A to dle mého názoru není vůbec náhoda, to má svůj skrytý význam. Kdyby nad našimi volbami bděla nějaká vyšší moc, tak by nemohla vyslat naší politické scéně důraznější signál. Takhle to pánové dál nepůjde, máte poslední možnost k nápravě. A co se má napravit, je celkem jasné. Je to politická impotence.

Uvedené strany nevyslaly k voličům žádnou jasnou, srozumitelnou a racionálně podloženou informaci o tom, co s naší zemí hodlají dělat, jak si představují rozvoj naší země, jaké recepty mají na výzvy dnešního globálního světa, jak si představují podporu ekonomického rozvoje apod. Alespoň já jsem žádný takový signál nezaznamenal. Místo toho velkou část energie a předvolební agitace věnovaly boji s hnutím ANO, až z toho měl člověk pocit, že občané nežijí ničím jiným než tím, zda s Babišem spolupracovat či ne.

A ne že by těch politických a ekonomických problémů, které nás tíží, bylo málo. Žijeme v době stále více se globalizujícího světa, v době, kdy řada našich spoluobčanů pociťuje velký strach a nejistotu z toho, co jim globální svět naservíruje. Je pravdou, že dlouhodobě ekonomicky rosteme, máme rekordně nízkou nezaměstnanost, ale většina obyvatelstva z toho zase takový benefit nemá nebo ho prostě necítí. Naše prosperita je založena na nízké ceně relativně kvalifikované práce našich lidí, kterou využívají převážně nadnárodní firmy. Tedy za naší prosperitu děkujeme nízko placeným pracovníkům, kteří ale na našem ekonomickém růstu nikterak neprofitují. A těchto lidí je v naší společnosti většina a této většině prostě došla trpělivost. Dosud volila zprvu ODS, pak ČSSD, ale jejich situace to nijak nezlepšovalo. A tak to dnes hodili Babišovi a ti naštvanější Okamurovi.

Žádná politická strana se touto situací seriosně a do hloubky nezabývá, zejména pak ty strany (napravo od středu), od nichž by se to dalo očekávat. Naše země se v polistopadovém období stala montovnou nadnárodních zahraničních firem. Nevyrostl u nás jediný výrobní podnik, který by aspiroval na to stát se globálním hráčem ať už rozsahem výroby nebo technologickou inovací. Když Volkswagen oznámí přesun výroby Superbu do Německa, tak se naše ekonomika zakymácí v základech. Ukazuje se, že naprosto nemáme pod kontrolou klíčové pohyby v naší ekonomice. Jsme vydáni na milost rozhodování nadnárodních korporací vlastnících klíčové segmenty naší ekonomiky.

V globálním měřítku je takových zemí, jako jsme my, s relativně kvalifikovanou a levnou pracovní silou více a je jen otázka času a náhody, kdy se globální hráči rozhodnou využít jiný region a naší zemi opustí. Nejsme ani náhodou pány vlastního ekonomického osudu a nejlépe to vědí právě ti, na jejichž bedrech naše prosperita leží. A jaké recepty přinesly naše demokratické strany k řešení této situace? Žádné.

Ale kousek od propasti nestojíme jen v ekonomické a výrobní oblasti. Kritická situace je v oblasti důchodového zabezpečení. Populace stárne, obrovským tempem roste počet důchodců na jednoho výdělečného člověka a je jasné, že lidé v aktivním věku tolik důchodců s dnešní úrovní důchodů neuživí. O tom se dlouhodobě ví, mluví, ale skutek utek.

Stejný problém je ve zdravotnictví. Roste jak kvalita zdravotní péče, tak i potřeba jejího většího objemu pro stárnoucí obyvatelstvo, na což evidentně stávající zdroje nestačí a situace se bude do budoucna jenom zhoršovat. Kde jsou recepty na tuto kritickou situaci? Ve volební kampani jsem o tom kromě obecných frází a klišé neslyšel ani slovo.

Zcela neřešená je otázka tzv. vyloučených komunit a lidí na okraji, jejichž počet bez ohledu na velké částky věnované na řešení této problematiky, stále narůstá. Narůstá i propast mezi společností a vyloučenými občany, což se projevuje nárůstem xenofobie a extrémismu.

Rozšířil se takový názor, že hnutí ANO dostalo tolik hlasů díky tomu, že je protestní antisystémovou stranou. I když rétorika A.Babiše byla stále v duchu onoho všetci kradnú, tak si nemyslím, že by zrovna toto mu zajistilo takový úspěch. Podle sociologických dat hnutí ANO považují lidé za velmi kompetentní, rozhodně za kompetentnější než ostatní strany. Skutečnost, že A.Babiš je mimořádně úspěšný podnikatel, spojená s perfektní marketingovou prezentací založenou na jednoduchých, ale účinných heslech typu “nežvaníme, makáme”, “prostě to zařídíme”, “řídit stát jako firmu” vytvořila ve velké části občanů přesvědčení, že A.Babiš a jeho hnutí jsou dostatečně schopní k tomu, aby úspěšně řídili stát. Toto přesvědčení občanů o kompetentnosti Babiše stojí za úspěchem ANO daleko víc než dnes už poněkud anachronická protikorupční rétorika. Je smutné, že k přesvědčení občanů o Babišové kompetentnosti stačilo tak málo, ale ostatní strany proti tomu nepostavily nic, co by stálo za řeč. Takže mu to nakonec k úspěchu bohatě stačilo.

