Svým významem je útok v Paříži srovnatelný s útokem na Dvojčata 11.září 2001. I když počet obětí je menší než v případě Dvojčat, tak na druhou stranu pravděpodobnost dalších útoků na Evropu je daleko větší, než tomu bylo v případě Spojených států. Ty se přeci jenom na svém území dokázaly rychle opevnit proti pronikání Al Kajdy a zabránily tak dalším útokům. Evropa je dnes proti dalším útoků téměř bezmocná. Islámský stát má velké zázemí sympatizantů uvnitř evropských států, nakonec velký počet jeho bojovníků se rekrutuje právě z Evropy. Evropa je mu za současné situace vydána na milost a nemilost.

Svoboda versus bezpečnost
Evropa si stejně jako Spojené státy po 11.září bude muset položit otázku, nakolik si může dovolit velké množství svobody, které si dosud dopřávali její občané, a nakolik bude muset omezit některé svobody za účelem posílení bezpečnosti. Filosof Zbygniev Bauman napsal v této souvislosti prorocká slova: „Jsou dvě základní lidské potřeby: svoboda a bezpečí. Obojí potřebujeme stejnou měrou, ale zároveň jsou tyto potřeby v protikladu. Když chcete být svobodnější, platíte za to nějakým nebezpečím. Nemůžete mít obojí v maximální míře zároveň.“ Evropu čeká podobné omezení svobod za účelem posílení bezpečnosti, jako se to stalo v USA.

Integrace nebo desintegrace EU
Prvním a zcela zásadním krokem bude uzavření hranic Schengenského prostoru. Protože uvnitř Schengenu nejsou žádné hranice, tak o to víc to bude nutné. Do Evropy prostě nemohou volně proudit stovky tisíc nebo milióny lidí, jako tomu bylo dosud. S tím souvisí zavedení nadnárodní celoevropské policie střežící hranice a justičního systému, který bude na základě evropských zákonů dodržování hranic vynucovat. To jsou jasné kroky k delegování dalších pravomocí od členských států na úroveň EU, a sice v oblasti silových resortů, které dosud byly pro EU tabu. Jinými slovy řešením situace dané ohrožením ze strany Islámského státu bude vyžadovat další integraci v rámci EU. Pokud by se to EU z nějakého důvodu nezdařilo, pak se bude muset vydat opačným směrem a nebude mít jinou možnost, než uzavřít hranice na úrovni jednotlivých států, tedy zrušit Schengen. Nejhorší variantou by bylo zůstat ve stávajícím zcela chaotickém stavu, v němž ani národní státy ani EU jako celek nemají nástroje na řešení nekontrolovaného stěhování národů do Evropy. Status quo jenom usnadní další útoky Islámského státu a následně stejně donutí k zapouzdření jednotlivých členských států do národní ulity, jako se tomu už stalo v případě Maďarska.

Válka s Islámským státem
Pařížský masakr je vyhlášením války. Na videu vydaném Islámským státem po masakru vyzývá jeho člen svoje spolubojovníky: „Terorizujte je, ať ze strachu a hrůzy ani nespí“. Z toho vyplývá jasná vůle k pokračování v dalších útocích na Evropu a ty nepochybně přijdou, pokud Evropa (EU) rázně nezasáhne. Evropu čeká další vojenská eskalace konfliktu s Islámským státem, jako tomu bylo v případě Al Kajdy a Spojených států. Jestliže Spojené státy musely dobýt Afghánistán, aby z něj vypudili sídlo Al Kajdy a tak částečně paralyzovaly její sílu, tak Evropa bude muset vojensky porazit Islámský stát, aby eliminovala jeho sílu a budoucí útočné aktivity. A to nejen tím, že bude podporovat síly bojující s Islámským státem, ale aktivní vlastní vojenskou účastí. To bude vyžadovat vytvoření celoevropských vojenských sil, které budou pod jednotným vedením proti Islámskému státu nasazeny. A to je další krok k větší integraci v rámci EU.

Multikulturní princip versus asimilace
Evropa si bude muset znovu postavit otázku konceptu soužití s jinými kulturami, zejména pak s muslimy. Multikulturní řešení migračního problému umožňuje cizincům, tedy například islámské komunitě, žít podle jejich kulturního vzorce, bez nároku na asimilaci a integraci do většinové společnosti. Asimilační přístup je založený na principu kulturního a občanského přizpůsobení se hostitelské zemi a většinové společnosti. Asi není dlouhodobě možné připustit vznik neprodyšných paralelních kulturních a náboženských struktur nebo tzv. no go zón. V některých zemích to vypadá tak, jako kdyby Islámský stát měl svoje ministátečky uvnitř těchto zemí. Bude nutné dlouhodobě podporovat strategii asimilace, kdy se imigranti budou muset přizpůsobit našim normám a principům nebo odejít.

Výzva pro Evropu a EU
EU je vystavena stále těžším zkouškám. Ruská agrese proti Ukrajině, uprchlická krize a nyní útok Islámského státu, to všechno jsou krizové události, které testují schopnost a vůli EU velké problémy řešit. EU není stát, ale valí se na ní obrovské problémy, které může řešit právě jenom silný stát. Jenže pokud EU nebude s to tyto krize řešit, pak to povede k diskreditaci EU jako organizace neschopné řešit opravdu vážné úkoly. Do budoucna to může být začátek úplného rozkladu EU.