Setkání Obama –Medveděv aneb dějiny v pohybu

09. 04. 2010 | 15:50
Přečteno 4810 krát
Při četbě blogu kolegy Jiřího Pehe, kde psal o tom, jakým neuvěřitelným banalitám se věnují média při příležitosti setkání Obamy s Medvěděvem v Praze, jsem se ohromně pobavil. A také jsem si uvědomil jednu věc, že Jiří Pehe trochu médiím křivdí. Neboť jaký je úkol masmédií, než být společníkem lidem v jejich běžném každodenním životě. Setkání presidentů dvou supervelmocí byť u nich za humny je dějinný akt, který se odehrává zcela mimo horizont běžného člověka. Je údělem masmédií sdílet se svými čtenáři dějinnou slepotu. Již od Heideggera víme, člověk ve svém každodenním obstarávání bytostně tíhne k banalitě a plku, neboť jen tak vytěsní horizont konce ze svého života. Navíc v našich středoevropských končinách většinou, když se daly dějiny na pochod, tak to obvykle běžný člověk pěkně odnesl, aniž by pořádně věděl proč.
Pokud chceme porozumět alespoň trochu tomu, co se dnes odehrává, musíme se podívat na podobná jednání o odzbrojení mez i těmito velmocemi v minulosti. Podívejme se několik předchozích schůzek. V roce 1976 president Carter a generální tajemník Brežněv stvrdili podpisem významnou smlouvu o odzbrojení SALT II ve Vídni. Tato smlouva byla součástí širší dohody z Helsink, kde obě velmoci podepsaly tzv. třetí koš o dodržování lidských práv. Ačkoliv z tehdejšího hlediska se pakt o lidských práv jevil jako nic neznamenající šlehačka na dortu, kterou si vynutili Američané, přesto z dnešního pohledu se právě toto stalo daleko důležitějším faktorem dějinného vývoje než smlouva o omezení zbraní. Lidská práva se od té doby stala součástí mezinárodního práva, které je podle uznávaných konvencí nadřazené vnitrostátnímu právu. Na základě toho se v sovětském bloku rozvinulo disidentské hnutí, které požadovalo přizpůsobení vnitřních právních poměrů těmto mezinárodním smlouvám o lidských právech. I když komunistické režimy tvrdě potlačovaly tyto pokusy hrubou silou, postupně tím ztrácely legitimitu jak na mezinárodní, tak i na vnitrostátní úrovni. A to nakonec způsobilo, že komunistické režimy se stále více udržovaly holou silou, což je dlouhodobě podlamovalo víc, než si byly ochotné připustit. Český filosof a zakladatel Charty 77 Jan Patočka pochopil dějinný význam boje za lidská práva i to, že holé politické násilí a donucování nakonec s ideou lidských práv prohraje.
V roce 1986 president Reagan a generální tajemník Gorbačov začali na Islandu jednat o snížení počtu jaderných raket v Evropě. Překvapivě se tehdy dohodli na snížení počtu na sto střel. V roce 1987 návazně podepsali smlouvu o likvidaci raket kratšího a středního doletu. Tím nejen přispěli k začátku konce studené války, ale nepochybně v navazujících neveřejných jednáních museli dohodnout scénář postupného vyklizení pozic Sovětského svazu ve Východní Evropě výměnou za ukončení závodů ve zbrojení, které dohnaly Sovětský svaz až k úpadku. Ukázalo se, že Sovětský svaz nemůže konkurovat ve vyzbrojování Spojeným státům ani ne tak finančně a kvantitativně, jako kvalitou. Prostě některé druhy zbraní, které rozhodujícím způsobem posunuly vojenskou strategii kupředu (např. křižující střely, bojové helikoptéry Apache), nebyl Sovětský svaz za žádných okolností schopen vyvíjet díky rostoucí technologické propasti mezi ním a Spojenými státy zejména v počítačové technice. A Reagan, který vyhlásil křížové tažení za dodržování lidských práv ve světě, měl pro Sověty lukrativní nabídku. Lidská práva za zmírnění závodů ve zbrojení. Vzpomeňme na prorockou vizi Jana Patočky, který předvídal vítězství lidských práv dvanáct let předtím v době, kdy se to zdálo naprosto nemožné.
V roce 1991 v Moskvě George Bush starší a Michail Gorbačov na tiskové konferenci v Moskvě uzavírají americko-sovětskou schůzku o odzbrojování a podpisem smlouvy START završují devět let jednání. Domluvili se o snížení počtu jaderných zbraní až o třetinu. Nevíme, o čem se ještě jednalo, ale pak přichází odchod sovětských vojsk z Východní Evropy a postkomunistické země začínají jednat o vstupu do NATO. Vstupem do NATO později získávají definitivní bezpečnostní pojistku pro demokratizační vývoj ve svých zemích.
