"Na naši zemi se valí tří velké pohromy, aniž by to naši vládu, ale i většinovou společnost vážně zajímalo. Pokud se tím nezačneme zabývat a řešit to, tak se můžeme propadnout do stavu, z nějž nebude návratu," píšeme v prohlášení platformy Zachraňme Česko, kterou založila naše strana iČesko.
Co jsou ony tři pohromy? Klimatická změna, jejímž důsledkem je nedostatek vody, úbytek orné půdy, vymírání živočišných druhů a proměna krajiny v polopoušť, dále dramaticky narůstající zaostávání naší země za prudkým technologickým rozvojem, který přinesla stále více se globalizující světová ekonomika a konečně narůstající neschopnost našich lidí uspět na globálním trhu práce, a to hlavně kvůli zaostalému systému vzdělání.

Společnost, aspoň její aktivnější část, se zabývá konfliktem zájmů a možnými dotačními podvody premiéra Andreja Babiše. Milion chvilek pro demokracii svolává do ulic stále větší množství nespokojených občanů, kteří volají po nápravě situace a po odchodu A.Babiše z vlády. Naše platforma nijak nezpochybňuje snažení iniciativy Milion chvilek pro demokracii. Bojovat proti ohrožování demokracie a premiérovi ve střetu zájmů je velmi důležité, ale ještě důležitější je mít dlouhodobou vizi, co dělat potom. Obáváme se, aby nová politická scéna nebyla opět roztříštěná a paralyzovaná jako dnes. A také bychom si přáli, aby následující vláda konečně nemyslela jen v rámci svého čtyřletého období, ale postarala se o jasnou a dlouhodobou vizi Česka na desítky let.
Nechceme, abychom tady roky řešili Čapí hnízdo a zatím se nám naše země měnila v polopoušť, aby se kdysi vyspělý průmyslový stát dále měnil v montovnu a jeho málo vzdělaní obyvatelé ještě více hloupli díky rigidnímu a neschopnému vzdělávacímu systému. My premiérovi mnohem více než Čapí hnízdo vyčítáme, že nemá vizi, a nakonec i kdyby ji měl, nemohl by ji naplňovat, neboť je zcela paralyzován svými problémy.

Půda do jisté míry patří nám všem
Naše platforma Zachraňme Česko se chce zasadit o změnu půdního zákona. Měly by zde být taxativně stanoveny povinnosti majitelů vůči své půdě - povinnost zakládat remízky, meze, stromořadí, mokřady, rybníky, omezit maximální rozlohu lánu či zavést povinnost měnit pěstované plodiny. Mělo by jít o celou řadu povinností, podobně jako v lesním zákoně, kde jsou stanoveny práva, ale i povinnosti jeho majitele.
Půda není jen soukromý majetek, má obrovské dopady na život nás všech. Pokud tu nechceme polopoušť, musíme direktivně shora donutit majitele půdy, aby se o půdu starali ve prospěch nás všech.
Změnit se musí i dotační systém. Vyplácet dotace jen na základě rozlohy půdy je absolutní tupost a nechápeme, proč se tady pořád drží. To je ostatně jeden z důvodů, proč farmáři nezakládají na poli tolik užitečné remízky, protože jim to zmenšuje výměru. V dotačních podmínkách by mělo být i řádné nakládání s půdou.
Aktuálně je česká krajina na pouhé jedné třetině retenční kapacity, což je údaj, vyjadřující její schopnost zadržovat vodu. Podle odborníků z České zemědělské univerzity chybí tuzemské krajině 70 tisíc rybníků a stovky mokřadů, které jsou považovány za nejlepší stanoviště nejen z hlediska zadržování vody, ale i kvůli biodiverzitě, tedy rozmanitosti druhů.
Ozdravení půdy bude trvat desítky let. Situaci komplikuje fakt, že většina farmářů hospodaří na celcích, které mají třeba i stovky vlastníků, kteří nemají žádnou motivaci se o půdu řádně starat. Jinak je tomu na Západě, kde si farmáři půdu běžně předávají z generace na generaci, a navíc si uvědomují, že vlastnit pole znamená mít i určitou zodpovědnost k celé společnosti.

Od biflování ke kreativitě
Tradiční české školství zamrzlo v minulém století a moc se na něm neprojevuje, že má vzdělávat generaci vyrůstající v moderní a rychle se vyvíjející době. Dnes už nejsou tolik důležité encyklopedické znalosti, které jsou k dostání na internetu během vteřin, jako spíše přístup k získávání a ověřování těchto informací. Vidíme, jaký úspěch tady zažívají proti systémová uskupení, fake news a dezinformace v kyberprostoru. Schopnost kritického myšlení českého obyvatelstva je totiž velmi nízká.
Místo abychom v žácích rozvíjeli otevřenost vůči světu a empatii, tedy schopnost vcítit se do druhých, a tím je i lépe pochopit, podporujeme je ve vzájemném soutěžení. Výsledky takového přístupu vidíme na rozdělení české společnosti do neprodyšných bublin, z nichž dotyční nenávistně útočí na lidi z jiné bubliny, místo aby se snažili najít společnou řeč.
Chybí nám i řádná výchova k občanství, kde by se studenti dozvídali nejen o občanských právech a povinnostech, ale také o tom, k čemu jsou dobré a jak snadno se o ně dá přicházet.
České školství potřebuje nejen zcela zásadní reformu, k jaké se třeba koncem 90. let odhodlalo do té doby zaostávající Finsko. To místo strojírenství a lesnictví vsadilo na vzdělání a znalostní ekonomiku a dnes patří ve většině ukazatelů ke špičce.
Jenže tato reforma se neodehraje bez řádného financování školství, aby zajímavý plat lákal špičkové učitele, a ne jen lidi, kteří vystudovali
A nejde jen o výši platů, ale i o počet učitelů na žáka, který je nutné podstatně navýšit.

Od montovny k inovacím
Třetí oblastí, ve které Češi zaostávají a na níž se chceme zaměřit, je kombinace témat: věda, technologie a inovace. Technická vyspělost každé země se z devadesáti procent odvíjí od podílu, který ekonomika dává na výzkum a vývoj soukromých firem. Vyspělé státy dávají tři procenta, raketově rychle rostoucí státy pak dokonce čtyři procenta, Česko necelá dvě procenta. Bývali jsme hrdou průmyslovou a technologicky vyspělou mocností, teď se z nás bohužel stala montovna světa.
Česko nezachytilo rychlý nástup nových technologií a masivní digitalizace a absolutně na to nezareagoval ani trh práce, ani školství. Zatímco pro vyspělé státy znamená tento trend nové šance a výzvy, pro ty méně vyspělé a méně připravené, kam spadá i Česko, může znamenat spíše hrozbu.
To, jak země dokážou využít výhod digitálního světa, závisí do značné míry na dovednostech obyvatelstva. Takže zatímco do vyspělých zemí přinese digitalizace další vyspělost, produktivitu a blahobyt, v méně vyspělých zemích, jako jsme my, bude řada méně vzdělaných a včas nerekvalifikovaných lidí přicházet o práci. A globální nerovnost tak bude ještě patrnější.

Všechny tři zmiňované problémy jsou vzájemně propojeny - pakliže nebude obyvatelstvo vzdělané, nebude umět kriticky myslet a vidět svět v souvislostech, nepochopí klimatickou krizi a další ekologické hrozby a nebude cítit potřebu něco zásadního dělat. S tím souvisí také inovace. Stát bude muset podle odborníků vyplatit třicet miliard ročně na obnovu krajiny, aby zase uměla zadržovat vodu. A kde na to vzít peníze, když se propadneme mezi zaostalé země? Jen bohatá a ekonomicky a technologicky vyspělá společnost je schopná náležitě řešit ekologické problémy.

Co by mohlo dosud nečinné politiky přimět k akci, jsou sami lidé. Stačí, až nebude mít nějaký půl milionu lidí vodu ve studních. Pak se otázky klimatu, hospodaření či inovací stanou všednodenními problémy. Půjde rázem o politikum prvního řádu. Boj o vodu se brzy stane tím nejzásadnějším problémem. Pak se lidé proberou, místo žabomyších sporů se začnou věnovat skutečným tématům budoucnosti a Česko snad konečně bude mít nějakou vizi.

Cílem našeho prohlášení je iniciovat hnutí aktivních občanů, politických stran a iniciativ, aby i široká veřejnost pochopila, co se na Česko žene, a aby se námi uvedené problémy mohly konečně začít řešit. Naší jedinou šancí na záchranu je, že se demokratické strany v následujících volbách spojí proti Babišovi, sestaví vládu a nastaví jasný a dlouhodobý kurz směrem, který jsme naznačili.

Více informací o nás najdete na:
https://www.facebook.com/Zachra%C5%88me-%C4%8Cesko-871233789893888/