Když mi do mailu přišel pátý vzkaz Volím Karla, tak jsem se rozhodnul zveřejnit, že já naopak volím Jirku Dienstbiera. I když nemám nic proti tomu, aby někdo volil Karla Schwarzenberga. Nebo Táňu Fischerovou, Zuzanu Roithovou nebo i toho Franze, i když v jejich případě hlasy s největší pravděpodobností propadnou a klesá tak šance pro Karla a Jirku. Je to ale rozhodně lepší, než volit ty dva dinosaury Fischera a Zemana. To je skutečně obraz neuvěřitelného marasmu této společnosti, že právě tihle dva mají asi největší podporu. Volbou jednoho z nich totiž volíme pokračování klientelistické politiky, korupce a vlády kmotrů.

A nyní proč volím Jirku. Jirku jsem potkal, když šel na zasedání zastupitelů ČSSD po volbách do pražského magistrátu. Byl volebním lídrem ČSSD a kampaň postavil na jednoduchém programu, a sice že nevstoupí do nemravné koalice s ODS, která proslula jako základna největších zlodějen v tomto státě. A právě na zasedání ho čekalo nepříjemné téma: zastupitelé ČSSD se rozhodli do koalice s ODS přece jenom vstoupit. Jiří tam šel říct, že se tohoto podvodu nebude účastnit. Pochválil jsem ho a pomyslel jsem si, že mu to vůbec nezávidím. Řekl jsem mu, že teď třeba prohraje, ale časem se morální jednání nakonec vždycky vyplatí. Myslel jsem to jako útěchu a vůbec jsem netušil, jakou jsem měl pravdu. Jirka v Praze prohrál, ale celostátně se stal symbolem férové politiky.

Posléze jsem na Jirku narazil jako člen sdružení Veřejnost proti korupci. Jiří s námi spolupracoval na protikorupčních zákonech a opatřeních a stal se pro nás v politické sféře velkou oporou v boji proti korupci. S jeho pomocí jsme málem do zákona o veřejných zakázkách dostali paragraf o tom, že veřejných zakázek se smí účastnit jen firmy s dohledatelnými vlastníky. S ním spolupracujeme na novele zákona o politických stranách, kde požadujeme zastropování příspěvků politickým stranám od soukromých osob a zákaz, aby firmy sponzorovaly politické strany. Nechci unavovat líčením konkrétních věcí, ale jde mi o to ukázat, že Jirka na rozdíl od drtivé většiny politiků o boji proti korupci nejen mluvil, ale i něco dělal.

Na Jirkovi mi imponuje jeho odpor proti všem druhům ponižování, na což jsme tady mistři, jeho důraz na posilování lidské důstojnosti a schopnost zastat se slabších. Oceňuji jeho pevný názor, že svoboda bez důstojnosti není svobodou. Sympatický je i jeho nehystericky proevropský postoj.

Jirkovi měli mnozí dost za zlé, že šel komunisty požádat o podporu jejich hlasů při volbě. Také mě to nadzvedlo, ale ve srovnání s jeho jinými přednostmi mi to přišlo zanedbatelné.

Nechci tady za něj a nikoho jiného plédovat. Neříkám, volte Jirku, prostě volím Jirku.