Vše, co slyšíme, je názor, nikoli fakt. Vše, co vidíme, je úhel pohledu, nikoli pravda. - Marcus Aurelius

Je zvláštní, jak je generace našich rodičů a prarodičů tak choulostivá na falešné zprávy a jak snadno jim podléhá. Věří jim a posílají je dál v řetězových mailech. Když to posílá Mařka, tak to musí být pravda - ta by přece nelhala. Přitom se nejedná vůbec o nic nového, a zvláště oni by měli být doslova zoceleni z minulého režimu. Propaganda tu byla už od samých počátků fotografie a zvlášť totalitní režimy ji vždy hojně využívaly.







Jsou hlouposti, na které stačí vlastní rozum.



Jsou ale fotografie, na kterých nemáte šanci manipulaci poznat, pokud neznáte originál. Přitom nemusí jít vůbec o velkou manipulaci - někdy dokonce stačí i výřez, nebo jen jiný úhel záběru, aby byl význam fotografie pozměněn dokonce i o 180 stupňů zcela opačným směrem.











Jediný rozdíl oproti minulosti je tedy vlastně jen v rychlosti šíření a faktu, že dnes falešné fotografie a zprávy může vyrobit a šířit doslova kdokoli.
Propaganda a úprava reality a pravdy byla v minuosti vlastně jen doménou těch, kteří byli u moci. Nikdo jiný neměl přístup k prostředkům a hlavně k médiím, kde by upravené fotografie a zprávy šířil.
A proto jak se říká - dějiny píší vždy vítězové.
Dnes tedy politikům a vládcům vlastně leží v žaludku, že jejich zbraně dnes mohou lidé snadno obrátit proti nim. Takže to možná, když o tom tak přemýšlím, s fake news není zase tak špatné, a to, že mohou vznikat a internet je jediné svobodné medium, je vlastně docela pozitivní zpráva. ;-)

Někdy je to těžké, nebo zcela nemožné, skutečnou realitu poznat, ale většinou jen stačí mít oči a hlavně hlavu otevřenou a nad každou zprávou se zamyslet - často stačí jen trochu přemýšlet o zdroji a ono klasické “cui bono” - komu to prospívá.

Pokud vás to více zajímá, tak podobnému tématu falešných informací, konspirací a tomu, kam to může všechno vést, jsem se věnoval v románu Motýlí křik, který vyšel loni na podzim.
Motýlí křik - web knihy