Z dosavadního přehledu vidíme, že samotné jednání o odzbrojení a následné smlouvy z hlediska vojenského příliš neznamenaly. Vždycky mě v této souvislosti ohromně pobaví výkřiky typu, že ale úplné jaderné odzbrojení zase nenastane. Vojenská vyrovnanost daná vzájemným několika násobným overkillem žádná odzbrojovací smlouva nenarušila, ale přinesla vždy ukončení nesmyslného zbrojení, které stejně nemělo na overkillový pat vážný význam. Co ale tato jednání vždy přinesla, bylo politické uvolnění a následný dějinný pohyb směrem k větší svobodě národů a států. A to je na tom to hlavní. Zahraniční politika Spojených států je založena na prosazování hodnot, nikoliv na utilitárním nastolování mocenské rovnováhy a vyvažování geopolitických sil, říká Henri Kissinger v knize Umění diplomacie. Hlavní osou zahraniční politiky Spojených států v minulém i tomto století je prosazování demokracie a lidských práv. Jako hlavní nástroj používaly USA proti hlavnímu oponentovi, Sovětskému svazu, zmírnění závodů ve zbrojení. Sovětský svaz dlouho dobu stavěl svoje ideologicko mocenské zájmy ve světě nad životní úroveň svého obyvatelstva. Tu dával na oltář světové revoluce. Za Gorbačova došlo ke změně. Došly jak finance, tak i ideologická zanícenost a ochota strádat. Gorbačov vzdal boj o světovou nadvládu a vyměnil s Reaganem boj o vliv ve světě a závody ve zbrojení za možnost více se soustředit na budování lepšího života vlastních lidí. To byl klíčový zlom a současně největší úspěch zahraniční politiky Spojených států ve 20. století, na němž jsme osudově vydělali i my.
Dnes v roce 2010 Rusové s Američany opět podepisují smlouvu o dalším odzbrojení. Je to zase tradiční snížení počtu jaderných raket o třetinu. Snížení raket je opět spíš symbolické, zničující potenciál jaderných zbraní stále spolehlivě několikanásobně převyšuje sílu nutnou ke zničení života na Zemi. Zajímavý je jednostranný dodatek Rusů, že kdyby budování protiraketového obranného systému v Evropě šlo špatným směrem, tak si vyhrazují právo jednostranně od smlouvy odstoupit. Protiraketová obrana je noční můrou nejen ruských generálů. Patová situace vzájemného několikanásobného zničení znamenající, že nelze jadernou válku vyhrát (protivník zničený prvním úderem bude mít dost raket, aby zničil útočníka), je bezpečnou zárukou míru už 60 let. Jenže v případě protiraketového deštníku se otevírá možnost vítězného prvního úderu. Což na jedné straně podněcuje majitele deštníku k úvahám jednou provždy to „vyřešit“ a současně silně znervózňuje druhou stranu, která není daleko od myšlenek na první útok nečekat. V každém případě vybudování protijaderného deštníku by fatálně destabilizovalo vojensko politickou situaci. Proto si myslím, že současná dohoda je nepsaně víc o protiraketové obraně než o odstranění z vojenského hlediska stejně zbytečných raket. Ale zase nejde jen o zbraně, ale o to, co se dohodlo vedle. Protože to je to, co následně rozhoduje o dalším vývoji ve světě. Každé snížení zbraní bylo doprovázeno politickým uvolněním, které přineslo lepší život všem národům ležícím v zájmové zóně Ruska (dříve Sovětského svazu) a Spojených států. Není důvodu se domnívat, že to tentokrát bude jiné.
Taky nechápu, že někteří jásají nebo naopak pláčou nad tím, že k jednání nebyla pozvaná EU. Co by tam dělala? To prostě není hráč tak těžké váhy. Jednak vojska EU neexistují (nebo jsou směšně malá) a jednak v EU opravdu není komu s nadsázkou zavolat, kdyby o něco šlo. Kdo by tam za Evropskou mlhovinu měl jet? Sarkozy s Merkelovou nebo ti dva formální představitelé, které vytáhli z nějaké bezvýznamné kanceláře? Prostě EU není ve stavu, aby byla partnerem ve vojenských jednáních supervelmocím. Na tom není nic k smíchu, ani k pláči, to je fakt, který by nás měl vést k tomu, abychom se k přátelům v USA chovali maximálně slušně.
Dnes ještě nevíme, o čem se kromě odzbrojování oba presidenti bavili a jaké nepsané dohody ohledně dalšího uspořádání světa dojednali. Symbolické setkání presidenta Obamy s hlavami jedenácti východoevropských postkomunistických států z bývalé sféry vlivu Sovětského svazu mi napovídá, že ústupkem za odzbrojení mohlo být ze strany Rusů potvrzení toho, že se nebudou v této sféře pokoušet uplatňovat svůj vliv vojenskými prostředky. Bohužel mi v tam v té souvislosti chybí Gruzie, ale ta zřejmě spadla do jiného šuplíku. Nemyslím, že setkání Obamy s východoevropskými presidenty bylo nějaké chlácholení, jak napovídal jeden novinový titulek, ale naopak veřejné gesto garance Spojených států za nezávislý vývoj zemí v této oblasti. A to je pro mne ten hlavní výsledek. Proto jsem optimista a doufám, že mi vývoj v následujících letech dá za pravdu.


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

voroshilov napsal(a):

Kupodivu dobry a vyvazeny clanek od pana Sterna az na posledni odstavec-Gruzije a jeji sileny president nijak nezapadaji do planu Obamy,je to zrudicka Bushe a brzo skonci na smetisti dejin!
Setkani Obamy s vychodoevropskymi presidenty bylo jenom gesto dobre vuli,jinak cely den provedl s medvedem a pejsci cekali pred dvermi na rozkaz sveho panicka,nechapu co pan Stern v tom vidi vyznamneho?
09. 04. 2010 | 16:57

Zacheus napsal(a):

Jen o drobnou historickou zajímavost si dovoluji doplnit autorův blog tak, že někdejší americký prezident James Carter po podpisu smlouvy mezi USA a tehdejším Sovětským svazem, objal a lehce políbil na tvář tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Brežněva. To bylo tehdy hodnoceno jako velmi přátelské gesto.
09. 04. 2010 | 17:13

J.H. napsal(a):

Kdyby autor raději nelakoval situaci na růžovo. Zřetelně ve stylu našich sdělovacích prostředků. Hlavní osou politiky USA v minulém i tomto století prý je prosazování demokracie a lidských práv. Ta demokracie to je zřejmě osobování si práva diktovat jiným státům a lidská práva to je zřejmě válčení a zabíjení civilistů v Iráku i v Afghánistánu. Budování lepšího života vlastních lidí to je zřejmě ten enormní nárůst počtu bezdomovců v USA a také likvidace střední třídy. Naše výhoda vstupu do NATO je zřejmě v tom, že můžeme pomáhat USA válčit. Posílat naše vojáky na jeho bojiště a platit jejich účast. Přímo komicky zní konstatování o veřejném gestu Spojených států východoevropským zemím v garanci jejich nezávislého vývoje.
09. 04. 2010 | 19:02

Pája napsal(a):

"Prostě některé druhy zbraní, které rozhodujícím způsobem posunuly vojenskou strategii kupředu (např. křižující střely, bojové helikoptéry Apache), nebyl Sovětský svaz za žádných okolností schopen vyvíjet.."
Je mi líto, pane Šterne, ale střelu s plochou drahou letu Ch 55 (AS 15 Kent v kódu NATO) s doletem cca 2500 km zařadil tehdejší SSSR do výzbroje už v roce 1983. Údaje jsou dostupné na Internetu :-)
09. 04. 2010 | 19:37

Karel Mueller napsal(a):

Pane Stern,
měl bych pár dodatků.

- Pokud jde o prosazení koncepce lidských práv a její přijetí Brežněvem, to nebyl důležitý, to byl kardinální rok k položení komunismu. Tedy Carter a nikoliv Reagan byl tím, kdo zasadil komunismu rozhodující, byť v danou chvíli nenápadný úder

- Pokud jde o technologické zaostávání. Otázku lze položit takto: Vzdal to Gorbačov kvůli zaostávání, nebo zaostávání bylo záminkou k likvidaci komunismu? Kloním se k druhé možnosti, tj byo záminkou. Dnes je Rusko odvar proti SSSR (z hlediska vojenské moci) a přesto se mo nezdá, že by i bojovný Bush něco přílič pořídil. Ono totiž jaderná válka by probíhala nejspíš útokem na neuralgické body a tomu příliš nejde zabránit. Kromě toho pouhý výbuch v silech by spolehlivě zničil biosféru a žádným prvním úderem nemůžete zničit veškěrý potenciál Rusů - určitě mají dostatek pod Uralem v kilometrových hloubkách.

- Pozorovatelé si nemohli nevšimnout, že oba světoví státnici se bavili jen s jedním politikem mezi čtyřma očima a jen s jedním politikem v trojici. Odvodit z toho lze leccos ... třeba i důsledek mimořádně prozíravého stanoviska prezidenta ke Gruzii.
09. 04. 2010 | 19:51

Admirál napsal(a):

Karel Mueller - a ten politik musí hodně lidem spojeným s minulou US aministrativou hodně vadit.

Ostatně stačí se podívat do novin.
09. 04. 2010 | 21:36

Karel Mueller napsal(a):

Admirál:

Pokud chce Obama nové vztahy s Ruskem, tak jim musel dát vcelku na srozumněnou, že antrusismus bude bez USA v zádech. Samozřejmě, pokud ty přátelské vztahy s Rusy opravdu chce. Z čehož plyne, že vztahy s Rusy si máme budovat a řešit sami, koneckonců jsme snad dospělí lidé.

A pro ty vemi mnohé lidi z toho musí vyplynout nepříjemné poznání, že Rusům nikdo jiný nestál za komunikaci, jen ten jeden politik.
09. 04. 2010 | 22:50

Targus napsal(a):

To Jan Štern:

Vstup do NATO coby garance směřování k demokracii?
Vy si z nás děláte srandu, anebo nevíte, co sloveo demokracie znamená?
Technologický náskok USA, možná ano, ale nikterak významný ke skutečnosti, že ozbrojené síly USA by nebyly schopny zabránit použití všech jaderných zbraní ze strany SSSR. Jinými slovy technologický náskok nebyl až tak strašidelný, strašidelné bylo vyčerpání ekonomik socialistického tábora. Prostě na další kolo zbrojení došly chechtáky a ze strany obyčejných lidí nebyla vůle se podrobit dalšímu a hlavně opravdovějšímu strádání, které by muselo nevyhnutně následovat po novém nadechnutí a rozjetí zbrojní mašinérie. Lidé žili už příliš dlouho v míru, než aby se báli nové války a aby za vidinu míru byli ochotni obětovat vlastní pohodlí takovým způsobem jako v 50. letech.
09. 04. 2010 | 23:46

Jozef napsal(a):

"Zahranicni politika Spojenych statu je zalozena na prosazovani hodnot",demokracie a lidskych prav.

V texte vsak nie je ani trochu naznacene,ake lidske prava presadzovala americka politika.
Henry Kissinger sa pochvalil,ze na puc v Chile CIA vystacila so 6 milionmi dolarov.
Od Argentiny po Kubu a Haiti stryko Sam bojoval za tie iste svoje lidske prava vsetkymi prostriedkami,vratane slavnych eskadier smrti.
Tusi autor,aku uctu ma americka politika v jej starych "bananovych republikach"?
Za tie iste svoje lidske prava bojovali Kissingerovci v Grecku i v Turacku,v Saudskej Arabii i v Indocine,v Irane i v Afganistane...

Zaciatkom 90-tych rokov vychadzal dennik KDH,Slovensky dennik.V jednom clanku som sa docital toto: Henry Kissinger predsa na konferencii v Prahe jasne povedal,ze nasim udelom je bananova republika.
Nedalo mi to,vybral som sa do redakcie za autorom clanku: preco potom pisete uplne opacne?
Nebolo mu do reci."Ved vidite,co sa deje"
Kissingerovci mimoriadne uspesne bojovali za svoje lidske pravo takmer zdarma ziskat uplnu hospodarsku a medialnu moc v krajinach vychodnej Europy,urobit domorodcov proletarmi na vlastnom majetku a zaradit ich ako "misionarov" do svojej vojnovej udernej paste.
Kulturny autor by si mohol vsimnut medzi ziskanymi lidskymi pravami aj pravo byt objektom politiky divide et impera,pravo nepracovat,konzumovat bulvar a drogy alebo pravo nechat si mocichtivymi majitelmi penazi vymyvat mozgy.
V starych bananovych republikach si to kulturny autor vsimne.Nie tak v novych demokraciach "ochotnych" poddanych,uspesne zbavenych hospodarskej,medialnej a tym aj politickej svojpravnosti.
10. 04. 2010 | 04:30

Jozef napsal(a):

Ad: symbolicke setkani s jedenacti hlavami

EU - "To proste neni hrac tezke vahy"
No ano.Ochotni poddani,Jeho Laskavostou do Prahy pozvani, poobedovali s vrchnym velitelom a zapozovali s nim medialnemu konzumentovi.Laskavy supervelmocny prezident s kazdou hlavou sa vyfotil.Podla poradia.Raz,dva...

Autor mozno nevie,ale ruska armada je taka strasna,ze muselo na nu zautocit aj Gruzinsko.Riskujuc pogromy na milion Gruzincov,zijucich v Rusku.
Autor mozno nevie,ale ruska politika je taka agresivna,ze Rusom v Pobalti dodnes brani ziskat politicke slobody.
Autor mozno nevie,ale ruske hospodarstvo je v porovnani s EU len ninitrpaslicek...
Autor mozno rozmysla ako ministerka umeleckej obrany,ktora neregistruje,ze ruske tanky by na ceste do Prahy museli prekonat nepriatelske Polsko alebo Ukrajinu a mali by proti sebe neporovnatelne silnejsiu klasicku armadu NATO./Predpokladam,ze autor nerozmysla ako bezny cynicky medialny stvac/

Autor mozno nieco z toho vie,ale logika doboveho medialneho myslenia ho premohla.
10. 04. 2010 | 05:11

louda napsal(a):

To Targus.
Tecnologické zaostávaní východní-ho bloku nebylo ta velké ve voje-nské technologii, vždyť co se ne-
vymyslelo v Moskvě to se špionáž-
ními kanály KGB "dovezlo"ze zápa-
du, ale v civilním sektoru byly
núžky rozevřeny ještě víc. Jako příklad uvádím výrobu obuvi, kde se používaly v některých továr- nách jěště stroje od Bati.Západ
předběhl východ hlavně v techno-
logiích. Zil jsem 38 let v býva- lém režimu a vím o čem píši. A to jěště o stavu životného pros-
tředí nemluvě.
10. 04. 2010 | 09:43

Silvie napsal(a):

Bohužel, fungování Obamy v prezidentském úřadu splnilo má negativní očekávání.
Obama je jedním z nejslabších amerických prezidentů, který je vůči ruským mocenským zájmům neuvěřitelně servilní. To, že bude případně ochoten obětovat bez mrknutí oka naši suverenitu, je nepochybné.
Doporučuji všem, aby si přečetli mimořádně zajímavý rozhovor s Alexandrem Vondrou v posledním Reflexu.
Vondra zde uvádí, jak byly východoevropské státy okamžitě "zaříznuty" na půdě evropského parlamentu, když se pokoušely vyvolat dialog na téma ruské rozpínavosti a současné americké pol.ústupnosti, z níž projevily historicky opodstatněné obavy.Ruští politici, kteří byli přítomni, to doprovodili ironickými úsměšky.
Řekla bych, že jsme zase tam, kde jsme už jednou byli.
Česká televize se může po... z návštěvy Obamy, aniž by vůbec zmínila tyto zásadní aspekty. Není na co být hrdý, jsme jenom zemí, která je pro Američany dostatečně fotogenická, jinak jsme pro ně naprosto nezajímaví.
Částečně si za ztrátu zájmu můžeme sami - viz nejednotné vystupování českých politiků ve věci radaru a pomoci při vojenských operacích.
10. 04. 2010 | 11:49

kláda napsal(a):

souhlasím s Taurgusem. Také se mi zdá, že jsme neměli na druhé nadechnutí dostatek sil. Kapitalismus je výkonnější, ale bezohledný. Socialismus je pomalejší, ale zase více spravedlivý. Měli jsme se "dobře",ale nemohli jsme držet krok s dravci.