Babiše porazí jedině taková strana, která bude schopná zformulovat racionální a přesvědčivý program obsahující konkrétní recepty na řešení zmíněných problémů. Buďto na to přijdou stávající strany a přijdou s něčím kloudným, nebo s tím bude muset přijít nová politická formace. Pokud se tak nestane, tak tu Babiše máme natrvalo.

16. 10.

Volby 2017 znamenají velký regres naší společnosti

Jan Štern Přečteno 4231 krát

Podle posledních průzkumů by nedemokratické, antisystémové a populistické strany ANO, KSČM a SPD měly mít v nadcházejících volbách nadpoloviční většinu hlasů blížící se téměř ústavní většině. Dvacet osm let po Sametové revoluci, která nám přinesla demokracii, je nadpoloviční část naší společnosti buďto znechucená demokracií a hledá nedemokratickou a populistickou alternativu, nebo není schopná nedemokratičnost populistů rozeznat a nebo jí prostě nevadí. V každém případě uvedené antisystémové strany s velkou pravděpodobností budou dominovat v příštím volebním období naší politické scéně. Takový volební výsledek bude znamenat zásadní zpochybnění demokratického vývoje u nás, otřese naším zakotvením v západním světě a v jeho strukturách (NATO, EU) a pravděpodobně posune naší zemi rusko-čínským směrem na Východ.

Přitom ekonomicky naše země vzkvétá, vykazuje už několik let největší růst v Evropě, má rekordně nízkou nezaměstnanost. Jak píše německý politolog Jascha Mounk pro server Slate (otištěno v Respektu): „Navzdory velkému pokroku je nálada Čechů špatná. Země je bohatá, ale voliči mají pocit, že je politický establishment podvedl a zklamal. Většina cizinců, které v Praze vidíte, utrácí peníze za pivo, suvenýry a lístky do muzeí, ale Češi z nějakého důvodu mají strach z teroristické hrozby a z migrantů. A ačkoli jim jejich politici vládli poměrně slušně, chystají se zvolit velikášského miliardáře, který jim slibuje, že změní systém. Andrej Babiš je něco mezi Donaldem Trumpem a Silviem Berlusconim: vlastní velkou část českých médií, libuje si v politické nekorektnosti,“

Kde se bere ta nevraživost velké části společnosti (většiny) vůči liberálně demokratickému systému? Je to zklamání z chování politických elit, které tu v éře po opoziční smlouvě zavedly systémovou korupci a klientelistický politický systém? Je to infekce populismu letící světem a napadající jak tradiční bašty demokracie, tak i postkomunistické státy jako Polsko a Maďarsko a nyní i nás? Čeká nás osud Polska a Maďarska, které padají stále hlouběji do propasti populismu s postupným omezováním demokratického systému a které se stávají reálnými troublemakery v rámci EU?

Místo abychom řešili skutečné důležité otázky našeho rozvoje, a sice modernizaci naší ekonomiky, rozvoj inovací a technického pokroku jako základ růstu produktivity práce, reformu zastaralého a podvyživeného systému vzdělání, přechod na zelené technologie, místo abychom řešili klíčové otázky dlouhodobě udržitelného stavu důchodového systému (který směřuje ke kolapsu) nebo zdravotního systému, místo abychom řešili, jak maximálně využít lidského a materiálního potenciálu naší společnosti, tak se dostáváme zpět do bodu nula a znovu se vracíme k základním otázkám zda liberální demokracii nebo autoritativní populismus, zda na Východ nebo na Západ. Jaký neuvěřitelný regres takové tápání znamená v dnešní době, která se raketovým tempem žene dopředu, to si ani nedokážeme představit. Nicméně taková je realita.

Symptomatický je fakt, že tradiční demokratické strany na jedné straně reflektují a hlásají, že v nadcházejících volbách jde o všechno neboli o demokracii, ale samy pro lepší volební výsledek demokratických sil vlastně nic neudělaly a hlavně nic neobětovaly. Tím míním to, že se nespojily do jednoho prodemokratického a prozápadního bloku. Učinily sice pár integračních pokusů, ale nakonec všechny snahy o integraci selhaly, předvolební koalice se rozpadly a strany kandidují v hojném počtu většinou na hranici nebo pod hranicí volitelnosti. Takže je dost pravděpodobné, že značná část prodemokratických hlasů propadne. Takhle boj za udržení demokracie rozhodně nevypadá.

Samozřejmě není vyloučené nějaké překvapení ve prospěch prodemokratických a prozápadních sil, ale spíš to vypadá, že si v příštích čtyřech letech projdeme slzavým údolím.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy