Většina komentátorů vysvětluje drtivou volební porážku ODS tím, že k volbám přišli především ti voliči, kteří se cítili ohroženi politikou a reformami, které ODS zaváděla. Byl to prý jakýsi protestní hlas proti ODS. Nebylo to tedy proto, že by snad ČSSD přesvědčila svými politickými koncepty. Mezi hlavní důvody nenávisti k ODS se uvádí nepopulární reformy zatěžující chudší vrstvy – hlavně pak poplatky ve zdravotnictví, nejistotu vyvolávající reformní experimenty – privatizace nemocnic a převod fakultních nemocnic na akciové společnosti, nedostatek komunikace a arogance – prezentace zdravotních reforem komickým duem Julínek Cikrt, Topolánkovy úlety, nesmyslné „Evropě to osladíme“, ale i korupční praxe na krajích – lidé místo milovaných hejtmanů viděli spíš nekonečnou řadu malých domů, kšeftů pro kamarády, obstarávání fleků pro spolustraníky, nesmyslné investice pro investice.
Asi je na tom dost pravdy, ale já si přece jenom nemohu zbavit pocitu, že běžní občané zase tak politikou ODS nestrádali. Vždyť jsme celou dobu vlády ODS žili v období silného ekonomického růstu. Klesala nezaměstnanost, stoupala životní úroveň, naše ekonomika patří k nejúspěšnějším v celé Evropě. Navíc reformní kroky byly v oblasti daní téměř nijaké, vždyť šlo vlastně jen o přesun peněz z jedné položky na jinou – menší daňovou sazbu vykompenzovaly vyšší zdravotní a sociální dávky. Změny sazeb DPH prodražily potraviny, ale podražilo všechno, to si nikdo ani nedal do souvislosti. Poplatky ve zdravotnictví asi kdekoho zdravě naštvaly, ale na pád vlády to rozhodně nebylo. Arogance a špatná komunikace tu byla, ale ta je tu vždycky, vždyť Paroubek a Rath byli v éře svého vládnutí úplní mistři arogance a volby neprohráli. Prostě se mi právě tyto důvody prohry nějak nezdají.

Mám zcela jiné vysvětlení. ODS neprohrály volby hlasy proti ní, ale nedostatek hlasů pro ní. Klíčovou otázkou voleb je, proč zůstali doma voliči ODS, kteří jinak věrně za tuto stranu pravicově kopou. Co jim ODS provedla, respektive co jim naopak neprovedla? Já si myslím, že ODS svoje voliče prodala. Prodala je za koaliční vládu s dvěma stranami, které mají k pravicovosti asi tak blízko jako sociální demokracie. Základním a zcela zásadním volebním heslem ODS byla patnáctiprocentní rovná daň. Po vyhazovu Tlustého z vlády a jeho nahrazení na postu ministra financí Kalouskem ODS vlastně opustila svůj největší volební tahák. Koncept nízké rovné daně je konceptem přesunu peněz a kapacit ze státního sektoru do soukromého podnikání. Společnost se pak daleko víc opírá o soukromý sektor, a to ve všech ohledech, v životní úrovni, v zaměstnanosti, v sociální jistotě. Koncept ODS byl založen na tom, že větší rozsah soukromého sektoru daný snížením daňové zátěže, zajistí větší růst výroby, větší zaměstnanost a lepší životní úroveň. Souboj mezi rozsahem toho, co je státní a co soukromé, je základním politickým sporem. Liberálové říkají, že pouze soukromý sektor produkuje nové hodnoty, zatímco stát je jenom spotřebovává. Proto chtějí co největší podíl soukromého. Socialisté naopak chtějí co největší podíl státu, protože reprezentují hlavně zaměstnance (a nikoliv zaměstnavatele) a zaměstnancům je jedno, zdali je zaměstná stát nebo soukromá firma. Socialisté si nedělají vrásky s tvorbou hodnot, ba naopak mají za to, že v soukromém sektoru vládne žraločí dravost a bezohledná chamtivost, zatímco ve státním panují státem daná (nikoliv trhem) pravidla, sociální vlídnost a hlavně masivní přerozdělování. Proto se snaží všemi prostředky oblast státního rozšiřovat nehledě na ztráty, které to jak soukromému sektoru, tak i celé společnosti přináší. To je odvěký spor socialistů a liberálů.

Liberálové měli po osmi letech vlády socialistů možnost ukázat, jak by fungoval jejich projekt společnosti. Jenže v zájmu sestavení vlády s dvěma nepravicovými stranami to hlavní, oč jim šlo a oč každé pravicové straně musí jít, ODS vzdala a zcela trestuhodně opustila. Řeklo by se téměř bez boje, protože jsem nezaregistroval větší spory při sestavování koaličního programu. Docela chápu poslance Tlustého, autora koncepce rovné daně, že mu z toho později hráblo a ve výřivce ukončil svojí politickou kariéru. Domnívám se, že Topolánek vůbec netušil, jak klíčový bod programu ODS vzdává. Mám z něj pocit, že příliš nerozlišuje mezi tím, jakou váhu mají poplatky u doktora nebo daně. Zdálo se mi, že to bere tak nějak technologicky: prostě sestavit nějak vládu, ty chceš tohle, ty zas támhleto, splatláme to nějak dohromady, aby všichni byli spokojeni, a máme program vlády. Myslím, že nebyl s to docenit, že tím vzdává úplně všechno. Bez rovné daně ztratila ODS svůj obsah, poplatky nebo nesmyslné privatizace okresních špitálů to nemohly nahradit. Kdyby ODS prosadila koncept rovné daně a dnes drtivě prohrála volby, tak by jenom splnila svojí historicky danou roli a žádná tragedie by to nebyla. Dzurindova pravicová vláda na Slovensku provedla mimořádně tvrdé reformy důchodového, sociálního a zdravotního sytému podle nejmodernějších vzorů a …prohrála drtivě volby. To je v pořádku, tato vláda měla smysl. Po ní nastoupivší populistický socialista Fico kromě poplatků ponechal celý systém tak, jak ho nastavila Dzurindova vláda. Jenže ODS drtivě prohrála pro nic, její vláda neměla politický smysl. A to je tragedie.

Jestli ztráta klíčového bodu programu nevadila Topolánkovi a dalším jeho kolegům, kteří se už těšili na ministerská křesla, tak voliči ODS tak neutrální nebyli. Pod vládou ODS se dál provozoval těžkotonážní socialistický stát. Vládní koalice s vítězným křikem zaváděla reformu nereformu, přičemž reálné daňové břemeno zůstávalo stejné. To muselo příznivce pravice přivádět k zoufalství, protože jejich vláda jim byla k ničemu. Reakce na sebe nenechala čekat: při volbách do krajů i do senátu zůstali voliči ODS z velké části doma. Proč by volili ODS, když jim to v podstatě nic nepřinese?

Nutno ovšem říci, že ODS není v záviděníhodné situaci. Systém poměrného zastoupení vedoucí zákonitě ke koaličnímu způsobu vládnutí, a to ještě na bázi obvykle jednoho většinového hlasu, neumožňuje silným stranám (ODS a ČSSD) reprezentujícím jasně levou nebo pravou orientaci realizovat svůj program. Obě hlavní politické strany tak doplácí na nutnost ustavit povolební koalice se stranami, které pokaždé tvrdě oříznou jejich koncepty. Jenže ČSSD je v tomto případě ve výhodě: i když musí hledat kompromis pro své socialistické projekty, není pro ní taková tragedie, když nic neprosadí, protože dnes je stát, sociální a zdravotní systém, daňový systém i míra solidarity v podstatě na socialistické úrovni. Socialistům stačí udržovat status quo, protože stávající stav je v principu socialistický. Od ODS se ale čeká, že s tím něco udělá. Jenže na to nikdy nedostane v daném volebním systému dostatečný počet hlasů. Je to bludný kruh pravice, smrtící objetí koaličních partnerů rozdrtí každou pravicovou vládu. Jenže bez principielní pravicové politiky ODS nakonec zajde nebo jí nahradí jiná odvážnější strana.