dle mého názoru, pokud chceme přežít nezávisle 21.století, budeme muset vytvořit něco na způsob R-U. Dnes by to mohlo být nazváno Středoevr. republika. Státy východního bloku bez Ukrajiny(příliš historicky spjatého s Ruskem) a Běloruska(taktéž).
Vyšegrad by tvořil základ této nové bubliny mezi Rusy a Němci(EU).
Otázkou je, jestli by opět Židé(o, pardon! finančníci...) ze Západu netoužili rozbít tento útvar ze vnitř, aby mohli dovršit ovládnutí celé Země.
10. 04. 2010 | 20:44

Mike napsal(a):

Je mi líto pane Šterne, ale spojovat pád socialismu a tedy potažmo nedemokratické zřízení s ekonomickým kolapsem, je hloupé, řekl bych přímo tuze hloupé. Argument první, ekonomicky nejrychleji rostoucí zemí je již po mnoho let Čína. Můžeme říci, že Čína je obrazem demokracie? Asi ne, pane Śterne. K tomu další prostý argument, ekonomicky nekrachují chudé země Afriky, ale např. Řecko, kolaps není přece primárně dán chudobou země, je to odvislé od dluhu země. K tomu je jen třeba stupidně říci, že žít si „nad poměry“ nás naučil kapitalistický bankovní sektor, „chceš něco,? Jdi do banky a vezmi si úvěr, a když nebudeš mít na splácení? Oni to zaplatí ti zodpovědní, a nebo stát“, což je nakonec to samé. EU je co? To samé co banky a pojišťovny, jen nástrojem přerozdělování, to co jeden vytvořil, na tom parazituje ten druhý. Přerozdělování, jako nástroj křivení ekonomických vztahů, bylo již kritizováno za socialismu.
Další triviální argument, proč USA musely přijít do Iránu vojenskou silou pod smyšlenou záminkou atomových zbraní? Nestačilo jen „uzbrojit“ Sadama? Nestačilo. Proč USA neuzbrojily další země? Proč v Německu např. zbrojení před 2. sv. válkou přineslo ekonomická růst a možnost s touto válkou vlastně začít? Pane Šterne, ono to není tak jednoduché, jak se to tu snažíte demagogovat, se vší úctou k Vám. Jednoduchost je opojným nápojem hlupáků.
10. 04. 2010 | 20:59

dennis napsal(a):

Motto: "J. Pehe trochu krivdi mediim, kdyz o nich napise, ze se venuji neuveritelnym banalitam pri setkani Obamy s Medvedevem..."

Pane Stern, prvni krivdu jsem zaznamenal po precteni vaseho blogu. Musim potvrdit, ze se tak objevila mimoradne fundovana uvaha i s kvalitnim historickym exkurzem. Nejsem si jisty, zda po takovych clancich prahnou media, ktera mel pan Pehe na mysli. Vase prace a jim podobne by mely tvorit zaklad zurnalisticke prace v ceske TV, Mlade fronte D, Lidovych novinach, Reflexu a dalsich mediich.

Kdyby tomu tak bylo, pak by p. Pehe nenapsal svuj blog a vy byste nepouzil kouzelnou vetu:

Je udelem medii sdilet s ctenarem dejinnou slepotu.

Kterou od vas prijimam spolecne s roztomilym nepochopenim umyslu p. Pehe jen jako novinarskou fintu, jak pritahnout ctenare. V mem pripade se to povedlo, a fintu beru s usmevem. To hlavni: blog na vazne tema jsem s uznanim docetl do konce. V nekterych detailech mam trosku jiny nazor, nebo bych je rad rozvedl. O tom bych se rad docetl v tech "mediich", ovsem to by musely se ctenarem sdilet vic nez jen tu dejinnou slepotu.
11. 04. 2010 | 02:08

slavwin napsal(a):

Mike máte moc velký strach z Paroubka a jste příliš zatížen klausopitomostmi. P. Štern má pravdu, důkazem je Čína, která má vůči USA a Rusku vlastní kurs. Rusové a Číňané proti sobě válčili na řece Usuri, jaký vývoj očekávat do budoucna toť myslím dobrý tip na blog pro p. Šterna. Víte v nějaký socialismus už nevěří nikdo, v Číně nechají jednoho zbohatnout a mnoho trpět v bídě nebo zemřít hlady. Oni jsou jen proti střídání koryt co 4-6 let. Tady je třeba podpořit Ameriku a euroatlantický systém, myslím že tu je větší naděje se vypořádat s neduhy společnosti jako je korupce atd.
12. 04. 2010 | 09:23

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy