Volby do poslanecké sněmovny a nově volby presidenta odkryly jednu zásadní skutečnost. Naše společnost je rozdělena zhruba na dvě stejné poloviny. Jedna polovina je v podstatě spokojená s dosavadním vývojem, podporuje systém liberální demokracie a naší prozápadní orientaci, volila jednu z demokratických stran a jednoho z protikandidátů Zemana. Druhá polovina je nespokojená, vnímá se jako neúspěšná a poražená, dokonce ponížená část společnosti, systém liberální demokracie považuje za podvod, za nímž se skrývá korupce, rozkrádání a tunelování, v členství v EU nevidí zas tak velkou výhodu, NATO více méně neřeší, protože zahraničně bezpečnostní otázky jsou mimo její obzor, volila Zemana a jednu z antisystémových a populistických stran ANO, KSČM, SPD. Cílem první poloviny (počtem spíše menší) je pokračovat v nastoupené polistopadové cestě s tím, že je nutné samozřejmě napravovat chyby a dále postupně zdokonalovat státní a politický systém. Cílem druhé poloviny je prosperita neboli jednoduše mít se dobře, tedy stejně jako Němci nebo Rakušané, a to i za cenu demontáže liberálně demokratického systému. První polovina také víceméně ctí pravolevé rozdělení politických stran a dělí se na ty,co preferují individuální iniciativu a odpovědnost, a na ty, co chtějí spíše solidaritu. Druhá polovina přestala rozlišovat mezi pravicí a levicí, protože jí politický systém zklamal a volí jeho populistickou alternativu, která nemůže být díky své bytostné ne principiálnosti ani nalevo, ani napravo. Existuje samozřejmě nekonečná množina odstínů a variací postojů členů první i druhé skupiny, jejich postoje a názory se prolínají, nicméně ve své podstatě toto rozdělení společnosti platí.

Je evidentní, že druhou (větší) polovinu voličů nelze oslovit prosazováním hodnot demokracie, lidskými právy a dodržováním ústavy a demokratických pravidel. Pokud chce demokratický politik vyznávající systém liberální demokracie uspět i u těchto voličů, musí jim nabídnout věrohodný a přesvědčivý program a vizi vedoucí jasně k prosperitě. Těmto voličům je celkem jedno, jak se k prosperitě doberou. Zda populistickou cestou za cenu demontáže liberální demokracie nebo nějako realistickou a racionální cestou založenou na principech liberální demokracie.

Je jasné, že populisté dnes ovládající tuto část voličů nemohou splnit své sliby. Podstatou populismu je nereálnost nabízených receptů a cest, kterou populisté umně zakrývají před voliči. Vždycky nakonec dojde k selhání populistické politiky, ale to bývá obvykle pozdě. Nelze od nynějška jen neustále čekat na selhání iracionálních slibů populistických stran také proto, že jsou doprovázeny demontáží liberálního systému. Zejména záměr zavádět přímou demokracii (Piráti, KSČM, SPD) jako cesta k větší demokracii a tedy ke všeobecnému štěstí je mimořádně nebezpečná pro osud demokracie u nás. Není tedy možné čekat, až všechny populistické sliby splasknou jako balónek, protože mezitím může dojít ke zničení celého společenského systému.

Liberální demokracie se musí pokusům jí rozebrat bránit nikoli jen tím, že bude poukazovat na výhody demokratického uspořádání, na hodnoty demokracie a lidských práv, to je prostě zoufale málo, to je jenom přesvědčování přesvědčených. Liberální demokracie musí prokázat, že je kompetentní, že má vizi a recept na úspěšnou politiku především v oblasti ekonomiky, musí prokázat, že je nejen svobodná, ale i ekonomicky úspěšná. Dnes už neplatí, že demokracie je automaticky ekonomicky lepší než autokratické systémy, protože tu máme příklad Číny, kde se totalitní politická moc úspěšně snoubí s velice efektivním a prosperujícím ekonomickým systémem. Dnes není situace pro liberální demokracii tak jednoduchá a snadná jako v minulosti. Liberální demokracie musí znovu přesvědčit, že umí nejlépe zajistit ekonomický růst a prosperitu. Buď se tohoto úkolu ujmou tradiční politické strany, nebo musí vzniknout nová liberálně demokratická strana, která přijde s razantní ekonomickou vizí a jasným receptem na ekonomický růst a prosperitu.

Je-li dnes demokracie ohrožena nástupem populistických a antisystémových stran, pak její hlavní obranou musí být hledání, formulování a hlavně prosazování receptů ve veřejném prostoru, které budou úspěšně čelit výzvám globálního kapitalismu a které povedou spolehlivě k prosperitě. Množina občanů, kteří volí demokracii pro demokracii samotnou je menší, než množství těch, kteří chtějí prosperitu i za cenu ztráty demokracie. V takovém prostředí je nalezení a prosazení úspěšného ekonomického konceptu klíčovou podmínkou pro záchranu demokracie. Liberální demokracii nezachrání samotná demokracie a její principy, ale úspěšná ekonomická doktrína prosazovaná v rámci systému liberální demokracie (a nikoliv na její úkor).

Co to dnes znamená 'mít se dobře'? Máme celou řadu ukazatelů jako hrubý národní produkt na hlavu, tempo růstu, míra nezaměstnanosti, inflace, zadluženost domácností, průměrná délka života, ale domnívám se, že většina lidí to vůbec prostřednictvím těchto abstraktních ukazatelů nevnímá. Lidé převážně porovnávají svojí životní úroveň s ostatní společností a s úspěšnými zeměmi a mají se subjektivně tak dobře, jak z tohoto porovnání vycházejí. Můžete jim desetkrát vykládat, jak ekonomika rekordně roste a má nejmenší nezaměstnanost v Evropě, ale pro ně je daleko důležitější jak vycházejí ze srovnání s většinou společnosti a s s vyspělými zeměmi. Zhruba 70% obyvatel nedosáhne na průměrnou mzdu, která se pohybuje okolo 31 tis. Těchto 70% obyvatel se rozhodně nemá subjektivně dobře. A když navíc porovnají svoje reálné příjmy s Rakušany nebo Němci, tak mají o důvod k hořkosti navíc. Taková je politickoekonomická realita. Ekonomika může rekordně růst, ale panuje-li příliš velká nerovnost (subjektivně vnímáno, nikoli objektivně, objektivně jsme na tom z hlediska nerovnosti dobře) v rozdělování, pak se stejně lidi cítí špatně. Stejně tak to platí pro srovnávání s vyspělými státy, zejména jsou-li to nejbližší sousedé. Dokud je propastný rozdíl mezi nimi a námi, dotud není šance dosáhnout subjektivně pocitu, že se máme dobře. Politik, který chce uspět, musí na řešení těchto problémů nabídnout věrohodný a přesvědčivý recept.

Když Občanské fórum ve volbách slibovalo návrat do Evropy (S námi do Evropy), tak většina společnosti to vnímala jako návrat nejen co do svobody a demokracie, ale hlavně co do životní úrovně. Zatímco svobody a demokratické vymoženosti se staly samozřejmou součástí našeho politického systému, tak naše životní úroveň se k nejvyspělejším státům přiblížila jen symbolicky. Pro většinu obyvatelstva se tak sliby dané Občanským fórem nesplnily a v tomto ohledu pro ně nový liberálně demokratický režim selhal. Navíc proměna původně liberální demokracie v klientelistickou demokracii, v níž korupce prorostla do samotné podstaty politického systému, byla dalším důvodem ke zhnusení velké části občanů z politického polistopadového vývoje. Kombinace systémové korupce vedoucí k nástupu klientelistické demokracie namísto liberální demokracie a neúspěchu při dotahování se na ekonomickou a životní úroveň nejvyspělejších států se ukázala jako smrtící pro vývoj důvěry v polistopadový vývoj, což jenom vehnalo velkou část společnosti do náruče populistických a antisystémových stran. Náprava spočívá v tom, že demokratické strany přijdou s přesvědčivým receptem na návrat do Evropy i co do ekonomické a životní úrovně.