Když jsme ve federálním shromáždění vedli diskusi o zákonu o velké privatizaci, tak jsme veřejnost přesvědčovali o nutnosti privatizace tím, že každý majetek musí mít konkrétního majitele, který se stane odpovědným správcem. Říkali jsme, že majetek není jen výsada, ale hlavně odpovědnost. Citovali jsme slavnou pasáž Rogera Scrutona o vlastnictví, které jak živá voda probouzí k životu do té doby mrtvou matérii. Věřili jsme tomu a veřejnost jsme o tom přesvědčili. Dnes po dvaceti letech kapitalismu tady máme zvláštní druh vlastnictví nevlastnictví, tzv. akcií na doručitele, kdy nikdo neví, kdo je vlastní a teprve na valné hromadě se ukáže, kdo jimi disponuje a jak je to vlastně s vlastnickými poměry ve firmě. Mezitím se tyto zvláštní akcie mohou přelívat z ruky do ruky bez jakékoliv kontroly a možnosti se dozvědět, kdo právě majitelem. Podle jedné výzkumné zprávy většina firem účastnících se problémových a nápadně nevýhodných veřejných zakázek je založena na tomto podivném druhu vlastnictví nevlastnictví. Jestliže říkám vlastnictví nevlastnictví, tak tím chci říci, že k řádnému vlastnictví tam zcela chybí to, čím jsme během transformace zejména argumentovali, a sice odpovědnost. Protože není-li znám vlastník, není odpovědnost. Tento druh vlastnictví nevlastnictví je náš český vynález. Ve slušných a civilizovaných zemích neexistuje. Všude totiž existuje povinnost každou akcii zaknihovat na konkrétního majitele. Bez toho není akcie uznána a není obchodovatelná. Jde o gangsterský druh vlastnictví, protože to je přesně ten druh vlastnictví, který dokonale vyhovuje podvodníkům a mafiánům. Jak může nějaká země např. bojovat proti praní špinavých peněz, když lze jakýkoliv majetek skrýt za akcie na doručitele. Samozřejmě že v podstatě nijak. Jak se může taková země chránit proti vnějšímu ohrožení, když neví a nemůže se dozvědět, kdo ovládá firmy, které obhospodařují většinu státních zakázek. Je zajímavé, že se za tento gangsterský druh vlastnictví staví čelní představitelé právní vědy u nás, kteří vypracovali nový občanský zákoník, kde se snaží tento druh vlastnictví navždy v našem právním řádu petrifikovat. Sdružení Veřejnost proti korupci na tuto skutečnost reaguje následujícím prohlášením.

Prohlášení Veřejnosti proti korupci

O protikorupčnosti současné vlády snad již nelze mluvit ani vtipem. Dalším hřebíkem do rakve naděje občanů na zvýšení průhlednosti transakcí firem při obchodním styku s veřejnou správou je podivná snaha autorů nového občanského zákoníku definitivně petrifikovat institut anonymního vlastnictví firem. Přičemž právě tato forma vlastnictví je spolehlivým korupčním vehiklem, který zde provozuje stát s vybranými „anonymními“ majiteli podivných firem.
Ve vládním návrhu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, které mají nahradit současný občanský zákoník a obchodní zákoník, i řadu dalších právních norem, zůstává beze změny zachován princip neprůhlednosti vlastnictví obchodních společností zejména akciových společností). V občanském zákoníku se jedná o část upravující cenné papíry (konkrétně § 506-536) a v zákoně o obchodních korporacích se jedná o ustanovení o akciových společnostech (konkrétně § 264-293, zejména § 282).

㤠282
Akcie na majitele
(1) Akcie na majitele je neomezeně převoditelná.
(2) Práva spojená s akcií na majitele vykonává ten, kdo ji předloží, nebo ten, kdo prokáže písemným prohlášením schovatele nebo opatrovatele, že pro něho akcii opatruje; prohlášení obsahuje také účel, pro který se vydává, a datum jeho vystavení. Předložení akcie nebo prohlášení podle věty první může být nahrazeno ověřením totožnosti osoby akcionáře podle § 405 odst. 2.
(3) Schovatel nebo opatrovatel nesmí akcii, o které prohlášení podle odstavce 2 vystavil, vydat majiteli akcie ani třetí osobě do uplynutí doby stanovené pro uplatnění práva, k jehož uplatnění bylo prohlášení vystaveno.“

V důvodové zprávě je přímo uvedeno:
„Pojetí akcie na majitele a její převoditelnosti jsou nezměněny. Oproti věcnému záměru se dále nezavádí pravidlo, že akcie na majitele mohou být vydány pouze jako zaknihované cenné papíry. Důvodů pro tuto změnu je více. Především nacházíme jeden v překonání věcného záměru, přijatého v roce 2001. Další, podstatnější, pak v povaze akciové společnosti, coby společnosti soukromé, tedy s možností anonymity akcionářů - soukromá společnost, bez vlivu na kapitálový trh, může svou vlastnickou strukturu vystavit jakkoliv. Posledním důvodem pak je snaha návrhu vytvořit konkurenceschopnou regulaci, která při srovnání se zahraničím obstojí. Důvody pro zavedení regulace, tkvící v transparentnosti a snaze bránit praní špinavých peněz apod., jsou jistě legitimní, ale nejsou věcí soukromoprávní regulace. Praní špinavých peněz řeší AML směrnice a její transposice do českého práva, a je to ochrana veřejnoprávní, kterou je v případě potřeby nutné změnit. Snaha bránit umisťování prostředků do „anonymních“ struktur je snahou chybnou, když takto by se muselo bránit investicím do čehokoliv cenného, u čeho není na první pohled znám vlastník. Navíc, zaknihování cenného papíru dohledatelnost vlastníka neřeší, pouze komplikuje - vícestupňová registrace eviduje pouze vlastníky v první či druhé řadě, nikoliv možné skutečné vlastníky.“

Je evidentní, že na rozdíl o věcného záměru přijatého v roce 2001, autoři obou kodexů záměr opustili a zachovávají dosavadní neprůhlednost vlastnictví obchodních společností (zejména akciových společností), ač je to v současnosti jeden z nejvážnějších problémů provázejících veřejné zakázky, kdy není dohledatelné, zda v těchto obchodních společnostech nemají účast politici či úředníci, kteří o zakázkách rozhodují. Navíc není nijak v důvodové zprávě vysvětleno, proč autoři nedodrželi věcný záměr z r. 2001.
Přitom autoři kodexů uvádějí, že může takto docházet k praní špinavých peněz, ale přesto mají za to, že to není věcí soukromoprávní regulace. Z této chybné a naprosto mylné domněnky vyplývá i marginalizace škodlivosti samotného trestného činu praní špinavých peněz.

Lze si jen těžko představit účinný boj proti korupci za situace, kdy by v ČR přetrvávala naprostá neprůhlednost vlastnictví obchodních společností, za kterými může stát jak organizovaný zločin, tak politické či ekonomické zájmy. Sílící podezření, že tomu skutečně tak je, nebylo vyvráceno, naopak, každá kauza, která v posledním období vyplula na povrch, nese tyto znaky: neprůhledné vlastnické struktury obírají stát o stamilióny a miliardy a beztrestně! Přitom k původním principům transformace po r. 1989 patřil princip, že s vlastnictvím je spojena odpovědnost. Anonymní vlastnictví firem však vede k naprosté neodpovědnosti konkrétních osob za tyto firmy.
Problém průhlednosti vlastnictví obchodních společností, zejména akciových společností není řešitelný jednoduchou změnou v zákoně. Jde o zásadní koncepční změnu, která se musí promítnout jak do občanského zákoníku, tak do zákona o obchodních korporacích, i do dalších norem. To však není možné řešit poslaneckými pozměňovacími návrhy, neboť jde o změnu zásadní.

Jediným možným řešením je vrácení těchto kodexů k dopracování předkladateli, který by měl být zavázán zásadně zvýšit transparentnost vlastnictví obchodních společností.
Žádáme premiéra Petra Nečase, aby se konečně ujal role lídra vlády a aby začal snižovat její korupční potenciál, který byl předložením nekvalitních kodexů zase jednou potvrzen.